31. 1. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
31. 1. 2007

Jak dál v Somálsku?

"Válka je nejspolehlivější koloniální nákazou, která dostává nový impuls pod heslem pacifikace."
Z manifestu surrealistické skupiny Francie (1932)

Ponecháme-li některé detaily, všechny zkrachovalé státy mají dvě zásadní charakteristiky: nejsou schopny zajistit pořádek a zákonnost na celém svém teritoriu, nemohou dostát svým mezinárodním obligacím. Z pohledu lokální populace je nejvážnějším problémem ten první, týká se jejího každodenního bezpečí a života; ve skutečnosti ovšem největší zájem vyvolává problém druhý. Jedním ze světových regionů, který se stal středem pozornosti podobného zájmu, je Africký roh.

O tom rozhoduje fakt, že USA si přejí, aby tato část Afriky hrála hlavní roli v rámci jejich globální války proti mezinárodnímu terorismu. Brzy po 9/11 začaly budovat protiteroristickou základnu v bývalém francouzském vojenském táboru Lemonier na území Džibuti.

Počínaje r. 2002 tady vyrostlo sofistikované mozkové centrum, Joint Task Force-Horn of Africa, s dohližitelskou pravomocí nad sedmi africkými státy (Súdán, Eritrea, Etiopie, Džibuti, Somálsko, Keňa) i přilehlými oblastmi, včetně Jemenu. Že je JTF-HOA připraveno vzít zákon do vlastních rukou, dokazuje případ z tisíc kilometrů vzdáleného sídla CIA, Langley, řízeného raketového útoku na automobil, údajně v době útoku obsazeným agenty al-Kajdy, v poušti města Maribu na území Jemenu.

Viděno pohledem současného vedení USA, i ta nejobskurnější země v Africkém rohu může být jejich nepřítelem, což potvrzují varovná slova Bushe II. o tom, že americké námořnictvo hlídkují africké břehy aby zabránily dodávkám zbraní do Somálska, tudíž možnosti vzniku teroristických základen v této zemi, při jeho vůbec první řeči o stavu unii 29. ledna 2002. Na druhé straně, jak ukazují hrůzyplné zkušenosti z Iráku, nebývají taková obvinění podložena věrohodnými důkazy. Naopak podtrhují prohlubující se krizi toho, co nazývá v posledním čísle r. 2003 vlivného časopisu Foreign Affairs Dimitri K. Simes "Americké imperiální dilema" a jehož bankrot se promítá ve zpronevěření se americkým ideálům svobody a demokracie a spolčení s těmi, jejichž oblíbeným koníčkem je porušování lidských práv a rozvracení vlastní společnosti.

Ve skutečnosti to, co potřebuje Somálsko, potažmo i jiné zkrachovalé státy, není nějaký silácký "boj proti mezinárodnímu terorismu", ale vlády a vládnutí, které jsou v první řadě odpovědny vlastnímu obyvatelstvu, jsou soběstačné a nezávislé ve svém rozhodování a mají mezinárodní respekt. To, co se děje dnes, ovšem svědčí o procesu opačném vytvářejícím živnou půdu pro nové sektářsky založené autoritářství, což dokazují množící se útoky v Mogadishu a jeho okolí. Snad hlupák může myslet, že islamisté byli porážení, tváří v tvář silnější armády "odvěkého nepřítele Somálců", tj. Etiopie, se jednoduše rozplynuli.

Přijatelnost každého státu lze hodnotit různě; rozhodující je ovšem, nakolik věrně obráží veřejný život nebo-li politiku vlastní společnosti, a to nekonvenční uspořádání jejího života nevyjímaje. V severozápadním Somálsku, tj. Somaliandu, například, i když dosud nemá mezinárodní uznání, v minulých deseti letech vznikl relativně fungující stát na základě společného úsilí klanových stařešinů, lokálních podnikatelů a z příjmu obyvatel pracujících v zahraničí.

Mnoho pozorovatelů Somaliandu se shoduje na tom, že jeho stabilita a relativní úspěch spočívají v povzbuzujících dopadech jimi vybraného přístupu spoléhání na sebe, tj. soběstačnosti. Na jih od Somaliandu se stalo spoléhání na zahraniční pomoc jako snadno dosažitelný zdroj financování sobeckých ambicí různých skupin rozbuškou krvavého rozbroje, jenž toto území rozdrobil do kapes nepřátelských teritoria pod dusícím sevřením moci a zisku žížnivých válečných magnátů.

Velmi vážný problém související s "nešťastně pokřiveným" přístupem USA, jejž lze charakterizovat slovy "všechno umíme vysvětlit, všechno umíme řešit", spočívá i ve skutečnosti, že Somálsko, ale i jiné zkrachovalé státy nejsou s to vyhovět požadavkům ani zájmům USA v jejich globální strategii, ať jde o boj proti mezinárodnímu terorismu, nebo rozšíření proklamovaných ideálů svobody a demokracie ve světě. Naopak vměšování USA přispívá ke zhoršení jejich mezinárodního postavení, k rostoucímu antiamerikanismu ve světě a k hlubšímu rozčarování americké veřejnosti nad politikou své země, což, jak víme z minulosti, nemusí zůstat bez konsekvencí, ostatně dosavadní vývoj v Afghánistánu, nemluvě o Iráku, může vést jedině k podobnému závěru.

Pokud je terorismus v jeho dnešní podobě skutečnou mezinárodní hrozbou, boj proti němu nemůže být projevem mocenské hegemonie jednoho či několika málo států. Myslím si, že to, ke škodě Africe a africké jednotě, neuvědomuje shromáždění afrického vedení v Addis Abebě, které zřejmě pod tlakem hostitelské vlády chce vysílat mírový sbor do Somálska. Nelze zajistit mír, tam kde ještě se nevytvářel nebo chybí elementární podmínky pro jeho vytvoření. To je důvod proč je důležité přehodnotit nejen možnosti, ale i podstatu současného tlaku na změny politického režimu v Somálsku, v jehož pozadí stojí dosud neověřená tvrzení, že jeho území se stalo rájem teroristů údajně spojených s teroristickými útoky v Africkém rohu či jinde ve světě. Jde o to, nakolik si jeho stoupenci uvědomují, že jejich ochota sednout si u jednoho stolu s válečnými magnáty umožňuje jejich legitimitu a posiluje jejich moc. Zahraničně politická strategie, která chce integrovat a ne izolovat despoty a diktátory, je dvojsečná zbraň: může jejich chování neutralizovat, nebo naopak vypudit v něm největší vášně utlačování a bezpráví, což bývá častěji, zvlášť tam kde politické instituce a s ním spojené kontrolní mechanismy jsou nevyvinuté či zcela chybí.

                 
Obsah vydání       31. 1. 2007
31. 1. 2007 Evropa se obává amerického útoku na Írán
31. 1. 2007 Oznámení o rozhodnutí...
31. 1. 2007 Washinton Post: Proti americkým raketám ve východní Evropě protestují místní lidi i Rusko
31. 1. 2007 Radar v Česku: bezpečnostní riziko nebo zbytečné obavy? Stanislav  Kaucký
31. 1. 2007 Základna: minimálně deset let dohadování českých politiků, vojáků a vědců za zády občanů Štěpán  Kotrba
31. 1. 2007 Balistické rakety už nejsou v Česku dávno ! Štěpán  Kotrba
31. 1. 2007 Chci to slyšet Jan  Skácel
31. 1. 2007 Poslední zhasne! Jan  Stejskal
31. 1. 2007 Jak dál v Somálsku? Mesfin  Gedlu
31. 1. 2007 David Ray Griffin, Nový Pearl Harbor Nikola  Čech
31. 1. 2007 Mez slušné diskuse
31. 1. 2007 Česká pravice i levice se chovají k životnímu prostředí stejně bezohledně Miroslav  Šuta
31. 1. 2007 Byl komunismus lepší než kapitalismus? Uwe  Ladwig
30. 1. 2007 Velké problémy malé základny raketové rozvědky Oskar  Krejčí
30. 1. 2007 Nové americké vojenské základny: Vedlejší efekt nebo příčiny války?
31. 1. 2007 "NE!" americké základně znamená "NE!" Americe? Miloš  Dokulil
31. 1. 2007 Kdo je odborníkem? Antonín  Hubený
31. 1. 2007 Pan Cvek by měl přestat hledat trojského koně, kde již není Daniel  Veselý
31. 1. 2007 Skleněné korálky... Michal  Rusek
30. 1. 2007 Spojenci, přátelé, ústavy, smlouvy, rakety, radary Egon T. Lánský
29. 1. 2007 Česká republika je jediným státem EU, který nepodporuje činnost Mezinárodního trestního soudu
30. 1. 2007 Několik poznámek k diskusi o základnách Michael  Kroh
30. 1. 2007 Homosexualita v demokracii aneb vůle k soužití Darina  Martykánová
30. 1. 2007 Jednání o mezinárodním obchodu se točí dokola Ludmila  Štěrbová
30. 1. 2007 Všem, koho to může zajímat: O případu Adély Rajdlové
30. 1. 2007 Role šumperského rodáka při holocaustu Jiří  Glonek
29. 1. 2007 Maginotova linie nad oblaky aneb Pro pocit jistoty Karel  Dolejší
29. 1. 2007 České dráhy: Psycholog Matoušek a psychologie železničního zdravotnictví Naděžda Vodsloň Chorkovská
29. 1. 2007 Mají rozhodnout o základně politici a vojáci, anebo občané-voliči? Miloš  Dokulil
31. 12. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce

Somálsko mezi národně osvobozeneckým bojem a islámským terorismem RSS 2.0      Historie >
31. 1. 2007 Jak dál v Somálsku? Mesfin  Gedlu
16. 1. 2007 V Somálsku nejde o "islamský terorizmus" Matúš  Holý
9. 1. 2007 Africké otazníky Daniel  Veselý
9. 1. 2007 Somálsko: Při útoku na "teroristy" usmrtily Spojené státy civilisty   
29. 12. 2006 Somálsko -- díra v mapě Oldřich  Průša
25. 12. 2006 Naše ČT -- o Vánocích Oldřich  Průša
3. 8. 2006 Impérium a suverenita Frank  Simoulay
7. 6. 2006 Somálsko: břemena neúspěchů Mesfin  Gedlu
14. 5. 2006 Fukuyama: Čemu dnes čelí svět   
19. 4. 2006 Miliony uprchlíků jsou skryté oběti západní "války proti terorismu", varuje OSN   
20. 2. 2006 Piráti se vrací na scénu Jan  Klusáček
3. 8. 2005 K možným souvislostem současné teroristické vlny Petr  Kužvart
6. 8. 2004 Vráťte nám štát Francis  Fukuyama
7. 7. 2004 Fukuyama: Je nutno posílit roli státu   
6. 2. 2004 Posílat děti do školy se třetímu světu vyplatí Simone  Radačičová