I přesto, že nejsem odborníkem, byl jsem si už před rokem jist, že svou architekturou je toto nádraží ojedinělé. Provedl jsem proto fotodokumentaci, základní popis nádražní budovy a zajistil kopie původního technického nákresu budovy. To vše jsem zaslal společně s žádostí na prohlášení budovy za kulturní památku na odbor památkové péče Ministerstva kultury ČR.

Jak vypadala situace v září 2008? Správní řízení s majitelem objektu českými drahami, a. s. bylo zahájeno v dubnu tohoto roku. K mému podnětu se souhlasně vyjádřily tyto úřady: Národní památkový ústav-ústřední pracoviště v Praze, příslušné odbory Městského úřadu v Ústí nad Orlicí a Krajského úřadu Pardubice a nakonec i Národní památkový ústav-územní pracoviště Pardubice (dále viz Rozhodnutí MK ČR).

Vlastník objektu vyjádřil svůj nesouhlas s prohlášením budovy za kulturní památku logickým odůvodněním. Jednoduše řečeno, přípravné práce na přestavbu nádraží jsou v plném proudu a je již pozdě cokoliv zachraňovat. Toto koneckonců konstatuje i MK ČR kdy: „Ministerstvo kultury si je dobře vědomo významu průmyslového dědictví České republiky, ale zároveň se domnívá, že podnět na prohlášení konkrétně tohoto objektu měla odborná organizace (myšleno NPÚ-Pardubice, pozn. autor) zaslat před začátkem dlouhodobě plánované a připravované akce...“

Je neuvěřitelné, že i v 21.století demolujeme staré historické budovy a na jejich místě stavíme koleje. Ještě více je znepokojující evidentní pochybení představitelů územního pracoviště NPÚ v Pardubicích.

MK ČR ve střetu s jasně doloženým a odůvodněným veřejným zájmem prokázaným Českými drahami, a.s. nemohlo vydat jakékoliv jiné rozhodnutí v projednávané věci, než odmítnutí mého podnětu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 8.9.2008.

Na SUDOPu v Praze mi vysoce postaveným zaměstnancem bylo řečeno, že kdyby byl tento podnět podán před pěti lety, nádraží by bylo zachráněno i pro další generace. Za toto fatální pochybení byl měl příslušný pracovník NPÚ Pardubice nést osobní odpovědnost. Osobně bych chtěl poděkovat Mgr. Petře Mašitové, PhD., která moji žádost na MK ČR vyřizovala, stejně tak i ostatním zainteresovaným úřadům.

Nesmírně mně mrzí, že se nám nádraží nepodařilo zachránit. I přesto, že není řadu let udržováno, zůstává krásné a ojedinělé. Dle dostupných informací již šance na záchranu ústeckoorlického nádraží neexistuje.

Nevzdávám se. Připravuji spuštění online petice www.stop-demolici.wz.cz, přibližně v pátek 17.10. 2008. Rovněž navrhuji zabývat se myšlenkou demontáže budovy a její opětovné postavení na jiném místě. Již v osmdesátých letech se podobným způsobem zachránil kostel na severu Čech. Důvodem plánované, přesto neuskutečněné demolice byla důlní těžba.

Nádražní budova Ústí nad Orlicí - foto ještě před demolicí ZDE