Zatímco ČSSD svým vítězstvím v krajských volbách spadla do jakési izolace, v níž jí nezbývá vlastně nic jiného než vytvářet krajské koalice s KSČM (ODS by byla sama proti sobě, kdyby snadnou úlohu opozice zahodila a šla se sociálními demokraty do koalic či opozičních smluv - mnohem lepší je pro ODS nechat ČSSD vládnout s komunisty, což může být dobrá strategie pro vítězství pravice v příštích volbách do Sněmovny), Klaus a Zeman sklízejí pouze sladké ovoce bezradné politiky po opoziční smlouvě.

Zeman v dnešních Otázkách Václava Moravce jasně doporučil krajským lídrům ČSSD vytvářet opoziční smlouvy na úrovni krajů a Klaus zřetelně vyjádřil přesvědčení, podle mne až hystericky ostře, že Topolánek prohrál všechno a má jít od válu.

Topolánek je Klausovi trnem v oku zejména pro koalici, kterou uzavřel i se zelenými a která je mnohem více proevropská, než by na Klausovu ODS slušelo.

Prezident také neopomněl zcela shodit nadcházející (stále více však nejisté) předsednictví ČR v EU jako věc naprosto bezvýznamnou. ČSSD by neměla nyní naletět Klausovi a Zemanovi a vracet zemi do roku 1998, měla by naopak na sebe vzít tíhu spolupráce s KSČM na úrovni krajů (tím by mohla komunisty možná i poslat ke dnu a obsadit celý levicový prostor, protože KSČM žije z permanentní opoziční role) a naopak na úrovni celostátní najít rozumný kompromis s Topolánkovou vládou během předsednictví EU.

Topolánek je přece jenom pro sociální demokraty solidnější partner než Klaus, není v zájmu ani ODS ani ČSSD, aby jejich integritu narušoval návrat gardy z dob starých ještěrů na Hradě a na Vysočině.

Kořenem dnešních problémů je Topolánkův strach dopřát Paroubkovi po volbách 2006 příležitost sestavit vládu z pověření prezidenta republiky, což by Paroubka odrovnalo. Tehdy bylo, myslím, obyvatelstvo mnohem více naladěno na modrou vlnu a Topolánek mohl předčasné volby vyhrát s jasným mandátem pro reformy.

Koalice ODS+Zelení+KDU-ČSL, držená nad vodou přeběhlíky, byl a je špatný projekt, v tom souhlasím s Klausem. Nyní nezbývá Topolánkovi a Paroubkovi než spolupracovat.

Končí éra malých stran a slabých koalic: ti dva mají šanci mučivé přešlapování na místě, trvající od dob opoziční smlouvy, ukončit a přeměnit českou politiku v transparentní soutěž dvou silných demokratických stran. V každém případě Topolánek a Paroubek představují výrazný pokrok v politickém vývoji od temných dob Klausovy privatizace a Klausovy a Zemanovy opoziční smlouvy. Výhra ČSSD v senátních a krajských volbách 2008 by neměla hrát do karet staré gardě politiků.