Horší to je s tématy, která by narušila podporu ze strany globální politické moci a oslabila vizi nepřítele, již se podařilo pevně ukotvit v myslích prostoduchých lidiček. A tak je a nadále bude ministrem zahraničí malé země uprostřed Evropy za Zelené člověk, který dělá politiku plně závislou na vůli nadnárodních korporací, potažmo na vůli jí dosazené americké administrativy.

Výsledky sjezdu Strany zelených v Teplicích je třeba vnímat i pod tímto úhlem pohledu. Zcela pragmatický hlad po podílu na moci na straně jedné a snaha nenechat ujet autobus nejrůznějších profesionálních výhod (řada delegátů i členů je s problematikou životního prostředí zastřešenou ministerstvem spojena profesionálně) připomíná jinou situaci. Podobnou té, v níž byli členové KSČ za doby normalizace.

Odpor proti umístění americké vojenské základny či proti americké politice v oblasti "ochrany lidských práv" se za daných okolností nedá předpokládat. Naopak. Po odchodu Dany Kuchtové z vedení se dá očekávat i pružnější postoj vůči jaderné energetice. SZ se bude pod "týmovým" vedením Martina Bursíka profilovat tak, aby mohla vykazovat úspěchy a získala před volbami širší podporu veřejnosti. Bursík ukázal, že to na úrovni uzavřených kompromisů.umí a část veřejnosti na to slyšet bude. Zvlášť v situaci, kdy není koho volit.

Bursík povede stranu zcela v tradicích polistopadové české politiky "demokratických" stran. Straníci mu k tomu dodali všechny nástroje, které si přál. Obraz nepřítele má s ostatními společný a více k akceptaci v klubu těch, kteří spolu mluví, netřeba.

Je alternativa?