Když se tato Angličanka navzdory velkému osobnímu riziku rozhodla odhalit nezákonnou špionážní operaci proti OSN, jejímž hlavním organizátorem byla vláda Spojených států, vytáhla ze stínu "zvláštní transatlantické vztahy", které na denním světle jednoduše nemohly obstát.

Počátkem roku 2003 byl prezident Spojených států, který disponoval podporou britského premiéra, již dávno rozhodnut, že zaútočí na Irák. Gunová, stejně jako řada dalších Britů a Američanů, s tím nesouhlasila. na rozdíl od ostatních se však díky osudové náhodě stala osobou schopnou vážně narušit snahu o legitimizaci invaze.

Existují jistě dobré, nebo přinejmenším pochopitelné důvody, proč se tak málo pracovníků institucí vyžadujících konformitu a mlčení rozhoduje předstoupit před veřejnost a odhalit "nepříjemné" skutečnosti. Má to co dělat s osobní bezpečností, finančním zajištěním, právním ohrožením, sociální soudržností a navyklou poslušností. Tyto důvody pomáhají vysvětlit, proč a jak lidé plují s proudem prostě proto, aby pluli s proudem, dokonce i když panující pořádek zcela zjevně spočívá na lži.

Emailem zaslané memorandum US National Security Agency (NSA) vzniklo necelé dva měsíce před invazí do Iráku, která přinesla smrt tisícům okupačních vojáků a statisícům Iráčanů. Říká se, že žijeme v cynické době, ale na rozhodnutí Katherine Gun nic cynického nebylo. Měla ovšem řadu dobrých důvodů email jednoduše vymazat, ale neudělala to. Zveřejnění memoranda otřáslo vládou Tonyho Blaira a způsobilo poprask na několika kontinentech. Nicméně americká média příběh téměř ignorovala, list New York Times o něm vůbec neinformoval.

Kniha "The Spy Who Tried to Stop a War" objasňuje osobní, politické a historické pozadí událostí -- to znamená činu Katherine Gunové, reakce britských a amerických úřadů a přístupu amerických médií -- nebo spíše vojensko-průmyslově-mediálního komplexu.

V době, kdy političtí hráči a široce uznávaní žurnalisté nacházejí potěšení v zaujímání sofistikovaných póz, byla akce Katherine Gun provedena s odzbrojující přímočarostí. Když se jí do ruky dostal důkaz o tom, že lídři na Pennsylvania Avenue 16000 a Downing Street 10 usilují o válku a nikoliv o mír, jednoduše poslechla své svědomí. "Jediné, na co jsem tehdy mohla myslet," vzpomíná, "bylo, že se opravdu tvrdě snažili ospravedlnit invazi a že byli ochotni použít tyto nové zpravodajské údaje... patrně i k vydírání delegátů, aby mohli světu tvrdit, že pro válku získali konsensus."

Gunová a její kolegové z Government Communications Headquarters byli podle jejího svědectví požádáni, aby se podíleli "na ilegálním procesu, jehož hlavním účelem byla invaze provedená v rozporu s mezinárodním právem." Autoři knihy věc popisují jako snahu získat citlivé informace o neposlušných představitelích Rady bezpečnosti OSN s cílem schválit novou rezoluci, která by invazi poskytla univerzálně přijatelné ospravedlnění. Gunová se poté pokusila zastavit válku tím, že znemožní další rezoluci - její potenciální spušťový mechanismus. Její zpráva však natolik vybočovala z běžné americké mediální produkce té doby, že byla téměř ignorována.

"Příliš mnoho novinářů -- někteří docela otevřeně -- řeklo, že považuje za svůj úkol podporovat válečné úsilí," varoval americký mediální kritik Jeff Cohen v době těsně před invazí. "A pokud definujete svůj úkol tímto způsobem, skončíte u potlačování zpráv, které mohou být důležité, přesné, ale možná, že k válečnému úsilí prostě nepřispívají." Řekl to v rámci show Phila Donahua vysílané v hlavním čase televizí MSNBC. Tato show byla ovšem tři týdny před invazí jednoduše zrušena. Interní redakční dokument tehdy tvrdil, že pořad by v době války mohl svou "liberální protiválečnou agendou" poškodit kredit televize u americké veřejnosti.

Když se případ Katherine Gunové soudně uzavřel, konzumenti amerických masmédií obdrželi často vůbec první zprávu o celé kauze a divili se tedy, proč o špionážní operaci NSA dosud nic neslyšeli. Nová kniha Mitchellových zahrnuje výčet novinářských vytáček ostře protiřečících příběhu, který nás může inspirovat k častějšímu používání našeho vlastního svědomí i odvahy.

Finally, the Story of the Whistleblower Who Tried to Prevent the Iraq War ZDE