Pokud by mělo školství zpracovanou nápaditou marketingovou strategii, nenabízelo by veřejnosti jen přehledy škol s možnostmi studia, ale prostřednictvím cílené reklamy a praktických opatření by daleko více usilovalo o pravidelný přenos informací a rozvoj partnerských vztahů s veřejností. Zejména rodiče by měli školu považovat za svého každodenního neformálního partnera. Nedávno zveřejněné skutečnosti o problémech předškolních dětí s nedostatečným rozvojem mluveného projevu by totiž rozhodně neměly jen zapadnout do dalšího období náhodné "školní informační exploze". Jde přece o zdravý psychický vývoj populace. Jaká opatření byla v resortu školství přijata v souvislostech tak závažného zjištění, však zůstává utajeno.

Rozvoj mentálních schopností dítěte ovlivňuje nepochybně množství činitelů, ale práce se slovem ve všech podobách má zásadní význam pro úroveň všech poznávacích procesů. Významnou roli při tom sehrává kvalitní výuka prvopočátečního čtení. Vnímat psaný text, ba dokonce emotivně prožívat děj je pravou podstatou čtenářské gramotnosti. Řada průzkumů prokázala, že však pouhá slova bez vnímání jejich obsahu "čte" celá řada patnáctiletých žáků. S pochopením skutečného smyslu textu má potíže i mnoho dospělých. Osobní slovní zásoba pak bývá skrovná, vyjadřovací schopnosti mizivé. Tento fakt sice může potěšit některé profesionály v oblasti ovlivňování veřejného mínění, kulturnímu a ekonomickému vývoji společnosti to rozhodně neprospívá.

Příčin tohoto jevu, který je součástí takzvané funkční negramotnosti, bude zcela jistě celá řada. Základní dorozumívací prostředek příslušníků našeho národa sice nese krásné označení mateřština, ale nechováme se všichni k tomuto klenotu občas macešsky? Jak z hladivého názvu našeho jazyka vyplývá, měla by to být zejména matka a spolu s ní rodina, která by především svým příkladem spoluvytvářela úroveň budoucí jazykové kultury a tím i myšlení každého dítěte. Vždyť samotnou hrou s úžasným darem řeči, bezděčným vnímáním barvy, síly a tónů hlasu, jakož i rytmu promluvy, spolu se všemi mimojazykovými prostředky, jsou děti vedeny k postupnému chápání významu slov jako signálu a označení skutečnosti.Tím jsou kladeny počátky ovlivnitelného rozumového a citového vývoje dítěte. Kolik budoucích aktivních uživatelů jazyka však vyrůstá v chudém jazykovém prostředí, ve kterém převažují zvuky nelibé a slova úděsná. Děti by měly být prostřednictvím zvuků lidské řeči především hlazeny, podstatně méně zarmucovány, trestány, nebo dokonce trápeny.

Po staletí s láskou vytvářený zlatý fond slovesné a hudební kultury s určením pro nejmenší vnímatele se prostřednictvím těch nejbližších osob k malým posluchačům mnohdy nedostane. S použitím všech vhodných žánrů je od raného období nezbytné učit děti prožívat příběhy, všestranně rozvíjet slovní zásobu, podporovat reprodukci a dramatizaci. Jen tak nepotkají dítě v předškolním a školním prostředí nezasloužené nevýhody vyplývající z nedostatečné jazykové praxe -- obtížná sociální přizpůsobivost a problematické postavení v kolektivu vrstevníků. Což je skutečnost až příliš častá.

Přihlíží cíleně naše školská soustava k individuálním schopnostem a potřebám žáků s ohledem na jejich mentální věk a sociální zázemí? Neustále totiž například přežívá tradiční představa, že výuka čtení je záležitostí prvního ročníku základní školy. Přitom poznávání tvarů zejména tiskacích písmen velké abecedy nečiní potíže mnoha předškolním dětem. Úžasnou kapacitu paměti v tomto období bychom měli hravou formou dokázat daleko více využívat zejména u dětí, které díky schopnosti celostního vnímání mohou snadno překročit fázi takzvaného slabikování.

Slovně všichni uznáváme neopakovatelnou jedinečnost každé osobnosti. Ve školním prostředí však stále převažuje hromadný styl výuky a výchovného působení. O diagnostice individuálních výchovných a vzdělávacích problémů a cílené terapii se uvažuje jen v případech dysfunkcí. Zcela nesystémová je naproti tomu specifická péče o nadané děti. Pedagogická osvěta rozhodně lépe funguje v oblasti sexuální výchovy než v té rozumové, citové a mravní.

Křehkou květinkou je dětské čtenářství. Získat citový vztah k tištěnému slovu při konkurenci virtuálních obrazových světů podnikajících soustředěný útok z obrazovek televizorů a z monitorů počítačů je vskutku obdivuhodné. Prostřednictvím tradičních čítanek to zřejmě dost dobře nepůjde. Osvědčená obousměrná cesta se mimo jiné nabízí ve spolupráci mediálních tvůrců a programátorů s nakladatelstvími v edicích multimediálních projektů klasických děl. Vždyť i tištěný text a jeho vnímání je a zřejmě zůstane součástí lidské kultury. Určitě se nepochybně brzy dovíme, jaká opatření ke zlepšování mluvních a čtenářských dovedností dětí naše školství spolu se svými partnery připravuje. Školní vzdělávací programy mohou být jejich součástí.