I.

Začnu u pana Michaela Kroha a jeho článku "Trojí bída hlubinného ekologa", ve kterém se autor pokouší o velmi ostrou polemiku. Bohužel je tato polemika založena především na neplatných argumentech (pokusím se dokázat dále), silné iluzi filosofické nadřazenosti a konečně na několika nepodložených osočeních. Podívejme se na vše postupně:

A. Pár méně podstatných faktických chyb jako ukázka polemické důslednosti autora

Pan Kroh mě vydává za naprostého filosofického amatéra a hlubinného ekologa. Bohužel nejsem ani jedním z nich. Zabývám se sice (mimochodem velmi kriticky) konceptem hlubinné ekologie, ale z toho neplyne, že jsem hlubinný ekolog -- stejně jako se astronomové pozorováním hvězdné oblohy nestávají stálicemi ani paleontologové zkoumáním zkamenělin fosíliemi. Na druhou stranu jsem vystudoval filosofii jako svůj hlavní studijní obor na všech stupních vysokoškolského studia včetně postgraduálního, vyučuji na Masarykově univerzitě několik filosofických předmětů, a tak mě jen stěží může někdo nazvat naprostým filosofickým amatérem. K tomu všemu je má interpretace Marxe silně ovlivněna myšlenkami "profesionálních a polo-profesionálních filosofů" jako Karl R. Popper, Aurel Kolnai či Arthur Schopenhauer, takže i pokud by má alma mater udělala trojnásobnou chybu a naprostého filosofického amatéra vybavila trojím diplomem, zpochybňovat filosofickou erudici K. R. Poppera či A. Schopenhauera bude velmi těžké. Ale třeba to také byli pouze utajení amatéři naprosto nechápající hloubku Marxových, respektive Hegelových myšlenek. Nezbývá než konstatovat, že s Karlem Popperem a Arturem Schopenhauerem budu filosofickým amatérem rád. První dva, zatím drobné a nepříliš podstatné, omyly pana docenta.

B. Polemika nad dílem Karla Marxe

A nyní již k meritu věci, kterým je má kritika některých sub-teorií Karla Marxe.

Ve svém článku tvrdím doslova toto: Marx byl přesvědčen, že objevil zákonitosti vývoje lidské společnosti. Za vším různorodým politickým, ideovým, právním a dalším povrchem společnosti existuje objektivní vrstva jedině podstatného ekonomického dění, které určuje podobu dalšího společenského vývoje.

A dále tvrdím: Marx byl přesvědčen, že: Vývoj kapitalismu povede nutně k zvyšování bídy vykořisťovaných (tzn. lidí práce), a to jak co do intenzity této bídy, tak co do počtu lidí, kteří jí budou trpět, přičemž jakékoliv pokusy (právní, politické) o zlepšení kapitalismu musí skončit neúspěchem. Bída vykořisťovaných bude zákonitým důsledkem fungování ekonomických vztahů, které jediné určují podobu společnosti.

Pan Kroh říká, že Marx takové myšlenky nikde nenapsal, nebyl o nich navíc v této podobě ani přesvědčen, a vyzývá mě k důkladnému studiu jeho děl. Myšlenka, že Karel Marx nic z toho, co uvádím, nenapsal, je samozřejmě možná, zbývá jen doplnit jméno člověka, který místo Marxe vmísil do Marxových knih citace, které z nich čerpám a myšlenky, které z nich jednoznačně vyplývají. Ale dost humoru a sem s citacemi.

Nejprve k nutnému vývoji kapitalismu směrem k zvyšování intenzity bídy a počtu vykořisťovaných:

Marx píše doslova: (1)"Se stále se snižujícím počtem vlastníků kapitálu, kteří si přivlastňují všechny výhody popsaných změn, poroste také bída mas, útlak, zotročování, degradace a vykořisťování dělnické třídy a tím také poroste odpor dělnické třídy, třídy, která stále zvětšuje, je stále lépe organizovaná, jednotnější, vznikající právě silami, které jsou spojeny s kapitalistickou ekonomikou jako takovou." (První díl Kapitálu, kapitola 32: Dějinné tendence kapitalistické akumulace., citováno dle MARX, K., ENGELS, B. Collected Works 35. Vyd. 1. London : Lawrence & Wishart, 1996, s. 750. ISBN 0-85315-852-5.)

Či: (2) "Z toho zákonitě plyne, že jak se zvyšuje akumulace kapitálu, podmínky dělníků se zhoršují ... to je absolutní a obecný zákon kapitalistické akumulace."

(Tamtéž.)

Mé tvrzení, že Marx předpokládal vzrůst intenzity bídy i počtu těch, kteří strádají, je tedy, zdá se, pravdivé. Stejně tak jako hodnocení, že v této otázce neměl pravdu. Krohovy argumenty, že vykořisťování existuje i dnes, jsou v této souvislosti mimo diskutovaný problém, stejně jako odkaz na Forda, Baťu či Stalina. Tvrdil jsem: Marx předpokládal nárůst počtu těch, kteří v kapitalismu budou trpět i nárůst míry jejich utrpení a ani k jednomu nedošlo. Proto se Marx v této otázce mýlil. To, zda a že existuje vykořisťování i dnes je úplně jinou otázkou. Kroh by musel prokázat buď, že je má citace zfalšovaná a Marx ji nenapsal, nebo, že současný stav dělnické třídy je horší než v době, kdy Marx psal svůj Kapitál. Ani jedno však není možné. Citace je doslovná a dělníci se mají lépe. Mýlil se tedy Karel Marx v této otázce nebo ne? A žádné dialektické vytáčky prosím!

A nyní k zákonitostem vývoje lidské společnosti. Nejprve opět několik citací.

(3)"I když společnost objevila (myšleno Marxovým dílem -- pozn. B. Binky) přírodní zákony, které určují její další pohyb, stejně nemůže překonat další přirozené fáze svého vývoje, či je odstranit jedním škrtnutím pera, jediné co může je uspíšit porodní bolesti. ... konečným cílem mého díla je odhalit ekonomické zákony určující pohyb moderní společnosti."

(Úvod k prvnímu vydání Kapitálu. Citováno dle: MARX, K., ENGELS, B. Collected Works 35. Vyd. 1. London : Lawrence & Wishart, 1996, s. 7-11. ISBN 0-85315-852-5.)

(4) "Jestliže uvažujeme o uvedených revolucích je vždy nutné rozlišit mezi revolucí hmotných podmínek, tzn. revolucí podmínek materiální produkce, která je ve striktním slova smyslu vědecky zkoumatelná a právními, politickými, náboženskými, estetickými či filosofickými změnami -- jedním slovem řečeno, změnami pouhé ideologické nadstavby.

(Úvod ke knize Příspěvek ke kritice politické ekonomie, citováno dle BURNS, E. A Handbook of Marxism. s. 372. ISBN neuvedeno.)

(5) "Se změnou v ekonomické základně, dochází zvolna či rychleji k proměně celé nadstavby." (Tamtéž, podobných formulací stejné myšlenky najdeme u Marxe stovky! Jak jen si jich mohl pan Kroh nevšimnout?)

(6) "Ví (proletáři), že aby dosáhli své vlastní emancipace a spolu s ní i vyššího společenského stádia, ke kterému naše současná společnost nevyhnutelně směřuje ... musí pouze uvolnit ty síly, kterými je dnešní kolabující kapitalistická společnost těhotná."

( MARX, K. Der Buergerkrieg in Frankreich. Hamburg : A. Willaschek, 1920. s. 65-66. ISBN neuvedeno.)

Uvádím jen několik vybraných citací (jinak formulovanými citacemi stejných myšlenek se Marxovo dílo jen hemží, skutečně nechápu, jak jen je mohl pan docent Kroh přehlédnout!) nicméně i z těchto citací můžeme odvodit následující tvrzení: Marx byl přesvědčen, že objevil základní zákonitosti vývoje lidské společnosti (viz citace 3). Byl přesvědčen, že za vším různorodým politickým, ideovým, právním a dalším povrchem společnosti existuje objektivní vrstva jedině podstatného ekonomického dění, které určuje podobu dalšího společenského vývoje. (viz citace 3., 4. 5.). A přesně tato tvrzení jsem uvedl v první části svého eseje! Jestli Marx někde ve svém díle přiznává, že žádné takové zákonitosti neobjevil, jak tvrdí pan Kroh, je v Marxových tvrzeních prokazatelně rozpor. Já tomu ale nevěřím (Marx byl až na několik výjimek vcelku konzistentním autorem) a velmi se těším na citace, kterými pan docent Kroh prokáže, že si Karel Marx nemyslel, že objevil základní zákonitosti vývoje společnosti. Bude hledat velmi, velmi dlouho.

Nejde ale pouze o citace. Pokusme se nad Marxovými postoji zamyslet. Marx byl prokazatelně přesvědčen, že zánik kapitalismu musí přijít. (V tuto chvíli nás nezajímá, zda je taková předpověď pravdivá či nikoliv.) K takto silné předpovědi budoucího vývoje společnosti (či jakéhokoliv jiného systému) můžeme dojít pouze dvojím způsobem. Buďto známe zákonitosti, které tento vývoj ovládají, a můžeme tak "vědecky" predikovat budoucí stav na základě stavu současného a znalosti zákonů. Nebo věříme v proroctví, zjevení, mimoracionální schopnost náhlého zření budoucnosti. Lze sotva připustit, že by Karel Marx věřil ve zjevení a své věty psal jako výsledek mimoracionálních stavů své mysli. Jestliže na mnoha místech tvrdí, že kapitalismus jistě v budoucnosti zanikne, musel být přesvědčen o existenci zákonů, které k takovému zániku nutně vedou. Celý Kapitál je pokusem tyto zákonitosti popsat! Jak může pan Kroh tvrdit, že Marxovi rozumí a zároveň odmítat tuto myšlenku?

Dostáváme se k problému Marxovy víry v brzký konec kapitalismu. Myslím, že stačí připomenout poslední větu citace číslo 6 "musí pouze uvolnit ty síly, kterými je dnešní kolabující kapitalistická společnost těhotná". Je takové prohlášení důkazem, že Marx věřil v brzký konec kapitalismu? Pro mě ano. Kdo potřebuje další důkazy, nechť prosím otevře Marxovu knihu 18. brumaire Ludvíka Bonaparta či Občanská válka ve Francii.

Stejně jako pan Kroh vím, že Marx neuvedl nikde žádné datum budoucí revoluce. Věřil však, že přijde brzy, a tato jeho víra se nenaplnila. Otázkou zůstává, proč je tak málo seriózních marxistů, kteří si to dokáží přiznat!

Od této otázky dál se bohužel text pana docenta Kroha logicky značně rozpadá a pan Kroh nahrazuje schopnost myslet schopností nadávat. Nicméně i tak považuji za svoji povinnost odpovědět, přičemž neurvalé poznámky o blábolení prostě přejdu.

Pan Kroh se dále snaží dokázat, že mé konstatování o vyvrácení Marxe historií je logicky neslučitelné s mým odmítáním možnosti vědecky předpovídat další vývoj společnosti. Kapitalismus může skončit, a jestliže odmítáte možnost předpovídat budoucnost, nemůžete nikdy tvrdit, že neskončí, a realita tak nedá za pravdu Marxovi, říká víceméně Kroh a má pravdu.

Problém je v tom, že jsem nikde netvrdil, že realita vyvrátila Marxovu teorii o konci kapitalismu.

Ve svém eseji tvrdím něco značně odlišného: 1. Marxova představa, že kapitalismus brzy a především logicky nutně! skončí krachem, neplatí. 2. Jeho teorie, předpokládající zhoršování se utrpení dělnické třídy v kapitalistických státech se nenaplnila. 3. Jeho myšlenka, že kapitalismus musí nutně a zákonitě vystřídat komunismus, je logicky chybná, protože budoucí vývoj společnosti je takto vědecky nepředpověditelný (mimo jiné díky vědecké aktivitě).

Nepotřebuji znát budoucí vývoj společnosti na to, abych věděl, že Marxova věta "dnešní kolabující kapitalistická společnost ..." nabyla pravdivá. Kapitalismus přežil a životní podmínky dělníků nadále k hranici živoření a pusté bídy nezhoršoval! Je skutečně tak těžké si toto připustit? Závisí skutečně Marxova velikost na tom, že se nikdy a v ničem nemýlil? Na rozdíl od dogmatiků si toto nemyslím.

Marx věřil (viz předchozí citace), že budoucnost dá dělnické třídě i jejím prorokům za pravdu. Pan Kroh věří víceméně témuž, jak alespoň vyplývá z jeho tvrzení -- používám doslovnou citaci: "Ale teprve budoucnost (kritérium praxe) může plně a definitivně prokázat, zda jedni nebo druzí konali dobro nebo naopak." To je samozřejmě logický nesmysl a navíc, jak jsem se pokusil dokázat v minulém eseji, velmi nebezpečný postoj. Za prvé: Etické postoje, věty a tvrzení jako "toto je správné, toto je špatné" nejsou přece principielně odvoditelné z faktického světa či tvrzení a vět "to je, toto není".

Zde stačí krátký myšlenkový experiment. Představme si, že nacistické hnutí ovládlo svět a dokázalo vytvořit novou formu despotické, rasisticky otrokářské společnosti. Ještě před tímto ovládnutím bychom hypoteticky mohli zjistit, že skutečnost k této společnosti směřuje a stane se jí. Přesto bychom nejspíše -- na základě svých morálních postojů a pouze nich -- proti nastolení nového nacismu bojovali. A to i kdybychom věděli, že je to marné, že budoucnost "dá za pravdu" rasistickým otrokářům. Myslím, že každý cítí, že věta "budoucnost dá za pravdu" je v tomto smyslu absurdní.

O morálních otázkách rozhoduje naše svědomí a odpovědnost, nikoliv minulost, nikoliv budoucnost, jak si chybně myslel Marx a jak to v ještě vulgárnější podobě opakuje pan Kroh. Morální důsledky tohoto futurismu můžeme ostatně nejlépe vidět na dějinách komunistického hnutí.

Čímž se dostáváme k poslední části naší polemiky -- k Hegelově dialektice. Protože si G. W. F. Hegela ani zdaleka tak nevážím jako Karla Marxe, bude tato pasáž menší rozsahem, a také méně uctivá způsobem argumentace. Ale jak řekl již K. Popper: odmítám se podrobně zabývat filosofem jehož pohrdání rozumem, nabubřelá pýcha a neúcta k faktům doslova děsí.

Pan Kroh píše, že jsem Hegelovu dialektiku nepochopil a já to beze všeho bezpodmínečně přiznávám. Stejně jako Arthur Schopenhauer, Bertrand Russell či Karl Popper prostě Hegelově myšlenkám nestačím. Nebyla mi dána výjimečná schopnost najít v nich filosofickou hloubku. Ale protože nechci pouze planě teoretizovat, podívejme se společně na jednu pasáž z Hegelovy Filosofie přírody. Cituji opět doslovně:

"Zvuk je změna specifických podmínek rozdělení materiálních částic a negace těchto podmínek v abstraktní či ideální idealitě, tak jak jsou daná ve svém určení. Ale tato změna následně je sama ihned negována materiálním určením substance, které je proto skutečnou idealitou konkrétní tíhy a koheze -- tedy tepla. Zahříváním rozezvučených těles, ať již úderem nebo třením se objevuje teplo, vznikající v souladu se zvukem."

Problémem výše citované pasáže není jen takřka neuvěřitelně špatný styl psaní. Daleko horší je její obsah. Hegel zde tvrdí naprosté banality (zahříváním rozezvučených těles získáváme teplo a zvuk!) a nesmysly (teplo třením vznikající v souladu se zvukem) v hávu těch nejbombastičtějších pseudofilosofických slov.

Vždy jsem byl přesvědčen, že úkolem filosofie je řešit závažné filosofické, etické, estetické či vědecké problémy a co nejsrozumitelněji předkládat kritizovatelné návrhy jejich řešení. U Hegela -- a laskavého čtenáře upozorňuji, že takto píše takřka bez výjimky všude -- jsem však najednou objevil styl, který čtenáři předkládá (často nepravdivé) banality zahalené do hluboce znějících slov. Odkazuji například na Hegelovy Dějiny filosofie, které jsou přímo přeplněné faktickými omyly -- stejně tak jako odkazy na Hegelovu genialitu a genialitu čtenáře, který si tuto genialitu uvědomí -- maskovanými nesrozumitelným žargonem. Mám brát vážně filosofa, který sebe sama prohlásil za vrchol a konec vší filosofie? Který tvrdil, že konečným stádiem lidské svobody je pruská monarchie? Který překonal logiku dialektikou? (Zde bych rád poznamenal, že žádný ze současných logiků na Hegelovy logické "objevy" nenavazuje -- Hegel vývoj skutečné logiky nijak neovlivnil.) Který na dvou stranách své knihy dokáže, že zahříváme-li rozezvučené předměty, dostaneme předměty, které jsou teplé a zvučí? Který -- dávno po D. Humovi -- tvrdí, že pouze historie bude naším morálním soudcem?

Hegel je jedním z prvních moderních šarlatánů filosofie a jeho věhlas je podle mého názoru způsoben především tím, že šarlatánství se ve filosofii stále ještě vyplatí, a na rozdíl od vědecké práce není ani namáhavé, ani vyvratitelné. Závěrem bych pouze odcitoval názory vybraných myslitelů o Hegelově filosofii:

"Mystifikující stránku hegelovské dialektiky jsem kritizoval už před třiceti lety, když ještě byla v módě."

Karel Marx

"Je to strašné, ale zůstala touto módou dodnes!"

Karl R. Popper

"Neboť toto monstrózní pospojování slov, která se ruší a sobě odporují, způsobí, že myšlení v marné snaze něco přitom myslet umučí samo sebe, mladík padne vyčerpáním a jeho schopnost myšlení se postupně zničí tak úplně, že mu potom budou prázdné a holé floskule platit za myšlenky. Jestliže by si poručník dělal starosti, že jeho chráněnec by mohl prokouknout jeho plány, může se, když nechá chráněnce pilně studovat Hegelovu filosofii, uchránit tohoto neštěstí"

Arthur Schopenhauer

Pan docent Kroh tvrdí: Hegelova dialektika je dialektikou idejí, což může v neznalém čtenáři vzbudit dojem analogie s logikou výrokovou. Hegela je však nutno "obrátit z hlavy na nohy" a pak teprve můžeme objevit racionální jádro jeho myšlenek.

Nerozumím sice výrazu racionální jádro myšlenek. (Znamená to, že pod nepravdivou slupkou vět se skrývá jejich racionální jádro? Nebo co jiného je tou iracionální či aracionální slupkou, která se odlišuje od jádra?) Ale to je samo o sobě nedůležité. Nechť nám toto racionální jádro Hegelovy dialektiky pan Kroh stručně a srozumitelně vysvětlí a následně ukáže jeho význam v našem poznávání světa. Rád pak svůj negativní postoj k hegelovské dialektice přehodnotím. Zatím nemám proč.

Jak skončit? Stejně vstřícně jako pan Kroh. Nechápu příliš kde a kdy získal pan docent svoji docenturu z filosofie, každopádně by ji měl, zastává-li takto dogmatické a historií filosofie nepoučené názory, vrátit. Ale to nechť zůstane pouze nezávazným doporučením.

Doplňující poznámka: (Všem čtenářům se omlouvám, ale jsem mimo Českou republiku a svoji knihovnu, takže jsem musel citovat z anglických a německých vydání, které jediné mám momentálně k dispozici. Nicméně české překlady existují a vše je možné snadno vyhledat i v nich.)

II.

K reakci na druhý článek z pera pana Víta nepotřebuji naštěstí tak rozsáhlý prostor. Pan Vít je na rozdíl od docenta Kroha ve své polemice poctivější. Píše rovnou, že Karel Marx je velikán, se kterým se trpaslík mého formátu nemůže měřit, že jeho Kapitál by měl být novou Biblí (sic!), a že prostě a jednoduše nemohu mít pravdu. Tedy stručně řečeno upřímný, nic nepředstírající dogmatismus, na který je nejspíše dovoleno reagovat pouze stručnými odkazy. Tedy:

• I duchovní trpaslíci mají právo kritizovat duchovní obry a jediným kritériem oprávněnosti jejich kritiky má být její pravdivost či nepravdivost. Nálepky jako argument v racionálně kritické diskusi neplatí.
• Marx by (jakkoli Engels ve svém úvodu ke Kapitálu tvrdí totéž co Vy) nikdy nechtěl, aby se jeho dílo stalo Biblí konečné pravdy. Byl to konec konců kritický myslitel, který se hned několika svých tvrzení zřekl, když je realita vyvrátila.
• Nemyslím si, že patřím mezi vulgární antikomunisty, a citace z první části mého eseje to dokazuje. Který vulgární antikomunista by o Marxovi napsal následující: uznejme nejprve, že Karel Marx byl a zůstává mimořádně zajímavou intelektuální postavou evropského myšlení. I lidé, kteří se o vyvrácení některých jeho teorií zasloužili, jej považují za myslitele prvního řádu (například R. Aron, K. R. Popper či A. Kolnai). Marx doslova osvobodil některé společenské vědy od psychologizujících tendencí, poskytl nesmírně zajímavou, jakkoli později vyvrácenou, teorii tzv. objektivních ekonomických zákonitostí a celkově znamenal pro 20. století mocný intelektuální impuls. Navíc byl ve svém vědeckém díle převážně poctivým autorem a nikdy se nenechal zlákat prázdným intelektualismem cizokrajně znějících slov hegelovské školy. (Na rozdíl od všech Hegelů, Heiddegerů a pozdních Wittgensteinů se snažil své myšlenky sdělovat srozumitelně a jasně, nikoliv jako tajné náboženské poselství pro zasvěcené.) Myslím, že v mnohém zaslouží náš obdiv a úctu. Jsem přesvědčen, že žádný.

• Nadávky na současný svět a jeho odsouzení nemohou nikterak nahradit přímou obranu Marxových myšlenek. I kdyby současný stav světa připomínal devátý kruh Dantova Pekla, nic to nezmění na pravdivosti či nepravdivosti mé kritiky Karla Marxe. Buď se ve svých tvrzeních mýlím, nebo mám pravdu, ale nadávky na současný svět s tím nemají co do činění.
• Utrpení tehdejšího proletariátu, které tak sugestivně popisujete (a které je historickým faktem) je argumentem pro mě, nikoliv pro Marxe. Marx tvrdil, že život proletariátu se bude zhoršovat a pokud byl tak hrozný tehdy, do dnešního dne se nezhoršil, ale zlepšil! Sám Marxe vyvracíte!
• O tom, že se proletariát o zlepšení svého stavu zasloužil sám, nepochybuji, takže je zbytečné mi to dokazovat s tím, že tímto důkazem vyvracíte nějaká tvrzení z mého eseje. Ta s tímto historickým faktem opět nemají co dělat.

A takto bych mohl pokračovat dále a dále.

Na závěr tohoto vskutku dlouhého intermezza mého eseje si dovolím učinit malou osobní zpověď. Ze vší té neurvalosti, urážek a zkažených slin, které mi po zveřejnění prvního eseje přišly, mi v hlavě zůstává především následující otázka -- cožpak u nás nejsou slušní, nedogmatičtí, otevření marxisté? Cožpak z tak zajímavého a kritického díla, jakým jsou Marxovy teorie, nezbylo nic než fanatismus, skřípání zubů a sprostota? To by bylo velmi, velmi zlé. Zejména pro marxismus.

Pokračování příště