Zkušební zemí pro zavedení rovné daně bylo Estonsko. Když se v roce 1991 Estonci osvobodili zpoza sovětského jha, potřebovali nový začátek. Zvolili si tohoto muže, premiérem. Byl to dvaatřicetiletý fanoušek skupiny Guns and Roses Mart Laar.

Laar v životě přečetl jen jedinou knihu o ekonomice, avšak to mu nezabránilo, aby provedl úplnou revoluci danového systému: zavedl rovnou daň.

Ekonomickou ortodoxií dosud bylo, že bohatí mají být zdaňováni více, protože - no, protože prostě mají víc peněz.

Náš současný systém progresivního zdanění vypadá v podstatě takto:

V Británii dostáváte prvních přibližně 5000 liber, které ročně vyděláte, zcela nezdaněných. Z dalších 2000 liber platíte desetiprocentní daň, a pak váš příjem nad to je zdaňován dvaadvaceti procenty. A váš příjem nad 30 000 liber ročně je zdaňován čtyřiceti procenty. Čím vyděláváte víc, tím z toho platíte větší podíl na daních.

Rovná daň odstraňuje tento tzv. graduovaný systém a nahrazuje ho jedinou, rovnou daní, která se platí ze všeho příjmu, jakékoliv úrovně.

Alespoň v Estonsku, jak se zdá, rovná daň neohrozila hospodářský růst. Od roku 1991 tam poklesla inflace ze 100 procent na 2,5 procenta, nezaměstnanost se snížila z 30 procent na 6 procent a hospodářský růst nyní dosahuje 6 procent ročně.

Ano, rovná daň je teď nesmírně moderní. Hongkong ji má už od roku 1947. Zavedlo ji i Rusko a některé další východoevropské země. Němci o ni uvažují a taky Řekové. Republikánům v USA se líbí a nyní - v Británii - si s ní začali pohrávat i konzervativci.

Takže jak by fungovala rovná daň v Británii?

Pravicový Adam Smith Institute navrhuje, aby byl současný daňový systém zcela zrušen. Podle jeho návrhu byste neplatili vůbec žádné daně z prvních 12 000 liber svého ročního příjmu. Všechno, co byste vydělali nad to, by bylo zdaněno stejnou rovnou daní - 22 procenty. Dobré, co?

Ale je férové, aby chudí platili daně ve stejně vysoké míře jako bohatí? Adam Smith Institute má na to odpověď. Podle jejich návrhu by velmi bohatí na tom byli skutečně o hodně líp: Ti, kteří vydělávají 200 000 liber ročně, by dostávali o 30 000 liber víc. Ti, kdo vydělávají 100 000 liber ročně, by dostávali o 12 000 liber víc. Ale protože návrhy Adam Smith Institutu zahrnují daleko vyšší částku zcela nezdaněného příjmu, lidé s nízkými příjmy by také platili menší daně. Takže jestliže vyděláváte 35 000 liber ročně, platili byste o 1000 liber menší daně. A samozřejmě, kdybyste vydělávali méně než 12 000 liber ročně, neplatili byste vůbec žádné daně.

To zní senzačně, že.

Potíž je, že je v tom problém. Současný daňový systém, který má relativně nízkou nezdaněnou příjmovou část a pak progresivní zdanění, přináší státu ročně asi 130 miliard liber ročně. Návrh Adam Smith Institutu by nevybral dostatečné množství peněz. Vybralo by se jen 80 miliard liber, o 50 miliard liber méně.

Je to schodek, který by prý hospodářský růst, vyvolaný zavedením rovné daně, rychle odstranil. To aspoň tvrdí Adam Smith Institute. Příkladem je prý zrovna Estonsko. To není argument, který přesvědčuje každého:

Nick Pearce, Institute for Public Policy Research: "Tohle je znovu 'woodoo economics' [chiméra]. To nám tvrdili v osmdesátých letech. Že prý když snížíte daně, dojde k rychlému hospodářskému růstu a daňové příjmy se tak zase zvýší. To prostě není pravda. Vede to k neudržitelným fiskálním deficitům. Bývalo tomu tak, že z neudržitelných fiskálních deficitů bývaly obviňovány levicové vlády. Během posledních dvaceti let se fiskálně neodpovědně chovají pravicové vlády. Takováto argumentace povede k obrovské černé díře ve státním rozpočtu."

Takže, jak vysoká rovná daň by přinesla stejnou míru zdanění jako dnešní britský daňový systém? Je to vyšší, než si myslíte. Není to 25 procent, není to 30 procent. Odhaduje se, že by rovná daň musela být 37 procent.

Podle tohoto systému byste dostali svých prvních 12 000 liber bez zdanění, ale pak byste platili rovnou daň ze všeho ostatního příjmu ve výši 37 procent. To se velmi blíží současné nejvyšší daňové míře.

Lidé, kteří vydělávají málo, by na tom byli líp. Nejvážněji postiženi by byli lidé s průměrnými příjmy, lidé, kteří vydělávají kolem 35 000 liber ročně. Namísto 6000 liber ročně daní by museli platit 8000 liber ročně na daních. I velmi bohatí lidé by museli platit víc než dosud, pouze opravdu bohatí lidé by na systému vydělali - lidé, vydělávající 200 000 liber ročně nebo více by na tom byli líp.

Takže zavedení rovné daně vypadá jako politická sebevražda.

Následující diskuse se účastnili Philip Hammond, konzervativní stínový ministr financí, Ed Milliband, labouristický poslanec a bývalý poradce labouristického ministra financí, a z Washingtonu bývalý republikánský kongresman Dick Armery, který usiluje už léta o zavedení rovných daní.

Jeremy Paxman: Philipe Hammonde, zavede konzervativní vláda rovnou daň?

Hammond: Říkáme, že tohle je myšlenka, která zaujala média a některé evropské země. Je to něco, co musíme zhodnotit. Utvoříme komisi, která to bude hodnotit.

Paxman: Zavede konzervativní vláda rovnou daň?

Hammond: Další volby se budou konat až za čtyři roky. Budeme zkoumat závěry té komise.

Paxman: Takže ji neplánujete zavést.

Hammond: Zatím jsem se nerozhodli, ale myslíme si, že je to důležitá myšlenka, kterou studují naši konkurenti.

Paxman: Ede Millibande, britský daňový systém je nesmírně složitý. Rovná daň je alespoň jednoduchá, ne?

Ed Milliband: My chceme jednoduchost, ale já nesouhlasím s rovnou daní z principu. Rovná daň znamená, že člověk s minimální mzdou, pracující v supermarketu, platí stejný podíl svého příjmu na daních jako milionář. S tím principem nesouhlasím. Chci slyšet od pana Hammonda, ať otevřeně přizná, že je tohle pro ně v principu přijatelná myšlenka. Chceme jednoduchost, ale taky chceme spravedlnost a rovná daň by byla nesmírně nespravedlivá. Protože by přinesla obrovské daňové úlevy bohatým a všichni ostatní by platili víc.

Dick Armery ve Washingtonu: Já jsem ekonom a podporuju rovnou daň už léta. Rovná daň je nejlepším daňovým systémem pro všechny země. Politika je ale všeobecně nepřátelská vůči dobrým nápadům. Pokud rozhodování v Británii ovlivňují politické ohledy, bude obtížné rovnou daň zavést. Axiomatem číslo jedna totiž je: trh je racionální, vláda je hloupá. Bylo by možné to zavést, pokud máte v Británii vládu, jejíž členové dají stranou své osobní politické zájmy a prosadí to, co bude fungovat pro lidi v zemi nejlépe. Dokáží prosadit veřejný zájem?

Paxman: Philipe Hammonde, pokud se rozhodnete dát stranou své osobní politické zájmy a prosadit rovnou daň, jak vysoké bude to zdanění?

Hammond: To je jednou z otázek, kterou bude řešit naše komise.

Paxman: Vy nevíte ani tohle?

Hammond: Říkáme, že ku prospěchu britské ekonomiky, když čelíme sílícímu konkurenčnímu prostředí, prostě nemůžeme ignorovat tuto iniciativu v jiných zemích. Musíme studovat, jakým způsobem by mohla být rovná či rovnější daň zavedena v Británii, jaká by byla její míra, jaký by byl mechanismus přechodu -

Paxman: Kecáte.

Hammond: Nekecám, vysvětluju vám, co musíme studovat.

Paxman: Viděli jsme jeden příklad, 22 procent, tak by vznikl deficit ve výši 50 miliard. Jak vysoká by musela být tato rovná daň, aby nevznikl ten deficit?

Hammond: To závisí na různých věcech. To závisí na hranici nezdaněného příjmu, na tom, kolik daní začne přicházet pro zrušení všech daňových úlev, kterým se superbohatí těší v současném daňovém systému. V současném systému platí nejchudších 22 procent lidí v této zemi vyšší procento svého příjmu na daních než ostatní sektory společnosti. Takže labouristé nás nemohou poučovat o férovosti.

Jestliže naši hlavní konkurenti přijmou rovnou daň -

Milliband: Nemyslím, že je Estonsko naším hlavním konkurentem -

Hammond: Německo. Jestliže Německo přijme rovnější daň, budeme to muset v Británii studovat taky.

Milliband: Samozřejmě, že musíme sledovat, co dělá konkurence, ale já nejsem ochoten obětovat princip spravedlnosti na úkor naší ekonomiky. A ono by to ani nefungovalo. Podívejte se po světě. Skandinávským zemím se daří nesmírně dobře. Mají exportem motivovanou strategii. Mají vysoké daně.

Paxman: Dicku Armery, my jsme tady zvyklí na silnou vládu. Bylo by nesmírně obtížné přesvědčit lidi v této zemi, že je nutno zrušit veřejné služby. Je to nutnou podmínkou rovné daně?

Armery: Ne, protože, jak vidíte na příkladu Estonska, Hongkongu a do určité míry i Ruska, rovná daň vyvolává hospodářský růst.

Paxman: To mají být hospodářské vzory, tyto země?

Armery: Máte tam jednoho romantického rovnostáře zřejmě z levicovější části politického spektra, ten pořád chce hovořit o spravedlnosti, ale faktem je, že průměrný dělník kdekoliv na světě by byl ochoten platit trochu vyšší daň, kdyby měl vyšší plat, který mu přinesla efektivnější ekonomika.

Paxman: Byl tento systém rovné daně někdy zaveden v rozvinuté západní ekonomice?

Armery: No, ono je velmi obtížné - -

Paxman: Dávám vám zcela jednoduchou otázku: byl tento systém zaveden ve zralé západní ekonomice?

Armery: Je to brilantní nápad, lordu Keynesovi by se to velmi líbilo. Nepřátelem dobrých nápadů jsou ale politikové. Ti neprosazují veřejný zájem, prosazují osobní zájem a ideologii.

Milliband: Dnešek je velmi významný den. Po dobu posledních sedmdesáti či osmdesáti let existoval konsensus v celém politickém spektru ohledně progresivních daní. A dnes jsme slyšeli, že tento konsensus skončil.

Hammond: Říkáme jen, že -

Milliband: Podporujete progresivní daňový systém?

Hammond: Máme konkurenty v zahraničí?

Milliband: Podporujete progresivní daňový systém?

Hammond: Tito konkurenti -

Milliband: Podporujete progresivní daňový systém?

Paxman: V tomto pořadu je jenom jedna osoba, která se pořád ptá na tutéž otázku. Tak musíme skončit.