Ve středu 2. dubna 2008 předložil ministr zahraničí ČR Karel Schwarzenberg vládě návrh na uznání Republiky Kosovo a navázání diplomatických vztahů. V návrhu usnesení se ministru zahraničních věcí mj.ukládá, aby "aktivní zahraniční politikou nadále podporoval všestranný rozvoj přátelských styků s Republikou Srbsko a napomáhal při naplňování její evropské perspektivy s cílem dosáhnout plného členství v Evropské unii" a rovněž, aby "vyhodnocoval stav dodržování lidských práv v Kosovu a zejména postavení kosovských Srbů a ostatních menšinových společenství".

To lze samozřejmě pouze uvítat. Bohužel se ministr nikde v návrhu usnesení nevypořádal s problémem na jakém právním základě chce Česká republika Kosovo uznat. Nikde v něm není zmínka o tom, že uznáním dojde k porušení platné rezoluce RB OSN č.1244 z června 1999, která respektuje svrchovanost a suverenitu Jugoslávie, a tedy i nástupnického státu Srbska a která v souvislosti s Kosovem hovoří pouze o autonomii a samosprávě, ale ne o jakékoliv samostatnosti. Rovněž stále platí Závěrečný dokument z Helsinské konference, který zdůrazňuje neměnnost hranic žádným aktem násilí či jednostrannou secesí. Kosovo je protektorátem OSN a na cestě se stát protektorátem Evropské unie. Ano z tohoto faktu nevyplývá žádné odůvodnění jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova.

V návrhu usnesení ministr konstatuje, že 18.února 2008 Rada EU pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy přijala závěry, které mj.konstatují, že o uznání nezávislosti Kosova mají členské státy rozhodovat individuálně v souladu s vlastními vnitrostátními procedurami a mezinárodním právem. Jsem přesvědčen, že pokud by se mělo dodržet mezinárodní právo, tak za dnešní situace nelze samostatné Kosovo uznat. A neuznáním Kosova bychom se nedostali do rozporu se zmíněným postojem Rady EU.

Ke dni 1.dubna 2008 uznalo Republiku Kosovo celkem 36 států ze 200 set členských států OSN. Z 27 členských států EU uznalo Kosovo 18 zemí. Dva členské státy (Malta, Portugalsko) dosud váhají a 5 států (Slovensko, Rumunsko, Kypr, Španělsko a Řecko) se vyjádřily, že v tuto chvíli a za těchto podmínek Kosovo neuznají.

Ministr v návrhu uznává, že "politika ČR dlouhodobě vychází z přesvědčení, že rychlé řešení otázky statusu Kosova v souladu s Ahtisaariho plánem bude mít sice krátkodobé negativní dopady", ale z nějakého, blíže nevysvětleného důvodu se domnívá, že "z dlouhodobého hlediska však umožní nasměrovat úsilí všech zemí regionu k budoucímu členství v evropských a euroatlantických organizacích". Nikde není v návrhu usnesení zmínka o tom, že by mohly existovat i alternativní cesty k budoucímu začlenění jak Srbska, tak Kosova do EU.

Naopak ve druhé části důvodové zprávy ministr jen děsí ministry možnými negativními důsledky případného neuznání Kosova:

ČR se vyčlení ze skupiny zemí, ve které jsou všechny evropské mocnosti. České jednotky v silách KFOR ztratí vůči většinovému kosovskému obyvatelstvu pozici nestrannosti a jejich akceschopnost bude omezena. Dojde k "celkovému zhoršení postavení ČR v rámci EU, prestiž české balkánské politiky se vrátí do doby česko-řecké 'pekingské' iniciativy". Nebudu komentovat hloupé použití termínu "pekingské" neboť Peking nebo Čína neměly s česko-řeckou iniciativou vůbec nic společného kromě faktu, že ministr zahraničí Řecka Jorgos Papandreu a já jsme využili skutečnosti, že jsme byli oba ve stejnou dobu na oficiálních návštěvách Číny a mohli jsme proto spolu podepsat tuto iniciativu na české teritoriální půdě, tedy na našem ZÚ v Pekingu. Čínská strana o tom ani nevěděla. Pracovník MZV, který důvodovou zprávu pro ministra psal jistě věděl jak bylo na jaře 1999 složité najít čas a místo, kde bych mohl s Jorgosem naši iniciativu podepsat. A věc spěchala neboť jsme chtěli přispět k ukončení bombardování a zahájení jednání o příměří a politické dohodě, což se nám podařilo. A právě díky tomuto faktu se zvýšila prestiž české balkánské politiky a to jak v daném regionu, kam jsem byl brzy po červnu 1999 pozván, tak i v Evropě. K iniciativě nám tehdy blahopřáli i někteří ministři zahraničních věcí členských států NATO.

V závěru důvodové zprávy se ministr obává, že ČR bude vyloučena z Mezinárodní řídící skupiny (ISG), "přičemž očekávaný přínos ČR v ISG má spočívat ve schopnosti privilegované komunikace s Bělehradem...". Bohužel se zase nevysvětluje proč bychom se měli i nadále těšit "privilegovanému" postavení v očích Bělehradu poté, co se připojíme ke skupině zemí, které Srbsko vnímá jako zrádce a z nichž odvolává své velvyslance.

Před zahájením jednání vlády proběhla před Strakovou demonstrace, během níž účastníci skandovali, že Kosovo je srbské a drželi transparenty srovnávající Kosovo 2008 s Mnichovem 1938. Jeden z organizátorů demonstrace Jaroslav Foldyna je rovněž signatářem Výzvy vládě neuznat samostatné Kosovo "Chovejte se jako vláda suverénního státu". Tuto Výzvu odevzdali všem ministrům signatáři Jan Kavan, bývalý ministr zahraničí a Vladimír Laštůvka, bývalý předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny. Výzvu podepsalo 93 občanů, z toho 53 zákonodárců, včetně jedné senátorky a jednoho europoslance.

Výzvu podepsalo přes 50 poslanců i když na to měli jen hodinu před zahájením jednání Sněmovny v úterý 1.dubna, což ovšem není překvapující neboť poslanci jsou oprávněné rozladění z faktu, že MZV předložilo návrh na uznání Kosova vládě aniž by informovalo aspoň zahraniční výbor PS. MZV muselo znát jak usnesení zahraničního výboru, tak následné usnesení celé Sněmovny ze 6.února 2008, z nichž jasně vyplývá, že většina poslanců si nepřeje podpořit jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova a dává přednost pokračovat v jednání a hledání pro všechny strany přijatelného kompromisu. Z dalších jednání zahraničního výboru bylo jasné, že se poslanci obávají dopadu nezávislosti Kosova na přežití Makedonie nebo Bosny a Hercegoviny i na povzbuzení separatistických nálad mezi maďarskou menšinou na Slovensku, mezi Basky či Katalánci ve Španělsku, nemluvě na postoje Abcházie a jižní Oseti nebo na Kurdy v Turecku, Iráku apod. Obavy vyslovovali i poslanci zvolení za ODS. Včera, 2.dubna si poslanci zahraničního výboru odsouhlasili pozvání ministra zahraničních věcí na jednání výboru a budou od něho chtít mnohá vysvětlení.

Ministr odůvodnil ignorování zahraničního výboru tím, že návrh usnesení na uznání Kosova byl dopracován teprve těsně před jednáním vlády a tak na informování Parlamentu nebyl čas. Vzhledem k času, který uběhl od 17.února, kdy byla nezávislost Kosova jednostranně vyhlášena Parlamentem Kosova, rozsahu i kvalitě důvodové zprávy, je tento argument překvapivý, ale je nutné jej vzít na vědomí. Vzhledem k tomu, že vláda návrh neschválila a jeho projednání odročila na neurčito neboť prý několik ministrů si vyžádalo další informace, bude mít ministr nyní více času na zdůvodnění postoje MZV. Není vyloučené, že se vláda k tomuto bodu vrátí až po srbských volbách. Snad do té doby přijde MZV i s nějakou odpovědí např.na argumenty, které předložila přiložená Výzva vládě samostatné Kosovo nyní neuznat.

Jan Kavan