12. 12. 2006
Paradigma o civilizaci jako velkém rozcestíJak konfrontovat liberály s jejich vlastními heslyÚvodní vystoupení na mezinárodním sympoziu "Konec dějin" nebo civilizace znovu na rozcestí? V evropské a globální perspektivě, 8. 12. 2006, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR
Zřejmě riskuji nulovou blamáž, vyslovím-li předpoklad, že z nás, kdo se dnes sešel v tomto kouzelném prostředí Poslanecké sněmovny, nikdo po večerech nepokleká pod totemem, věštícím "konce dějin". Nikdo sem také jistě nepřišel na nějakou nostalgickou seanci. 40 let od vydání Civilizace na rozcestí je pro nás skvělým bezprostředním podnětem: Jistě však nebude naším hlavním tématem. Samu roli a ohlas této knihy proto připomenu jen v telegrafické zkratce. Civilizace na rozcestí kolektivu 60 autorů pod vedením akademika Radovana Richty, která poprvé vyšla v roce 1966, je dodnes asi vůbec nejpřekládanějším společenskovědním dílem, jehož originál vyšel v češtině. |
O zájmu, který vzbudila, svědčí i úctyhodný seriál sympozií, kolokvií, seminářů a dalších akcí v řadě zemí. Vystoupili na nich i veličiny typu Aurelia Pecceie, šéfa Římského klubu, uznávaného badatele v oboru filozofie a dějin vědy Bonifatije Kedrova, či Jacquese Delorse, který byl později i šéfem Evropské komise. Ten o Civilizaci na rozcestí napsal mj. i úvodník do Le Monde. Jedna z hvězd tehdejší futurologie Karl Ossip Flechtheim přišel dokonce s paralelou mezi Civilizací na rozcestí a průlomem, jaký ve vědě o společnosti znamenal Marxův Kapitál. Archív České televize uchovává dodnes obsáhlé besedy, které o knize vedl známý americký filozof Erich Fromm s Jindřichem Filipcem, jedním z jejích hlavních spoluatorů. Zásluhou Andrey Catoneho, který se dnes také ujme slova, se našla i Rinascita s rozsáhlou besedou o Civilizaci na rozcestí, již vedli s Radovanem Richtou a Jindřichem Filipcem Enrico Berlinguer, šéf Italské komunistické strany v době, kdy uměla ve volbách pravidelně získat kolem 30 % hlasů. Našeho dnešního sympozia si velmi přál zúčastnit jeho syn Marco. Omluvil se jen pro jinou, mimořádně důležitou práci doma. I on však se však chce velmi aktivně naší společné práce v rámci, o němž bude řeč už za pár minut. To vše je pozoruhodnou ilustrací, jak rovnoprávným a důstojným partnerem byla naše akademická obec pro skutečnou špici intelektuálního světa. O to víc třeba ocenit, že i dnes jsou mezi námi někteří z jejích představitelů -- dr. Císař, prof. Tibor Vaško i někteří další (včetně prof. Jičínského, který je právě vázán zasedáním v hlavním sále Sněmovny, avšak přislíbil, že mezi nás přijde ihned po jeho skončení). Jen nečekané zdravotní trable zabránili v osobní účasti profesoru Filipcovi, Richtově pravé ruce v autorském týmu Civilizace na rozcestí, či německým profesorům Manfredu Uhrovi a Otto Hahnovi i mnoha dalším z těch, kdo se osobně podíleli na živých diskusích po vydání knihy. Naše dnešní akce vzbudila nemalý ohlas a očekávání i na mnohem širší ploše. Různou měrou jí vyjádřili sympatie a podporu i takové superstar jako Noam Chomsky, Immanuel Wallerstein, Gilad Atzmon, Jean-Marie Matagne, či bývalý kanadský ministr prof. Tremblay. V podstatě všichni projevili zájem o výstup našeho sympozia, o němž bude ještě řeč. Věřím, že brzy dostihneme i Michela Chossudovského, Michaela Parentiho, Ignacia Ramoneta a některé další osobnosti -- zatím se k nim vlamujeme jen přes mailové adresy asociací a hnutí, v nichž působí. Věřím, že i v tom nám pomohou dojít dál naši zahraniční hosté. Antika truchlila po "zlatém věku", který se nevrátí. Středověk se prohlásil "konec dějin". Teprve novověk ví, že je civilizací na rozcestí. Kdo by to popíral před 40 lety, uřízl by si parádní ostudu. Z premisy, jež měla společný základ, tehdy vycházeli kriticky naladění intelektuálové na obou stranách "železné opony". Na západ od ní to našlo výraz v celé sérii koncepcí "jednotné industriální" a "postindustriální" společnosti a mnoha dalších. Užívalo se jich i na účelovou politickou zakázku. Všechny však vycházely z uznání, že kapitalismus musí doznat zcela pronikavých změn; že perspektivu v něm má jen to, co dokáže vstřebat zásadní nové podněty společnosti, která už vyrazila daleko za jeho horizont. Čilý myšlenkový kvas probíhal i na východ od "železné opony". Také tady se hledala cesta výrazně dál od fáze, dosažené kulminací protifašistických revolucí na sklonku 40. let. Kdo by si tehdy pomyslel, že samo paradigma o civilizaci jako velkém rozcestí bude jednou div ne smrtelnou herezí? Tehdy by riskoval ledový obklad na čelo. Kdo by si něco podobného pomyslel ještě před 20 lety? A přesto je to právě tak. Dnešní "political correctness" je velkým návratem k tomu, co si sugeroval středověk. Uznat, že civilizace je na rozcestí, odmítá. Žádá přísahat na "konec dějin". Za jeho sfingy se domáhá prohlásit momentální vítěze. Proto ten kontrapunkt v názvu našeho sympozia. Dnes totiž opravdu nejde o nic méně, než vrátit do hry samo téma civilizace na rozcestí. Zbavit je stigmatu svatokrádeže. Dát mu znovu prostor, který mu náleží. To přitom vůbec neznamená sednout si před zpětné zrcátko. Ulpět na dobově podmíněném pohledu. Bůhvíproč nás z toho podezírá i vzdělanec s noblesou Václava Bělohradského -- třeba však zdůraznit, že v jinak velice kolegiální a přátelské korespondenci. Dnes mezi nás nepřišel v domnění, že chceme oprašovat koncepci "postindustriální společnosti". K ní přiřadil i práci Richtova týmu -- mj. pro její akcent na vzdělanost a jí proporcionální růst role lidského faktoru, a tedy i investic tímto směrem. Právě ten měl inspirovat i Daniela Bella -- dokonce natolik, že celá třetí kapitola jeho Kulturních rozporů kapitalismu vznikla z podnětu Civilizace na rozcestí. Profesor Bělohradský má jistě i velký kus pravdy. V jednostranném optimismu, pokud jde o div ne bezrozporný vliv vědeckotechnické revoluce na vzdělanost, se mýlil jak Richtův tým, tak Daniel Bell. Poděkovat panu profesorovi se sluší i za ilustraci vlivu, jenž Civilizace na rozcestí měla ve své době. V tom, co nás přivedlo do tohoto sálu, se však mýlí. My přece vůbec nechceme imputovat dnešku, co doba už překonala. My chceme vracet do hry samo téma civilizace na rozcestí. Protože právě v kontrapunktu mezi ním a halucinacemi o "konci dějin" dnes leží dělicí čára. Je hranicí mezi racionalismem a humanismem moderní vědy -- a poslušnou, submisivní apologií stávajících poměrů, která se za to většinou nechá i korumpovat. Profesor Bělohradský patří k prvé z těch dvou. Víc a víc to dokládá každým svým novým veřejným vystoupením. Patří mezi nás. Dřív nebo později sem najde cestu. Věřím, že mi v tom pomohou i mnozí z vás. Krokem dopředu je už dnešní sympozium. Byla by škoda, kdyby zůstalo jen epizodou. Co brání tomu, aby se stalo zárodkem něčeho mnohem stabilnějšího? Někteří ze zahraničních kolegů přišli s nápadem založit Pražský klub. Ne asociaci, spolek nebo hnutí, ale právě klub -- Pražský klub podobně jako ten, který měl v názvu jméno jiné evropské metropole a dokázal spojit síly kriticky naladěných intelektuálů z řady zemí i vědních disciplín. Na rozdíl od týmu Aurelia Pecceie nemáme na své straně žádného Gianniho Agnelliho s jeho tehdy vzkvétající automobilkou. Zato moderní komunikační prostředky značně usnadnily a hlavně dramaticky zlevnily možnosti naší vzájemné komunikace i prezentace vůči okolnímu světu. Součástí vašich písemných materiálů je i český a anglický text návrhu společné výzvy zakladatelů Pražského klubu. Na pár řádcích jsme se v něm pokusili vyjádřit to rozhodující, co shrnuje společné mínění mezinárodní komunity, která své intelektuální svědomí nehodlá dát nikomu do zástavy. Sympatie a podporu nám vyjádřila i řada osobností, které tu dnes nejsou. Je však samozřejmě i na vás všech, abyste se k této platformě vyjádřili dřív, než bude puštěna do mnohem širšího oběhu. Základní motiv jistě nevyžaduje sáhodlouhý výklad. To, čemu se říkává jedním slůvkem globalizace, si ve svém dnešním, neoliberálním zajetí vynucuje velmi služebnou roli i od šedé kúry. Kritika a protesty, které to vyvolává, jsou však značně roztříštěné. Klobouk dolů úplně před každým, kdo nese kůži na trh sólo. Spojí-li své síly, jejich efekt to znásobí. My v České republice to potřebujeme ještě víc, než kolegové na západ od našich hranic. Už proto, že jsme vystaveni ještě většímu tlaku. I proto, čím vším mezi nás vrazily klín dřívější historické peripetie. Pražský klub by nám jistě pomohl i v tom, jak se soustředit na otázky, které na pořadu teprve jsou -- a ne ty, co na něm byly kdysi a stejně se nedají vrátit zpátky. I my v ČR budeme tím silnější, oč víc nestaneme aktivním terminálem a spoluhráčem mnohem početnější, kurážnější a hlasitější komunity jinde ve světě. Profitovat z toho však budou i naši kolegové v zahraničí. Takové ambici lze snadno uškodit už na startu. Ublížit by jí mohly už třeba příliš apodiktické soudy -- zvlášť jménem hostitelů. I proto se sám omezím jen na sérii otázek :
Radovan Richta
* 6. 6. 1924 Praha,
| 21. 7. 1983 Praha
Po maturitě na smíchovském gymnáziu (1943) byl nuceně nasazen do pražské továrny Avia. V r. 1944 byl jako člen ilegální mládežnické skupiny Předvoj zatčen gestapem a do konce války vězněn v koncentračním táboře Terezín. Ve vězení těžce onemocněl a následky nemoci ho pronásledovaly po celý život (byl často vážně nemocný, po operaci plic v 50. letech strávil 6 let v sanatoriu na Dobříši). V l. 1945--49 studoval na PřF a FF KU, v l. 1949--53 pracoval v týdeníku Tvorba jako redaktor pro vědu a zástupce šéfredaktora, později byl členem redakční rady Rudého práva. Doktorát z filozofie získal v r. 1953 prací o Masarykovi. V r. 1954 nastoupil do FÚ ČSAV v Praze. V l. 1958--64, v době pobytu v plicním sanatoriu, napsal práce Člověk a technika v revoluci našich dnů a Komunismus a přeměny života, které výrazně ovlivnily pracovníky společenských věd i širší intelektuální veřejnost. V r. 1966 byl postaven do čela mezioborového vědeckého týmu pro výzkum společenských a lidských souvislostí vědeckotechnické revoluce. Výsledkem byla kolektivní publikace Civilizace na rozcestí, která se setkala s mimořádným ohlasem doma i v cizině; byla přeložena do několika světových jazyků, stala se naší nejrozšířenější původní prací v oblasti filozofie, ekonomie a sociologie. V r. 1967 za ni R. obdržel státní cenu Klementa Gottwalda, byl zvolen členem korespondentem ČSAV a později akademikem. V r. 1973, v období tzv. normalizace, byla kniha přepracována ve spolupráci se sovětskými vědci v čele s B. M. Kedrovem a vyšla jako sovětsko-česká publikace s názvem Člověk -- věda -- technika. Dalším plodem této spolupráce byla publikace Socialismus a věda. Zúčastnil se řady mezinárodních vědeckých kongresů: Varna (1972), Toronto (1974), Edinburgh (1977), Düsseldorf (1978), Mexiko (1982). Byl členem několika mezinárodních vědeckých institucí, např. International Council for Science Policy Studies. Za výsledky vědecké práce dostal řadu státních vyznamenání, např. Zlatou medaili Františka Palackého, zlatou medailí ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo. Ve své vědecké práci se soustředil nejprve na kritiku Masarykovy filozofické a sociologické soustavy a na otázky humanismu. Později se plně věnoval aktuálnímu problému spojení vědeckotechnické revoluce a socialismu. Ve spolupráci s širokým kolektivem spolupracovníků se mu podařilo vytvořit nejkomplexnější marxistickou analýzu fenoménu vědeckotechnické revoluce na konci 60. let. Bibliografie: Člověk a technika v revoluci našich dnů, 1963; Komunismus a přeměny života, 1963; Civilizace na rozcestí, 1966; Socialismus a věda, 1983. Sborníky: Člověk -- věda -- technika, Ke kritice buržoazních filosofických přístupů k soudobému vědeckotechnickému pokroku, 1983; Spytovania sa na človeka. Technika a situácia človeka, 1983. Čas. přísp.: Technika a situace člověka, FČ 1968; Vědeckotechnická revoluce a socialismus, FČ 1971; Teze k otázce ideologické práce ve filosofii, FČ 1972; Člověk a technika, FČ 1973; Ke kritice buržoazních filosofických přístupů k soudobému vědeckotechnickému pokroku, FČ 1983. Civilizace na rozcestí - společenské a lidské souvislosti vědecko-technické revoluce. (Kolektivní dílo). Svoboda, Praha, 1. vyd. 1966, 2. vyd. 1967, 3.rozšířené vyd. 1969, 417 s. Radovan Richta and An Interdisciplinary Research Team: Civilization at the crossroads; social and human implications of the scientific and technological revolution , Left review publications 1967, 3rd Edition , International Arts and Sciences Press 1969 , ISBN 0217221360, ASIN: B0006BUECM Alba Books, UK Radovan Richta and An Interdisciplinary Research Team: Civilization at the crossroads; social and human implications of the scientific and technological revolution , ME Sharp 1969 , NY Civilizace na rozcestí - elektronické vydání dle 1. vyd., Svoboda, 1966 ZDE |
Globalizace | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
12. 12. 2006 | Paradigma o civilizaci jako velkém rozcestí | Josef Skála | |
6. 12. 2006 | Základem světové bezpečnosti nemohou být jaderné ponorky ani střely | Štěpán Kotrba | |
27. 11. 2006 | Multipolarizace zahraniční politiky pokračuje | Miroslav Polreich | |
25. 11. 2006 | Ti mrda, ne? | Štěpán Kotrba | |
22. 11. 2006 | Veselé globálne Vianoce | Radovan Geist | |
14. 11. 2006 | Nastává smrt demokracie? | Michal Černík | |
2. 11. 2006 | Svět 2050: Padesátiletí čtvrté světové války | Miloš Balabán, Antonín Rašek | |
22. 9. 2006 | 60 let Fultonu: poučení ze "studené války" a současnost | Sergej Viktorovič Lavrov | |
14. 5. 2006 | Fukuyama: Čemu dnes čelí svět | ||
7. 1. 2006 | Nesmíme se orientovat jen na požitkářství a přepych | Zdeněk Bárta | |
30. 12. 2005 | Ekonomiku ovládajú naše presvedčenia | Jaro Dunaj | |
29. 12. 2005 | Světová ekonomika a globální problémy lidstva | Stanislav Heczko | |
5. 9. 2005 | Osm rozvojových cílů tisíciletí | ||
3. 8. 2005 | K možným souvislostem současné teroristické vlny | Petr Kužvart |