Případné reakce odpovědných činitelů se dají předpokládat ve dvojím směru. Jednak se dozvíme, že vinna je sama fakulta, případně ústav a jeho šéf, protože nejsme schopni fungovat v jinak víceméně správně nastavených podmínkách. Zadruhé se ukáže, že některá ze zmíněných fakt a čísel (která nejsou veřejně přístupná) nejsou úplně přesná, třeba že jeden učitel na fakultě neživí 1,3 úředníka...

Obojí reakce jsou však právě ryze kafkovské, protože se vyhýbají tomu podstatnému. Tím je ztráta smyslu naší výuky. Proto se podobně jako Josef K. můžeme utápět v nekonečných diskusích o prostředcích, které by nám mohly pomoci, hledat záchranu třeba v evropských fondech a grantech, ale bude to jenom pomalejší a delší cesta ke konci. Náš ústav se pod vedením Petra Bílka podstatně proměnil a z průměrné katedry se stal perspektivní vědecký a pedagogický tým. Nebudu to rozvádět, Bílek se o tom nezmiňuje, ale je to především jeho zásluha a jeho takřka desetiletá práce. Kdyby se místo ní věnoval jako mnozí jiní individuálním úkolům, mohl vydat další tři vědecké monografie a získat profesuru v západní Evropě nebo ve Spojených státech. Tato dlouholetá práce jeho i dalších lidí se teď ukazuje jako zbytečná a "nerozumná", protože myslela především na zvýšení úrovně studia a vědecké úrovně ústavu.

Budeme se tedy muset zbavit naivních představ a věcně registrovat fakt, že česká politická elita nemá zájem zvyšovat úroveň vzdělání a vysokoškolského studia v humanitních oborech. Otazník zůstává v tomto směru i nad novou koncepcí ministerstva školství. Při nedávné debatě ministra školství a jeho náměstků s učiteli a studenty naší fakulty padl dotaz na koeficient ekonomické náročnosti studia, o němž se Bílkův článek zmiňuje a který je také kritériem přísunu financí na jednotlivé fakulty. Nešlo by jej změnit ve prospěch humanitních oborů? Příslušný náměstek prohlásil, že o změně byla řeč - ale v náš neprospěch! Můžeme být rádi, vyplynulo z jeho odpovědi, že nedostaneme ještě méně.

Tato logika vládne, jak se zdá, i na úrovni vedení univerzity. Učitelé na filozofické nebo teologické fakultě, pokud se nesmíří s tím, že za přibližně stejnou práci dostanou jenom zlomek mzdy svých kolegů z lékařských i jiných fakult, budou muset odejít na jiné univerzity a jiná působiště, nejlépe zahraniční. Nebo si najít vedle fakulty další pracovní úvazek, jak to už mnozí udělali. To pochopitelně vede a povede ke snížení úrovně fakulty, která se stane běžícím pásem na sériovou výrobu studentů.

Nastane éra přednášek pro velké skupiny (zčásti anglicky pro zahraniční platící studenty), namísto práce v semináři obdrží studenti CD s pokyny pro domácí přípravu. Někde se to tak už děje a je to velmi praktické. Co dál? Vznikne tlak na zrušení malých, nevýnosných oborů. Když kolegové z jiných fakult nejsou solidární s námi, proč my historici, bohemisté, amerikanisté máme být solidární s nějakými skandinavisty, orientalisty a dalšími, jejichž počet studentů je mizivý a kteří nám ukrajují ze společného krajíce? Arabštinu a čínštinu budou snad financovat bezpečnostní složky státu a finštinu nebo svahilštinu budou zájemci studovat třeba ve Vídni nebo v Krakově.

Dá se takovému vývoji nějak zabránit? Nevím, zda na úrovni vlády, ministerstva nebo univerzity - tak daleko nemůže řadový pracovník dohlédnout. Snad by byly možné nějaké reformy v rámci fakulty, třeba její rozdělení na obory filozofické, historické a filologické, které by mohlo znamenat větší průhlednost a pružnost v rozhodování. Na mnoha zahraničních univerzitách to takto funguje. Nevím, nejsem ekonom ani manažer. Jsem jen rozhněvaný vysokoškolský profesor, který učí na "prestižní" fakultě nejstarší středoevropské univerzity v ústavu, kde je průměrný plat učitelů momentálně nižší než je průměrný plat pedagogů v českém základním školství. Všichni přitom víme, že mzdy učitelů na našich základních školách jsou mizerné.

Za daného stavu je prostě těžké si představit jakékoli změny, které by odstranily situaci, jak ji líčí Petr Bílek.