26. 9. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
26. 9. 2008

Fraška s nezávislostí

Co zbude za 40 let z Gruzie, Ukrajiny a z plen

Úplný Spengler a Petra Hůlová o Gruzii a budoucnosti na začátku září

Originální, promyšlený názor podložený argumenty a nejen dojmy U Nás nenajdete, i když „názor“ mají Češi všichni. Rubriky na ně máme ve všem tisku. Máme blogy, a přece kapacita nestačí. Kdo názor nejen má, ale taky se zajímá o názor druhých, zjistí brzy, že „pravicové“ názory jsou U Nás jeden jako druhý, tedy opravdu velká, hloupá, tupá, sprostá nuda (Steigerwald, Doležal, Komárek, Fištejn, Verner, Neff, Macek). Levičáci bývají chytřejší a vtipnější. Dobrá, je to věc vkusu, ...ale že by to bylo zrovna pestré? (Keller, Hekrdla, Bělohradský, Schnur, Kartous). Jan Čulík si v Blistech xkrát posteskl, že zajímavé konzervativní nebo aspoň pravé pravicové názory prostě nejsou na trhu, a proto se Naši zuřivci zprava marně vztekají, že jsou Blisty takový „Bolševický Hnůj“ . Konzervativní Pravda to tedy věru není. U Nás prostě není z čeho brát. Z jisté nostalgie, co je U Nás „nového“ si občas koupím Bakalův Respekt. No, to je něco. Nedávno jsem pro sebe objevil Asia Times, které mají také názorovou rubriku a autory, o kterých jsem nikdy neslyšel. A je to síla. Doporučuji Asia Times. Na ty Bakala naštěstí nemá.

Podívejme se tedy, jak psal do Asia Times, vydávaných v Hongkongu, začátkem září pán, který si říká Complete Spengler: o tehdy vřelé gruzínské krizi a jejích souvislostech – a jak se tou dobou zhostila tématu z perspektivy pražské Stromovky česká spisovatelka Petra Hůlová.

Pozn. na vysvětlenou: Oswald Spengler byl německý meziválečný historik a filozof, který se proslavil provokativním a ve své době inspirativním spisem „Zánik Západu“,: v ČR po převratu dosud nevyšlo. Autor píšící do Asia Times se skrývá pod tímto pseudonymem. Petra Hůlová se U Nás proslavila knihou Paměť mojí babičce. Píše sloupky do týdeníku Respekt.)

Spengler v článku A Comedy of Areas píše:

... Po četbě vroucího projevu Dicka Cheneyho ze 4. září o statečných Gruzíncích a naléhavé potřebě osovobodit Ukrajinu z ohavných ruských spárů dal jsem se raději do sledování starých komediálních skečů na YouTube, abych se uklidnil. Nejvíc si lidí dokážeme vážit až když už nejsou mezi námi; smrt kultovního amerického komika George Carlina v červnu tohoto roku znamená pro americkou zahraniční politiku nenahraditelnou ztrátu. Kdyby Carlin ještě žil (nebo dokonce Sam Kinison, jiný proslulý americký sólový komik a autor), nemohly by se dít tak příšerné věci.

Skutečnost se má tak, že zanedlouho žádní Gruzínci ani Ukrajinci prostě nebudou.

Shodou okolností, oba Washingtonu milé majáky svobody vedou světový žebříček nejrychleji vymírajících národů. V polovině století budou mít tyto země sotva polovinu nynějšího obyvatelstva, přičemž každý druhý z této populace bude stár. Sotva zde potom najdete nějaké brance nebo plodné ženy. Hospodářství těchto zemí se zhroutí mnohem dříve, protože státní rozpočty zruinují rostoucí důchodové výdaje a mladí raději emigrují do ciziny.

Four Fastest-Shrinking Countries in the World

Population    
(thousands)
2005    

2050    

% change

Ukraine 46918 25514 -46%
Georgia 4473 2575 -42%
Belarus 9795 5746 -41%
Moldova 3877 2330 -40%

Source: United Nations

Co je to za země? A proč se jimi máme zabývat? Nezdá se, že by jim samotným na vlastní existenci záleželo. Vzpomínám při tom Kinisonův typický pozdní monolog: "Hlad ve světě:"

„Chcete pomoci hladovějícím světa? Přestaňte jim posílat jídlo. Už ani sousto, pošlete jim stěhováky. Pošlete jim kufry, lidi! Pošlete jim někoho, jako jsem já. Jdu do toho. Pošlete jim chlápka, kterej jim řekne: Hele, poslyšte, urazili jsme 700 mil, abychom vám dovezli jídlo, a došlo nám, že bude po hladu, kdybyste, lidi, žili tam, kde je jídlo! VY ŽIJETE NA POUŠTI!! CHÁPETE? VY ŽIJETE NA ZK#$%&@ POUŠTI !! NIC TADY NEROSTE! NIC TADY NIKDY NEPOROSTE! Pojď sem, copak to nevidíš? Tohle je písek. Nic neporoste na zk#$%& písku. Tu máš, ochutnej to. Víš, co z toho bude za 100 let? Písek!! Žijete na zk#$%&@ POUŠTI! Hele, my máme v Americe taky pouště – no tak na nich prostě nežijeme, $%#@&!“

Jen v kontextu toho nejčernějšího humoru si Američani dovolí položit pochopitelnou otázku, totiž: Co tady některé státy vůbec dělají? Pouhá úvaha, že jisté státy by tady být vůbec nemusely, učinila Kinisona, jenž zemřel při autonehodě v roce 1992, nejhlubším zahraničněpolitickým myslitelem své generace.

Zkouším si představit, co by řekl Kinison o Gruzii and Ukrajině.

Carlin by možná rozvinul svou scénku o anorexii a bulimii ("Ne, Anorexie a Bulimie opravdu nejsou země východní Evropy"). Poté, co navrhne názvy restaurací na Beverly Hills dodávající pokrmy pro oběti poruch příjmu potravy ("Prázdný talíř", "Vidlička a Kbelík") Carlin sklízí divoký potlesk: "Která bohatá k#$%& tady nechce jíst? Do p#$% s ní!"

Co by asi řekl o zemích s demografickým ekvivalentem anorexie? Pravděpodobně by řekl, "do p#$% s nimi!"

Pokusme se o Carlinův tematický komentář ze záhrobí.

"Zeptali jste se vůbec někdy, proč je nejdůležitější mít vlastní stát? Proto, že jsou různé jazyky? Lidé mluví 7000 různými jazyky. Znamená to, že potřebujeme 7000 různých států? To se nikdy nestane. Znamenalo by to 7000 zastoupení při OSN s vlastními diplomatickými značkami, a pak už by nikdo v New Yorku nezaparkoval. Pro odpadky by nebylo kam šlápnout. Mafie z Brooklynu by vyslala armádu a pobila by je všechny. Většina těchto zemí je zcela zbytečná. Gruzínci a Ukrajinci si taky nemyslí, že by tady museli být, vždyť nemají žádná zk#$%&@ děcka. Naši politikové," pokračoval by Carlin, "si myslí, že Gruzie a Ukrajina by se měly začlenit do NATO. NATO je vojenská aliance, že? Vojenská – nepotřebuje snad taky nějaké vojáky? Co když se nám do NATO vloudí země, která není schopna postavit žádné vojáky? Představeme si, že se jedná o samé paraplegiky. Přesto bychom je měli pustit do NATO? Že bychom jim zřídili motorizovanou parabrigádu ?

Kolem roku 2050 bude v Gruzii sotva 100 000 kluků pod 35, a i kdyby jste povolali do zbraně každého zk#$%&@ muže schopného chůze, pořád bude v gruzínské armádě menší účast než na fotbalovém zápase.

Tolik testosteronu nestačí na fotbalové utkání, natož pro armádu."

...

"Mám lepší nápad," navázal by Carlin. "Mormoni tvrdí, že vymodlí pro mrtvé vstup do nebe i po smrti. Proč bychom nemohli do NATO povolat zaniklé státy? Myslím, že když můžeme zvát do NATO státy krátce před zánikem, přoč nezačlenit i zaniklé státy? Tím teprv Rusům ukážeme, že to myslíme vážně! Se Skythy a Etrusky jim to natřeme!"

Carlin ze záhrobí asi není tak vtipný, jako zaživa, ale jsou to nejlepší poznámky, jaké mi byly odtamtud doručeny, tvrdí Spengler.

Co se týče roku 2050, uvědomme si, že v Gruzii bude tehdy méně než 100,000 žen ve fertilním věku (mezi 18 a 35). Počet potenciálních matek mluvících gruzínsky poklesne natolik, že koncem století asi nebude, kdo by tímto jazykem mluvil.

Ukrajina má v současné době asi 46 milionů obyvatel, a do roku 2050 jich bude jen přibližně 25. Z toho jen 2.4 milionu budou ženy v plodném věku.

Carlinův humor má hlubší základ: směšné věci vznikají z naší neochoty brát život takový, jaký je. "Proč všichni ti lidé potřebují pomoc?", ptal se Carlin nad stránkami svépomocné literatury. "Život není tak složitý. Vstaneš, jdeš do práce, sníš tři jídla denně, pěkně se vy#$@&% [vulgární výraz pro pohyb střev], vrátíš se do postele. Jaképak zk#$%&@ tajemství? ... Proč někdo potřebuje, aby mu někdo jiný dal smysl? Pokud nemáš důvod žít, žádný seminář ti nepomůže. To co doopravdy potřebuješ, je 30-40 ran golfovou holí do hlavy. To ti, hochu, do #$%&@ dodá motivaci. Když nic jiného, to tě nakopne, proběheš byt, najdeš, kams'dal fusekle a den ti uteče raz dva."

Komik Carlin se dostal nejblíž podstatě Goetheho Mefistofela, jenž Fausta vyzval, aby si v vyslechl tisíciletý spor ďáblů o to, co je to život : od kolébky do hrobu, nikdo tuhle hádanku nerozlouskl. Každému se to prostě nepovede, říká nám Carlin a ti, co na to nemají, můžou jít do #$%&@ - pouštní karajiny, kde není co jíst anebo bývalé sovětské republiky, které nerodí děti, například.

Každý prostě nemá to štěstí.

A to by měla být pro Ameriku mantra.

Amerika byla osídlena lidmi, kteří si nemysleli, že by to v Evropě mohlo dobře dopadnout, a došlo jim, že bude lepší se sbalit a začít znova někde jinde.

Gruzie a Ukrajina na to prostě nemají. Překročily bod, odkud není návratu. Nic jim nepomůže. Nemilují život dost na to, aby to dokázaly otočit.

Do p#$% s nimi.

Americká posedlost šťastným koncem pro všechny – známá pod přezdívkou „wilsonovský idealismus“ – to je základní pramen problému.

Jak ví dneska každý, ale nikdo ve Washingtonu si to nedovolí říct, Gruzínská krize začala, když se vláda Billa Clintona rozhodla na obranu muslimských Albánců v Kosovu bombardovat Srbsko. Osudový vývoj byl zpečetěn, když v únoru 2008 s americkou podporou kosovští Albánci vyhlásili samostatnost. Rusko, srbský spojenec, varovalo, že nedovolí, aby byl suverénní stát beztrestně rozkládán. Rusko přímo varovalo, že Kosovo vytváří precedent pro odtržení provincií, jako je třeba Jižní Osetie.

Proč Američané mrhali svým vlivem v zájmu gangsterů z Kosovské Osvobozenecké Armády (UCK) a provokují nynější krizi s Ruskem?

Senátor Joe Biden (Obamův kandidát na viceprezidenta) se prořekl v rozhovoru pro Financial Times 2. ledna 2007: "Lid Kosova – nejoddanější přátelé Ameriky mezi muslimy – se stane žádoucím příkladem úspěšného US - muslimského spojenectví. Stabilita v jihovýchodní Evropě bude dobrou zprávou v době převratných změn v zahraniční politice."

Jakési "úspěšné US-muslimské spojenectví" bylo středobodem americké politiky na Balkáně. Proč? Protože Amerika nepochopila, že muslimský svět na to prostě nemá. Můžeme tomu říkat naivita, hledat za tím saudský vliv, a mnoho jiných faktorů, ale slabost základů americké politiky tkví v neschopnosti Američanů uznat, že některé důležité příběhy dobře neskončí. To je to, co z americké politiky udělalo jednu z grotesek George Carlina.

V dlouhodobém horizontu je ohroženo přežití i samotného Ruska (o tom psal Spengler v článcích Americans play Monopoly, Russians chess a Russia's hudna with the Muslim world).

Ať už Rusko přežije nebo ne, v roce 2050 to bude pořád mocnost, zatímco Ukrajina a Gruzie bude existovat jen jako obskurní téma dizertačních prací z lingvistiky.

Říct, že Rusko je kruté, je pleonasmus; pro Rusko je to spíše podstatné jméno než přívlastek: Rusové jsou výsledky rusifikace, ze své podstaty krutého procesu.

Doufám, píše Spengler, že Rusko se stane liberální demokracií podobnou Spojeným státům a v budoucnu se obejde bez mužů, jako je Vladimir Putin. Ale pro to, aby se mohlo stát liberální demokracií, musí Rusko v prvé řadě přežít a většina Rusů dnes věří, že aby přežili, musí mít tvrdé vůdce.

To není jen nepříjemné, ale tragické.

Úsilí zušlechtit Rusko vyžaduje důvtip, obratnost a dobrý úmysl: bohužel, Američané nic z toho neprokázali.

A Petra Hůlová, Respekt, článek Diskobolos: (netřeba překládat)

Sekta biopřátel zeleného údolí by měla tu a tam slevit ze svých zásad. Jistě, nadměrné konzumentství je zlo a matka planeta je chudák, a proto připlatit si za platíčko vajec navíc dvacetikorunu na dobrý pocit ze šťastných nosnic stojí za to, ale odsud potud. Aby ze sebe někdo dělal chytráka jen proto, že jeho biostopa je vzhledem k té vaší pouze mikro, je totiž za jistých okolností pěkná konina.

Dobrý kamarád, otec dvou školou povinných holčiček, se mi nedávno svěřil, že „kdo nemá děti, ví o životě houby“. Lidmi bez dětí nepokrytě opovrhuje podobně jako vyznavač biostylu konzumenty éčkových gumových medvídků. Oba dva si přesvědčeně stojí za svým. Život bez potomků, respektive nešetrný k přírodě, že je tou nejjednodušší volbou z lenosti.

Jenže ouha. Děti mohou být přece stejně tak dobře jen cestou nejmenšího odporu, kdy genetický kolotoč je jediné, co zabedněná hlava vygeneruje jako program pro život, a jednat na úkor planety se občas taky šikne. Zvlášť pokud je to ve jménu ušlechtilých cílů. Příkladem budiž tatínek, jemuž jednorázové plíny Pampers posloužily nejen jako ventil spravedlivého hněvu, ale dokonce jako prostředek občanského protestu.

V zákoutích pražského parku Stromovka, tam, kde se letité listnáče opírají o zeď ruské ambasády, tahal tento muž před pár dny zpod kočárku jednu po druhé umělohmotné dětské plíny plné bobků a vrhal je podoben antickému Diskobolovi přes zeď na ambasádní zahradu. Křičel přitom něco o nespravedlivé okupaci Gruzie, co přesně, to už si nepamatuji. Přemýšlela jsem, jak to bude vypadat mezi Ruskem a Gruzií za těch přibližně dvě stě až čtyři sta let, kdy se pleny konečně rozpadnou, to o kočáru mě napadlo až na zpáteční cestě domů. Že tam možná ani žádné dítě neměl a sloužil mu jen jako krycí manévr. Člověk tlačící mrně je přece sám tak trochu ,nevině‘. Na takového tlačiče se čas od času jen tak usměje i úplně neznámý chodec, natož aby jej někdo podezříval z nekalých rejdů.

Také si připadám, když tlačím kočár, tak nějak hodnověrněji. Na lep „vypadat a připadat si konečně tak nějak normálně“ jsem se zkrátka chytla i já. Snad pár nadšenců chytne i nápad toho stromovkového Diskobola. Říkejme mu třeba nerozložitelným odpadem za spravedlivější svět.

tiskem se prodral a z Asie přeložil Michal Vimmer

                 
Obsah vydání       26. 9. 2008
26. 9. 2008 "Byla to významná změna". A bude hůř... Petr  Bílek
26. 9. 2008 To Rusové donutili ministryni obrany zpívat... Bohumil  Kartous
25. 9. 2008 Kauza Bernard: Napsali jsme, že je politický turista, soud pravdivost tohoto názoru nepopřel Štěpán  Kotrba
28. 9. 2008 Taliban vyjednává se Západem o ukončení konfliktu v Afghánistánu
28. 9. 2008 Britská vláda se připravuje znárodnit další krachující banku
27. 9. 2008 Havlovo Odcházení v Londýně: Nic moc
27. 9. 2008 The Times: To se středovýchodní Evropa osvobodila pro tohle?
27. 9. 2008 Guardian: Jako když pejsek a kočička vařili dort
27. 9. 2008 Daily Telegraph: Povrchní hra, kterou herci přehrávají
28. 1. 2008 Odcházení od Václava Havla: Stará hra, která nevědomky nastoluje důležitý problém současnosti Jan  Čulík
26. 9. 2008 Izrael požádal Spojené státy o svolení vybombardovat jaderné instalace v Íránu
27. 9. 2008 Indické rakety Agni: Od regionálního odstrašení ke globální výzvě Štěpán  Kotrba, Lukáš  Visingr
26. 9. 2008 Na schůzce v Bílém domě se účastníci nedohodli o balíku na záchranu finančního systému
26. 9. 2008 Chudák prezident Bush, aneb Oblékněte se tepleji, jde do tuhého Uwe  Ladwig
26. 9. 2008 Ruská rozvědka je mocná Mojmír  Babáček
26. 9. 2008 Co zbude za 40 let z Gruzie, Ukrajiny a z plen Michal  Vimmer
26. 9. 2008 USA: Pokus o předpověď Ladislav  Žák
27. 9. 2008 SOFA jako pohovka pro americkou armádu v Česku
27. 9. 2008 Afričtí piráti získali tanky T-72, Rusko plánuje vojenskou akci u břehů Afriky
24. 9. 2008 Konzervativní starosta chce v Londýně vytvořit wifi zónu zadarmo pro všechny
25. 9. 2008 Vzácná shoda ve všech partajích: Občané nesmějí vidět do zákulisí politiků Milan  Sova
27. 9. 2008 Gamardžobat! Gagimardžot! Štěpán  Kotrba
27. 9. 2008 Harkonneni a Čunkové aneb target spotted Ivan  Veselý
27. 9. 2008 Neonacista Erik Sedláček z Dělnické strany odsouzen k nepodmíněnému trestu
27. 9. 2008 Licence Creative Commons v češtině
27. 9. 2008 Další incident mezi USA a Pákistánem skončil na Valném sromáždění OSN
26. 9. 2008 Bdělá a nestranná BIS
27. 9. 2008 Potvrzené dodávky vojenské techniky do Gruzie v letech 2000-2008
27. 9. 2008 Začíná nové kolo finanční krize: zkrachovala největší americká spořitelna
27. 9. 2008 Ve čtvrtek byly vypuštěny další tři družice GLONASS
27. 9. 2008 Moskovské rošády Milan  Šebo
27. 9. 2008 Integračná nádej pre Latinskú Ameriku Radovan  Geist
26. 9. 2008 Švejk znovu v ruské uniformě Milan  Daniel
27. 9. 2008 Finančná kríza: Privatizácia ziskov a kolektivizácia strát Kamil  Márovský
25. 9. 2008 Kontrarozvědka: "Ruští špioni se snaží v ČR vyvolat odpor proti americkému radaru"
25. 9. 2008 Iniciativa Ne základnám odmítá spojení se zpravodajskou činností Ruské federace
25. 9. 2008 Kdo za to může? Ladislav  Žák
26. 9. 2008 Diplomatická odpověď půlstoletí po kubánské krizi
26. 9. 2008 Referendum k radaru odmítla ČSSD!
25. 9. 2008 "A co jsi obětoval ty, ty jeden grázle?"
25. 9. 2008 O údajné hrabivosti lékařů Petr  Wagner
25. 9. 2008 Antiamerikanismus Jiří  Jírovec
25. 9. 2008 USA: Na rakety a radar o čtvrt miliardy dolarů méně
25. 9. 2008 Skotsko i Anglie zahájily zdarma celostátní očkování dívek proti rakovině děložního čípku
25. 9. 2008 Francouzi dávají sbohem dlouhým obědům v restauracích
25. 9. 2008 Pach socialismu Michal  Kuklík
25. 9. 2008 Referendum k radaru koalice odmítla
24. 9. 2008 Prezidentské volby v USA Jiří  Jírovec
24. 9. 2008 Potrat politické kultury Bohumil  Kartous
26. 9. 2008 Ateliér Alf před bankrotem, jako i jiné neziskové organizace
11. 9. 2008 Hospodaření OSBL za srpen 2008

Gruzie, Rusko a Jižní Osetie RSS 2.0      Historie >
27. 9. 2008 Gamardžobat! Gagimardžot! Štěpán  Kotrba
26. 9. 2008 Co zbude za 40 let z Gruzie, Ukrajiny a z plen Michal  Vimmer
18. 9. 2008 Ruská armáda: kovářova kobyla chodí bosa?   
17. 9. 2008 Gruzie tvrdí, že Rusko vstoupilo s armádou do Jižní Osetie už před 8. srpnem   
16. 9. 2008 Západ připravuje novou konfrontaci s Ruskem   
12. 9. 2008 "Neférový" ruský tisk a Saakšviliho "ljubovnica" Alana Štěpán  Kotrba
12. 9. 2008 Putin: Měli jsme si setřít krvavé hleny z tváře a sklonit hlavu?   
12. 9. 2008 Sarah Palinová by zaútočila vojensky proti Rusku   
12. 9. 2008 9/11 a bilance sedmileté asymetrické války proti terorismu Štěpán  Kotrba
12. 9. 2008 9/11 a naše neodpovědná odpovědnost Miroslav  Polreich
12. 9. 2008 Saakašvili se už dostal pod tlak opozice. Zleva i zprava   
12. 9. 2008 Mráz neprišiel z Dušanbe Peter  Stupavský
12. 9. 2008 CSTO: Asie dostane společné jednotky rychlé reakce   
10. 9. 2008 Ne nadutost Ruska, ale cenzura. Tvrdá, odporná, jednostranná cenzura.   
10. 9. 2008 Falešná "Točka" z Gori už krouží nad ruskými médii Štěpán  Kotrba