20. 3. 2007
Topolánkova "občanská demokracie" podobná "demokracii" srpu a kladivaTéma amerických radarových základen je z těch, které rozděluje společnost tak hluboko, že -- být zde, kromě vzájemných ideologických stigmat komunistů a antikomunistů, ještě i dogmat náboženských se špetkou fundamentalismu - nejspíš by se toto téma stalo natolik kolizním pro společnost, že by ji mohlo dovést až k občanské válce. Autorka je mírová aktivistka, členka koordinačního centra Iniciativy Ne základnám! |
Naštěstí žijeme v mírné končině, příznačné umírněnými náturami lidí s holubičími povahami, a tak zde (doufejme) občanská válka a fyzické krveprolití (podobně jako nedávno na Balkáně) nehrozí. Ovšem jak vece věky osvědčené moudrosloví, "nikdy neříkej nikdy...". Naše zem se dokázala státotvorně uspořádat dokonce i po sametovém roztržení Čech a Slovenska vedví, aniž by přitom padl jediný výstřel, a až na pár vajec, přistanuvších na hlavě některých tehdejších politiků, se celá věc obešla bez větších incidentů. Pohříchu ale také i bez referenda! Tento vykřičník se však zadřel v myslích mnoha lidí dobré vůle, a to jak Čechů, tak Slováků. To, co kdysi vytvořil zakladatel moderního Československa, T. G. Masaryk, dokázali šmahem zmařit nesvatí Václavové Havel a Klaus. A ztrpkne úsměv u vědomí, že jsou to právě tito dva státobořiči, kteří se často tak okázale odvolávají právě k myšlenkovému odkazu "tatíčka" Masaryka. V demokratických zemích moderního západního typu je naprosto stěžejní, že se zásahy do státní a územní suverenity neobejdou bez referenda. Patří to k elementárním pilířům, na nichž stojí a padá vyspělost demokracie. V českých zemích máme však k těmto demokratickým principům na míle daleko, a o tom, aby si český občan mohl říci, že žije v demokracii, si můžeme opravdu jen nechat snít. Stále zde totiž existuje obrovská skupina lidí prolezlých totalitními manýrami, kteří by nejraději občana a jeho právo v demokracii spolurozhodovat, zcela eliminovali a podřídili jej tvrdé diktatuře. Případ cizí radarové základny na území našeho státu je toho zcela pregnantním dokladem. I přestože nezávislé průzkumy dokladují, že většina lidí si zde americký radar nepřeje, přesto tvrdě totalitní manýra Mirka Topolánka diktuje a znevažuje občanský názor. Podle vlády Mirka Topolánka jsou občané ti poslední, kdo by se měli k této problematice vyjadřovat, neboť jsou zřejmě podle něj hloupí a nevědoucí, co jim a jejich dětem škodí, a co prospívá. Odhlédneme-li od technických parametrů a faktu, že každý radar (mobilní telefon nevyjímaje) způsobuje zdravotní rizika a zátěž elektromagnetickým polem, je z hlediska demokracie tvrdošíjnost Mirka Topolánka nerespektovat právo na referendum v tomto případě dětinská a hloupá, neboť nechápe, že jedině referendum - jakožto celospolečenské alibi - jeho samotného i jeho vládu zprostí podezření z korupce a budoucího vyšetřování, které jistě nastane, pokud sem radary dovolí umístit bez mandátu uděleného lidem. Toho však premiér nedohlíží. Pak ale je pro demokracii nanejvýš žádoucí, aby čeští občané-demokraté vyvolali iniciativu za zrušení vládnoucí Občanské demokratické strany, resp. vypuštění z jejího názvu pojem "občanská". Protože se občansky nechová, pokud nerespektuje názor většiny lidí. Jestliže kdysi Občanská demokratická strana vznikla přetransformováním z nezávislé občanské iniciativy "Občanské fórum", jež si zakládalo právě na svém širokospektrém záběru občanů a názorové pluralitě, byl to -- po diktatuře vlády jedné strany - vcelku přirozený vývoj. Bohužel, do dnešních dnů z tohoto étosu nezbylo vůbec nic. Svobodná občanská demokracie se v rukou lídrů nástupnické ODS postupně rozplývala a krátila, až z ní v rukou Mirka Topolánka zbyl hybrid typický a příznačný spíše pro totalitní režimy. Vrchní náčelník "strany modrých ptáků" zavelí, zneužije třetinového vítězství ve volbách k tomu, aby nastolil pomocí metod "noci dlouhých nožů" řád po svém, a okleští občana v jeho právech rozhodovat o čemkoliv. Vždyť zarytou nevolí k mechanismu referenda si Mirek Toplánek zadělává na něco, co se mu může vymstít. Jestliže totiž nedovede naslouchat a respektovat hlas lidu, nebude lid naslouchat ani hlasu jeho. To je obvyklá přirozená reakce. |