V Číně vládnou (a vládnout budou ještě nejméně půl století) autoritativně komunisté, kteří se naučili hongkongskému kapitalismu jako disciplíně krotící politické vášně "rozvinutých" zemí. V Indii je doposud chaos, nicméně tamní vládci musejí respektovat sociální potřebnost mnoha svých obyvatel a nedopustit strategickou destabilizaci regionu. Pákistán se mění v islámskou zemi, se kterou budou Spojené státy co nevidět v těžkém sporu. Parvíz Muššaraf není věčný a jen na něm závisí vtahy Pákistátnu k USA a spolupráce ve "válce proti terorismu" v sousedním Afghánistánu. Na rozdíl od Američanů Čína ani Rusko dnes nediktuje zemím, se kterými spolupracuje, jaká úroveň demokracie v jejich zemi má být či jaké náboženství tato země vyznává. Neponižuje své partnery. Stačí, plní-li smluvní ujednání. Rusko bude spolupracovat jak s Pákitánem, tak s Indií. Tak s kýmkoliv na Kavkaze, nebude-li ohrožovat jeho strategické zájmy.

V Rusku vládne (zaplaťpánbu) autoritativně velmi pragmatické duo Putin-Medvěděv, konsolidující tuto zemi poté, co se ji (neúspěšně) pokusily rozkrást a rozložit prozápadní loutky v čele s Jelcinem. Nyní se toto duo soustředilo na konsolidaci "asijské EU", "asijského WTO" i "asijského NATO" - Šanghajské organizace spolupráce - ve spolupráci s Čínou a perspektivní spolupráci s Indií. Tento konglomerát zemí se orientuje na obranu a protiteroristický boj, stejně jako na ekonomickou spolupráci. Druhým úkolem Medveděva a Putina je stabilizace surovinových a nerostných zdrojů na půlstoletí či století dopředu v samotném Rusku, jejich doprava a zpracování . Výrobky pro strategické oblasti průmslového rozvoje, obranu a export. Životní úroveň Rusů může ještě počkat. Namísto západní Evropy se ale vzpínající se Rusko obrátilo na východ. Smůla pro Evropu. Štěstí pro Čínu.

V tuto chvíli Rusko spolu s Čínou a Indií nepotřebují Evropu ani Ameriku k ničemu. A nebudou ji potřebovat dlouho. Obchod může klidně ustat, protože na čínské zboží čeká Rusko, na ruské suroviny Čína a Indie. Moskva, nikoliv New York je nejdražším městem na Zemi. A Čína , nikoliv USa má miliardu spotřebitelů.

Americká představa, že lze Rusko potrestat a přinutit ho bez odmluv poslouchat Bílý dům je iluzorní a postrádá oporu v realitě. Zadlužená Amerika nemá Rusku nabídnout nic, co nemůže Rusko získat jinde. Ani v kosmickém výzkumu tomu není jinak. Na rozdíl od dosluhujících amerických raketoplánů má Rusko funkční a spolehlivé kosmické nosiče. K pronájmu. Na rozdíl od Ruska nemá Amerika zdroje zlata, iridia, platiny, thoria, diamantů a dalších surovin, nezbytných pro současné hi-tech výroby. Bilión dolarů zahraničněobchodního dluhu Ameriky v Rusku a další bilión dluhů v Indii a Číně o něčem svědčí. Jeho cena navíc klesá. Pokud se Rusko a Čína rozhodnou a bude to pro ně výhodné, pošlou dolar ke dnu. Definitivně.

K čemu je Rusku rozhodovací proces G8, OECD či WTO? Ropné trasu v Gruzii a naleziště v Baku mají větší cenu. Nespletl se některý z mluvčích americké diplomacie? Nechtěl zmínit po desítky let neuhrazené americké příspěvky do OSN, ztrátu amerických pozic v komisi pro lidská práva OSN, protiamerickou orientaci hnutí Nezúčastněných a prakticky celého rozvojového světa?

Ekonomický růst Číny je impozantní, plánovitý a ve střednědobém horizontu trvalý. Narazit může pouze na surovinové zdroje, nikoliv na nedostatek či nekvalifikovanost pracovních sil. Suroviny má Rusko, ne USA. Americké mentorování nemusí poslouchat dnes proto ani Rusko, ani Čína. To, že jejich odpověď není rétoricky tvrdší, není otázkou nedostatku argumentů, ale asijské uhlazené, ale o to krutější zdvořilosti. Slova nejsou činy. Nepřevezme navc perspektivně role OECD někdo bohatší, kdo bude americké dolary bez Ameriky investovat v rozvojových zemích tak, aby vytvořil periferii nového impéria, postaveného na spravedlivějších základech? Myslím, že přerozdělovací hra s nulovým součtem, kterou praktikuje "vyspělý" svět, je u konce. Nastává doba odvážných silných investorů, kteří nechtějí exportovat demokracii v cizině, ale dosahovat zisků vyšších, než kdekoliv jinde. A těch zemí, kde to dnes ještě jde, není mnoho. Vyjmenujme si ty slibné bonanzy, neboť trpíme provozní slepotou a domníváme se, že ony čekají na nás a ne my na ně...