A když jsem v červenci téhož roku zveřejnil na internetu text "K situaci literatury a v literatuře", v němž jsem mimo jiné zmínil tematické zaostávání převažující části současné literatury, reagoval velmi známý literární kritik Vladimír Novotný (*1946) rovněž na internetu zveřejněnou glosou Jak zlý pes na Neviditelném psu. Z Novotného iracionálního textu však vyšlo najevo, že šedesátiletý literární kritik neumí nebo nepovažuje za nutné vyhledat si patřičné informace - na internetu. Dnes už to ovšem je v oboru literární kritiky ten nejzásadnější nedostatek.

Tu se nabízí otázka: Který tvůrčí obor se vlastně vyrovnává s existencí elektronického média úspěšněji - krásná literatura, nebo literární kritika, usilující literaturu esteticky i eticky hodnotit a - řekněme - vychovávat a tříbit? Stupeň adaptability, myšlenkového vyspívání a pochopení evoluce lidsky už zralým spisovatelem a neméně zralým vrcholovým literárním kritikem, jímž Vladimír Novotný je, poměřme několika fakty a srovnáními.

Pracovitý glosátor literárního a literárněspolečenského života uveřejnil 22. 2. 2006 na www.reflex.cz i text "Hle, nový internetový literární časopis!", v němž se rozepisuje o (dlouho již stagnující) Literární revui jistě nejen proto, že v ní sám publikuje. Novotný tu píše: "I kdybychom se vyzbrojili velkou vytrvalostí, houževnatostí a trpělivostí, a při brouzdání po internetu třeba i pomyslným záchranným kolem, stěží bychom v českém kontextu vypátrali větší počet internetových literárních periodik. Naopak, při určité nadsázce můžeme jednoznačně konstatovat, že nejsou k mání skoro žádná - a potom vypočítat několik výjimek..." Tyto údajné výjimky Novotný skutečně vypočítává a v jeho "hledáčku" jde o servery iLiteratura, Postmoderní revue (dlouhodobě nedostupná), Texty (Novotný zde publikoval) a Dobrá adresa (Novotný zde publikoval). Při brouzdání po internetu se Novotnému příliš velké vytrvalosti nikterak nedostává.

Může si literární kritik rozepisující se na téma českých internetových literárních periodik dovolit - ať se záchranným kolem, ať bez kola - přehlédnout čtvrtletník Wagon? Almanach on-line vychází zcela pravidelně a za dobu své existence přece uvedl do povědomí čtenářů-surfařů řadu velmi talentovaných tvůrců (Martin Švanda, Ladislav Zedník, Olina Stehlíková, Pavel Sobek..., a nepřesvědčila už Kateřina Rudčenková?). A což teprve dvouměsíčník Divoké víno? Co v literatuře dokáží Hessovy nové objevy (Nela Zapletalová, Daniela Ťalská, Nicolas Détenu, Jan Smutný...), to je předčasné předjímat, ale skutečnost, že publikováním v Hessově internetovém periodiku nepohrdli takoví autoři, jako jsou Jiří Žáček, Karel Sýs, Pavel Verner, Michael Lorenc, Jaroslav Holoubek, Josef Musil, Miroslav Huptych, Zdeněk Rosenbaum a další, je nejlepším doporučením. Ironií zůstane, že než si kritik povšimne Divokého vína (neignoruje-li dvouměsíčník z předpojatých vztahů k některým publikujícím), Hessův dvouměsíčník po šesti ročnících existence naplní ve skutek vše, co si ústy vydavatele a redaktora předsevzal a přestane vycházet.

V souvislosti s velmi průkazným pronikáním krásné literatury na monitory PC, potažmo do kyberprostoru, nového životního prostředí člověka, však nepřehlédněme širší souvislosti. Řekneme-li totiž internet, říkáme de facto kybernetika. Literatura v kyberprostoru je historicky zcela poprvé důvěrnou společnicí vědeckého oboru, který přes padesátiletí velmi zásadně mění lidské poznání, ba samu lidskou společnost. Na zoologický druh Homo sapiens sapiens už dávno není nazíráno jako na jedině nejdokonalejší fenomén inteligentního na Zemi, ale jako na mezičlánek inteligentního života ve sluneční soustavě, jehož nevyhnutelným údělem je - ve spojení s kybernetikou - zdokonalení sebe sama nejpravděpodobněji až k sebepřekonání jako evolučního přežitku. Tak jako je kybernetika pro člověka metodou umožňující proniknout k podstatě přírody a jejích zákonů, tak Homo sapiens sapiens nevyhnutelně musí dohlédnout revolučních filosofických vývodů o sobě. To je výzva literatuře i literární vědě. Nezmocní-li se těchto témat, jejich směřování ke stále zasutějším minoritním oborům nabere obrátky.

Literární kritik Vladimír Novotný na internetu publikuje - ale to je vše, co k tomu můžeme říci. S desetiletími už klišovité výrazivo, leckdy až k neuvěření texty myšlenkově omšelé dávají poznat, že v sedmdesátých a osmdesátých letech právem respektovaný literární kritik se bohužel zastavil - hluboko, hluboko ve dvacátém století. Nejen "z jeho recenzí je ... patrno, že řadě problémů (zdaleka nejen těch, o kterých píše Jan Křesadlo - pozn. MV) ... vůbec nerozumí, ," všiml si už před časem vpravdě drahným Zdeněk Mitáček. Novotný je z příkladů dnes už jen rutinních činovníků literárního života, jenž nedokázal neznehodnotit kdysi přínosné dílo: říká, co v minulosti už bezpočtukrát, nových myšlenek a předpokladů překonat již trouchnivějící paradigmata se nedostává. Kdo byl obdarován měsíčníkem Plž (ani jeho elektronická mutace nepohnula Novotného filosofickým myšlením*), žasne nad tím, že kritik v pozici šéfredaktora vůbec připustí tak kýčovité výtvarné vyvedení literárního sešitu, jenž Novotný notabene považuje za revui vznikající "v euforii, která může připomínat euforii národních buditelů". Tady už máme co do činění se ztrátou toho nejpotřebnějšího: estetického cítění, a zejména pak s naprostým zhroucením schopnosti střízlivě hodnotit sebe sama. Což potom vývojový pohyb společenský!

A spisovatelé prvního desetiletí dvacátého prvního století? Několik týdnů před tím, než literární kritik uveřejnil nevydařené Hle, nový internetový literární časopis!, Milan Dušek (*1938!!) oslavil už desetiletí (!!) svých autorských stránek ZDE. Spisovatelé s vícestrannou uměleckou invencí -- Klára Hůrková (*1962) ZDE, Miroslav Huptych (*1952) na ZDE a Jaroslav Hutka (*1947; ZDE) nezaujmou o nic méně. Petr Musílek (*1945; ZDE) je patrně na začátku elektronických sebraných spisů. Jak v této souvislosti nevzpomenout slov dnes již zesnulé Aleny Vrbové, která ve svých jedenaosmdesáti letech předjímala v elektronickém almanachu ADIEU 2000 (www.v-art.cz) perspektivu digitalizované literatury: "Zvláště nejmladší generace a ta seniorská, usilující o vybrané spisy, má dnes problémy s uskutečněním svého záměru. V tom by mohlo elektronické publikování přinést řešení."

Již při jiné příležitosti jsme na internetu připomenuli tvrzení Ivana M. Havla, že kyberkultura nám může změnit život vícekrát za jednu generaci - rychleji, než tomu bylo u dřívějších civilizačních "revolucí". Jinými slovy kyberkultura nutně mění samotného člověka a tvrzení, že tento proces již probíhá i v literatuře, podpořme právě chováním zmíněného Petra Musílka. Mám dojem, že Petr Musílek směřuje k projektu, v němž nabídne čtenáři-surfaři i literární vědě velmi hluboký ponor do svého celoživotního díla. I Musílek samozřejmě publikuje také knižně, ale jeho internetový projekt už je z takových, které předjímají revoluční změnu místa společenské tvorby a organizace ekonomických vztahů. Tatam je literární agent, tatam je tiskař, nakladatel, distributor, prodejce.

O těchto tématech však můžeme diskutovat už i nad webovými stránkami dalších a dalších tvůrců, zcela jistě Otto Ulče (*1930; ) a Petry Nachtmanové (*1972; ZDE), dílem také Jiřího Žáčka (*1945; ZDE) či Jarmily Moosové (*1956; ). Literatura prostě je součástí a podporuje mocný proudu změn organizace života lidského plemene.

Česká literatura, ne však literární kritika, má tvůrce pokročilé ve filosofickém nazření internetu. V roce 2002 poskytl Jiří Klobouk (*1933) rozhovor internetové revui Chůdové kořeny. Vyjímáme:

"Virtuálně jsme se setkali v útvaru Litterate. Co soudíte o žánrovém vývoji literatury na internetu?"

"Žánr internetové literatury zatím čeká na své zrození. Prozatím zveřejňujeme na internetu texty, které vznikly mimo jeho rámec. Rozvíjení internetového psaní v útvaru Litterate, Zonty a dalších jsou první historické kroky. Oťukávání terénu. Co budoucí internetové spisovatele čeká je převratný, svou koncepcí zcela odlišný druh tvorby. Bude unikátní pouze pro toto médium."

"Nehrozí, že "zcela odlišný druh tvorby", navíc "unikátní pouze pro toto médium" odsune literaturu a spisovatele mezi sémantické starožitnosti?"

"To se nestane, protože "literatura" a "spisovatel" jsou pojmy pevně zakotvené v umělecko-tvůrčím dědictví (povědomí) lidstva. Jak již bylo řečeno, část písemné pozůstalosti zklasičtěla a její tvůrci znesmrtelněli. Ani dnes ani v budoucnu neuvrhneme literárního "Mozarta" do ztemnělého koutu sémantických starožitností. Lze předpokládat, že již v průběhu tohoto století dojde k výměně stráží a internetové "kyber-psaní" vytlačí svého literárního předchůdce z jeho dominantní pozice. Stane se tak, jakmile se současná telekomunikační technologie -- především obskurní a zadrátovaná neohrabanost počítačů -- vymaní ze svých krabic, škatulek a tlačítek. Musí se "polidštit", mít svou vlastní "tvář", jakou má kniha nebo hudební nástroj. Sám internet se nachází ve vývojovém stadiu, který připomíná přechod od husího brka ke kuličkovému peru. Techniku "kyber-psaní" nelze zatím zmapovat. Pravděpodobně vznikne i nový jazyk, který nás globálně propojí, tak jak jsme již nyní de facto propojení telekomunikačně. Domnívám se, že tento nový jazyk bude pracovat se symboly, které především v neliterární sféře budou zastupovat slova, věty, odstavce a stránky. Budou kompilátem toho nejpodstatnějšího, co už na dané téma bylo řečeno a stalo se běžnou normou v jakémsi až matematickém smyslu. Dříve nebo později dojde k přímému kontaktu mezi mozkem člověka a jeho kybernetickým protějškem. Tak odpadne zprostředkování textu za pomoci přepisu klávesnicí na obrazovku a dále na tištěnou stránku."

Ale takovou budoucnost přece předjímá také Warwick, přece kybernetik!, a historik kybernetiky Pierre Lévy označuje kyberkulturu za sociální fenomén, charakterizovaný mimo jiné i principem kolektivní inteligence. Je předností české spisovatelské a literárněvědní veřejnosti, že na tyto evoluční změny v pozemské noosféře našla velmi brzy tvůrčí odpověď. Tou je kolektivní Univerzální Autor a jeho dílo Litterate (dnes ZDE v subprojektu Literární výraz v raných formách interaktivních umění internetových). Umělecký multiduch Univerzálního Autora, ozvláštnělý společnou tvořivostí inteligence biologické, zastoupené velmi vysokým počtem umělců, a inteligence technologické, vytvořil dílo, jehož průkopnický smysl osvětový dnes ještě není možné snad ani docenit.

Z uvedených porovnání vyplývá, že ve smyslu adaptability, myšlenkového vyspívání a pochopení evoluce si v prvních letech nového tisíciletí spisovatel vede o poznání lépe než literární kritik. Evoluční pohyb kolektiva samozřejmě nevylučuje strnulost individua. Co však můžeme právem označit za zaostávání už křiklavé, je kritikova tendence zcela přehlížet spisovatelovy publikační aktivity na internetu. V měsíčníku Plž věnoval Novotný kritickou pozornost některým literárním tvůrcům spjatým s českým Západem. Několik z nich publikovalo už na začátku století na internetových serverech, ale kritik aktivity průkopníků kvalitní literatury v kyberprostoru vytrvale a "s nadhledem" přehlíží. Je pět minut po dvanácté.

* Vladimír Novotný: "... od března je časopis pro zájemce k dostání a ke čtení též na internetu (viz tiráž), přičemž takto zpětně dostupné bude rovněž letošní lednové a únorové číslo. Snad to však čtenáře Plže neodradí od tradičního zvědavého a zvídavého listování jeho stránkami!" (z editoriálu Plže č. 3, roč. 2003)