V Národní knihovně ČR jako by se však k vysokému mínění Vladimíra Bystrova přihlásili. Právě Národní knihovna to byla, kdo letos v únoru vydal výpravnou Antologii Divokého vína (1964 - 2007), v níž Ludvík Hess evokuje atmosféru šedesátých let, ale také atmosféru počátku našeho století: v roce 2002 totiž Divoké víno obnovil elektronickou verzí a dodnes lze na www.divokevino otevřít už dvacet sedm čísel.

Ludvík Hess je mužem pevného slova a nezvratitelného činu. Před časem (19. března 2005) slíbil a letos dodržel: "Dvacáté šesté číslo vyjde 19. ledna 2007 a 4. února vyjde číslo mimořádné, dvacáté sedmé... Přestanu vám nutit básničky, fotky a grafiku let šedesátých, další bude záležet na vás - mladíčcích a pannách." Slovy šéfredaktora a vydavatele v jedné osobě byla tedy vyzvána - opět historie. Bude se opakovat? Budeme po svěžím nástupu neustrašené, nedecimované tvůrčí generace let šedesátých (Václav Hrabě, Daniela Hodrová, Ladislav Landa, Vladimír Kafka, Jaroslav Holoubek, Jiří Oulík, Jiří Žáček, Jana Rathauská, Jaroslav Kovanda, Michael Třeštík, Petr Cincibuch, Jan Vyčítal...) opět svědky tvůrčí revolty, podmíněné kvalitativně novým stupněm společenského poznání a reality? Generaci vstupující do literatury v prvním desetiletí dvacátého prvního století zatím zastupují například Jan Smutný, Daniela Ťalská, Nela Zapletalová, Nicolas Détenu....

19. března vyjde další číslo Divokého vína... Opět elektronické, překlenující meze dvou vývojových stupňů civilizace - předdigitálního a digitálního. A nepřehlédněme, že tu jde o kulturní fenomén stojící na mecenášství nadšeného a uvědomělého jedince, jímž Hess vpravdě byl a zůstává. Divokém vínu se nikdy nedostalo ze strany jakékoli státní instituce finanční podpory. Přesto Hess a jeho přátelé dokázali přivést časopis ze sklepa činžovního domu v Krejčího ulici přes několik desetiletí až do dějin.