Od roku 1999 si Čína objednala 100 stíhaček Su-30 MK, Indie asi 50, Alžírsko 28, Venezuela 24 a Malajsie 18. Stroje MiG-29 si koupily Súdán, Bangladéš, Barma a Eritrea, Indie si jich v roce 2004 objednala 16. V oblasti námořní výzbroje je hlavním ruským zákazníkem Čína, která si během minulé dekády koupila tři torpédoborce, dvanáct ponorek a podstatné množství lodních odpalovacích zařízení pro rakety. Čína je hlavním klientem, i pokud jde o systémy protivzdušné obrany. Indie si koupila tři nové fregaty a další tři si objednala a kromě toho v roce 2004 podepsala kontrakt na koupi křižníku Admirál Gorškov. Tento kontrakt přijde na 750 milionů dolarů. Indie koupila také 700 tanků T-90S.

Nikdo se ale nenamáhá zjistit, kterak se vlastně modernizovala za poslední léta ruská armáda. Ne tři desítky odpalovacích kompletů S-400, Iskander a jejich radary či elitní přepadová komanda. Ale běžné druhosledové pozemní jednotky. Ty, které bojovaly u Cchivali či v Abcházii. A zde už jsou výsledky jiné. Události v Jižní Osetii ukázaly, že se ruská armáda jako celek musí naučit bojovat v noci, rušit komunikace nepřítele a klíčem k úspěchu je nutně být na správném místě ve správný čas. Z vojenského hlediska tento konflikt podle ruských analytiků ukázal, že vojenskou techniku měla malá Gruzie lepší. Pokud by nebylo vojenské zbabělosti gruzínské armády, mohlo být hůř. I přes skutečnost, že Rusko pořádá ročně zbrojní veletrh, kde demonstruje různé "létající tanky", do Cchhinvali se vydaly přes Kavkaz staré T-72. Ukazuje se, že některé z těchto morálně i fyzicky zastaralých technologií nebyly navíc vybaveny prvky aktivní ochrany. Přesněji řečeno, skříňky na aktivní ochranu sice byly zavěšené na tanku, ale problém byl, že tyto boxy byly prázdné. Dodat do 300 boxů plastickou trhavinu by trvalo deset hodin a ty při bojovém poplachu 58 . armády scházely. Do tunelu Roki bylo nutné dojet co nejdříve. A tak se ohrozily životy ruských vojáků. Smutně to konstatoval generálplukovník Vladislav Polonskij, bývalý náčelník motostřeleckých jednotek ruského ministerstva obrany. Zástupce generálního štábu veřejně prohlásil, že vývoj v Jižní Osetii ukázal problémy ve vybavení armády, které mají být urychleně vyřešeny. V extrémních podmínkách mohou tankům pomáhat v boji speciální bojová vozidla podpory tanků. Ale ta v Cchinvali nebyla. Stejně tak nebyly vyvinuty a do standardní sériové výroby a použity BVP a obrněné transportéry třetí a čtvrté generace. Namísto toho tma byly "afghánská" obrněná vozidla BMP-1. Jedno BVP 2 se rozpadlo za jízdy při cestě od tunelu Roki. Dva mrtví, pět raněných. Do moderních ukořistěných gruzínských tanků museli Rusové jako řidiče posadit zajaté gruzínské vojáky, protože se složitou elektronikou těchto vozidel neuměli zacházet. A pointa? Ty složité tanky byly ruské výroby, dodané Gruzii z Ukrajiny. Nejmodernější ruský tank na bojišti byl T-72, Gruzíni měli i T-90S.

Nejlepší sovětské bitevníky konce dvacátého století se liší od nejlepších sovětských stíhaček Velké vlastenecké války jen velmi málo, konstatuje cynicky komentátor vládního listu Rossijskaja pravda. Dokonce i cíle pro Su-25 byly sdělovány rádiem a s velmi hrubými souřadnicemi. A pak, jako za starých časů, vystavené na papírové mapě letu před odletem. Digitální mapy terénu, nahrané v palubním počítači, ruské Su-25 neměly, protože neměly ani počítač a dokonce ani radar. Při sebemenším nebeském oparu, zejména po setmění, se bitevník Su-25 stává slepým, ohroženým mládětem. Jestli útočí na bytový dům nebo sklad se zbraněmi, tábor milice nebo tábor pro teroristy či postavení vlastních vojsk - to pilot Su-25v Gruzii prakticky nemohl rozeznat... Pilot nemá GPS ani jeho ruskou obdobu GLONASS a funguje stejně jako piloti někdejších šturmoviků Il 2 za 2. světové války.

Několikrát se kvůli tomu stalo, že při kvapném a nečekaném ústupu Gruzínů ruská bitevní letadla omylem napadla vlastní jednotky (a ty, jak vidno z výsledku, palbu s úspěchem opětovaly). Poslední ztracený letopun, taktický bombardér Su 24, opět sundaly vlastní jednotky, asi aby se cítily lépe - Gruzínci prý na úspěšný zásah letounu této kategorie neměli dost dobré řízení palby.

Letectvo ztratilo oficiálně 6, ve skutečnosti 8 letadel (dvě si sestřelili sami protiletadlovou palbou vlastních jednotek, tak se nepočítají... Kromě jedné překvapivé ztráty (strategický průzkumný TU 22M se čtyřčlennou posádkou, dva přežili, jeden mrtvý, jeden nezvěstný, zásah díky americké součinnosti s PVO) to bylo 5 (resp. 6) bitevních Su 25. Letouny neměly ani zařízení na identifikaci "svůj - cizí", kvůli čemuž se při útoku na pozemní jednotky musí přiblížit k cíli na vizuální rozlišení. A samy se tak dobrovolně staly cílem. Během krátké války konečně začalo být jasné, že v hustě obydlených civilních oblastech, kde se pozice vojenských jednotek nepřítele neustále mění, přináší použití Su-25 prostě katastrofální následky.

Do konfliktu Rusové nasadili také modernizované potomky Su 25, označované jako Su 39 - s GLONASSem, termovizí, střeleckým radiolokátorem, "skleněným" kokpitem (3 až 4 ploché obrazovky, přehledně shrnující údaje palubních přístrojů místo původních 20 až 30 "budíků") atd. Neztratili žádný a žádný z nich také nestřílel na vlastní jednotky, jenže představovaly jen asi čtvrtinu nasazených bitevních letadel.

Nářky nejsou jen armádním lobbingem na státní rozpočet roku 2009, případně politickým bubákem majícím zahýbat s jednáním okolo Smlouvy o konvenčních silách v Evropě. Podle analytiků (a někteří z nich evidentně byli u prvosledových jednotek během bojů) je nyní třeba modernizovat především pozemní síly a taktické letectvo, protože TU 160 a jaderné ponorky už světové úrovně dosahují, ale na Kavkaze jsou zbytečné. Zastaralost techniky standardních jednotek je dědictvím útlumu, který přežil ještě z Jelcinovy doby. Technologie pro vojska strategického určení jsou samozřejmě téměř kusová výroba. To, po čem volá ruský důstojnický sbor, je generační obměna vybavení celé armády, včetně elektronických pomůcek, vysílaček, gps, rozlišovači (vlastní-cizí). A to už jsou jiné peníze... Za odměnu za hrdinství v bojích bude moderními zbraněmi nejspíš vyzbrojena jako první 58. armáda...

Ministr obrany nařídil , aby se o 15 procent zvýšil plat profesionálních vojáků, kteří slouží ve čtyř bývalých sovětských republikách - Arménii, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu. Tento nárůst je míněn jako povzbuzení kvůli "zvláštním podmínkám" vojenské služby. Armáda stále více podporuje ty, kteří slouží mimo Rusko. V poslední době, Rossijskaya Gazeta zveřejnila rozkaz ministra , přidělující nový příplatek a dávky pro ruské mírové síly na území Jižní Osetie a Abcházie. Sociální ochranná opatření zahrnují nejen sloužící vojáky, ale také jejich rodiny. V ruské armádě něco nevídaného od pádu Sovětského svazu.

Российская газета: Бой втемную События в Южной Осетии показали, что нашей армии надо учиться воевать ночью, глушить противника и налаживать управление ZDE