3. 10. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Cchinvali
3. 10. 2008

ANALÝZA

Olympijská válka

Konflikt v Jižní Osetii jako úvod k rusko-americké strategické konfrontaci?

Srpnové boje na Kavkaze přinesly nejrozsáhlejší a nejvážnější rusko-americkou konfrontaci od jomkippurské války v roce 1973. Ke krizi eskalované gruzínským útokem na Cchinvali došlo i přesto, že na ruské straně se o Saakašviliho přípravách vědělo, byly od jara diskutovány v médiích a Moskva dala jasně najevo, že vojensky zasáhne.

Politika USA i Ruska v regionu v důsledku svéhlavosti gruzínského prezidenta selhaly na celé čáře. Michail Saakašvili se stal gruzínským prezidentem po květnových volbách v roce 2003, v nichž proti oponentům zaznamenal zisk „demokratických“ více než 96 procent hlasů. Těchto voleb se však nesměli účastnit někteří „příliš kritičtí“ pozorovatelé Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Nový prezident spoluobčanům kromě vymýcení korupce slíbil především obnovení územní integrity země, která po konfliktech z počátku 90. let ztratila kontrolu nad třemi separatistickými provinciemi - Abcházií, Jižní Osetií a Adžarií. Prezidentův plán počítal sice s postupnou, avšak rychlou reintegrací zmíněných oblastí, které hodlal dosáhnout metodou cukru a biče.

První přišla na řadu Adžarie, malý region u hranic s Tureckem obývaný Gruzíny muslimského vyznání. Zde se metoda „forsírované reintegrace“ zdařila – politické vedení republiky bylo odstraněno protikorupčním tažením a obyvatelstvo obdrželo hospodářskou pomoc.

Ještě v polovině roku 2004 se Tbilisi pokusilo stejným způsobem řešit i situaci v Jižní Osetii (po ní mělo dojít na Abcházii). Zde se ovšem předchozí metoda neosvědčila – jednak proto, že bič udeřil jako první, nevybíravě, a na cukr již nedošlo, jednak proto, že byly ignorovány etnické faktory. Ozbrojený zásah gruzínských bezpečnostních složek proti centru jihoosetské černé ekonomiky Ergneti nepostihl jen bezprostřední okolí prezidenta separatistické republiky Kokojtyho, ale prakticky veškeré obyvatelstvo, které vzhledem ke katastrofální hospodářské situaci nemělo jinou volbu než participovat na nelegálních aktivitách. Následně došlo k přestřelkám z ručních zbraní a vyhrocení vzájemné nenávisti. Obdoba opatření, které v Adžarii separatisty politicky izolovalo, tedy v Jižní Osetii vedla k jejich posílení a nepopularitě gruzínských orgánů. International Crisis Group spolufinancovaná bývalým Saakašviliho sponzorem Sorosem proto již osmnáct měsíců po nástupu nové administrativy vydala varování, že stávající politika Tbilisi nepovede k mírovému řešení konfliktu v Jižní Osetii. Experti ICG konstatovali, že ke znovusjednocení země mírovou cestou je třeba mnohem komplexnějšího přístupu, přičemž „břemeno leží na Gruzii, která spolu se svými mezinárodními partnery musí zlepšit bezpečnost lidí žijících v zóně konfliktu, prosazovat hospodářskou obnovu a rozvoj, zajistit právo Osetinců na řádný návrat a vytvořit uspořádání zaručující účinnou autonomii Jižní Osetie“. Jak dnes víme, toto memento zůstalo oslyšeno.

Proti komu Tbilisi zbrojilo?

Recepty západních expertů na mírové sjednocení Saakašviliho evidentně příliš nezajímaly. Odpověď na otázku, zda se Tbilisi v srpnu „nechalo vyprovokovat“ a „padlo do ruské pasti“, nebo naopak cílevědomě realizovalo vlastní pochybený záměr, může pomoci zodpovědět pohled na strukturu jeho obranných výdajů a strukturu ozbrojených sil.

Proti komu Gruzie zbrojila? Příznivci Saakašviliho, včetně zástupců českého Člověka v tísni, léta tvrdili, že ohromného množství nakupovaných zbraní je třeba pro případ napadení Ruskem. Při takovém napadení by ovšem ozbrojené síly Gruzie musely být technicky a morálně připraveny na asymetrický konflikt s protivníkem disponujícím naprostou vzdušnou nadvládou a zdrcující převahou v pozemní technice. Logickou odpověď představuje armáda připomínající libanonský Hizballáh, v souladu s ekonomickými možnostmi země maximálně nasycená ručními protivzdušnými a protitankovými prostředky. Velké nákupy těžké techniky, včetně taženého dělostřelectva a raketometů, jsou v takovém případě spíše nadbytečným luxusem, protože snadno zjistitelný rozměrný materiál bude na seznam ztrát připsán jako první, zejména pokud ho demaskujeme manévrováním. V očekávání asymetrického konfliktu by bylo spíše třeba masivně nakupovat lehké přenosné podpůrné zbraně, jako jsou minomety.

Pro případ protipovstaleckých operací se ovšem může zbrojit odlišně. Protitankových a protiletadlových prostředků je třeba jen tolik, kolik odpovídá chudému arzenálu protistrany – zato lze masivně investovat do výcviku a vybavení jednotek zvláštního určení zaměřených výlučně na boj s pěchotou – a v přiměřené míře nakupovat těžkou výzbroj poskytující jim palebnou podporu.

Jak tedy vypadala gruzínská armáda? Podle německých zdrojů byla rozhodující část investic směrována do výcviku a vybavení zhruba třetiny pěších brigád podle standardů NATO, s důrazem na ty prvky přípravy, které odlišují kvalitní západní pěchotu od jednotek improvizovaných či složených z rezervistů. Na seznamu nákupů vybavení jsou kromě několika málo kusů systémů vojskové PVO SA-8 a pár tuctů protitankových raket především stovky tanků, samohybné a tažené dělostřelectvo, raketomety, bitevní letouny (podrobný přehled podal již článek kolegů Brousila a Kotrby v minulém vydání ATM). Takto vybavená armáda zjevně nepočítá s vedením existenčně důležité asymetrické války proti mnohem silnějšímu protivníkovi. A mimochodem: kdyby s ní počítala, sotva se i při tomto vybavení mohla morálně rozložit prakticky po dvou dnech bojů mimo vlastní území – v momentě, kdy by měla teprve začít plnit úkol, kvůli němuž existuje. Zdá se však možné, aby takováto síla byla budována pro protipovstaleckou operaci – byť je například zřejmé, že sebelépe modernizované T-72 v roli pěchotního tanku nemohou představovat víc než z nouze ctnost.

Shrnuto a podtrženo: Je velmi těžké uvěřit, že by ozbrojené síly Gruzie, v posledních letech absorbující zhruba miliardu dolarů ročně, vzhledem ke své struktuře a vybavení vůbec kdy byly určeny k něčemu jinému než ke znovusjednocení země silou.

Válka jako ventil

Pro Saakašviliho, čelícího kritice za nevybíravé hromadění osobní moci, se patrně válka stala nástrojem řešení vnitropolitických problémů. Pokojné demonstranty kritizující svévolnou manipulaci s termínem parlamentních voleb nechal tento „prozápadní demokrat“ rozehnat vodními děly a slzným plynem, opozici pronásledoval a zastrašoval na základě obvinění, že kolaboruje s Rusy. Přesto se mu kritiku zcela umlčet nepodařilo a v důsledku svých praktik znevěrohodňujících šíření demokracie v postsovětském prostoru začínal být Američanům nepohodlný. Jeho poslední záchranou se mohl stát jen vybičovaný nacionalismus, jaký by následoval po rychlém vojenském vítězství.

Za předpokladu, že Moskva nebude okamžitě vojensky reagovat, mohla myšlenka rozpoutat „olympijskou“ válku vypadat vcelku nadějně. Nejde ani tak o to, že premiér Putin pobýval v Pekingu, jako o skutečnost, že hlavní strategický partner Ruska v Šanghajské organizaci pro spolupráci, ČLR, v dané době neměl zájem odpoutávat pozornost od své gigantické investice do public relations. To mohlo poskytnout gruzínské armádě čas k obsazení Jižní Osetie – a následná mezinárodní jednání by již tak či onak musela počítat s faktickou vojenskou situací v terénu.

Moskva dala ještě v červenci, během cvičení Kavkaz 2008 (paralelně k němu probíhaly v Gruzii i manévry Immediate Response 2008 s americkou účastí) jasně najevo, že ozbrojený zásah v Jižní Osetii tolerovat nebude. Saakašvili měl zjevně za to, že Rusové blafují – a nakonec, jako již tolikrát od rozpadu SSSR, ustoupí. Kdyby výchozí předpoklady byly jiné a s ruským zásahem se počítalo, byl by gruzínský štáb musel vyčlenit podstatnou část sil, aby nejprve obešla Cchinvali a zablokovala Rokský tunel. Obsazení města mohlo počkat, kdežto zablokování tunelu mělo jasnou prioritu. O částečné rozbití výstupu z tunelu se ostatně mohlo pokusit i gruzínské letectvo, vezmeme-li v úvahu maximální užitečný náklad robustních Su-25. Ani to se nestalo. Masivní dělostřelecká příprava útoku na sídelní aglomeraci, kromě toho, že porušila mezinárodní válečné právo a poskytla Moskvě vynikající záminku k zásahu, navíc také signalizovala protivníkovi zahájení útoku a poskytla mu čas k reakci. Jednotky gruzínské armády fakticky uvízly v bojích o Cchinvali a proti Rusům vyjíždějícím z tunelu použily kazetovou munici, zjevně nepříliš úspěšně. Pokus s částí sil obejít město z východu byl zastaven jen několik kilometrů severoseverozápadně od něj přicházejícími ruskými jednotkami, které vjely do tunelu Roki zhruba čtyřicet minut poté, co se dali do pohybu Gruzínci. V ten okamžik byla válka prohrána a dovršení porážky se stalo pouze otázkou času.

Mezinárodní souvislosti a důsledky konfliktu

V okamžiku vzniku tohoto textu všechny dostupné informace nasvědčují tomu, že prvořadou zodpovědnost za proměnu doutnajícího konfliktu nízké intenzity v rozsáhlou válku s nasazením všech druhů vojsk nese gruzínská strana. Moskva ovšem byla na válku připravena a po spotřebování elitních gruzínských jednotek na jihoosetském území navíc využila příležitosti ke kompletnímu zničení protivníkovy demoralizované armády i obranné infrastruktury. Sotva tedy lze tvrdit, že reakce Moskvy byla umírněná a sledovala humanitární účely; avšak po vyhlášení kosovské nezávislosti a podpisu česko-americké dohody o radaru Kreml zřejmě usoudil, že dokud jen mluví, neberou ho vážně. Jinak řečeno: Rusko nepovažovalo svou mezinárodní pozici za dost silnou, aby si mohlo dovolit jakkoliv umírněnou reakci. Výsledkem je mimo jiné nasazení letecké kazetové munice v osídlených oblastech, zdokumentované organizací Human Rights Watch. Rusko tolerující žhářství jihoosetských milicí vyšlo sice z konfliktu vítězně, avšak s reputací stejně pošpiněnou jako útočník. Lze mít vážné pochyby, zda ústup Kazachstánu od podílu na ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan obcházejícím ruské území je dostatečnou kompenzací.

Jestliže reakce členů NATO ze „staré Evropy“ byly opatrné a usilovaly především o vytyčení hranice pro ruskou akci, Spojené státy se přinejmenším v oblasti politické rétoriky předvedly ve staronové roli „zatlačovatele ruského medvěda“. Kvůli válkám v Iráku a Afghánistánu a opotřebování svých ozbrojených sil jsou ovšem v situaci, kdy ještě nejméně pět až deset let nebudou mít fakticky čím zatlačovat. Silácké projevy, jako především ten, který pronesla republikánská kandidátka na funkci viceprezidentky Palinová, tak pouze zhoršují vztahy s Moskvou, aniž by jí sebeméně ublížily.

V americké politice po roce 1989 ovšem došlo k zásadnímu zlomu: Vůbec poprvé je přípustné hovořit o Rusku jako o nepříteli, a to paradoxně v době, kdy si USA toto nepřátelství z mnoha důvodů nemohou dovolit.

Jestliže Polsko, pobaltské země a Ukrajina nabraly prakticky stejný kurs jako americké neokonzervativní elity, další ze států původně podporujících Saakašviliho, Izrael, naopak usiluje o obnovení korektních vztahů s Moskvou a od USA se zřetelně vzdaluje. Izraelci doufají, že se jim podaří omezit rozsah obnovované vojenské spolupráce Ruska se Sýrií, která by mohla narušit strategickou rovnováhu v regionu. Jestliže se jim to nepodaří, sníží se šance ministryně zahraničí Cipi Livni na premiérské křeslo – a tím i šance na uzavření mírové dohody s Palestinci.

A Česká republika? Před válkou byla v Gruzii vůbec největším zahraničním investorem. Kromě státního podílu v ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan jen samotná firma Energo-Pro investovala do vodních elektráren a rozvodné soustavy přes půl miliardy dolarů. A navíc – ovšem – z ČR pocházela velká část výzbroje poražené gruzínské armády. Když ministr zahraničí Karel Schwarzenberg říká, že jsme členem „Společnosti přátel Gruzie“, pak vlastně jen konstatuje, že jakkoliv se Saakašvili ukázal být mimořádně špatnou a destabilizující investicí, vsadili jsme na něj a na projekty s ním související již příliš mnoho.

Jestliže nemáme jinou možnost než podporovat gruzínského prezidenta, pak jsme zřejmě, radar neradar, spolu s ním prohráli na celé čáře. Čelný propagátor protiraketového systému Daniel Gouré už napsal, že po gruzínské krizi jsou fixní instalace v Evropě vlastně zastaralé a „mobilní systémy nebudou vyžadovat permanentní přítomnost v zámoří“. Jenomže právě zajištění trvalého amerického závazku a vojenské přítomnosti na našem území bylo hlavním cílem Topolánkovy vlády, když přes odpor veřejnosti protlačovala radar v Brdech...

Mapy: Štěpán Kotrba

Prameny:

Vyšlo v nejnovějším čísle 10/2008 odborného armádního měsíčníku ATM. To je v prodeji od 3. 10. 2008

16. 9. 2008 Immanuel Wallerstein: Nový světový geopolitický řád: konec prvního dějství ZDE

11. 9. 2008 Štěpán Kotrba: Gruzie v Radě Evropy: "Osetie je přece součástí Gruzie, tak si ji můžeme bombardovat" ZDE
8. 9. 2008 Irena Ryšánková: Mediální válka: Když pro slzy nevidí písmena ZDE
4. 9. 2008 Štěpán Kotrba: Jak to, že "vzbouřenecký region" má vlastní letectvo? ZDE
2. 9. 2008 Immanuel Wallerstein: Přežije NATO Gruzii? ZDE
                 
Obsah vydání       3. 10. 2008
3. 10. 2008 Jak napravit situaci na Wall Street Michael  Moore
4. 10. 2008 Strach je špatný rádce Boris  Cvek
4. 10. 2008 Rusko během tří let zvýší výdaje na obranu o polovinu Karel  Dolejší
3. 10. 2008 Kvůli nedostatku lékařů v nemocnici Havířov nemůže Česká lékařská komora garantovat kvalitu lékařské péče v této nemocnici Milan  Kubek
4. 10. 2008 Chargé d'affaires Ladislav  Žák
3. 10. 2008 Ještě jednou k té "státnosti" (také jako k rituální ikoně svého druhu) Miloš  Dokulil
4. 10. 2008 Bahrajn a El Baradei vyzvali k vytvoření globální energetické organizace
3. 10. 2008 Stop přistěhovalcům! Milan  Daniel
3. 10. 2008 Tymošenková bude vyšetřovat Juščenkovy dodávky zbraní Gruzii
3. 10. 2008 Prezident Juščenko prodával zbraně do Gruzie
2. 10. 2008 300 miliard Euro aneb čestné bankéřské Ladislav  Žák
3. 10. 2008 Olympijská válka Karel  Dolejší
3. 10. 2008 Staří lidé mají stejnou cenu jako mladí Jan  Paul
3. 10. 2008 A už je ta krize tady, neboli Obavy se uskutečňují drastickým způsobem Uwe  Ladwig
3. 10. 2008 Černomořská flota znovu v boji Ivan  Zajac
3. 10. 2008 Politické a ekonomické vztahy Spojených států a Číny na prahu nového milénia Daniel  Veselý
3. 10. 2008 Immanuel Wallerstein: Bolívie: porážka pravice Immanuel  Wallerstein
3. 10. 2008 Ani jedna ruka vládní strategii prevence násilí netleská Anna  Čurdová
3. 10. 2008 Kdo v Čechách vydělá na úspoře tepelné energie? Ladislav  Lašek
2. 10. 2008 Rusko: Nerušte nám naše kruhy!!
2. 10. 2008 Podezřele ohlušující ticho z Pražského hradu
3. 10. 2008 Ruský jaderný bombardér "proletěl nezjištěn 30 km od města Hull," tvrdí Daily Mail
2. 10. 2008 Izraelská armáda nakupuje kazetovou munici s autodestrukcí Karel  Dolejší
2. 10. 2008 Příběh špiónky, která chtěla zabránit válce
2. 10. 2008 Hypotéční krize? Již klepe na dveře... Jaroslav  Ungerman
2. 10. 2008 Amerika si musí odvyknout finančním dotacím z Číny
2. 10. 2008 Prostoduché úvahy chudáka Michal  Kuklík
3. 10. 2008 Poznámka k poznámce, aneb Rusku je to fuk Ladislav  Žák
1. 10. 2008 Bankovní krizi způsobil nepružně ideologický tržní princip
30. 9. 2008 John Gray: Éra americké nadvlády skončila
1. 10. 2008 Může být finanční krize Americe užitečná? Karel  Dolejší
1. 10. 2008 Odcházení, aneb Směšné postavy ve směšném světě Josef  Brož
3. 10. 2008 Pražská ČSSD žádá konkrétní opatření vedoucí ke snížení emisí
3. 10. 2008 Debata o jaderných zbraních na nejvyšší úrovni Jan  Burian
11. 9. 2008 Hospodaření OSBL za srpen 2008

Gruzie, Rusko a Jižní Osetie RSS 2.0      Historie >
4. 10. 2008 Chargé d'affaires Ladislav  Žák
3. 10. 2008 Olympijská válka Karel  Dolejší
3. 10. 2008 Černomořská flota znovu v boji Ivan  Zajac
3. 10. 2008 Prezident Juščenko prodával zbraně do Gruzie   
27. 9. 2008 Gamardžobat! Gagimardžot! Štěpán  Kotrba
26. 9. 2008 Co zbude za 40 let z Gruzie, Ukrajiny a z plen Michal  Vimmer
18. 9. 2008 Ruská armáda: kovářova kobyla chodí bosa?   
17. 9. 2008 Gruzie tvrdí, že Rusko vstoupilo s armádou do Jižní Osetie už před 8. srpnem   
16. 9. 2008 Západ připravuje novou konfrontaci s Ruskem   
12. 9. 2008 "Neférový" ruský tisk a Saakšviliho "ljubovnica" Alana Štěpán  Kotrba
12. 9. 2008 Putin: Měli jsme si setřít krvavé hleny z tváře a sklonit hlavu?   
12. 9. 2008 Sarah Palinová by zaútočila vojensky proti Rusku   
12. 9. 2008 9/11 a bilance sedmileté asymetrické války proti terorismu Štěpán  Kotrba
12. 9. 2008 9/11 a naše neodpovědná odpovědnost Miroslav  Polreich
12. 9. 2008 Saakašvili se už dostal pod tlak opozice. Zleva i zprava