Čitelná Strana zelených

Když Martin Bursík navrhoval svolání sjezdu Strany zelených měsíc a půl před volbami do krajských zastupitelstev, vybídl své spolustraníky: "...pojďme dát jednoznačnou odpověď voličům na otázku, kdo je SZ, kde stojí a kam směřuje." O několik odstavců dále pak: "Pojďme odstartovat volební kampaň do podzimních voleb opět jako konsolidovaná, čitelná, sebevědomá a emancipovaná politická strana s jasnou vizí, která ví, co chce..."

Zdařilo se. Strana zelených se stala pro voliče čitelnou a řekla jim, kam směřuje. Proto ji nevolili.

Ignoranti v Centru obyvatelům Periferie nerozumějí a snad ani rozumět nechtějí

"Byli to převážně klienti sociálního státu, kteří minulý pátek a sobotu povstali a oběťmi jejich hněvu se stali krajští hejtmani, v jejichž resortu je přitom jen zanedbatelná část prostředků," tvrdí v MF Dnes komentátor Reflexu Bohumil Pečinka. Podle něj se ČSSD podařilo vedle hlasů tvrdého voličského jádra získat i hlasy "klientů sociálního státu": "Jde o různorodou koalici těch, kterým stát adresoval dotace v podobě desítek typů sociálních dávek, účelově vybírané nemocenské, nízkých regulovaných nájmů a souběhu daňově výhodné práce a částečného invalidního důchodu. Pro velkou část z nich nešlo o výpomoc v těžké životní situaci, ale o další pravidelnou součást příjmů," píše Bohumil Pečinka. Statistika podporující jeho tvrzení a uvedení zdroje -- pochopitelně -- chybí.

O den dříve přišla MF Dnes s analýzou politologa Josefa Mlejnka, podle nějž získala ČSSD v letošních volbách o téměř 750 tisíc hlasů víc než v roce 2004. Znamená to tedy podle Pečinky, že přes 10% procent voličů jsou "socky", které zneužívaly (zneužívají) sociální systém a vykořisťují stát?

Sotva. To jen další ze zabedněných novinářů žijících v Centru fantazíruje, proč ta zatrolená Periferie nevolí tak, jak má.

Skutečnost je mnohem pestřejší a je slyšitelná -- na ulicích měst oné Periferie, v tramvajích, v autobusech, na zastávkách. Nemohu se opřít o statistiku -- pochybuji, že kdy kdo bude zkoumat, proč lidé volili jinak, než si Centrum přeje -- ale vím, co často slýchávám. Není to jen nesouhlas s poplatky (ach ano, důchodce živořící z životního minima hlasoval pro ČSSD především kvůli nim), ale je to také znechucení ze současné politiky. Je to strach z budoucnosti: Jak si zaplatím ošetření a pobyt v nemocnici, až bude zavedena řízená péče a vlastník zdravotní pojišťovny a nemocnice v jednom bude mít obavy ze snížení svého zisku zapříčiněného mou léčbou? Co si počít, když nájem dále poroste a peníze na přestěhování nemám? Budu mít dost peněz aspoň na nákup v Lidlu?

Je to také nesouhlas s umístěním cizí vojenské základny v České republice. Je to odpor proti zpupné, arogantní a asociální Topolánkově vládě, který je větší než odpor proti nesympatickému Jiřímu Paroubkovi: "Něco vam povim, pani, už sme tam nahoře měli všelijakou pakáž, ale tak špatnou vládu, jako teď, to eště nikdy! Ani za komunistů ne!" Slyšel už někdy Bohumil Pečinka tento výrok, který zaznívá v nejrůznějších variantách po celé zemi? Pokusil se vůbec někdy navštívit např. Severní Moravu a zeptat se, proč tam má takový úspěch sociální demokracie a často též komunisté?

Voliče zajímají činy, ne kolik si toho politik "odpracoval"

Dříve, než začnou publikovat své perly o neuvědomělém obyvatelstvu, které hatí cestu naší země doprava, měli by chytráci z redakcí MF Dnes, Lidových novin nebo České televize navštívit některé z měst, v nichž s tak drtivou převahou vyhrává ČSSD. Nejde totiž jenom o poplatky (na něž mainstreamoví "experti" upozorňují) a americký radar (o němž raději mlčí). Jde také o to, že sociální demokracie tam provádí lokální politiku pro lidi.

Tak např. Bohumín, kde o víkendových volbách ČSSD získala 58,52%. V devadesátých letech tam chtěla ODS zlikvidovat nemocnici. Snad v reakci na tento záměr vyhrála volby do městského zastupitelstva ČSSD a nemocnici zachránila. Dnes je toto prosperující zařízení ve stoprocentním vlastnictví města. Bohumínští voliči zaregistrovali změnu v chování zastupitelstva a tak -- přes nepoctivou kampaň ODS -- v roce 2002 ČSSD vyhrála suverénně se ziskem 60,90% a o čtyři roky později se ziskem 59,26%.

V tom spočívá podstata věci -- lokální politik, který pro město a pro své voliče něco dělá, má jejich důvěru a ta se pak přenáší i do voleb celostátních. Za vlády sociálních demokratů v Bohumíně byla rekonstruována hlavní třída, pak náměstí a později i přilehlé ulice. Byl postaven plavecký bazén a aquapark, do něhož jezdí lidé i ze sousedního Polska. Byl postaven dům s pečovatelskou službou. Byl rekonstruován zchátralý Hotelový dům a v něm zřízeny byty pro sociálně potřebné... Pomalá trpělivá práce lokálních zástupců lidu způsobila, že dříve zašlé průmyslové město doslova rozkvetlo. Trpí ovšem extrémními koncentracemi zdraví škodlivého polétavého prachu, jehož přítomnost souvisí s průmyslovou výrobou a se stále rostoucí automobilovou dopravou na celém Ostravsko-Karvinsku. S tím ovšem bohumínské městské zastupitelstvo nemůže nic udělat. Vláda, v níž sedí zelení, by mohla, zmotala se ale jen na zavedení poplatků ve zdravotnictví, které fakticky trestají obyvatele nejznečištěnějšího kraje v republice za zvýšenou nemocnost.

Jakých výsledků dosahuje v Bohumíně ČSSD v celostátních volbách? V roce 2002 (volby do PSP) 41,75%, v roce 2006 dokonce 47,00%. Ve druhém kole senátních voleb v roce 2006 rozdrtil starosta Bohumína Petr Vícha (ČSSD) s přehledem protikandidátku z ODS se ziskem 66,82% v obvodu Karviná, přičemž v samotném Bohumíně obdržel celých 77,83%.

Politik, který poctivě, trpělivě a dlouhodobě pracuje pro obec, získává stabilní a dlouhodobou podporu voličů. Politik, který objíždí regiony, oslňuje charismatem a přemlouvá váhající, takovou podporu mít nemůže. I kdyby říkal, že "si to odpracoval".

V zastupitelské demokracii poslanci zastupují voliče. Zachovejme se podle toho

Podobně jako Martin Škabraha jsem navštívil stránku www.kohovolit.eu. A podobně jako jemu, i mně vyšlo, že v souladu s mými preferencemi hlasují nejčastěji poslanci KSČM následováni poslanci ČSSD. Na právě opačném konci -- coby poslanci hlasující v příkrém rozporu s mými preferencemi -- se nacházeli zástupci zvolení do PSP za ODS a Stranu zelených, což naznačuje, že nejde o stranu středovou, nýbrž pravicovou.

I když k tomu v roce 2006 nedostali mandát, prosazují poslanci vládní koalice vybudování americké vojenské základny v České republice, přičemž ostentativně ignorují, že většina obyvatel s tím nesouhlasí. Vládní poslanci tvrdí, že ke schválení základny mají mandát, protože v České republice je zastupitelská demokracie -- zastupitel rozhoduje za voliče a je prý oprávněn rozhodnout i proti vůli těch, kdo jej zvolili. Nadto všelidové referendum -- bez ohledu na vše výše uvedené -- nepřipadá prý v úvahu, a to právě proto, že žijeme v systému zastupitelské demokracie.

Je-li tomu tak, pak nezbývá než se situaci přizpůsobit. V příštích volbách do PSP budu muset volit tak, aby mne zastupovali poslanci, kteří nejčastěji hlasují v souladu s mými preferencemi. Budu muset volit komunisty.

Že KSČM není demokratická strana? Ale to přeci ODS také ne! V České republice proběhly svobodné a demokratické volby, které nikdo -- ani ODS -- nezpochybnil. Přesto vysoce postavený člen ODS a předseda horní komory parlamentu Přemysl Sobotka varuje před vládou levice, jež volby vyhrála a skrytě hrozí: "Nerad bych se dožil další sametové revoluce."

Ta slova nejsou jen výzvou pro pravicové voliče před druhým kolem senátních voleb. Ta slova také odkrývají nedemokratické smýšlení jejich autora: Když vyhrává ODS (pravice), je to vpořádku. Když vyhrává ČSSD (levice), vpořádku to není a bude možná nutno přikročit k revoluci a "napravit" poměry, jež vzešly (vzejdou) z právě proběhnuvších svobodných a demokratických voleb.

Promarní ČSSD historickou příležitost?

ČSSD vyhrála volby do krajských zastupitelstev přesto, že v jejím čele stojí Jiří Paroubek, který je díky soustředěnému úsilí ODS a některých českých médií vnímán značnou částí veřejnosti jako nesympatický zlosyn a politický prospěchář. Sám Jiří Paroubek si podvakráte nasadil psí hlavu: V roce 2006, když volby do PSP zhodnotil coby únorový puč, a letos, když prohlásil, že"jenom politicky naprosto stupidní člověk by volil proti ČSSD." Třebaže se již za svůj výrok omluvil, je na místě otázka, zda je Jiří Paroubek tím, kdo by měl vést ČSSD do střetu s ODS v nejbližších volbách do Poslanecké sněmovny. Nástup Bohuslava Sobotky nebo Michala Haška do funkce předsedy tři, čtyři měsíce před volbami by zbavil ODS a česká média dobře viditelného (a dnes již poněkud neohrabaného) cíle. Šance ČSSD dobýt sněmovnu by se tak možná zvýšily.

Výměna předsedy strany je nicméně jen drobným krokem technického charakteru. Mnohem více ale bude záležet na tom, jak ČSSD naloží se svým triumfem v krajích. První zprávy zněly nadějně -- např. David Rath oznámil, že chce v kraji, jehož bude nejspíš hejtmanem, vypsat referendum o americkém radaru. Je zřejmé, že pokud ho dosáhne a pokud se referendum uskuteční i ve všech ostatních krajích, půjde o bezprecedentní konfrontaci vůle lidu a arogantní moci jednající proti lidu.

Podobně může ČSSD postupovat v celé řadě dalších záležitostí, jež trápí (a budou trápit) lidi v regionech: zdravotnictví, školství, dopravní obslužnost, životní prostředí. I při odlišných pravomocech centrálních a krajských orgánů lze dosáhnout mnohého, pokud se spojí invence a vůle jednat pro blaho obce. Záleží jen na tom, zda ČSSD všechny své dosavadní proklamace "myslí upřímně".

Jak trefně napsal Karel Dolejší, mohou se okolnosti vyvíjet způsobem příhodným k tomu, "aby "geniální" stratégové v ČSSD opět vytáhli na světlo nápad vyměnit radar za ústupky stávající koalice v jiné oblasti." Nejnovější zpráva o jednáních ODS a ČSSD v Karlovarském kraji naznačuje, že partaji libovolné politické orientace je jiná partaj vždy bližší než občan. S vědomím, jak dramatická byla předvolební kampaň na Karlovarsku, lze jen konstatovat, že jde o smutnou zprávu pro voliče.

ČSSD stojí na rozcestí. Může začít s velkým nasazením pracovat v regionech. Může se stát stranou vpravdě lidovou. Nebo podlehne -- tak jako Bursíkova Strana zelených -- vábení moci. Tím si ale vykope svůj vlastní hrob.

Těžko pak předjímat další vývoj politické scény v České republiky. Selže-li nyní ČSSD, lze očekávat posílení letargie českého obyvatelstva, definitivní vymizení zájmu o věci veřejné a vzestup extrémních politických sil.

Nebo do hry vstoupí v plné síle KSČM. Ohebnost volebního programu ČSSD a její opakované laškování s voliči může přesvědčit mnohé, že skutečně levicová strana je v České republice jen jedna. U moci nebyla již téměř 20 let. To je jedna generace voličů.