Musím se přiznat, že jsem v době, kdy se u nás o pekingské olympiádě objevovaly zprávy jen útržkovitě, neboť tato událost nebyla ještě sdostatek aktuální, byl velmi skeptický ohledně role, již západní sdělovací prostředky sehrají v tomto čínském spektáklu. Škarohlídsky jsem očekával -- ačkoli myslím, že nikoli neoprávněně -- přesně opačný přístup, než s jakým přišla velká část našeho tisku (viz můj článek ve Tvaru 2006/20 "Nový Peking, nové olympijské hry" http://www.itvar.cz/archiv/20TVAR_06.pdf). Bylo sice zřejmé, že nominálně komunistický režim bude snadným cílem pro zapřisáhlé antikomunisty, kteří se budou moci vyřádit na líčení zhýralostí levicové diktatury. Soudě podle občasných reportáží ČLR mi však jako pravděpodobnější přišlo, že se většina nechá unést oním velkolepým kýčem, který po osm let čínská vláda chystala.

Připravoval jsem se především na nadšené líčení divoké mrakodrapové architektury, na rozplývání nad "pětitisíciletou" (tento propagandistický trik vyšel Číňanům dobře -- toto nehorázně přemrštěné číslo přebrali na Západě snad už všichni) kulturou, již však reportéři viděli jen z rychlíku, nejčastěji v podobě olympijských šotů ve stylu filmových ročenek, jež se promítají na Velvyslanectví ČLR sinoromantikům. To vše se dnes porůznu objevuje, včetně už ohraných chvalozpěvů na hospodářský růst, jako kdyby procenta navyšujícího se HDP byly jediným ukazatelem kvality života v nějaké zemi. Nicméně musím uznat, že tento pól je vyvažován skeptickými protipohledy v míře, již jsem podcenil. Nakonec i my sinologové si můžeme přihřát polívčičku, když už jednou za sto let projeví české prostředí zvýšený zájem o čínské záležitosti a potažmo o názory odborníků z oboru, který je jinak zpravidla považován za nepraktickou humanitní vědu finančně parazitující na jediné pravé (a hlavně zpeněžitelné) vědě, totiž technické.

Panu Štěrbovi, jak jsem pochopil, tato kritika vadí jako nepřiměřená -- možná však, že si stěžuje jen na její povrchnost a diletantství, a pak má pravdu a já pláču na nesprávném hrobě. Inu, v novinách samozřejmě vše vypadá černobíle, a zvlášť v případě oficiálního českého tisku. Neznamená to však, že by na příslušných výtkách nebylo něco pravdy a že odpovídající reakcí je pohyb kyvadla od zdi ke zdi. Ozývám se především proto, že jsem vpravdě alergický na relativizaci oné čínské a naší svobody, o níž je v jeho příspěvku řeč, a vůbec zlehčování podmínek, v níž řadové obyvatelstvo ČLR žije. Osobně jsem krajně znechucen z naší postkomunistické reality, ale nikdy bych si nezahrával s nebezpečnou eskamotáži s měřítky, podle nichž životní úroveň posuzujeme.

To, že jsou lidé v Číně vykořisťováni, že je tam nepředstavitelně zdevastované životní prostředí, že jsou tam nůžky mezi chudými (necelá 1 mld.) a bohatými (střední třída se odhaduje na 15% obyvatelstva) rozevřeny více než v Indii, že režim je autoritativní a nedemokratický a práva svých občanů potlačuje, že je čínský aparát prolezlý korupcí -- to jsou všechno holá fakta, která lze stěží zpochybňovat. Bylo by smutné, kdyby to zastínil nesoudný úžas nad tisíciletým, poznamenejme že tuhým, řádem (pro který já nějak nemám pochopení) nebo starou čínskou kulturou, která je stejně z větší části už mrtvá a přežívá jen jako folklór a jako kýčovitá vycpávka nacionalistických kampaní či reklamy na ČLR určené pro cizinu. Ačkoli se jí profesně zabývám, nežasnu tak, aby mi unikaly souvislosti poněkud temnějších barev.

Chce-li být pan Štěrba vykořisťován zaměstnavateli jako v Číně, přál bych mu, aby se mu bývalo bylo zdařilo narodit v nějakém zapadlém koutě ČLR, např. v nějaké železářské či betonářské oblasti, kde by musel se svou rodinou (pokud by se nechtěl nelegálně přestěhovat do Pekingu za zednickou prací na oněch stavebních divech světa) strávit svůj život v přízračném příšeří vzduchu plného jedů a prachu, kde je krajina desítky kilometrů pokryta vrstvou popílku nebo jemného moru. Mohl by pak pracovat v jednom z místních provozů od rána do večera, bez jakýchkoli sociálních záruk, bez potuch o zákoníku práce či zásad bezpečnosti práce. Býval by se mohl rovněž narodit jako rolník, jemuž v rámci "modernizace" a "pokroku" bylo zabráno pole, na němž hospodařil, ve prospěch nespecifikovaného investora, nezřídka pak pobočky nějaké nadnárodní firmy, který má ve svých nelegálních krocích tichou, štědře podpořenou podporu místných papalášů. A proč? Protože jsou jejich výsledky hodnoceny nikoli podle kvality života obyvatel, ale podle růstu HDP -- v tabulkách je pak všechno tak optimistické. Jediné, co by mohl udělat proti bezpráví, by bylo jít demonstrovat před sídlo vlády do Pekingu. Teprve pak by možná ocenil výhody sice nedokonalého, leč přece jen právního státu.

Jo, v Šanghaji se to pije čaj za stovky jüanů! Možná by však bylo užitečnější je investovat do lístku na vlak (pokud možno levný, nikoli klimatizovaný rychlík pro bohaté) do některé z chudých provincií, jichž je v Číně většina. Doporučoval bych třeba An-chuej, Chu-nan nebo Kuej-čou. Ale ani pak by nebyla záruka, že dojem z životních podmínek místních nepřebije narůstající počet vlastněných mobilů, přepravených vagonů s uhlím nebo vyrobených DVD přehrávačů. Inu, každý si svou stoupající životní úroveň představuje jinak.