Nejen čtenáře Britských listů, ale zejména jejich kritiky určitě bude zajímat, kdo vlastně Britské listy čte. Kdybychom se totiž měli orientovat podle toho, jak charakterizují Britské listy jejich odpůrci (je zajímavé, kolik vzbuzuje otevřenost odporu), museli bychom očekávat, že tento server navštěvují zejména radikálně naladění levicoví voliči, případně společensky frustrovaní a dezorientovaní lidé. Ve skutečnosti je většinovým čtenářem Britských listů člověk s vysokoškolským vzděláním, s nadprůměrnými příjmy, pracující jako kvalifikovaný odborník nebo manager. Revolucionář par excellence:)

Pozn. red: Do půlnoci 21. března vyplnilo dotazník Britských listů 5257 čtenářů, avšak od prvního dopoledne v pátek 9.3., kdy dotazník vyplnilo prvních cca 1000 čtenářů, se struktura percentuálního rozložení u jednotlivých odpovědí v podstatě nezměnila. Pokusy několika jednotlivců o manipulaci jsme eliminovali.

Přečetl jsem si článek "Deník vzdělaného a bohatého bolševika" od Bohumila Kartouse a dovolil bych si na něj jen v krátkosti reagovat, píše Zdeněk Macíček:

I já jsem jedním z těch respondentů Vaší ankety, které B. Kartous označuje jako "vzdělané a bohaté". Mohu Vás ubezpečit, že alespoň z mého úhlu pohledu pan Macíček velmi přesně definoval stanovisko mé (a mnoha dalších čtenářů BL z mého okolí), píše Milan Kovář.

Jsem pravidelným čtenářem BL. Názor ,že jsou BL "levicovým" periodikem vnímám tak, že jsou (jak v záhlaví deklarují) prostorem pro texty a stanoviska, která nebyla v hlavních mediích přijata. Britské Listy jsou tedy především zrcadlem názorů a postojů těch, kteří (nezřídka z důvodů ideologických) tam byli odmítnuti, ilustrací selekce hlavních sdělovacích prostředků. Pro českou společnost a její sdělovací prostředky není dobrým vysvědčením, že jsou i média, která proklamují svojí "nadstranickost", výrazně přístupnější publikovat názory pravicové a obvykle striktně odmítají postoje resp. myšlenky levicovější, míní Petr Tuček.

Proto v BL možná převažují postoje a myšlenky jevící se "levicově". Obávám se však, že se u určité části veřejnosti (díky čtyřicetiletému předlistopadovému období nesvobody, ale také díky systematické přesvědčovací kampani právě těch hlavních sdělovacích prostředků)ujala velmi povrchní představa že "levice" je něco velmi připomínajícího radikální, intolerantní sovětismus.

V odborném společenství historiků, médií a hlavně v Parlamentu probíhá diskuse o ustavení a zaměření této nové instituce, která by měla na základě dostupných materiálů Stb, ale i zpravodajských služeb ozřejmit dosud utajované pravdy o naši skutečné nedávné minulosti. Selektivní výběr z materiálů zaznamenaných údajně jedinými nositeli pravdy -- orgány Stb -- mají být podkladem k bádání. Všichni víme, že navíc tyto dokumenty nejsou ani kompletní. Byly z části skartovány krátce po revoluci a později novými vládci MV předávány a dokonce prodávány cizím subjektům.

Autor byl do roku 1969 pracovníkem československé rozvědky, pak byl propuštěn a stal se terčem politického pronásledování. Po roce 1989 likvidoval z funkce na ministerstvu zahraničí rezidenturu československých komunistických zpravodajských služeb.

Nedělní noviny mého mládí přinášely nedělní čtení a kreslený seriál Ondřeje Sekory o Ferdovi Mravencovi. Nedělní noviny mého stáří nejsou v češtině a nedělní čtení je dnes úplně jiného druhu. Pokrok se nedá zastavit. Za mého mládí byla maminka mého spolužáka paní podplukovníkovou, a ani jeden spolužák neměl maminku, která by střílela ostrými třeba jen do terče. Naše dnešní noviny nám ukazují mladé vojačky v moderní válce a také jejich intimní problémy. Kdyby ty noviny viděli strýci mého mládí, zeptali by se, jestli tam nemáme nic slušnějšího. Momentálně nemáme, ale to neznamená, že si musíte otevřít i to, co následuje po tomto úvodu.

Reakce na články Lukáše Nováka a Daniela Truxy.

Stačí si položit otázku, kolik bylo médii zveřejněno kauz, kolik jich vyšumělo, kolik jich bylo zmanipulováno. Kolik informací mají posuzovatelé a hodnotitelé o pozadí a způsobu přípravy reportáží. Jsou odkázáni na to, co jim ČT předkládá, a bohužel, v řadě případů je to bráno jako jediná a neměnná pravda. Myslí si hodnotitelé a posuzovatelé, že při přípravě reportáže není sledován nějaký záměr? Hodnotitelé a posuzovatelé si sami odpovídají - pan Luděk Novák to plně deklaruje a používá slova redaktorky, nikoliv redaktora, a to tvrzení o "poloextremistických" a "pochybných" organizacích. V tomto hodnocení vychází snad ze svého úsudku, své znalosti, osobních kontaktů s napadanými organizacemi? Je hrubé napadání např. Humanistického hnutí, že je údajně poloextremistickou organizací? Ví pan Novák o jejich programech, činnostech základní věci? ptá se Václav Novotný:

Rád bych reagoval na příspěvek Lukáše Nováka.

Nejsem členem iniciativy NE základnám, nicméně podle mého názoru je Jan Tamáš naprosto v právu, pokud nechce diskutovat s iniciativou PRO základnám.

Připadá mi to jako pokus dostat diskuzi o základnách z úrovně "občané versus vláda" na úroveň "občané versus občané". Bylo by to podobné, jakobyste požadovali po Chartě 77 aby jejím partnerem v dialogu byla Anticharta.

Nebo si představte, že by komunisté v roce 1989 založili dejme tomu "Socialistické fórum" jako protiváhu Občanského fóra a pak nutili OF, aby místo s vládou a KSČ vybilo svoji energii v diskusi s takovouto nastrčenou "občanskou iniciativou", píše Ondřej Potoka.

Pan Tamáš má jako každý občan samozřejmě plně právo rozhodnout si o tom, aby diskutoval s kým on chce a s kým diskutovat nebude. Ale pokud se tento pán dobrovolně rozhodl stát se mluvčím jistě inciativy, odmítá-li diskutovat se zastánci opačného názoru, tak musí počítat s tím, že bude veřejnosti považován za zbabělce, který není schopen své názory veřejně obhájit. O to horší, že pan Tamas není schopen věrohodně vysvětlit, proč se jeho iniciativa nedistancuje od otevřeně antidemokratických sil, jako je obskurní organizace mladých komunistů, míní Miroslav Šuta

Ať už tedy pan Tamáš odmítl diskutovat z jakýchkoli důvodů, jako mluvčí iniciaty NE základnám nepochybně selhal. Chová se jako někteří zpupní čeští politici, kteří si kladou podmínky, kdo může a nemůže být jejich oponentem v televizních diskusích. Pan Tamáš se jako občan diskuse účastnit nemusí, ale mluvčí iniciativy Ne zakladnám!, která se vydává za vůdce odporu vůči americké základně programu STAR WARS, by diskutovat měl.

Miroslav Kalousek a všichni kolem něho při přípravě daňové reformy zdůrazňují to, že rovná daň odstraní poškozování schopných, kteří při progresivní dani jsou poškozováni na úkor ostatních, mezi řádky řečeno těch neschopných. Že vyšší daň je ve skutečnosti trestem za úspěšnost. Pokud bychom žili v normální společnosti s dlouholetou demokratickou tradicí, ve které si různé společenské vrstvy zajistily odpovídající společenské a ekonomické postavení, bylo by ono tvrzení do jisté míry validní. Avšak i ve vyspělých zemích je rovná daň spíše výjimkou než pravidlem.

K tomu: Televize BBC: "Bylo by zavedení rovné daně politickou sebevraždou?"

Nejde o čiré bláznovství ve společnosti, v které se lidé mohou sami rozhodnout, čemu se chtějí věnovat, čím se chtějí zabývat? Ne, pouze se snažím nahlédnout pod povrch toho, co navenek působí jen zdáním uvolněné svobodné tvorby a demonstrací svobodných možností, ale ve skutečnosti jde často o tápání, o potlačení energie, vycházející z původních zdrojů. Svoboda se v umění nerealizuje jenom v možnosti volby, ale především v jejím naplnění.

Jak jsem byl informován, existují texty, ve kterých se doc. Kučera o holokaustu zmiňuje. Nepotvrdilo se tak mé podezření, že by doc. Kučera holokaust popíral, ke kterému jsem došel po přečtení části jeho díla a po dotazech na své známé, zda v dílech doc. Kučery pojednávajících o dějinách střední Evropy ve 20. století nalezli zmínku o holokaustu. Doc. Kučerovi se omlouvám, určitě jsem neměl v úmyslu šířit o něm nepravdivou informaci. Jsem rád, že doc. Kučera holokaust nepopírá, píše s nijak neskrývanou ironií opět čtenář Igor Chytil.

Se zájmem v poslední době sleduji situaci v KDU-ČSL. Tato strana má v naší zemi dlouhou tradici od klerikalismu přes Národní frontu až po polistopadový zmatený vývoj, kdy se snaží definovat jako rozumný kompromis uprostřed extrémů. Kompromis jako výsledek jednání je jistě zajímavý, avšak jako politický program je bezbarvý a nanicovitý. Lidé si často myslí, že lidovci jsou prostě schopni všeho -- a Miroslav Kalousek nedávno ukázal, že je tomu tak.

Že taky Mongolové hledají v ČR práci, to jsem se dozvěděl ze čtení BL, že ale někteří domorodci hledají své štěstí v zahraničí, to není vůbec nová věc. Pro některé lidi je to ovšem asi pořád něco, na co si ještě musejí zvyknout. Někdy je to spojeno s protesty. A není to vůbec divné, že často protestují ti, kteří nejsou ochotni se ve své zemi stěhovat ve své zemi a už by se vůbec neodvážili hledat si nové bydliště v jiné zemi.

Článek pana Daniela mě donutil k reakci, která se pokusí uvést jeho myšlenky na míru více korespondující s realitou. Ne s realitou ušlechtilých humanistů s druhého konce republiky, ale s realitou mou, mojí rodiny, kamarádů, přátel a obyvatel Blanska vůbec. Realita bohužel ale často nezní tak ušlechtile jako destilované myšlenky humanismu a lidských práv, přesto si myslím, že není dobré před ní zavírat oči a já bych rád vašim čtenářům tu blanenskou nabídl, píše tamější rodák Ladislav Polák.

Zatímco pan Polák ubezpečuje čtenáře BL, že celé Blansko je proti Mongolům, výzkum, který včera představila španělská státní tajemnice pro Imigraci a emigraci, říká, že 90,2 % Španělů je ochotno pracovat s přistěhovalci, 84,4% je ochotno mít přistěhovalce jako šéfa a 72,8% je ochotno přijmout přistěhovalce jako svého zetě či snachu, 94,8% souhlasí s tím, že mají přistěhovalci nárok na podporu v nezaměstnanosti, 86,4% s tím, aby přivezli do Španělska i svou rodinu, 79,6% s tím, aby volili v místních volbách.

Ministryně Kuchtová brojila 20. 3. v Parlamentu proti zavedení státní maturity a jako děsuplnou vizi ukazovala logistický problém - jak zabránit vytištění testů státní maturity a neprozrazení obsahu den předem "bulvárnímu tisku". Utajení maturitních otázek je v roce 2007 problém? Je vidět, že zelené vedení (ministerstva) má problém s informačními technologiemi. Jestliže je 90 000 maturantů v populačním ročníku, stojí náklady na prakticky absolutní zabezpečení obsahu proti vyzrazení pouhých 50 milionů. Pokud nebudou úředníci předražovat státní zakázku...

Jsou přání, která se nevyslovují nahlas. Chiracova podpora, kterou včera vyjádřil prezidentskému kandidátu pravice, Nicolasi Sarkozymu, předsedajícímu Straně lidového hnutí (UMP), patří k těm, na něž se rychle zapomíná. Přesto stojí za to zaznamenat toto gesto, ačkoliv ho prezident Chirac vyslovil víceméně proti své vůli a takřečeně "mezi zuby".

20. března jsme si připomněli čtvrté výročí od vypuknutí angloamerické invaze do Iráku. Navzdory mnoha příznivým prognózám, které tuto nelegitimní agresi zpočátku provázely, máme zde co do činění s obrovskou katastrofou, lidským utrpením nevídané škály, ale i splněním neblahých proroctví, pocházejících od vojenských expertů z USA: v regionu došlo k sedminásobnému nárůstu teroristických aktivit, labilní režimy, především v Íránu a KLDR, začaly, ohroženy, horečně zbrojit. Ani po čtyřech letech není bohužel na obzoru pevný termín, kdy bude tato tragédie ukončena, a to neberu v úvahu fakt následné nekonečné rekonvalescence této choré země.

A zapomínáte vždy, když se to hodí ve vaší argumentaci ve prospěch zakouřených hospod (už vám to kdosi s potěšením připomněl a já se nechci opakovat).

Pan Bláha tvrdí, že pateticky lkám nad hladovými nekuřáky, a že se vlastně vůbec nic neděje, když se nekuřák nenají v restauraci, že si může bagetu koupit i u benzínky. Zajímavější je ale titulek jeho článku, že české hospody jsou prostě kuřácké, no a když se to nekuřákům nelíbí, tak tam nemají lézt.

To je samozřejmě legitimní postoj, navíc dobře ukazující logiku zastánců kuřáckých restaurací. Podle stejné logiky bychom měli povolit kouření v kinech (která jsou častou soukromá), divadlech (také) apod. No a prostě milovník filmů, který by nechtěl dýchat čmoud, tak by si je přece mohl pustit na DVD, že. A nakonec vlastně proč nepovolit kouření na zastávkách, každý si přece může koupit auto a neotravovat v MHD. A konec konců, dnes třeba i autobusové linky provozují soukromé společnosti, takže by to mohlo být třeba tak, že občas by byl nějaký nekuřácký spoj (pokud by po něm byla poptávka), a jinak by se mohlo kouřit i v dopravním prostředku.

Děkuji Vám za poskytnutí videa o natáčení pořadu Reportéři ČT. Musím ale vyjádřit názor že se v tomto případě České televizi skutečně křivdí. Video jsem si pustil vícekrát, něco i uvedl do tiskové podoby. Jsem zklamán iniciativou Ne základnám v čele s panem Tamášem. Jejich názory jsem sice nikdy nesdílel, ale respektoval. To co jsem viděl ve vašem -- jejich natočeném videu mě šokovalo, píše Lukáš Novák: Uvádím pár vět:

Chtěl bych poděkovat panu Tomáši Frankemu za zveřejnění videí, které reportáž odvysílanou v České televizi uvádějí do zcela jiného světla.

Iniciativa Ne základnám tímto zcela jednoznačně přerostla rámec uskupení snažícího se zabránit jedné stavbě do něčeho mnohem většího, mnohem zodpovědnějšího, mnohem dalekosáhlejšího. Na pozadí jednání o základně se jednalo a jedná o principech demokracie, zveřejněná videa jsou oním štípnutím, které říká - pozor! zde se něco děje!

Proto bych se přimlouval, protože dle mého se jedná zatím o jeden z nejhodnotnějších a nejautentičtějších příspěvků Blistů, za umístění článku na nějaké více viditelné místo, míní Petr Adámek.

Na poslední schůzi našeho Přípravného výboru Negativní strany se málem v hospodě strhla nehorázná rvačka. Vyšlo totiž najevo, že jeden z našich tří předsedů je bezcharakterní lump, lhář, udavač, donašeč a podvodník. Pěkně nás na minulé schůzi okradl a museli jsme za něj dokonce platit v hospodě i sekyru, kterou tam zanechal.

Naše ruce se již nebezpečně chápaly židlí a půllitrů, předurčených k rozpadu o hlavy spolustolovníků, když jsem své druhy ve zbrani požádal o menší posečkání, abych jim mohl přednést svůj projev, jehož hlavní body dále uvádím.

Pokud by totiž došlo ke rvačce neměl by můj projev přednášený všem rozpáleným a rozbitým hlavám vůbec žádný smysl. Po přednesení projevu se situace rázem uklidnila. Přiznali jsme si totiž, že jsme lumpové všichni a přestali jsme si hloupě hrát na to, že jsme nevinní a charakterní lidé.

Jakákoli změna systému vždy s sebou přináší vyrovnání s minulostí, která mohou být více či méně účinná a mívají několik aspektů. Ten relativně neškodný a v našich dějinách 20. století dobře známý, začíná bouráním starých pomníků a stavěním pomníků nových, přejmenováním ulic a náměstí. Další, již mnohem podstatnější, je zaměřen na naplnění jakési "revoluční spravedlnosti" a dotýká se konkrétních lidí. Může jít o potrestání osob, které spáchaly trestné činy, například vraždy a mučení, v lepším případě před regulérními soudy, v horších případech před jakýmisi revoluční tribunály, kde je prostor pro vyřizování osobních účtů.

Odvysíláno na ČRo 6

KOMENTÁŘE ČRO 6

Prohlášení spolkového ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeiera na setkání se svou americkou partnerkou Condoleezzou Riceovou ve Washingtonu v otázce nového amerického raketového systému v Evropě nevyznělo tak dramaticky, jak se původně očekávalo. Šéf německé diplomacie pouze doporučil, aby toto téma bylo zařazeno na denní program NATO a zde se o něm diskutovalo. Podle jeho názoru mají pochopitelně Spojené státy právo se zaštítit proti jakémukoli raketovému nebezpečí.

V posledních týdnech jsem se opakovaně setkal s názorem, že není dobré, aby se hnutí Ne základnám spojovalo s KSČM nebo nedávno zakázaným Komunistickým svazem mládeže. Důvodem je to, že sdělovací prostředky se pak soustřeďují právě na tyto složky protiraketového hnutí a veřejnost to může odradit. Jak má fungovat hnutí dál? Má vydělit ze svého středu aktivní část, hlásící se ke komunismu nebo může s touto odnoží spolupracovat?

Zdá se, že politická situace v ČR směřuje víceméně k relativní dominanci dvou politických stran, tj. liberálně konzervativní, jejíž sjezd se konal, a sociálně demokratické, jejíž XXXIV. sjezd se bude 23. – 25. 3. 2007 konat v Brně. Tato, v politickém životě ČR významná strana po osmi letech vlády však stojí před problémy, které by možná nebyly tak rozměrné, kdy byly řešeny nejen ve stanoveném čase, ale i vhodným způsobem. Jedná se jak o věci vnitrostranické, tak důsledky její praktické politiky. To však ČSSD spíše než aby řešila, „překrývá“ úporným rozhlašováním kréda Modernizace a reformy.

Kréda, které již začíná sklouzávat ke klišé, a občanovi začíná znít stejně dutoprázdně jako svého času „billboardové teze“ o upřímném myšlení a sociálně-demokratické orientaci. Politiku tvoří obsah.

Kapské město, stejně jako celá Jihoafrická republika, prožívá období rozkvětu. Konec rasistické politiky aparteidu, během které se z této země stal skutečný Absurdistán, dodal této zemi nový impulz. Po patnácti letech pouličních bitev, nevraživosti a rostoucí vzájemné nedůvěry, tolik typické pro totalitní režimy, si počátkem devadesátých let začali lidé uvědomovat příležitosti, které nový režim nabízel. Třináct let po prvních skutečně všeobecných volbách vítá JAR každoročně miliony turistů, pořádá stovky festivalů, vyváží hektolitry vína a tuny ovoce, nabízí prvotřídní divadla a chystá se na první africké fotbalové mistrovství světa. Tepe zde život. V liberální atmosféře respektu a tolerance se již více než deset let snaží lidé spolupracovat a jeden od druhého se něco přiučit.

Na konci minulého týdne se toho moc nedělo, a tak média přijala vděčně zprávu, že v Blansku se sešli holohlaví vlastenci, aby protestovali proti "kriminalitě" zde pracujících Mongolů.

Přiznám se, že když do naší neziskovky poprvé přišla ing. Nasanjargal Purev, byl jsem trochu na rozpacích. Mongolka chtěla pomoci s tím, aby do země, ve které ona sama prožila už šest let, z toho podstatnou část na vysoké škole, mohli přijít i její příbuzní a známí. Samozřejmě pracovat.

V únoru 2007 přispělo celkem 104 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 49 141 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 28. 2. 2007 částku 243 997.58 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffaisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffaisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffaisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.