Africké otazníky

9. 1. 2007 / Daniel Veselý

Reakce na článek pana Mesfina Gedlu "Somálsko: dávat vinu obvykle podezřelým, to je obvyklý recept na vleklou regionální destabilizaci"

Nechápu, jak pan Gedlu může fungovat mezi pomazanými hlavami na Ústavu pro mezinárodní vztahy AV ČR; myslím to jako kompliment a hluboké smeknutí. Znám osobně jednoho výzkumného pracovníka této instituce, který tvrdí, že jejich práce přirozeně netkví v pouhé publicistice, ale v přísně vědeckých metodách, jež jsou aplikovány při tvorbě souborných studií a sborníků, které však dle mého mínění stojí naprosto mimo realitu, jak jsem se posléze sám přesvědčil.

O to smutnější je skutečnost, že takovéto články se dají nalézt pouze na zahraničních webech nebo na BL.

Pan Gedlu se tiše zabývá událostmi, jimiž se to v různých periodicích a studiích jen hemží, a snaží se je čtenáři vysvětlit coby neizolovanou skutečnost v rámci širších a velice důležitých souvislostí.

Noam Chomsky jednou sarkasticky poznamenal, že Afrika má morální právo vyplenit Evropu, aby alespoň částečně mohla kompenzovat ekonomické a lidské ztráty, jež jí evropské mocnosti způsobily.

Tragickou současnost Afriky nelze vysvětlit pouze v regionálním rámci, ale i na pozadí koloniálních a imperiálních choutek v slavné minulosti evropských velmocí. Hluboce procítěný rasismus nedotknutelných autorit bílé Evropy do značné míry modifikoval jejich politiku vůči africkému nerostnému a lidskému bohatství. Jednotlivé mocnosti si kořist rozdělily, a vytvořily tak umělé hranice, nedbajíce ani za mák etnických, náboženských a kulturních konvencí domorodých obyvatel, Zasely tak na mnoho zbytečných konfliktů.

Ekonomika lokálních hospodářských systémů se musela přizpůsobit potřebám dané velmoci, nehledě na to, že obhospodařovaná políčka rodila po staletí určité plodiny, a tak byl vážně narušen místní ekosystém. K podobným událostem docházelo po 2. světové válce v evropském hájemství Sovětského svazu, avšak s méně tragickým průběhem a následky. Evropané protežovali různá etnika na úkor dalších, nehledě na kmenové vazby a hierarchie, což byl jeden z důležitých faktorů vedoucí například ve Rwandě ke genocidě. Na pomoc vyspělým kolonizátorům přispěchalo kulturní a intelektuální zastřešení, které posvětilo toto zločinné jednání a "břímě bílého muže" (R. Kipling, J.S. Mill) humánním posvěcením. Zároveň se v Evropě množily mýty o tom, že africké divochy přece nemůžeme nechat napospas jejich zběsilým pudům a že je naším morálním imperativem jim naordinovat evropské civilizační hodnoty. Výsledky těchto snah vidíme dodnes, především coby tragická mementa.

Spolu s nevyhnutelnou dekolonizací získali Afričané nezávislost, což v reálu znamenalo utužení ekonomického apartheidu ve vztahu evropská země a její kolonie.

Během prvních dnů etiopské invaze do Somálska v duchu maniakální vize boje proti terorismu někteří z vojáků projevili zdrženlivost a smíšené pocity, neboť mnozí z nich jsou se Somálci příbuzensky spřízněni.

Je třeba problém vidět ve všech jeho podobách a souvislostech, jinak hrozí, že zůstane špatně pochopen a řešení může vyvolat ještě více lidské mizérie a neštěstí.

Somálsko mezi národně osvobozeneckým bojem a islámským terorismem | Afrika
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 28.12. 2016