26. 10. 2008
POVOLEBNÍ ANALÝZAVolby skončily. ČR už nebude jako dřívKrajské a senátní volby byly referendem o premiéru Mirku Topolánkovi. V tom má pravdu prezident Václav Klaus, který to řekl v neděli v pořadu Nedělní partie televize Prima. Občanští demokraté vidí nyní svět optikou své prohry ještě poněkud chmurnější. K evropské Lisabonské smlouvě a její reálné šanci na prohlasování přistupuje vidina neschválení (a nebo vůbec nepředložení ke schválení ) radarového balíku a ukončení reforem ve všech resortech. Není divu. ČSSD nezvítězila, to ODS prohrála. Voliči hlasovali pro ČSSD jako pro nejpřesvědčivější alternativu vůči politice, kterou odmítli. Právě ono negativní vymezení by mělo směrovat sociální demokraty k méně barnumskému výrazivu, k méně expresivní sebechvále. Pochválit je nutno voliče, ne politiky ČSSD. Voliči hlasovali proti politice Modré šance, kterou ODS ilustrovala v praxi. U voličů prohrála nikoliv krajská politika hejtmanů, ale Topolánkovy velkohubě plánované a prosazované "reformy", zejména ty, které se týkaly zpoplatnění zdravotnictví a hrozby tzv. "řízené péče". Stejně hrozivé bylo "vysvětlování" "reformy" důchodového pojistného systému či důvodů pro stavbu amerického radaru. Teorie, která dostala obrysy praxe. Korunované přípravou vydírání, organizovanou poslancem ODS Moravou a "investigovanou" poslancem ODS Tlustým. Morava je dodnes členem ODS. Místní organizace se za něj postavila. Sociální demokraté se naučili politický marketing lépe. S jejich praxí už občané zkušenost měli, a tak mohli jako voliči srovnávat. A srovnali. Ne Paroubka s Topolánkem, tak hloupí nejsou. Srovnali dva přístupy ke světu, dva přístupy k politice, dva přístupy k lidem. |
Sociální demokraté měli zřetelnější veškeré faktory kampaně - od důsledné aplikace sociologie, která tak iritovala novináře, přes základní tematická sdělení, kterými rozbořili stereotyp volby "osobností" a jejich rozpracování, až po vizualizaci vlastní identity a taktické načasování jednotlivých kroků. Rychle reagovali na protivníkovy tahy. Vynalézavě aplikovali zásady vojenské taktiky. Téměř nikde neudělali chybu. Volba bývalého ministra obrany Tvrdíka stratégem kampaně byla přes kontroverznost jeho osoby v minulém období dobrou volbou. Právě uplatňování vojenských taktik, centralismu armádní organizace v týlovém zázemí kampaně a vojenských metod průzkumu i dezinformací odlišilo oranžovou armádu od modrých chaoticky rebelských hloučků. Obchvaty, vyčerpání protivníka marným pozičním bojem na vedlejší linii, falešné nástrahy, klamný nepřítel a klamní spojenci, separátní jednání se zrádci v řadách protivníka, dezorientace vypouštěním falešných či pozměněných informací a vedení rozličných podob informační války, využívání sběru informací a jejich vyhodnocování, neustálé spojení a vysoká mobilita klíčových lidí, měnění taktiky během operací, jednoznačně určené role ve štábu - to vše jsou metody boje, které znají vojáci a postrádají je civilisté. Centralismus kritizovali vlastně jen novináři, voličům byla centrálně řízená, vnitřně strukturovaná a disciplinovaná kampaň sympatická. Naposled tyto taktiky prováděl Zemanův tým během jízd Zemáku. Do Tvrdíkova příchodu na post volebního manažera byli sociální demokraté diskusním hospodským kroužkem, kde kibicovalo víc lidí, než pracovalo. Až centrální řízení s jednoznačnou odpovědností, které zavedl Tvrdík, dodalo kampani znovu řád a smysl. Občanským demokratům nepomohla ani rivalita mezi jednotlivými smečkami uvnitř strany. Občanským demokratům nepomohla nenávist čestného předsedy Václava Klause k Evropské unii. Občanským demokratům nepomohl radikalismus a agresivita ministra vnitra Ivana Langera. Občanským demokratům nepomohlo soupeření o podobu reforem s poslancem Tlustým ani hádky s lidovci a se Zelenými. Koncept trojkoaličního půdorysu" Topolánkových vlád se ukázal být vnitřně destabilizující a nešťastný i dovnitř ODS. Jmenování Kalouska ministrem financí udělalo z odmítnutého Tlustého zákeřného nepřítele. Stejně tak i absence Waltera Bartoše v čele školství, či lidovci v čele ostatních resortů. Ambice resortních stínových ministrů ODS po volbách 2006 řídit celou zeměkouli vygenerovala Topolánkovi vnitřní opozici zprava. ODS nikdy nepřijala za svůj koaliční projekt. Občanským demokratům nepomohla ani účelová kriminalizace a zpochybnění bezúhonnosti místopředsedy vlády Čunka a neschopnost předsedy vlády Topolánka řešit tu věc radikálně. Zpochybněná nestrannost státních zástupců, policejní manipulace i soudcovská bezradnost zviditelnila politickou manipulaci. Nepomohl ani zjevný spor mezi racionalitou Pačesovy zprávy a ideologickým doktrinářstvím zelených o energetickou politiku a výstavbu dalších dvou bloků elektrárny v Temelíně. Nepomohla ani Klvaňova neúspěšná "informační" kampaň o nutnosti vybudovat v Česku americký radar. Írán, který je ukazován jako "země zla", se stává partnerem Evropské unie v řadě ekonomických jednání, Severní Koreu z "osy zla" Američané vyškrtli sami. Afghánistán centrem militantního islamismu zůstává i po sedmi letech horské války, nicméně neohrožuje Evropu ani Česko. Centrem nestability zůstává Balkán, který je ovšem vizitkou neschopné politiky NATO a USA zvláště. Krvavými občanskými válkami na generace rozdělený Balkán je vizitkou politiky ministryně zahraničí Madeleine Albrightové. Ukázkou nestability zůstává i Kosovo. Občanským demokratům nepomohla rivalita mezi prezidentem a premiérem. Klaus je stranický aktivista v roli "nad"stranického prezidenta. To byl hodně riskantní krok. Klaus se ukázal víc aktivistický, než deklaroval. V tom má Topolánek pravdu. Jeho zapojení do kapaně ODS bylo bezprecedentní. A vnímání nadstranickosti prezidenta rozhodně nepomohlo. A nepomohlo ani vnímání ODS jako silné a sebevědomé strany. ODS zviditelnila vystoupením "svého" prezidenta v kampani svou nejistotu a bezradnost. V Praze by občané volili ODS tak jako tak. To je sociální realita. To je realita peněženek voličů. Ale volby ukázaly, že realita není všude taková jako v Praze. Voliči řekli, co si myslí o politice, o reformách Mirka Topolánka. Většinově. Občanští demokraté už nebudou požadovat většinové volby. Nejspíš nikdy. Levice měla vždy obavy z "voleb osobností". Domnívala se, že v soutěži stylistů, krejčích a kadeřníků či mediálních rozpočtů podnikatelských mafií v regionech nemá šanci. Levice nyní získala návod, jak vyhrát i ve většinovém systému, nicméně stále platí, že proporcionálnější systém je spravedlivější. Kampaně občanských demokratů se pomíchaly. Snaha vysvětlovat občanům připravované reformy přivedla před volbami ODS a její vládu do situace, že zasáhla lidi "přesvědčivou mediální simulací" reforem do té míry, že se občané vyděsili už sami. A na ostatní témata voleb nezbylo místo. Stačilo 30 korun poplatků, stačily platby "julíkovného" v lékárnách, stačilo několik netrpělivě privatizovaných nemocnic, několik sesazených primářů a uzavřených infekčních oddělení. A všichni uvěřili, že plánovaná privatizace celého zdravotnictví přinese opravdu to, před čím levice varuje. To byla základní strategická chyba mediálních analytiků ODS. Upřímnost a přesvědčivost vládních PR her v MFD a dalších PR médiích se střetla s nutností opatrného manévrování v rámci vládní kampaně. Militantnost, s jakou reagovala ODS na výpady útočné dvojice Paroubek-Rath k vnitropolitickým sociálním tématům, ODS zaměstnala do té míry, že nenašla čas na rozvinutí předvolební "lákavé" rétoriky. Stejně tak zaměstnali argumentační týmy ODS zahraničními tématy Lubomír Zaorálek a společná občanská platforma protestu - hnutí Ne základnám. Základní tragédií ODS je tak cynicky agresivní mediální tým Topolánkova mluvčího ministra vnitra Langera a jeho "akademie" CEVRO, který za zády všech tiše zákulisně vyjednával už před volbami o tiché koalici a společném postupu se sociálními demokraty, přestože do médií vykřikoval arogantní odsudky socialistů a jejich politiky. Langer a Dalík ve své nerozvážnosti neměli zpětné vazby a ty, které je varovaly, pod subjektivním dojmem z poplácávání po zádech, ignorovali. Vrcholem této arogantní ignorance byla nejen "oslazovací" evropská kampaň, ale hlavně "boxerská" kampaň těsně před druhým kolem senátních voleb. Evropě nic neosladíme. A pravý hák měl sílu pošimrání. ODS se neumí rozloučit se siláckou rétorikou minulých kampaní. ODS se neumí rozloučit ani s pozicemi, dosaženými v minulosti. Bendlova nabídka sociálním demokratům, že zůstane hejtmanem, byla směšná, kdyby pro ODS nebyla tragická. Lpí na funkcích, lpí na moci - bez ohledu na názor voličů. To je občanům zřejmé. Stejně jako je zřejmé, že jejich moc v krajích končí. Asociace krajů bude nyní druhým mocenským centrem v ČSSD. Silným centrem, které začne ovlivňovat i centrální politiku. A bude ovlivňovat, korigovat i omezovat Paroubkovu politiku. Sociální demokracie se stává kolektivní stranou. I proti vůli doteď se samostatně rozhodujícího Paroubka, který nenašel ve straně dostatečně silné konkurenty. Moc politického grémia se stává symbolickou vedle reálné moci hejtmanů. Že krajské koalice budou více levicové než středové, ukazuje už první kolo vyjednávání a Bendlovo vyloučení jakékoliv komunikace s ČSSD. Výsledky krajských voleb ukázaly, kdo bude vládnout evropským projektům a tvořit infrastrukturní rámec komunální politice. Čunkovo ministerstvo to být může, ale nemusí. Asociace krajů to ale bude. Výsledky senátních voleb ukázaly, jak se bude vyvíjet dialog Poslanecké sněmovny a Senátu o jednotlivých zákonech a smlouvách. Pokud se bude v Poslanecké sněmovně dělat racionální levicová politika a ne partajní politikaření, nebudou s tím mít problém ani zelení, pro které je to poslední šance na záchranu. I pro křesťany to nakonec může být vysvobození z postupného rozpadu. Už teď naznačuje Čunkovo křídlo KDU-ČSL, že podstatný je křesťanský charakter politiky křesťanských politiků a místopředseda lidovců David Macek připustil "hlubokou sebereflexi" lidové strany a nevyloučil ani výměnu ministrů. KDU-ČSL hodlá přehodnotit své angažmá ve vládě a vládní program. Demise premiéra Mirka Topolánka se dá čekat nejen z důvodů programové rozepře, ale i z důvodů ryze praktických a soukromých. Topolánek má cukrovku. Její intenzivní podoba mu podlomila síly už před volbami. V současné době si několikrát denně píchá inzulín. V tomto zdravotním stavu se nedá ani vládnout, ani zajistit extrémní vypětí při konsolidaci trojkoalice a zajistit důstojné předsednictví ČR v EU. V tomto kontextu se jeví "oslazovací" reklama na české předsednictví jako zákeřný cynismus. Který politik zvedne ruku pro americký radar v Brdech, prohraje své straně volby. To jsem řekl v mimořádném studiu České televize při komentování návštěvy Condoleezy Rice v Praze. A byla to pravda. ČSSD zařadila mezi své kandidáty i starostu Trokavce Jana Neorala, který se tastal krajským politikem. Starosta Příbrami Řihák se stal senátorem. Který politik zvedne ruku pro americký radar v Brdech, prohraje své straně volby. To platí i pro politiky zelených a KDU-ČSL. . Bez zásadní změny politiky a zapomenutí na 270 miliard "narovnání" církvím se zmenší za dva roky počet parlamentních stran na tři. Pokud se ale nyní s pomocí zelených, respektive Klubu otevřené demokracie vytvoří i "švejnarovský" senátní blok proti ODS, který se smíří s podporou komunistů a smíří se i s jejich existencí v politice, rozpadne se nakonec vláda úplně. Tím se otevře cesta k duhové dohodě o přechodné vládě evropských úředníků a ekonomických odborníků, která Česko provede evropským předsednictvím za očekávané rostoucí evropské krize. V tu chvíli má smysl i duel Teličky s Jaklem v ČT, stejně jako neustálá komunikace části zelených a sociální demokracie se Švejnarem. Dovedu si představit provizorní vládu s mandátem do června, vedenou Teličkou, s jediným politickým místopředsedou zahraničí Zaorálkem, Švejnarem jako ministrem financí či hospodářství a Pačesem jako ministrem školství a vědy. Teličku ani Švejnara nikdo nemusí "učit", jak se jedná v Evropě. Dovedu si poté představit mimořádné volby, které vystaví arogantní a přezíravé politice ODS konečný účet. Antikomunismus prohrál. V modročerveném senátním souboji ve Znojmě dokázala Marta Bayerová zvítězit tak přesvědčivě, jako nikdo jiný. Sociální demokracie se ve Znojmě zachovala v souladu s přáním svých voličů a oni přišli i k druhému kolu voleb. To je jasný signál i do Lidového domu. Stejně jako to, že prohrál Havlův revolucionář, bývalý svazák Mejstřík se svou primitivně antikomunistickou rétorikou i vyháněč ruských vojsk, rocker Kocáb. Oba podporovaní havlovským křídlem pravdy a lásky. Podezírám zelené, že Kocába nasadili jen proto, aby zajistili vítězství ředitele pražské záchranky Schwarze - rozdělili hlasy a konečně zlikvidovali Mejstříka, jehož s nikým nekonzultované výpady a bláznivá tažení za likvidaci MDŽ udělaly zeleným medvědí službu. ODS se nedokázala poučit. Ředitel CEVRO ve volebním studiu ČT odmítl Topolánkovu odpovědnost za debakl. Bendl v Otázkách Václava Moravce odmítl akceptovat onu senátní a krajskou facku jako impuls k přehodnocení vládní politiky. Bém šikuje druhé centrum občanských demokratů a možná přispěje k tomu, že část špiček ODS se odtrhne nadobro. Morava je stále členem ODS. Nikomu včetně oblastního sněmu to nevadí. Ostatní krajští lídři mlčí. Senátní kandidáti mlčí. Předseda Senátu Přemysl Sobotka mudruje a ČSSD mezitím vyhlásila, že si přeje za předsedu Senátu Petra Pitharta. Evropští poslanci za ODS mlčí. Ačkoliv se konají manévry související s českým předsednictvím EU, po Janu Zahradilovi, Zbyňku Fajmonovi a ostatních není už několik měsíců ani vidu, ani slechu. Václav Klaus cynicky a pravdivě hledá obětního berana. Zatímco v Lidovém domě teklo suché bílé a podával se povolební guláš, na Jánském vršku budou servírovat krvavé bifteky, jak se vyjádřil Václav Moravec (mimo záznam). Vítězem těchto voleb není Paroubek, i když ČSSD vyhrála. Vítězem je občan-volič. A to je ta nejlepší zpráva těchto voleb. Čeští občané volí racionálně. Nedají na barnumskou reklamu, nedají na strašidla KSČSSD. Nedají na lživá slova o nutnosti reforem penzijního systému a zdravotnictví. Nedají na sliby, ale pečlivě hodnotí dopady politiky jednotlivých stran na svou peněženku. |
Krajské a senátní volby říjen 2008 | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
26. 10. 2008 | Důstojný Topolánek | Milan Daniel | |
26. 10. 2008 | Nevím, jestli bych Topolánka při útoku na hyenu z Blesku nehájil | Jan Čulík | |
26. 10. 2008 | V Praze jsou peníze | ||
26. 10. 2008 | Zadostiučinění? Ne, výzva | Jan Mertl | |
26. 10. 2008 | Výsledky voleb by neměly posílit starou gardu politiků | Boris Cvek | |
26. 10. 2008 | Pozor na volební statistiky | ||
26. 10. 2008 | Volby skončily. ČR už nebude jako dřív | Štěpán Kotrba | |
23. 10. 2008 | ČSSD dostala příležitost, které se zřekla Bursíkova Strana zelených | Jakub Rolčík | |
22. 10. 2008 | Po krajských volbách, aneb co s oranžovými a komu zmodral výraz | Vladislav Černík | |
22. 10. 2008 | Lhostejnost | ||
22. 10. 2008 | Nechtěl jsem nikoho urazit | Jan Smolák | |
21. 10. 2008 | Smysl voleb definují voliči | Boris Cvek | |
21. 10. 2008 | Jak by povinné volby cokoliv změnily? | ||
21. 10. 2008 | Paroubek se řídí průzkumy veřejného mínění | ||
21. 10. 2008 | Snášenlivá bezostyšnost voleb? | Miloš Dokulil |