Smlouva byla uzavřena ještě před zahájením té podivuhodné páteční taškařice před televizními kamerami, která vyvrcholila tím, že jeden z poslanců se neuměl vhodně vyjádřit, takže z čistě pragmatického hlediska bylo celé to podpisování a morální exhibice s tím spojená naprosto zbytečná, protože šťastný los určil, že rozhodnuto bylo již po prvním z celkového počtu 198 stanovisek při dvou (zrádných, konstruktivních, vysoce morálních, spásných) absencích.

Nedá mi, abych neoprášil obecnou školu a nezeptal se, kolik to vlastně je dva poslanci?!? Málo nebo moc?!? Jedni mohou namítnout, že to pouhé jedno procento poslanců a s jedním procentem by se smlouvy uzavírat neměly. Jiní by mohli říci, že úplně regulérním koaličním smluvním partnerem je strana se třemi procenty poslanců. Někteří mohou říkat, že tři procenta je o dvě stě procent více poslanců než ti dva, ale jiní mohou říkat, že rozdíl je pouze čtyři poslanci a tudíž, vyjádřeno v procentech je rozdíl pouhá 2 procenta z celkového počtu poslanců. Jak vidno rozdíl mezi dvěma a šesti poslanci nám kolísá mezi dvěma a dvěma sty procenty.To je snad ještě větší rozdíl než mezi rádcem a spasitelem...

Inu, ceny a důležitost věcí se mění se situací. Vzpomínám, jak jeden vysoce postavený český vládní úředník hledal kdysi kdesi v Bruselu příslušnou minci v tehdy ještě v belgických francích, aby mohl vstoupit do automatizovaných dveří domku úlevy. Mohl udělat podle vlastních slov už jen právě ten jeden jediný krok. Dva už by znamenaly neodvratnou ztrátu prádla a snad i prestiže České republiky, stojící tehdy ještě daleko před branami Mumie. Nakonec tu minci našel, ale sám říkal, že zlatá cihla byla v té chvíli proti té minci jako kousek uhlí nebo propadlá jízdenka.

Vzpomínám si, že před více než 10 lety stačil jeden poslanec a jedna nepsaná smlouva nejdříve dvou, posléze třech politiků. Té době se říkalo nejdříve Teplíkova, posléze se ustálilo pojmenování Wagnerova. Pokrok nelze zastavit a proto máme dnes dva poslance a psanou smlouvu 5 politiků. Té době se bude říkat Melčákova. Procenta nechám na vás, ale jistě dojdete k závěru, že jde o krok vpřed (při vzpomínce na tu belgickou historku mám obavu, že dokonce o dva kroky i více). Jen připomenu, že tenkrát před 10 lety to nepsané fungovalo něco přes rok a pak přišlo zinscenované "Sarajevo" a Unie jistého Svobody. Za zády pak jistého Zielenice. Myslím, že když Václav Klaus hovořil o výsledku pátečního hlasování jako o kroku k předčasným volbám, velmi dobře věděl, o čem mluví. Má zkušenost.

V každém případě je u nás zaděláno na nový příběh ve stylu Bylo nás pět...