Sjezd se sejde právě v severočeské baště Bursíkových nekritických fans, jimž v kraji právě Stehlíková předsedá. Nastávající sjezd vzdáleně připomíná doby, kdy se Strana zelených probudila ze spánku a zástupci základních organizací dali důvěru tehdy zajímavému programu, jehož hlavním autorem byl Jakub Patočka. Patří bohužel k tradici SZ, že její vůdci po čase opovrhnou demokratickými mechanismy a snaží se prosadit principy autokratického řízení. Udělal to a vyhořel na tom Patočkův přítel Jan Beránek a dělá to jeho někdejší kritik a současný předseda Bursík. Zda na tom vyhoří i on, ukáže sjezd.

Bursík se ve svém narcisismu možná subjektivně domnívá, že nad něj a jeho "koncept" není. Především stranické veřejnosti bylo určeno včerejší expozé zelené ministerské trojky, na němž předseda provedl výčet dosažených "úspěchů". Proč uvozovky? Protože jde o zisky, jichž zelení dosáhli na úrovni své prohry -- spojili se se systémem a politikou, které jejich ideály jen rozmělňují a drobí. Proč to udělali? Kvůli podílu na moci. Bursík nechtěl systém negovat či opravdu zásadně změnit. Chtěl se na něm podílet a podle toho také jeho kompromisnická politika vypadá. Demonstrace "úspěchů" je za těchto okolností snahou vyrobit z nouze ctnost.

Bursíkův "koncept" vyhraje tehdy, pokud straníkům v dostatečné míře zachutnala moc, zda je sdostatek zavázala a zda se zbavili zbytečných skrupulí. Na poslední chvíli podržel Bursíka Topolánek, když svolil k údajně kompromisní dohodě týkající se kamionů o víkendech. Rozhodl zřejmě "vyšší princip" -- potřeba "zelených" hlasů v parlamentu. Pro Bursíka je kompromis, jehož hranice určuje ve straně sám, reálná politika. Řada straníků i velká část bývalých voličů strany očekávala, že právě SZ zaujme zásadní postoj ve věci radaru či Kosova. S Bursíkem v čele se naopak zachovala naprosto konformně a zcela v souladu s tím, jak politiku formují zejména špičky ODS poplatné americké administrativě a mocenským zájmům, které s ní jsou spojené. Bursíkův mix kompromisů je pro bývalé příznivce do té míry zklamáním, že s takovou stranou nechtějí mít nic společného.

Předsedovi Bursíkovi se podařilo rozložit za dva roky od voleb stranu tak, že ji v zásadě nejde dát dohromady. Je v ní početná skupina uživatelů nejrůznějších trafik a trafiček, jejichž mikrozájmy se prostřednictvím nejrůznějších distributorů moci protínají v osobě jejich dobrodince. Ano, korupční kauza žádná v SZ nebyla. Podíl na moci a tedy i peníze se přece dají zařídit legálními prostředky. Sjezd svolal proto, aby se zbavil všech kontrolních mechanismů a mohl pod zeleným praporem dělat ne politiku SZ, ale vlastní. Respekt k jiným názorům žádný, ochota ke spolupráci a případné změně názoru na základě diskuse opět žádná. Je nadán nadstandardní mírou demagogie, kterou demonstruje s úsměvem, jenž vypadá velmi upřímně. Na minulém sjezdu s ním přijal funkci řka, že bude ctít stranické normy. Lhal, ctí jen normy svoje.

Týmy protivných stran v těchto hodinách projíždějí seznamy delegátů a filtrují hlasy pro sebe, pro svého soupeře, nerozhodné. Technolog moci ve výhodě využil předsjezdového času k účelovému založení neznámého počtu -- možná rozhodujících -- ZO. A pokud u delegátů teplického sjezdu důvěra v tuto zosobněnou lež převáží, může SZ začít koncipovat vlastní parte. Za dva roky ho pyramida stojící na špičce bude stoprocentně potřebovat.