Přečetl jsem si ten rozhovor s Uhdem v Lidovkách. Ten tón Kalenské ztělesňuje všechno, pro co nesnáším ten dnešní český antikomunismus. Ta její sebejistota ohledně toho, jak bylo správné se rozhodnout v roce 1950! Kundera neměl dělat to a to a teď by měl udělat to a to...

Uhde se snaží, ale nevím, zda to není házení hrachu na zeď. Ona zní jako nějaký lidový tribunál nebo polní soud, snad dokonce stranický výbor, píše Martin Škabraha

Paradoxní na tom je, že se to celé točí kolem morálky, ale právě tento přístup, tahle mentalita tu morální dimenzi zcela devastuje, a to podobně, jako ji devastoval minulý režim, hlavně v hodnocení historie.

Žádná morální dilemata pro ně neexistují, co je dobro a zlo je předem dáno na základě toho, na čí straně stojíš - na naší, té správné, nebo na té "jejich"? Stál jsi na jejich, tak jsi zrádce, zločinec, dějiny tě odsoudily a my máme právo tě vláčet v novinách (to v tom lepším případě)...

A nejhorší jsou ty čtenářské výkřiky dole pod článkem. Lůza promluvila a žádá si trest pro zrádce. To už tu taky jednou bylo.

Pozn. JČ: Potíž je, že je to celé na vodě; vláčení Milana Kundery blátem kvůli nedokázanému nesmyslu. Seriozní novinářka by mlčela, anebo by poukázala na to, že se tady rozmazává něco, co nebylo prozkoumáno a nebylo dokázáno. Jak píše francouzská čtenářka Le Mondu: Vyhýbejme se hluku.

Představte si, že zítra začne Blesk psát o tom, že jste znásilnili šestiletou holčičku. Ono to sice není prokázáno, ale říkala to paní domovnice ve vašem činžáku. Vy můžete vydávat dementi, že tomu tak není, ale noviny začnou spekulovat o okolnostech a debatovat o tom, proč jste to asi udělal a jaké vás k tomu vedly motivy.