Přejete si okna do zahrady, nebo na hřbitov?

Nejprve pevný poplatek. Zatím? Přičemž i těm, kteří si pohrávají s takovouto myšlenkou, musí být zřejmé, že srovnání s hotelem je u nemocnic je v lepším případě hořkou karikaturou a v horším přímo výsměchem pacientům.

K myšlence úhrady nemocničních „hotelových“ služeb se začíná přihlašovat i přededa ČSSD Jiří Paroubek - v článku Změna je nezbytná! Jako kdyby změna nezbytná opravdu byla... A jako kdyby byla sociální demokracie stranou pouze pro horních deset tisíc. A tak není od věci se na otázku rodinných výdajů nejen Paroubkovy domácnosti v souvislosti s pobytem v nemocnici podívat podrobněji.

Hotel, nebo smrt

Oněm zastáncům (ryze) tržního prostředí musí být známo ze základních kursů ekonomie, že proto, aby mohlo docházet k volnému a svobodnému nákupu tržních statků na trhu musí být splněny 2 podmínky:

• k nákupu se klient rozhoduje zcela dobrovolně
• k onomu tržnímu statku existuje alternativní statek

V případě nemocnic ani jedna z nich neplatí. Klient-pacient se rozhoduje pod tlakem, nebo nemá vůbec možnost se rozhodovat, jako v případě úrazu. Léčení v nemocnici nelze žádným způsobem nahradit. A o možnosti, že se pacientům dalo na výběr, buď nemocnice, nebo možnost si z zdravotního pojištění zaplatit šamana a tím se vyhnout nemocničním poplatkům snad ani současná česká vláda neuvažuje.

Řada lidí si ovšem myslí, že na myšlence nemocničních poplatků (to ono: zvonku to tak vyzerá) „něco je“, doma také přece si člověk uhrazuje stravu a náklady na teplo a světlo, vodu apod. I zde však platí, že pobyt v nemocnici v tzv. středním údobí (týdny) nevede fakticky k úsporám těchto nákladů v rodinných rozpočtech.

Energie, voda apod. se platí v ČR zálohově a v případě rodinných domků se i uhlí či dřevo nekupuje průběžně v samoobsluze, ale kupuje se na sezónu. Čili eventuelní přeplatek u záloh se tak zúčtuje cca po roce. Při detailnějším pohledu na věc nutno dodat, že na sídlištích nemůže člověk topení zavřít tzv. „na nulu“, neboť by na něj dopláceli ostatní. U domků ho pak uživatel po určité době nepřítomnosti musí dovytápět. Ani úspora za odběr vody není prakticky znatelná, po návratu se musí prát atd. Tuhlety „skokové“ spotřeby (a tím i výdaje) si však dobře uvědomuje každý majitel rekreační chaty či chalupy, když se do ní po čase na kratší čas přesídlí.

Otázka osobní spotřeby za potraviny. I zde jsou ony tzv. úspory velmi „diskutabilní“. Neznám pacienta, který by nemocniční stravu si pochvaloval, spíše ji více či méně kritizoval. Nehledě na to, že většinou pacient je držen zpočátku bez stravy (po výkonu ). Aby pacient si zlepšil kondici musí si dokupovat hlavně pití a ovoce, které si pořizuje zpravidla v nemocniční prodejně, a to za vyšší ceny než v běžném supermarketu.

Pokud se na „hotelové“ nemocniční služby podíváme jazykem tržních vztahů, pak by si pacient v roli klienta nikdy, dejme tomu v cestovce, nekoupil služby, kdy by byl na pokoj umístěn s dalšími neznámými osobami, byl celý den vystaven např. pachu moče a sledování útrap dalších osob. Rovněž asi by nevolil restauraci, či závodní jídelnu, kde by byl bez jakékoli možnosti výběru a konsumaci stravy by byl nucen provádět v takovémto prostředí.

Vícenáklady

Pro přesnou bilanci nákladů za nemocniční pobyt je třeba započíst, a tak nás k tomu učí i teorie tržního hospodářství, i tzv. vyvolané náklady. K tomu např. patří i kontrola bytu, a služby typu zalévání zahrady, krmení domácího zvířectva, výdaje za telefony a návštěvy pacienta. Mnohdy návštěva pacienta sama znamená nemalý výdaj za dopravní náklady, je často realizována díky neexistující dopravní obslužnosti nejdražším osobním dopravním prostředkem, osobním automobilem. Takový přesun i v rámci okresu pak v praxi znamená několikasetkorunový „výlet“. V „lepším“ případě tyto „vícenáklady“ jdou na vrub společné domácnosti, v „horším“ je pak zabezpečují známí. O tom, že kontakt s okolím je nutný, že pozitivně působí na duševní stav pacienta a tím i na lepší průběh léčení se není třeba snad rozepisovat. A tím se i de facto šetří prostředky za možnou prodlouženou léčbu ze solidárního pojištění. Byl jsem sám mimoděk svědkem případu, kdy se lékař snažil přes půl republiky kontaktovat příbuzné, aby navštívili svého pacienta. A tak se dozvěděl navíc i o jejich nedobré sociální situaci, nezaměstnanost, vlastní nemoc apod. A velmi přísný zákon o sociální potřebnosti nijak nepamatuje na tyto nemalé výdaje, avšak společensky prospěšné výdaje.

Terminologicky se tomu v ekonomii říká negativní externality, a právě z ekonomického hlediska se tím odůvodňuje nutnost intervence z veřejných prostředků.

Indický model, aneb ceny před a ceny po

Tržní fundamentalisté také se zřejmě zhlédli v jakémsi „indickém“, či bůhvíjakém „mimoevropském“ modelu, kde stravu, povlečení a někdy i úklid v nemocnicích zajišťuje rodina pacienta, nebo si je musí pacient dokoupit. Připomínat hygienická rizika by snad bylo podceňování úrovně průměrného čtenáře Britských listů.

Při čemž kvalitní a méně nákladné řešení je nasnadě, zvýšit (jedná se cca o zlomek procenta) povinné zdravotní pojištění, toto ukládat na zvláštní podúčet a z něj hradit tyto služby ve formě výdajových limitů, a ne poplatkem, který se dá relativně snadno ¨zvyšovat jako třeba ceny elektřiny. Tak by i samotné nemocnice (mnohdy privátní) coby obecně prospěšné, nikoliv primárně na zisk založené, obchodní společnosti, byly nuceny tyto služby vykonávat efektivně, a to mnohdy klasicky svým pomocným personálem a ne netransparentními outsourcingy, kdy se vyskytne nějaký „taképodnikatel“, který si pod sebe převede uklízečky a kuchařky a začne služby „tržně“ dodávat nemocnici coby nějaká První nemocniční uklízecí či Eurestová dovážecí a vyvařovací. (Názvy někdy blízké reálným dokumentují spíše než kvalitu služeb charakter firemních procesů). Nemocniční ekonomové si snad vzpomenou, kolik stála ona služba na jednoho člověka před a po takovém outsourcingu, nemocniční zaměstnanci si třeba mohou i porovnat ceny - například u obědů.

A tak se ptám v duchu Uwe Ladwiga, autora oněch "Poznámek" na okraj:

Stále si myslíte, že mezi rekreací v turistické destinaci a rekreací v nemocnici (hotelová služba jako hotelová služba) není prakticky žádný rozdíl?