Ale die kněz: Jest mi kostel dán, a nechtí mi moci dát bez peněz; kterak mám učiniti?" Odpovídám, jakož sem mnohé naučil, aby šel k arcibiskupovi a řekl: "Kněže, povolán sem, abych u toho kostela lid boží spravoval. Prosím také pro Pána Boha, daj mi požehnání, ať ten lid vedu boží cestú." Dá-liť, buď chvála bohu, přijma požehnání;nedá-liť a pošle tě mezi písaře, rci jemu: "Kněže, pán mě neb obec poslala bez peněz; také ty máš mi dáti duchovní věc bez peněz. A že nechceš, aj jduť a chciť vzdáti těm, jenž sú mě poslali." A přijda před podací i die jim neb pánu: "Vy jste mi dali moc k té almužně i toho kostela, abych lid spravoval, a biskup nechce mi moci duchovní dáti bez peněz; proto vzdávám vám zase, nebť nechci svatokupecstvím vjíti."

Ale ihned proti tomu dieš: "Má-li to tak býti, tehdy nižádný neměl by peněz dáti, a úředníci neodpustí; když by každý tak učinil, nebyl by nižádný farářem." Tu diem, že by tak každý učinil, tehdy by musili úředníci bezděky je připustiti. Ale opět dieš: "Nedám-li já peněz, ale dá jiný." Tu diem, že chceš-li tiem duovodem se vymlúvati, tehdy se i kat i biřic i prázdná žena vymluvie, neb každý z nich die: Nebudu-li já katem, biřicem, ale bude jiný; nebudu-li já kurvú, ale bude jiná." Ještě snad dieš: "Však jiní obecně penieze dávají." A já odpoviem, že jiní obecně hřeší, avšak proto nemáš ty hřešiti. Ještě dieš: "Však jest ten obyčej dávný." A já diem, že obyčej zlý čím více trvá, tím větčí pomstu od boha má.

Jan Hus, Knížky o svatokupectví, 1413, kapitola 7