Slzný plyn místo platů

Generální stávka probíhající na celém území Mexika je dokladem solidarity s aktérem prvního mexického příběhu. Na první pohled začal 22. května v mexickém státě Oaxaca nevinnou stávkou učitelů za příplatek k platu. Ten leží v jižní části mexické federace a patří mezi tři nejchudší státy s vysokým procentem indiánské populace. Po třech týdnech protestního stanování učitelů na náměstí Zócalo a v přilehlých ulicích hlavního města stejnojmenného státu se oaxacký guvernér Ulises Ruiz Ortiz z konzervativní Revolučně institucionální strany (PRI) rozhodl "vyřešit" problém silou a na 40 tisíc učitelů z jejich stanů vyhnat. Výsledkem zásahu, během něhož bylo použito paprikových bomb a slzného plynu vrhaného také z vrtulníku, bylo 92 raněných. Násilné řešení jen rozmnožilo nespokojenou veřejnost a dva dny poté se pochodu za odvolání guvernéra účastnilo již na 300 000 občanů. V návaznosti na to vzniklo Lidové shromáždění státu Oaxaca (Asamblea Popular de Oaxaca, APPO) sdružující 79 sociálních, občanských, odborových organizací i zástupců obecních rad, byly obsazeny vládní budovy. To vše probíhalo na pozadí akcelerující prezidentské předvolební kampaně, druhého mexického příběhu.

Paralelní prezident

2. července se konaly prezidentské volby, z nichž vyšel vítězně Felipe Calderón, kandidát za Stranu národní akce (PAN), ovšem pouze s náskokem půl procenta nad favorizovaným Lópezem Obradorem ze středolevé Strany demokratické revoluce (PRD). To vyvolalo pochybnosti o legálním průběhu voleb a zastánci Obradora požadovali přepočítání hlasů. Mezitím se z jedné ze špiček politické třídy stává "lidový vůdce". Když pak v září po přepočítání pouhé části volebních uren volební komise potvrdila Calderonovo vítězství ("Ano, objevily se nesrovnalosti, ale neovlivní výsledek voleb"), stál už Obrador v čele manifestací. Převzal tak způsob vystupování vlastní dosud spíše mexickým sociálním hnutím.

Mexičané obecně si potrpí na symboly své revoluční historie, a to i v oficiálních sférách, jak lze pozorovat na názvech politických stran nezávisle na ideologii. Obradorovo hnutí tedy svolává na 16. září, den sto devadesátého šestého výročí zahájení boje o nezávislost na Španělsku, "národně demokratickou úmluvu", na které ho na Zócalu Ciudad de México přes milión delegátů z celé země provolá "legitimním prezidentem Mexika". V dalších dnech je vytvořena alternativní vláda. A 20. listopadu, v den výročí o sto let mladšího (zahájení sociální revoluce 1910) a současně se zmíněnou generální stávkou se Andrés Manuel López Obrador ujímá úřadu, o němž tvrdí, že rozhodně není symbolický.

Splétání sítí

O mezinárodní ohlas mexických událostí se postaral třetí příběh, příběh zapatistický, který je vlastně nejstarší. Generální stávku na podporu ozbrojenými silami okupované Oaxaky vyhlásilo indiánské hnutí zapatistů, díky němuž mají událostí v Mexiku již od jara mezinárodní ohlas. Protestů před mexickými velvyslanectvími a zastupitelstvími už bylo nepočítaně kvůli květnovému střetu policejních složek s obyvateli městečka San Salvador Atenco. Ke dni 20. listopadu se předem vědělo o dvaceti akcích solidarity ve Spojených státech, Argentině, Chile, Španělsku, Itálii a Německu požadujících demisi oaxackého guvernéra a odchod ozbrojených policejních složek.

Po letech diskuzí s vládou se Zapatova armáda národního osvobození (EZLN) -- indiánská organizace bojující nyní beze zbraní za práva indiánů, která před pár dny oslavila 23 let své existence (veřejně ovšem působí až od roku 1994), a nesplnění původních dohod rozhodla distancovat od politické špičky. Díky dovednému zacházení s alternativními médii, především s internetem, získala pozornost mezinárodní veřejnosti, a vyhrála tak v devadesátých letech kybernetickou válku s vládou. Ve své "Šesté deklaraci z Lakandonského pralesa" z loňského léta analyzovala stav národní (i mezinárodní) politického scény a našla jediné řešení, jak se bránit proti moci nadnárodních společností, kterým mexická vláda vychází vstříc: posílit síť napříč rozdílnými a izolovanými hnutími občanské společnosti. Dodejme, že zapatisté tento pojem chápou trochu jinak, než jak je většinou používán v českém prostředí. Představuje pro ně především sociální hnutí organizovaná zdola, svépomoc pracujících a protestní aktivity nemajetných vedle středostavovských organizací intelektuálů.

Bitva o univerzitní rádio

Zatímco volební komise přepočítávala nějaké hlasy k utišení stížností, drželo APPO po měsíce obsazené ulice centra města Oaxaky a některé úřady oaxacké vlády a učitelé pokračovali ve stávce. 26. října se 22. sekce učitelských odborů předběžně dohodla na započetí výuky do konce měsíce. Avšak následující den došlo k útoku policie a ozbrojenými civilisty, pravděpodobně stoupenci guvernérovy strany PRI na barikády ve městě, konflikt si vyžádal tři mrtvé. Mezi nimi i smrt amerického nezávislého novináře Bradleyho Rollanda Willa. V dalších dnech přijely také posily federálních složek, které "vyčistily" městské centrum. Násilnosti vrcholí 2. listopadu policejním útokem na oaxackou Autonomní univerzitu Benita Juaréze, odkud již od léta stále vysílá Radio Universidad. Snaha o umlčení rádia není první, ani tentokrát se vysílání nepodařilo zastavit, avšak akce má na svém kontě raněné a zadržené.

Po třech dnech čítá konflikt šest mrtvých -- se zabitými v předchozích měsících se číslo blíží ke dvaceti (některé zdroje uvádějí 17, jiná 19) -- 85 zadržených, z toho následně 34 propuštěných a obsazení města 4000 příslušníky ozbrojených složek.

Jak rozfoukat uhlíky

Použití síly má negativní i pozitivní dopad, v obou případech však oficiálními kruhy nechtěný. 5. listopadu došlo ke třem explozím před sídlem PRI, volebního úřady a jedné mezinárodní banky. APPO, která dbá na mírový způsob protestů, se od výbuchů distancuje. Druhý následek opakuje červnový vzorec: použití síly nejen problém neutišilo, ale rozšířilo nespokojenost a posílilo soudržnost. Po poradách byla organizace APPO přestrukturována, doposud provizorní vedení organizace se transformovalo ve Státní radu Oaxackých národů tvořenou 260 zástupců organizací, komunit a kolonií ze sedmi oaxackých regionů.

Velkým ziskem tohoto různorodého tělesa je přítomnost indiánských autorit, které vnášejí důležitý prvek horizontální demokracie místních rad do jinak hierarchického uspořádání typického pro spíše tradiční levici. Proto také bylo zvolení zástupců z indiánské Sierra Norte odloženo, aby o svých reprezentantech rozhodly přímo indiánské komunity. Zároveň je jejich vstup do rady důležitým precedentem, protože původní indiánské obyvatelstvo bývá v rozhodovacích procesech marginalizováno.

Na každý další policejní přečin se ozývají další organizace, v neposlední řadě ženská sdružení proti sexuálnímu obtěžování 48leté ženy při policejní "prohlídce" v ulicích. Základním požadavkem je demise Ruize Ortize a odchod ozbrojených složek. Zástupci APPO také jeli do Ciudad de México, aby byli účastni jmenování Obradora legitimním prezidentem, ale pouze jako výraz podpory "boje o demokracii", protože de facto připouští přijetí Felipe Calderóna za prezidenta, když hrozí bojkotem jeho jmenování první prosincový den, pokud nebude odvolán guvernér.

Odrazy a odlesky: kdo je kdo

Příběh voleb, zapatistů i učitelů je projevem nespokojenosti s vládnoucí třídou, její korupcí a nečistými praktikami a "vzdáleností" od obyčejných občanů. Legitimita guvernéra Oaxaky i nastupujícího prezidenta Calderóna je zpochybňována. V obou případech existuje přesvědčení, že volby byly zmanipulované. Doposud spíše rétorická levicovost Lópeze Obradora, který má ve svém programu také privatizaci národního vlastnictví (především naftařský průmysl) -- od pravicových kandidátů se liší tím, že plánoval privatizaci postupnou, se zase mnohým zdá nevěrohodná (nemluvě o naprostém odmítnutí stoupenci PAN a PRI). Jeho strana PRD se z politického establišmentu vymyká jen zdánlivě, protože ještě před volbami se také ona podílela na rozhodnutí poslat městské, státní a federální ozbrojené složky, aby násilně potlačily sociální konflikt (vyhnání 8 květinářů z prodejního místa, za něž se postavily místní organizace) v městečku Atenco blízko hlavního města Mexika. Po volbách bravurně převzal metody "undergroundové" politiky zapatistů a chystá se na šňůru po celém Mexiku hovořit "s lidem".

Také učitelská stávka za příplatek má kořeny v krizi mexické politické třídy tří kupčících stran. Elba Esther Gordillo, tajemnice Národního odboru pracujících ve vzdělání, rozhodla nezaplatit 22. sekci odboru ve Oaxace příplatek údajně jako "potrestání" za to, že ve státních volbách nepodpořili stranu PAN.

Strany PAN a PRI jsou si zrcadlovým odrazem, každá se snaží udržet svůj vliv a představitele u moci. V kongresu se sice už ozvaly hlasy, že by Ulises měl odstoupit, v zásadě jej však drží jak PAN, který oplátkou počítá s podporou prezidenta Calderóna, tak PRI, která případnou demisi Ruize Ortize podmiňuje jmenováním dalšího svého kandidáta, aby v regionu zachovala svůj vliv. Obradorova aktivita je inspirována letošní zapatistickou poutí po celém území Mexika, tzv. Jinou kampaní, kterou se zapatisté jali prakticky naplňovat deklarované snahy o poznání a navázání kontaktů mezi sociálními, ekologickými, sociálními, politickými, indiánskýcmi, genderovými a jinými organizacemi. Jeho alternativní vláda se pak odráží v samosprávné Státní radě národů Oaxaky, která požaduje odvolání guvernéra předčasné státní volby. Znásobeným obrazem tohoto požadavku je to, že důležitá část mexické společnosti neuznává Calderóna prezidentem, neboť je levicí označován za loutku v rukou bílých límečků. Ostatně i odcházející prezident Vicente Fox je bývalým vedoucím pracovníkem Coca-Coly.

Mexiko tak má nyní tři prezidenty: odstupujícího, nastupujícího a alternativního. Spodem však jde několik proudů občanských iniciativ, které i přes své rozdílnosti mají jedno společné: chtějí ovlivňovat věci, které se týkají jejich životů, nebýt jen kamínky v rukách politiků, které lze smést ze stolu policejním zásahem.