Manuel Rosales, poražený kandidát opozice, v noci po volbách hned na začátku svého projevu, ve kterém uznal Chávezovo vítězství, vyslovil závažné prohlášení: "Byl jsem požádán, abych lhal, ale venezuelskému lidu lhát nebudu, a proto porážku přijímám." Mezinárodní tisk však toto prohlášení zcela ignoroval. Otevřeně totiž odkazovalo na agenturu PSB (Penn, Schoen and Berland), která se specializuje na politické změny a na delegitimizaci voleb a jejíž vliv byl znát například na Ukrajině nebo při nedávných volebních podvodech v Mexiku, tvrdí Amalia Zamora v týdeníku EURO.

V chudých čtvrtích, ze kterých dostává prezident největší podporu, je snadné vidět, proč je nový systém s nadšením přijímán. Vrchy kolem Caracasu a krajina za nimi jsou poseta družstvy a jinými podniky, ve kterých hraje stát důležitou roli. Ten již vytvořil přes sedm tisíc družstev, ve kterých pracuje na čtvrt milionu lidí.

První viceprezident Jose Vicente Rangel, který veřejně nesouhlasil s vyvlastněním caracaských golfových hřišť caracaským starostou Juanem Barretou a výslovně řekl, že vláda respektuje soukromý majetek, byl odstraněn z funkce. Byl nahrazen Jorgeem Rodriguezem, který je obecně znám jako představitel levicového křídla bolivarovského hnutí. Jeho otec byl historickým vůdcem socialistické ligy v sedmdesátých letech a zemřel po mučení tajnou policií.

Chavez klade důraz na skutečnost, že poprvé v historii má Venezuela ministra původem z komunistické strany. Tím myslí Davida Velasqueze Caraballa, nového ministra pro participaci a sociální rozvoj, člena politického byra Partido Comunista de Venezuela (PCV) . Komunistická strana ve Venezuele nehrála roli "předvoje" bolivarovské revoluce. Dříve než Chavez začal mluvit o potřebě přechodu z kapitalismu k socialismu jako jediné odpovědi na dosavadní vývoj, komunistická strana Venezuely naléhala, že socialismus není ve Venezuele aktuálně na programu a opakovala jen staré a zrádné myšlenky stalinistů o dvoufázové teorii. Nakonec otočila o 180 stupňů. Když už bylo po všem...

Mezi nové ministry byl přijat do Chavezovy vlády ministr práce José Ramón Rivero, "mladý dělnický vůdce". "Když jsem jej povolal" vysvětloval Chavez okolnosti jeho jmenování, "on mi řekl: 'prezidente, chci vám říci něco dříve, než vám to řekne někdo jiný ... já jsem trockista. A já mu řekal: 'Dobře, a v čem je problém? Já jsem také trockista! Já se držím Trockého linie, že revoluce je permanentní."

José Ramón Rivero byl odborovým vůdcem ve státě, kde je vysoká pec na hliník firmy Venalum, a stal se jedním z členů parlamentu za Bolivarovskou dělnickou frontu (FBT - Fuerza Bolivariana de Trabajadores). V současné době je FBT ovládána lidmi, kteří zahájili kampaň proti levému křídlu v UNT (Unión Nacional de Trabajadores). Bude zajímavé vidět změny postojů Rivery jako ministra práce. Bude posuzován jeho pozice vůči managementu továren, znárodňování, zaměstnancům a obraně práv pracovníků.

Prohlášení Chaveze o tom, že on je také trockista, odráží postupný levicový vývoj jeho politického myšlení a jeho rostoucí osobní radikalizaci. Na začátku venezuelské revoluce v roce 1998 Chavez docela otevřeně přiznával, že je pro "třetí cestu" a nechtěl jakýmkoliv způsobem napadat kapitalismus jako takový.

V lednu 2005, v době vyvlastnění koncernu Venepal, Chávez nejprve říkal, že "uvnitř limitů kapitalismu neexistuje řešení hromadících se problémů, kterým Venezuelané čelí" a proto revoluce musí "přistoupit na socialismus 21. století". Změny v jeho politickém myšlení jsou výsledkem několika posledních zkušeností bolivarovské revoluce - pokusů aplikovat zásadní reformy - bezplatné zdravotnictví, vzdělání pro všechny a konfrontace s ozbrojeným povstáním na obranu kapitalismu.

Krátce před tím, než sám sebe deklaroval za socialistu, na setkání v Madridu, kde mluvil před publikem pracovníků a mládeže ředitelství odborové centrály CCOO, si Chavez koupil Trockého knihu Permanentní revoluce. Trocký ho zřejmě zaujal svými myšlenkami socialistického ideálu, tak protichůdného stalinistické karikatuře, která zkrachovala v SSSR. Více méně ve stejnou dobu, v rozhovoru pro televizi Al Jazeera vysvětlil Chavez svůj názor, že "to, co zkrachovalo v Sovětském svazu, nebyl socialismus, ale systém, který se velmi vzdálil od původního cíle Lenina a Trockého, zvláště po Stalinovi". V té samé době probíhal hlavní zlom v bolivarovské revoluci. Otevřela se debata o socialismu a co by znamenal pro venezuelskou společnost. Nedávná oznámení Chaveze tak mohou být viděna jako budoucí další zlom.

Chavez zdůraznil, že noví ministři jsou "ministři lidové energie" a že by měli od pondělí do středy být ve svých kancelářích vykonávat své povinnosti, ale pak od čtvrtka do neděli by měli "být venku v ulicích a realizovat vytvořený plán práce".

"Nic a nikdo nebude schopen odklonit nás od cesty k bolivarovskému socialismu, venezuelskému socialismu , našemu socialismu" hřímal Chávez. Během ceremoniálu prezidentské přísahy prohlásil, že cílem by mělo být založit Bolivarovskou socialistickou republiku Venezuela, a splnit tak slib který použil pro prezidentskou přísahu: "Přísahám svému lidu a své vlasti, že neposkytnu odpočinek mé paži ani mé duši; že věnuji své dny, své noci a svůj celý život k založení venezuelského socialismu, nového politického systému, nového společenského řádu, nového ekonomického systému." Chávez zakončil svůj projev novým bojovým pokřikem, odkazujícím se zjevně na Fidela Castra: "Vlast a socialismus, nebo smrt!"

Jako i jiné kroky, předcházející bolivarovské revoluci, Chavez si je vyložil po svém a reagoval tak na tlak mas. Venezuela například jasně podpořila íránské nukleární ambice. Ale zároveň si ponechal iniciativu, dynamizující výrazné myšlenky a vědomě se tak udržuje v čele celého procesu reforem. Následovala nadšená odezva řadových občanů vůči oznámením z pondělí 8. ledna, zvláště vůči znárodnění telekomunikační společnosti CANTV a energetické společnosti EDC. Aktivisté odborové organizace se obrátili na vůdce UNT s vyjádřením podpory pro tyto kroky.

"Odborová aliance" při ocelárně SIDOR, která byla privatizovaná v devadesátých letech, už vydali prohlášení, žádající prezidenta o znárodnění společnosti. Dodali, že znárodnění by ale nemělo být návratem k předchozí situaci, když SIDOR byl vlastněn státem, ale spíše že by celý proces měl být doprovázen ustanovením vedení firmy z řad pracovníků. Podobnou zkušenost už absolvovala blízká hliníková vysoká pec ALCASA.

Nový ministr práce Rivero už zorganizoval schůzky s odbory, reprezentující pracovníky ve společnostech, které mají být znárodněny. Dodal, že se konala diskuze v nové radě ministrů o přípravě dělnických rad ve společnostech a v ministerstvu práce samotném.

Oznámení o znárodnění CANTV a EDC okamžitě poslalo kurzy jejich akcií na caracaské burze cenných papírů do spirály poklesu a jejich obchodování bylo odloženo.

Ale nový ministr financí Rodriga Cabezas rychle vysvětlil, že proces znárodnění "bude respektovat ústavní rámec, který mezi jiným zakazuje vyvlastnění". Vyvlastnění není ani linie nového ministra práce Rivery, který připomínal novinářům, že množství pracovníků a bývalých pracovníků CANTV také vlastní akcie, které dostali během procesu privatizace (stejně jako v SIDOR) a že oni, spolu s vládou, reprezentují 20% celkových vlastníků. Řekl, že vláda hledala cesty, jak chránit zájmy těchto malých akcionářů, ale ne těch, "kteří koupili akcie na burze cenných papírů v New Yorku nebo někde jinde".

Zvláště revoluční odboráři ale přebírají iniciativu na všech frontách a dávají požadavky na znárodnění klíčových odvětví národního hospodářství, potřebu demontáže buržoazie a její nahrazení státem revolucionářů, založeným na lidových radách a radách pracujících, požadavků na založení Sjednocené strany socialistické revoluce. Revoluční marxistický proud (CMR) ve Venezuele trvá na potřebě svolat "národní dělnickou konferenci", diskutující o "úloze dělnické třídy v novém stádiu revoluce". To je snaha úzce spjatá s celostátní demonstrací na podporu pracovníků v Sanitarios Maracay, první společnosti ve Venezuele, která je spravována, vyrábí a prodává produkty pod dělnickou kontrolou. Tyto myšlenky by se mohly stát dalším centrem aktivity dělníků v novém stádiu bolivarovské revoluce, než bylo znárodnění Venepalu v roce 2005. Chaveze čeká ještě mnoho práce, nemá-li se jeho nové prezidentské období permanentní revoluce přeměnit v permanentní boj s chaosem politických diskuzí.

Studie, kterou si nechalo vypracovat Ministerstvo zahraničních věcí ČR tvrdí, narozdíl od praxe české vlády, že investovat ve Venezuele je riskantní. Podle toho se Venezuela jeví jako země pro investory nevhodná. Neboť je zde velmi vysoké riziko náhlého politického zvratu...

Chávez totiž zaměřil venezuelskou zahraniční politiku na ekonomickou a sociální integraci Latinské Ameriky. Využívá k tomu bilaterální obchod a reciproční dohody o pomoci založené na ropném bohatství Venezuely. Významnou úlohu v bilaterálních vztazích hrají nákupy zbraní v Brazílii a obchodní dohody s Kubou, kdy je ropa směňována za odbornou pomoc v sociálních oblastech. Do Kolumbie je poskytován zlevněný zemní plyn a s Argentinou je ropa směňována za masné a mléčné výrobky. Venezuelský prezident navíc úzce spolupracuje s ostatními představiteli latinskoamerických zemí obzvláště v oblasti energetiky.

Chávez aktivně vystupuje proti chystané celoamerické zóně volného obchodu (FTAA). Potřebuje vytvořit protiváhu proti Spojeným státům. Namísto zóny volného obchodu podle představ USA (FTAA) nabízí Venezuela, Kuba a Bolívie alternativu jiné zóny volného obchodu - Bolívarovskou alternativu pro národy Latinské Ameriky (ALBA) Chávez prohlásil, že bude vítána v plánovaném ropovodu, který by měl být více než 7 000 km dlouhý a táhnout se od Venezuely přes Brazílii do Argentiny i Uruguay . "Venezuela má osmé největší ropné zásoby na světě, Bolívie má dokonce největší zásoby zemního plynu na světě. K ropovodu bychom připojili rovněž Bolívii, Uruguay a Paraguay."

Při příležitosti oficiální návštěvy prezidentů Huga Cháveze Fríase a Eva Morales Aymy na Kubě ve dnech 28 .a 29. dubna 2006 se uskutečnil obsáhlý dialog s předsedou Státní rady Kubánské republiky u příležitosti 1.výročí Dohod od uplatňování Bolívarovské alternativy pro národy Latinské Ameriky (ALBA) . Proběhla také jednání o iniciativě navržené prezidentem Evem Moralesem ve věci Dohod o obchodu mezi národy (TCP) jako nástroji solidární a vzájemně doplňující výměny mezi zeměmi, jehož by mohly ku svému prospěchu využívat národy odmítající Dohody o volném obchodu, jejichž smyslem je posílit moc a nadvládu nadnárodních společností.

Venezuela bude v rámci těchto dohod podporovat širokou spolupráci v energetické a důlní oblasti, která bude zahrnovat institucionální posilování Ministerstva ropných zdrojů a energie a Ministerstva hornictví a hutnictví Bolívie formou technické a právní pomoci, rozšiřování dodávek ropy, rafinovaných produktů, plynu a asfaltu obsažených v Dohodě o energetické spolupráci z Caracasu až do objemů potřebných k uspokojení vnitřních potřeb Bolívie, přičemž budou rozpracovány mechanismy plné kompenzace bolívijskými produkty; technickou pomoc podniku Bolívijských ropných ložisek (YPFB) a COMIBOLu; rozvoj projektů adaptace a rozšiřování infrastruktur petrochemických, hutnických, chemických podniků a další formy spolupráce dohodnuté mezi stranami.

Vlády Bolívarovské republiky Venezuely a Kubánské republiky zaručily Bolívii, že nakoupí objemy ropné produkce a dalších zemědělských a průmyslových produktů Bolívie, jež by nenalezly odbyt na trhu v důsledku aplikace Dohody či Dohod o volném obchodu prosazovaných vládou Spojených států nebo evropskými vládami. Tuto dohodu, která obsahuje řadu dalších ujednání, zjednodušující volný obchod mezi Bolívií, Venezuelou a Kubou, podepsal Chavez, Castro a Morales v kubánské Havaně 29. dubna 2006.

"Uplatňování projektů a politiky neoliberálního ražení vede k rozšiřování a prohlubování závislosti, chudoby, rabování našich přírodních zdrojí a sociální nerovnosti v našem regionu a pouze jednota latinskoamerických a karibských zemí založená na principech spolupráce, vzájemného doplňování, pomoci a solidarity nám umožní zachovat si nezávislost, svrchovanost a identitu", prohlásil při té příležitosti prezident Bolívijské republiky Evo Morales Ayme.

Není divu, že se od zvolení Hugo Cháveze za venezuelského prezidenta se neustále zhoršují vzájemné vztahy s USA. K největšímu vyostření došlo v době, kdy se úřadu prezidenta USA ujal opět George W. Bush. Hugo Chávez veřejně odsoudil jak neokolonialismus a neoliberalismus. Na mušku si přitom bral především politiku USA v Iráku a Haiti.

Ve své televizní show odmítl nedávno venezuelský prezident útoky US administrativy na svou vládu a osočil prezidenta George W. Bushe, že je "zbabělec, vrah a odpovědný za genocidu." Reagoval tak na kritiku Venezuely obsaženou v dokumentu USA Strategie pro národní bezpečnost 2006.V dokumentu se prohlašuje, že "demagog zaplavený penězi z ropy podkopává demokracii ve Venezuele a pokouší se destabilizovat region." Chávez vykázal Bushe do patřičných mezí a poukázal na lidovou podporu jeho osoby na rozdíl od mezinárodní opozice stojící proti americkému prezidentovi. Připomněl Bushovi, že "celý svět stojí proti jeho imperialistické válce, jeho šílenému dominantnímu postoji, že 70 % jeho vlastních lidí je proti němu..." Bush má pravdu, co se Chaveze týče...

Pokus o puč proti Chavezovi v roce 2002 organizoval Bush, Chavez nyní vytváří globální alianci proti USA. Venezuela na Spojených státech není závislá . Spojené státy americké jsou závislé na venezuelské ropě. V současnosti tvoří ropa jednu čtvrtinu HDP Venezuely, zhruba 80 % příjmů z exportu a více než polovinu z příjmů do rozpočtu federální vlády země, která má 26,282 milionů obyvatel. Zásoby ropy jsou největší v celé Jižní Americe a šesté největší na světě. Největší ropná společnost Petróleos de Venezuela (PDVSA) patří mezi největší společnosti svého druhu ve světě a je nejvýznamnějším zaměstnavatelem v zemi. A nyní financuje těžbu nedávno objevené kubánské ropy. A to je možná důvod, proč se "demokracie" ve Venezuele stává úkolem číslo dvě pro Condoleezu Riceovou. Hned po demokracii v Iráku. Bolívarovský socialismus a jeho dohoda ALBA se dá ještě hůře ovládat, než islámští radikálové či OPEC. Heslo osmdesátiletého Fidela Castra "Socialismus nebo smrt" hrozí dnes stejně, jako před padesáti lety. A je nakažlivé.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Lenka Majdičová, VŠE: Investiční prostředí ve Venezuele: Aneb jít nebo nejít do Venezuely? ZDE

S využitím internetových zdrojů zpracoval | koš