Zasedání Rady Českého rozhlasu, Ostrava, 23. října 2008 11.00 – cca 14.00 hod., bod „Přehled hodnocení vybraných stanic Českého rozhlasu“

...

Antonín Zelenka: Tak, a teď je úplně na závěr stanice Radio Wave. Hodnocení vysílání od pana ing. Vogla se soustředilo na pořad Friday Ripple, tedy Páteční vlnění. A já musím v této souvislosti tedy také říci, že právě tento pořad, který se vysílá dvouhodinovkou jenom v angličtině, si Rada Českého rozhlasu nechala vytočit a nechala přeložit, aby také Rada věděla, protože ne všichni vládnou perfektní angličtinou, při poslechu této stanice nejenom, co se říká, nejenom, co pronáší vůči posluchačům moderátor... dýdžej... ale také, jaká hudební dramaturgie, jaké písně, s jakým textem zaznívají ve vysílání Radia Wave.

A já bych se tady pozastavil u popisu pořadu z 5. září, například, kdy tady je vybočením z normy puštění například rapové písně ve smyslu nutnosti revoluce.

Jedná se o velmi kontroverzní, radikální rap metalové skupiny, která na svých koncertech zastává revoluční stanovisko, velmi kritické vůči domácí americké a zahraniční politice. Toto hodnocení, jak udává pan Vogl, také vychází i z encyklopedie Wikipedia. Při jednom svém vystoupení člen skupiny dokonce prohlásil ve smyslu, že, citace: „Jeden dobrý přítel mi řekl, že pokud by na americké prezidenty byl uplatněn jako na nacisty Norimberský tribunál, tak každý z nich, počínaje od Trumana včetně dnešní administrativy, tedy Bushovy, by byl odsouzen k trestu smrti“ (Poznámka autora přepisu: „If the Nuremberg laws were applied, then every post-war American president would have been hanged.“ Jde o úvodní větu z eseje levicového filozofa Noama Chomskyho, kterou napsal už v roce 1990.). Toto prohlášení vyvolalo v USA obrovské pobouření.

A tady píše hodnotitel, že je na zvážení, zda písně této skupiny – bez upozornění na její ultralevicové názory – se hodí do veřejnoprávního rozhlasu.

Potom následuje proud hudby, přerušovaný moderováním v angličtině. Takže to byl pořad z 5. září.

A pak tady mám ještě hodnocení pořadu z 12. září. Tentokrát si moderátor Craig Duncan pozval do pořadu Rosie Johnston ze zahraničního vysílání Českého rozhlasu. Oba pocházejí ze Skotska, a tak informovali posluchače, že první hodina bude standardní a druhá bude velmi skotská, nacionalistická.

První hodina byla dle popisu pořadu z 5. září (Poznámka autora přepisu: Pravděpodobně chyba v dataci, má být 12. září.) vybočením z normy. A je to puštění písně Hákový kříž v očích od skupiny Primal Scream.

Poznámka autora přepisu: V originále Swastika Eyes, píseň z roku 1999. Skupina po celou dobu své kariéry dává najevo vyhraněně antiamerické postoje, tuto konkrétní píseň označila za text o „americkém mezinárodním terorismu“.

A tady mi dovolte zdržení, musím přečíst text té písně:

Překlad čtený A. Zelenkou: Vaše duše hoří... Ať sype oheň na každého ...Stávkokaze, policii, vládní zloděje...Parazitický syfilitiky...Máš oči hákového kříže ...Vyliji si svou sklíčenost...Udržuji si svou touhu...Moje tělo, moje kosti, které mám...Moje myšlenky a zbraně...Jsou imunitní infekcí... Krev v mých očích...Má vize je jasná...Parazitičtí syfilitici ...Máš oči hákového kříže...Vidím tvoji autosugesci...Zbavení se politiky, iluze demokracie...Máš oči hákového kříže...

Potud tedy citace textu této písně. A při veřejném provedení, ještě nám tady píše hodnotitel, této písně na Glastonbury festivalu byl její interpret obviňován, že zdravil fanoušky nacistickým pozdravem, což zase píše Wikipedia a některé materiály.

I pro začínajícího politologa je patrný nacistický obsah této písně a v žádném případě se tato píseň nehodí do veřejnoprávního rozhlasu.

Poznámka ŠOK: Tak co – nacisti nebo levičáci? Oboje nejde dohromady... Radnímu Zelenkovi to nevadí. Přitom působil jako politický komentátor soukromé parlamentní televize. Do chvíle, než zkrachovala...

Tak, tolik tedy z hodnocení a z překladu některých textů našeho hodnotitele, pana inženýra Vogla. A teď mi dovolte ještě, abych vám ocitoval jenom některé pasáže z odpovědi paní šéfredaktorky Judity Hrubešové. Doufám, že to říkám správně, ano. Paní Judita Hrubešová.

Co se týká pátečního Vlnění, Friday Ripple, tak tady se odvolává na slova pana Vogla, která jsem citoval, a v závěru k tomuto pořadu říká, že „program Českého rozhlasu tvoří tři pilíře: zpravodajství, kultura a vzdělání. A právě poslední z pilířů, tedy to vzdělání, nás vedl k tomu,“ píše paní Hrubešová, „že jsme do vysílání Radia Wave zařadili pořad moderovaný v angličtině“.

Pak dál vysvětluje, že vlastně z toho záměru sešlo, i když ten úmysl byl. Tady se jednalo o British Council, myslím, ano – magazín Link. A tady právě říká, že se domnívá, že slyšet rodilého mluvčího na Radiu Wave má právě pro mladou generaci obrovský význam.

Pak se odvolává zase na citaci pana Vogla, „i v hudebním vysílání pořadu Worldwide se vyskytuje mluvená angličtina bez překladu. Tento pořad se vysílá v sobotu od 12 do 14 hodin“. A paní Hrubešová tady říká, že „Gil Peterson je jedním z nejuznávanějších rozhlasových DJ’s na světě. Vysílá na britské BBC různé moderní hudební žánry, new jazz a podobně. Domnívám se, že překlad víceméně pocitových vzkazů by působil více než kostrbatě. Tento pořad přebírají bez překladu i další evropská veřejnoprávní média, která jsou členy EBU“.

Teď k pořadu Dark Wave. To bylo také na jednání Rady už několikrát. „Obecně se o této subkultuře hovoří jako o mimořádně otevřeném a tolerantním společenství.“ Paní šéfredaktorka Hrubešová to tady vysvětluje opět tím stylem, jako už několikrát, že jde o pochopení, toleranci a že nejde o propagaci něčeho negativního, nabádání k nějakému špatnému životnímu stylu. No a pak tady ještě říká, že „v pořadu Dark Wave jsme skutečně hráli píseň od skupiny The Last Days of Jesus, nedomnívám se ale, že jsme tímto jednáním porušili Kodex Českého rozhlasu, k jehož bodu, tedy 17.4, se ve své zprávě obrací hodnotitel. Podle mého názoru,“ říká paní Hrubešová, „nelze usuzovat, že obsah pořadu je závadný“.

Takže prostě obhajoba a vysvětlení, že o porušování Kodexu nejde a vše je v rámci tolerance. Toť vše.

(...Pasáž vypuštěna, komentáře členů Rady k hodnocení Radiožurnálu a Vltavy....)

Dana Jaklová: Ještě bych chtěla panu magistru Zelenkovi velmi poděkovat za tuto práci. Zároveň se chci vyjádřit k hodnocení Radia Wave. My jsme si skutečně nechali udělat překlad toho dvouhodinového vysílání v angličtině.

Já se přiznám k tomu, že když jsem se dozvěděla o tom, že Český rozhlas jako médium veřejné služby vysílá dvě hodiny, a teď navíc je to ještě více, protože je to dvouhodinovka v pátek i v sobotu, v angličtině, bez překladu a nejde o jazykový kurz, tak jsem byla šokována. Protože nikde v zákoně není k tomuto vysílání opora.

Když jsme si tedy nechali udělat překlad toho, co se tam vysílá, tak jsem docela znepokojená. Protože víte, že Radio Wave jako stanice pro mladé, působí na lidi nehotové, na lidi, kteří si teprve utvářejí své názory, svůj přístup k životu. Já sama mám šestnáctiletého syna a vím, co to obnáší.

A samozřejmě, byť je to kultura, která jistě těmto dětem vyhovuje z nějakého důvodu – různé ty skupiny, které tam jsou, tak jako my jsme měli svoje skupiny a smáli jsme se našim rodičům, co že to poslouchají, a teď se smějí naše děti nám, co my to posloucháme. Ale tady nejde o to, že by snad tato produkce měla být zakazována, ale znovu upozorňuji: Český rozhlas je médium veřejné služby, které je placeno z peněz poplatníků. A to, co tam zaznívá, považuji za docela vážné, protože na tyto děti, které ještě nemají utvořený jasný vztah ke světu, k realitě, to může mít vliv.

Víte, jaká je dnešní doba. Víte, že ty děti jsou prostě pod palbou de facto naší technologické komunikační společnosti, a toto spojení ještě jaksi v té umělecké rovině, kde pak dochází, jak tam říká paní pověřená šéfredaktorka Wavu, v té rovině pocitové, to jest v té rovině vůbec nejtěžším způsobem zpracovatelná, já považuji skutečně za velmi vážné. A to, když jsme o tom hovořili na předsednictvu ve smyslu nikoliv toho, že bysme tady byli nějaká komise kulturní, která za bolševika rozhodovala, kdo co má zpívat. Prosím pěkně, my nebudeme určitě rozhodovat o tom, co kdo má zpívat, ale zda taková věc, takováhle tvorba, má právo být na veřejně-právním médiu. O tom já silně pochybuji.

Takže jsem velmi tím překvapena. Jenom musím uvést, že v našem zápisu, který si může veřejnost přečíst, z jednání předsednictva 24. září letošního roku, já jsem se ptala na to, když jsem žádala o vytočení tohoto pořadu v angličtině, pana generálního ředitele, protože on řekl, že si ten pořad neposlechne, zda k tomu má nějaké výhrady, a teď nemluvím k tomu obsahu, ale ke skutečnosti, že dvě hodiny se na vlnách veřejnoprávního média vysílá v angličtině bez překladu, aniž by to byl tedy pořad jazykového kurzu. A pan generální ředitel řekl, že si nemyslí, že by míra vysílání byla přehnaná vzhledem k tomu, že se jedná o mladé posluchače.

Takže tolik jenom k tomu hodnocení.

My se, samozřejmě, tak jako se zabýváme Wavem, zabýváme se všemi těmi stanicemi docela zodpovědně. Víte o tom, že Rada řešila i legislativní postavení Radia Wave, že čelila, čelí různým útokům, ale to je věc, která s tou legislativní podstatou analogového vysílání Wave nemá nic společného. To je, prosím, náplň tohoto vysílání pro mladé, náctileté. Děkuji.

Jiří Florian: Teď se hlásím do rozpravy sám. Já bych jenom shrnul několik momentů, které se týkají Radia Wave, a to momentů z letošního roku. My se tím tady zabýváme pravidelně.

Na začátku letošního roku vysílání Radia Wave, kde se hrubě a sprostě urážel prezident republiky a první dáma téhle země, už to stálo místo ředitele Kylara.

Tehdy jsme se tady tím velmi zabývali, bylo řečeno, že se udělá vše pro zlepšení, a že už tam takové věci nebudou. V průběhu dalšího roku, v průběhu letošního roku, tedy stále narážíme na stížnosti, co se týká porušování Kodexu, co se týká Statutu Českého rozhlasu. A vždycky stejná věta paní zastupující šéfredaktorky „mimořádná tolerantnost společnosti“.

A tahle mimořádná tolerantnost nás už vede k fašismu.

Jestliže tady už narážíme na problémy hákových křížů a podobný věci, tak tady končí veškerá trpělivost. My jsme dostali termín, pane generální řediteli, vy jste nás žádal o porozumění do 30. září, že do té doby budou vyřešeny všecky problémy s Radiem Wave.

Já mám dneska na kalendáři 23. října – a máme to zas tady. Tady končí veškerá trpělivost. Já se ptám, JAK DLOUHO JEŠTĚ BUDE ZNEUŽÍVÁNO TRPĚLIVOSTI RADY, a ptám se, CO S TÍM HODLÁTE DĚLAT. A k tomu říkám rovnou, že času je namále.

Prosím, kdo se hlásí dál? Pan doktor Jíša.

Ladislav Jíša: Já jsem se v tomto směru chtěl zeptat pana programového ředitele, jaké vlastně opatření, nebo jakým způsobem se tento problém z hlediska jeho pohledu hodnotí a jak k tomu tedy přijme stanovisko.

Richard Medek: No... já si myslim, že... (pomlka)...... Když začnu od konce, to znamená od tý nejkonkrétnější věci, tak pouštění takových skladeb, které v překladu vyzní tak, jak vyzněla ta, která je tady napsaná, je dle mého názoru nepřípustné. To je ta jednotlivost.

A jednotlivost je vždycky základem pro určování obecného.

Já si myslím, obecně, že mně osobně dochází s Radiem Wave trpělivost. Teďka mluvím sám za sebe. Ta stanice byla založena, já kdybych u toho byl, tak bych prosazoval jiný koncept. Byla založena jako alternativní rádio, zaměřené na alternativní kulturu a na skupinu alternativně myslících a cítících. Což je skupina menšinová.

Jestliže založíme, uděláme takovýto projekt, tak musíme počítat s tím, že abychom tu menšinovou kulturní skupinu a skupinu mládeže oslovili, tak jí musíme předkládat to, co ona konzumuje a co je schopná přijmout. To znamená, musíme jí předkládat alternativní a menšinovou kulturu.

Já bych byl zastáncem toho, aby, pokud by mělo existovat rádio pro mladé, aby to byla mainstreamová záležitost, která bude mít dopad na širokospektrální skupinu mladých lidí, převážně studujících, středoškoláků a vysokoškoláků. Tato menšinová skupina podle mého názoru není budoucností tohoto národa, anebo jenom velice ojediněle.

A pokud má mít veřejnoprávní rádio stanici pro mládež, tak ta stanice musí mít nějaký poslání. A jejím jediným možným posláním je vlastně širokoinformativní a vzdělávací charakter. Jinak to nemá smysl, protože všechno ostatní tady je a poskytuje to komerční sektor.

A já prostě sám za sebe říkám, že už ty věci nedokážu ovlivnit. Ačkoliv se snažím.

Pokuď se zase vrátíme ke konkrétnímu, sejdem z toho obecného ke konkrétnímu, tak pořad Friday Ripple... Já jsem dal dvě podmínky pro to. A jednu zásadní. A to, když se zavádělo vysílání v angličtině před rokem, že to musí mít edukativní charakter. Bylo to koncipováno s British Council a já jsem dokonce paní šéfredaktorku pochválil za to, jo, protože to prostě bylo... S přechodem na digitál British Council z toho zmizela a je to normální moderovaný pořad, dvouhodinový, v angličtině.

Opět jsem inicioval, že pokud se to má obhájit, tak to musí získat edukativní charakter. Tak... je tam nějaká snaha, ale nejde to, zatím se to nepodařilo, z mého pohledu to trvá pomalu. Asi by to nemusela bejt British Council, mohla by to bejt jakákoliv jiná renomovaná jazyková kancelář, ne společnost.

A pokud to spojíme s tím, že se tam objevujou texty, a myslím si, a nejenom já, ale i Jaromír Ostrý jsme společně před texty varovali, v angličtině, protože to je slabé místo celého toho vysílání. Jsme u alternativní kultury, uvědomte si to. A pokud začneme překládat texty písniček, který se tam hrajou, tak to můžeme rovnou zrušit. Já neříkám, že všechny. Ale když se na to zaměříme, tak to prostě tak je.

S Jaromírem jsme několikrát tendlecten jaksi názor prezentovali. To, jestli si to... Já si myslím, že to neni uřiditelný, že to neni ani teda ze strany tý šéfredaktorky, že to není prostě uřiditelný.

A myslím si, že byla zvolena špatná cesta v počátku. To je můj názor.

A to znamená – já si todlecto ověřim. A pokud to tak je - předpokládám, že to tak je – tak můžu navrhnout jenom jediný. A to je zrušení toho pořadu s okamžitou platností.

A já dokonce nevim, jestli bychom se neměli začít zamýšlet nad tím, jestli Radio Wave, respektive, v uvozovkách, „stanice pro mladý“, má vůbec právo - v takovýhle formě, a v takovýmhle jaksi obsahu, a takovýmhle záměru - právo na život. A jestli bychom koncepčně neměli začít pracovat na tom, že... teďka nezpochybňuju vysílání pro mladou generaci jaksi v rámci celého Českého rozhlasu, jo... ale koncepčně začít přemýšlet o tom, jestli nezačnem někde znova od začátku, ať už teda variantou internetového rádia spojeného s internetem, nebo variantou jednou z pěti, která tady, pokud si vzpomínám, někdy probíhala. A všechny tyhle věci jsou na papíře.

Ale mě už ty diskuse... já už to neumím ovlivnit tak, abych tady dal záruku, že se něco takového prostě nestane. A tu záruku dát nemůžu, a proto říkám to, co říkám. A není to tim, že bych si nedokázal šlápnout na Juditu Hrubešovou, nebo že bych s ní nedokázal komunikovat, ale myslím si... kdyby tady byla, třeba mi bude oponovat... ale myslím si, že určitá míra bezradnosti je vidět i v jejích očích a že ten projekt nám nějak lehce jaksi přerostl, přerůstá přes hlavu. A to i v souvislosti se vším, co se kolem toho dělo - s odchodem [z analogu] a tak dále je tam určitě jistá nálada, jistě, nějak to funguje, nějak se to dá řídit, nějak se to nedá řídit.

A myslím, že se nacházíme na nějakým mezníku, kdy si musíme říct, co s tím dál.

Jiří Florian: Hm. Děkuji panu programovému řediteli za moudrá slova. Je to úplně můj názor. Přihlášen je pan Zelenka, potom pan kolega Zoubek, potom paní kolegyně Jaklová.

Antonín Zelenka: Tak, já se pokusím být stručný. Já jsem velmi rád, že poprvé a natvrdo tady zaznívá – a teď jsem velmi rád, že to říká programový ředitel pan Medek – jaká ta situace vlastně je.

Já, pane generální řediteli, pokud si vzpomínáte, před rokem a půl, kdy jsme vlastně začali diskutovat, respektive, kdy já jsem se stal členem tohoto úctyhodného sboru, tak k Vaší velké nelibosti jste slyšel výhrady – pominu teď legislativní stránku věci, o které hovořila paní Jaklová. Ale já, když jsem tady vyjádřil, asi před měsícem, jakýsi svůj pocit, že vy jste dal naprostou volnost této skupině mladých lidí, kteří tvoří a tvořili pracovní jádro této stanice, tak jste se na to tvářil vždycky velmi, velmi nepříjemně a velmi nerad jste to slyšel.

Vy jste jim skutečně tu volnost dal.

Za druhé, vy jste dal taková ta otcovská křídla „Já si vás uhlídám, já vás zachráním“. Vy jste prostě jim dával falešné iluze, a to bylo prosím východisko k tomu, že oni si tak zvaně dělali, co chtěli. A jak je vidět, dělají.

A ještě... vidím Váš údivný pohled, ale já to ještě dokončím.

Já totiž jsem slyšel, Vy moc dobře víte, jak echa fungují – fungovala vždycky a fungují. Když Radio Wave ještě sídlilo v hlavní budově, tak já jsem se dozvídal dokonce takové věci, jako že je tam nádherný odér vonící trávy, že tam mají naprostou volnost, dělají si, co chtějí.

To, co říká dneska pan programový ředitel, je tragédie, že slyšíme po takové době. A kdy, prosím, a já bych teď, jak to budete interpretovat, že Vás z něčeho obviňuji, a tak dále... Vy jste tomu prostě dal volný průběh, vy jste mládeži nechal co dělat, vycházeje z tak zvaného politického zadání, které dostal už Váš předchůdce Vlasta Ježek, aspoň tak to bylo interpretováno.

Já jsem vždycky říkal, že je zajímavé, že velmi agilně tuto stanici hájila paní poslankyně Levá z KSČM, jinak jsem žádný vehementní boj zase takový v poslanecké sněmovně a v rozhovoru s různými poslanci nezaznamenal. A vy jste prostě žil v klidu, s tím, že vlastně se tak zvaně nic neděje, oni jsou alternativní, privátní rádia to nehrají a je to všechno skvělé.

Jiří Florian: Jenom prosím, technická poznámka, prosím o stručnost. Přihlášen je pan kolega Zoubek, paní Jaklová, hlásí se potom pan programový ředitel.

Bohuš Zoubek: Původně jsem to nechtěl tak říct, ale rád bych trochu na Vás reagoval. Já bych nechtěl, aby se tady toto téma politizovalo, protože si myslím, že by to nebylo v žádném případě dobré. Já chápu, že nejsme úplně spokojeni s tím, že se trošku otálí, řekněme to tak, s řešením Radia Wave.

A jsem rád, že dnes, konečně, před chvilkou to bylo řečeno, že se o tom začalo hovořit tak, jak by se mělo, což je mi velmi sympatické. Byť s jistým zpožděním.

Já si dovedu představit, nebo... nerad bych, aby zmizel z éteru segment rádia - jestli to nazveme Wave, nebo rádia pro mladé – který by alternativním způsobem naplňoval dejme tomu ten mainstream toho vkusu mladší generace. Ale nevadily by mi ani menšinové žánry, já si myslím, že to k tomu do jisté míry patří.

Nevěřím tomu, že to nejde uhlídat. Já si myslím, že manažersky se to, pane řediteli, dá zvládnout. A byl bych docela nerad, kdyby ta mladá dáma, která je velmi sympatická, nás neustále ohlupovala těmi postpubertálními zdůvodněními, které tady skutečně jsou.

Držím palce tomu, co se teď řeklo, a rád bych v dobrém slova smyslu vzal vedení rozhlasu za slovo. Asi tak. Čili držím palce a já si myslím, že jsme na správné cestě.

Jiří Florian: Děkuji. Pan programový ředitel, jestli chce reagovat.

Richard Medek: Já jsem chtěl jenom technickou poznámku.

Jiří Florian: Ano, prosím.

Richard Medek: Není pravdou, že by pan generální tomu dal volnost. A já to tady neříkám proto, abych... Je pravdou to, že třeba na to můžeme mít my dva trošku rozdílný názor, protože jaksi historicky to vznikalo zejména pod křídly pana generálního a já to tady neříkám proto, abych někomu sypal popel na hlavu. Já to tady říkám proto, protože si myslím, že je potřeba už ty karty vyložit na stůl a začít o tom diskutovat tak, jak se má.

A to, že my spolu jsme to probírali x-krát, a my spolu jsme samozřejmě Juditu si zvali a tak dále. To všechno je pravda, ale já mám pocit, že už je potřeba s tím něco dělat, vrátit se k podstatě toho problému a začít ho řešit bez nějakýho zabarvení citovýho.

Jiří Florian: No, děkuji. Já bych jenom věcnou poznámku. Nikdo nikdy tady neřekl, že se má Radio Wave rušit, že nemá být rádio pro mladé. To tady nepadlo nikdy. Slovo má paní kolegyně Jaklová.

Dana Jaklová: Já děkuju za slovo. Já děkuji i velmi za slova pana programového ředitele. Já jsem nebyla v Radě, když se rozhodovalo o vzniku Radia Wave. Svým způsobem mne to velmi mrzí, protože jsem vlastně pak už byla v Radě, a jak už to tak je u tohoto voleného orgánu, že pak řešíte, zodpovídáte nebo spoluzodpovídáte za něco, o čem nerozhodujete. Já bych asi skutečně na tom samém počátku měla velké pochyby o tom, zda takto nastavená stanice může být v tom balíku stanic veřejnoprávního média.

Souhlasím s panem programovým ředitelem, že se to nedá uhlídat. Protože buď je to nastaveno tak, jak je to nastaveno, a to by znamenalo neustále za prvé přeposlouchávat, tam nejsou jenom anglické texty, tam jsou i německé texty, ale většinově v té hudební stránce jsou to cizojazyčné věci, to znamená přeposlouchávat, pokud by se už nedělala selekce u výběru interpretů jistých, nebo jistých skupin. Takže já myslím, že opravdu je to na zevrubnou diskusi, a já se na ni těším a jsem ráda, že jsme se konečně dobrali k tomuto bodu, na zevrubnou diskusi, zda stanice pro mladé v této podobě může v médiu veřejné služby fungovat. Co je stanice pro mladé a co je vysílání pro mladé. A jakou roli by mělo mít médium veřejné služby ve vztahu k této mládeži.

Jiří Florian: Děkuji. Krátce je přihlášen pan kolega Jíša, potom paní kolegyně Ptáčková.

Ladislav Jíša: Já jenom několik poznámek, aby tady nevznikal dojem, že Rada tuto situaci projednává izolovaně. Rada Českého rozhlasu navštívila i pracoviště na Žižkově, to znamená Radia Wave, kde diskutovala s pracovníky. Rada si už několikrát pozvala na jednání paní šéfredaktorku Hrubešovou. To znamená, že se všecky tyto věci projednávají. Já také souhlasím s tím, co říkal pan kolega Zoubek. Já bych také nerad, aby to vyznělo tak, že se to nějakým způsobem politizuje. V žádném případě. A chci říci, že pokuď vedení Českého rozhlasu přistoupí k této změně, kterou cítíme jako potřebnou, tak tomu budu jenom pomáhat a budu proto všema deseti.

Jiří Florian: Děkuji. Prosím, paní Ptáčková.

Maria Ptáčková: Já jsem jenom chtěla říct, že patřím v této Radě k menšině, která byla u vzniku Radia Wave a která pro vznik Radia Wave zvedla ruku. Na základě toho jsem se i nadále chovala. Ovšem musím říct, že přišla chvíle, kdy musím potvrdit výrok pana ředitele Medka, že jsme na nějaké křižovatce. Já si myslím, že teď co říkala paní Jaklová, ale to nechci nějak..., že bysme si měli zodpovědět, jestli v této podobě může Radio Wave fungovat. Já si myslím, ale tím si asi neprotiřečíme, měli především říci, v jaké podobě může fungovat. To, že asi v této podobě, to už skoro všichni víme, že ne.

A je to ta křižovatka, ale nebude to na nás tady, protože to bude dost složité jednání a přemýšlení.

Jiří Florian: Pan generální ředitel se hlásí, prosím.

Václav Kasík: Bylo řečeno hodně. Tvrdě odmítám to, co mně podsunul pan Zelenka, jako že bych udělal nějaké křídlo, pod kterým se může dít cokoliv. To prostě tak není.

Jsem rád, že jste došli k těmto tvrdým slovům, protože konečně je jasno.

Nikdy jsem se nesnažil podporovat věci, které jsou úpadkové. Jestliže to bylo takto nazváno, máme příležitost se na ně podívat zevrubně. Můžete říct, že jsme se mohli podívat i dřív. Jistě. Taky jsme se dívali.

30. září jsem řekl, že bude hotovo. Udělali jsme obrovské množství práce mezitím. Ano, jsou tam kazy. Dobře. Myslím, že tyto kazy budou hodnoceny tak, že jsme neudělali nic a že, zapsal jsem si, „času je málo“. Na předělání, anebo opravu, doladění, na zcela jinou koncepci stanice Wave...? Já nevím, co to je, „času je málo“. To se dá udělat velmi rychle, pokud se tak dohodneme a pokud vedení rozhlasu, což skutečně není jenom generální ředitel, se rozhodne.

„Času je málo“. Možná „času je málo“ na jiné věci...

Jinač jsem ani v nejmenším nezanedbal, pane předsedo, váš dopis. Věřte, že to není tak, jak se domníváte, to jest, že necháváme věci ležet. Nenecháváme. Akorát každá akce má dvě složky. Každá. Všimněte si i těch pozitivních. Ne jenom těch negativních.

Z mé strany vše.

Jiří Florian: Děkuji. Je ještě někdo? Pan doktor Jíša, technická.

Ladislav Jíša: Já mám jenom technickou poznámku. Jenom chci teď reagovat na pana generálního ředitele. Vždyť víte, že když jsme na posledním rozšířeném jednání předsednictva měli paní šéfredaktorku, tak že jsme tam hovořili i o těch pozitivních změnách. Takže jsme je nezavrhli.

Václav Kasík: Jistě. Já si to uvědomuji.

Jiří Florian

A já ještě jednu věcnou poznámku. Když jsem mluvil o čase, tak jsem tady promítl určitou časovou osu, kdy na začátku roku už byl odvolán ředitel, a řekl jsem, že je už 23. října. Takže to je prakticky skoro deset měsíců, čili mezitím opravdu proběhlo hodně a hodně času. Tolik jenom na obhajobu toho, že jsem řekl, že toho času už není moc, protože to není možné táhnout do nekonečna.

Pan generální se hlásí, ještě s replikou.

Václav Kasík: Já souhlasím s tím, že uplynulo určité množství času. Věřte, že za tu dobu jsme nezaháleli. To, že jsme došli k hodnocení, které zaznělo dneska, nebo jste došli a já jsem to pečlivě poslouchal, to je pro mě jistý bod, nad kterým se začnu velmi tvrdě zamýšlet. Akorát není možné prostě říct ty věty, aniž bych si to nepřeložil do své češtiny, že jsem pod mými křídly nechával vybujet něco, co je dneska odsouzeníhodné. To nejsou moje křídla.

Jiří Florian: Já jsem o křídlech nemluvil.

Antonín Zelenka: Já jsem o tom hovořil.

Václav Kasík: Je potřeba ty věci - promiňte, ale současně vás o to žádám - nazývat přesně. Pak bude dohoda velmi snadná a rychlá. To je z mé strany celé.