9. 2. 2007
Čert nepatří do pekla, ale do televizeCesta pozvolné kooperace a z ní vyplývající postupné integrace médií veřejné služby je cestou jejich přežití v nastupující digitální multimediální době. Odpovědi managementů obou médií veřejné služby v LN 2. 2. 2207 ukazují míru neprofesionality v seriózním uvažování o strategickém rozvoji. Obě média mají sice odlišný způsob práce, sídlí v různých budovách a používají odlišnou techniku i metodiku, jak prohlásila bývalá poslankyně, herečka Táňa Fischerová v Literárních novinách 5. 2. 2007. Obě však mají stejné zadání nás, občanů. Jsou to média veřejné služby, nejen prostředkem obživy herců a filmařů. Nastupující konvergence a digitalizace informačních, telekomunikačních a mediálních technologií ukazuje, že metody práce z doby analogové se budou diametrálně měnit. Někde už se tak děje -- dokonce i v samotných médiích veřejné služby. A nikdo neprotestuje. vyšlo dnes v Lidových novinách ČeRT - dosavadní průběh diskuse o možné spojení České televize, rozhlasu a tiskové kanceláře TÉMA BL |
ČT 24 si už dnes můžete poslouchat jako internetové rádio, některé pořady ČRo máte možnost vidět na obrazovce České televize nebo na internetu -- jako televizní. Na internetu uvidíte televizi i uslyšíte stanice ČRo. Obě média mají vlastní internetové stránky, Český rozhlas využívá desítek rss kanálů a fenomén současnosti -- podcast. Desítky gigabajtů pořadů jsou už dnes k dispozici nikoliv jen pro vysílání. Nejpodstatnější je, že současný multiplex digitálního vysílání DVB-T je společný, ze zákona určen ke spolupráci na jeho naplňování a tím i k programové koordinaci ČT i ČRo. Dalším digitálním prostorem spolupráce, jehož start se blíží, je DVB-H pro vysílání do mobilních telefonů třetí generace. Posledními společnými místy je vysílání přes vysokorychlostní internet -- IPTV a systém "rozhlasové" digitalizace T-DAB, který ale nejspíš bude také multimediální -- T-DMB. Multimediální budou také aplikace dopravního zpravodajství a jiné vymoženosti inteligentní dopravy (RDS). To, co dnes oběma médiím chybí, je systémová předvídavost v plánování budoucnosti. Poučit by se oba ředitelé mohli ve vydavatelství MAFRA. To mimo dvou deníků a několika časopisů vlastní rádio i televizi pro mladé, stejně jako rozsáhlý internetový portál s obrovským, veřejně přístupným archivem. Připravuje vlastní televizní zpravodajství i přímé přenosy, vydává CD i DVD. Multimedia publishing house -- vydavatelský dům, který primárně nerozlišuje JAK, ale pouze definuje CO, KUDY a případně ZA KOLIK ke svým čtenářům, posluchačům a divákům zašle. Možná je to tím, že má jen jednoho ředitele... Kooperace médií musí vždy začít tam, kde si to vyžádá realita. Pro ČT a ČRo je to propagace multiplexu a koordinace jeho programu, prolínání obsahu na internetu, kooperace v zahraničním i regionálním zpravodajství. Sdílení zázemí. Společná propagační, prodejní a půjčovní síť. Spolupráce při výrobě časopisů, knih a digitálních nosičů. Spolupráce zpravodajů namísto konkurence. Sdílení informačních zdrojů a znalostního zázemí -- nejen zpravodajství. Výběr koncesionářských poplatků. Spolupráce v evropských institucích -- EBU, Eurovizi. Spolupráce při záznamech koncertů, festivalů, divadelních představení. Uvažovaná privatizace ČTK je nesmyslem, majícím zajistit vytrvalý penězovod vedoucí do soukromého sektoru. Přitom už dnes chodí zpravodajové ČTK s kamerami či digitálními audiorecordery. Proč by nemohla všechna média veřejné služby poskytovat jedno multimediální zpravodajství -- minimálně se stejnou kvalitou i nestranností, jako dnes ČTK? Kooperace je vždy přínosnější, než konkurence. Politici mají vždy zjednodušující pohled Otázka sloučených veřejnoprávních médií je opravdu složitější a zaslouží si detailnější uchopení, v tom má mluvčí Českého rozhlasu Pavlík ve své reakci pro týdeník Strategie rozhodně pravdu. Je na čase začít. "Čert" vzbudil obavy. V mediální debatě politiků vyřčený námět na postupné propojení a vytvoření jedné české BBC vzbudil bouři. Představa konkurence tohoto rozměru a multiplikačního efektu vyděsila mnohé privátní vysílatele, mnohé politiky, mnohé ředitele i mnohé tvůrce. Stejně jako je před časem vyděsila představa desítek nových rozhlasových stanic pro jednotlivé skupiny posluchačů a "digitální" novelizace mediální legislativy, která ukončila většinu diskuzí o tom, jak to bude a jestli to vůbec bude. Ale veřejná služba se stane opravdu veřejnou a kvalitní jedině tehdy, jestli bude atraktivní i pro dnešní i budoucí mladé, jestli dokáže obstát v technologické i obsahové konkurenci ne "kopírováním" komerčních modelů, ale vlastní koncepční vizí. Vlastní odlišností a vlastní kvalitou. Obsahovou i technologickou. Survival game Nesmí vzniknout Česká komerční televize, či Český rozhlas pro důchodce, ale naopak -- kvalita šíření informací jako veřejné služby musí být etalonem kvality. Pro seniory i pro mladé. Pro učitele i pro žáky. Pro příznivce dechovky, jazzu, rocku i techna. Těm mladým prozatím školometský a veskrze nezáživný obsah vysílání veřejné služby příliš nevoní. Stejně tak jim nevoní "stará" hudba. Daleko víc je zajímá Jetix či KiKa, ty starší MTV, NOVA či jiné komerční programy. Případně YouTube na internetu. Ale oslovit mladé posluchače a diváky lze nejen nabídkou kolekce freemusic ke stažení, ale i atraktivním programem veřejné služby. Důkazem toho je rádio pro mladé -- Radio Wave 100,7 FM Českého rozhlasu, v ČT Medúza či animovaný seriál Pakárna, nebo pořad Šumná města či Planeta Věda. Své trvalé místo má Meteor či Toulky českou minulostí Českého rozhlasu. Model přežití je jednoduchý. Netkví v pokračování plkavých Banánových rybiček či přeslazené Kouzelné školky. Spočívá v maximální efektivitě vynaložených peněz, minimalizaci výdajů do privátní sféry ve všech oblastech, které jsou v komplexu funkcí veřejné služby klíčové. Nehonit se za reklamními koláči okamžité sledovanosti ale ve využití právě těch specifik, která odlišují média veřejné služby od těch komerčních. Informovat a vzdělávat, nejen bavit. Spočívá v co nejvíce uzavřeném koloběhu financí uvnitř institucí veřejné služby a co nejefektivnějším využití každé koruny i každé informace, která se v okruhu zpravodajů či redaktorů veřejné služby vyskytne. Spočívá v poskytování příležitostí mladým tvůrcům, v prostoru pro experimenty. Staré i nové technologie musí sloužit zvýšení kvalit programu a zefektivnění všech dostupných cest, jak ho doručit divákům, posluchačům či čtenářům. Zaslouží si to. Zpravodajství o událostech, a ne o dojmech Mnoho dílčích událostí, ze kterých je využito v omezeném čase vysílání jednoho z médií pouze několik sekund, se beznadějně ztrácí v zapomnění jako nezdokumentovaná součást historie, přestože byly předtím vynaloženy nemalé náklady na pořízení záznamů, ze kterých pak editor vystřihl těch několik sekund a několik "ilustračních" obrázků. I když druhé médium by využilo jinou sekvenci nebo by záznam použilo celý. Historici budoucnosti nás za toto plýtvání proklejí jako barbary. Pod křídly společné "tiskové agentury" by se mohly shromažďovat, vyhodnocovat a archivovat informace od všech zpravodajů, výsledné produkty by byly k dispozici i ostatním médiím nejen uvnitř komplexu veřejné služby, ale tvořily by nemalý zdroj příjmu prodejem do privátní sféry. Služba by se stala službou. Důležité je i oddělení minulosti od přítomnosti. Multimediální digitální archiv událostí by musel být pojat komplexně, pak by materiál bylo využito daleko lépe a divák, posluchač a čtenář by byl informován daleko kvalitněji a komplexněji. Událost je jedna, přesto je u ní hrozen novinářů. Každý vystřihne a použije kus. Každý jiný a nebo všichni jen jeden. To není zpravodajství o události, ale manipulace zpravodajstvím. To puzzle si musí skládat divák sám. Proč? Propojení dispečinků a redakcí zpravodajství, center technické, technologické a logistické podpory optickými datovými kabely by bylo výsledkem. Obrovské datové skladiště též. Mezi redakcemi by proudily informace. Dál by existoval newsroom televizního zpravodajství, dál by existoval i rozhlasový newsroom. Dál by existoval obrazový a textový newsroom (dnešní ČTK). Pouze by všichni viděli všem "do kuchyně" a používali by informace ostatních. Řadu "televizních" informací stejně provází obrázek telefonu či fotografie a hlas. Řadu zpráv rozhlasu by mohl provázet obraz, mapka či fotogalerie. K centrálnímu propojení zpravodajství alespoň v rámci Českého rozhlasu stejně jako ke kooperaci všech regionálních stanic a zvýšení jejich podílu na vysílání ostatních došel ve svém koncepčním uvažování i programový ředitel Ostrý ve svém projektu budoucnosti Českého rozhlasu na nejbližších pět let. Znalost minulosti je klíčem k budoucnosti Důležité je i vytvoření vrstvy společných služeb -- včetně společného Centra multimediálního vzdělávání, rešerší a sociologického výzkumu, včetně společných multimediálních vydavatelství a nakladatelství. Včetně řady časopisů -- od týdeníku po měsíčníky. Včetně honorářového centra či dokonce ochranné organizace pro kmenové autory. Včetně společného dispečinku, vytvářejícího "superteletext", elektronický programový průvodce a doplňkové služby digitálního vysílání a koordinujícího program tak, aby se do datového toku "vešel" v co nejlepší kvalitě. Koncerty vážné hudby potřebují více prostoru pro zvuk a méně pro obraz, hokejový přenos zase více prostoru pro obraz a méně pro zvuk. Zpravodajství asi hifi kvalitu nikdy potřebovat nebude, hudební stanice ano. Nezbytným se ukazuje doplnit redakční pracoviště rozsáhlým rešeršním zázemím a sofistikovanou analýzou a klasifikací informací. Informací je stále více, ty nové vytěsňují ty staré. Mnoho médií a mnoho novinářů nemá a nebo nechce mít paměť, odkazovat na zdroje, natož není zvyklé se učit stále něčemu novému. Je to pohodlné. Vysílání uplyne a nestává se pramenem citací, drobné nepřesnosti nebo neznalost se tolerují. Paměť posluchačů i diváků selhává. Nikdo nevyžaduje exaktnost. Vzdělání není nemoc Je trapné, navštíví-li tiskovku vlády redaktor, který neví, že zákon nevstupuje v platnost, je-li schválen vládou. Je trapné, navštíví-li parlament novinář, který nezná rozdíl mezi prvním, druhým a třetím čtením a neví, že druhému čtení v plénu předchází vždy projednávání ve výborech. Kvalita veřejné služby pak trpí a právem jsou novináři kritizováni za nekvalitu, nevzdělanost, bulvárnost, a mnohdy i za vyloženou intelektuální nedostatečnost. Specializace a vzdělávání je tedy nutností. Jejím předpokladem je specifické, "na míru ušité" školství a jistota kariérního růstu -- investice do lidského potenciálu. Toho nejcennějšího, co všechny instituce mají. Tvorba společného znalostního zázemí je pak logickým vyústěním možností, které přinese a vynutí si digitalizace a nové služby, které média budou v blízké budoucnosti plnit. Od telefonu jsme před deseti lety také čekali pouze volání. Orientace v souvislostech Historie elektronicky zveřejněných zpráv je zastřena a mnohdy zpřístupňována pouze za peníze. Ke zprávám či publicistice není většinou dodáván kontext -- doplňkové informace, dokumenty, profily a historie kauz či témat, souvislosti. Zejména tristní je tento stav v televizi, kde archiv přestává být archivem za rok a přepisy zpravodajských pořadů nejsou přístupné vůbec. Neexistuje stručná a přehledná kronika událostí a výroků o nich. Po létech, po měsících, po týdnech, po dnech. Nikdo už dnes neví, jaký názor měli jednotliví politici na dělení státu, na potraty, jak probíhala diskuze o odsíření elektráren. Nikdo dnes už neví, kdo byl kdy proti lustračnímu zákonu a proč. Co se stalo ten který den. Která byla nejvíce mediálně diskutovaná témata v kterém roce. Kolik kauz uplynulo do ztracena, aniž by se kdo ptal po výsledcích inscenovaných předvolebních skandálů. Neznáme minulost a opakujeme už jednou vyřčené, mnohdy opakujeme i tytéž chyby. Přitom otevření a bezplatné zpřístupnění mediální historie je jedním z úkolů veřejné služby. Zpřístupnění archivů ale stojí peníze. Přesto, že vlastní pořízení dat jsme už jednou zaplatili formou koncesionářských poplatků. Hic sun leones Dnes jsou evropské instituce (Evropská komise, Evropský parlament, Rada Evropy, soudní dvory) na chvostu zájmu médií, neboť neexistují specialisté, kteří by se trvale zajímali o projednávaná témata jednání, aktivity europoslanců, parlamentních frakcí a jejich názory. Jsme v Evropě a nic o ní nevíme. Nerozumíme jí. Neznáme názory svých zástupců zde a neznáme jejich agendu. Neznáme důvody, které vedou naše sousedy k odlišným názorům. Neumíme posoudit, zda politici pracují dobře a v náš prospěch nebo ne. Jeden zpravodaj televize či jeden zpravodaj rozhlasu v Bruselu není schopen postihnout šíři témat. Není schopen analyzovat odbornou tématiku, pochopit, co je důležité pro koho a sdělit to divákům či posluchačům. Těch oblastí mediálního nezájmu je ale daleko více. Většina médií si nevšímá výsledků vědy a výzkumu, a to přesto, že v centru evropské vědy -- ve středisku CERN je na 400 českých vědců. Většina médií se nezabývá těmi, kteří v životě dosáhli něčeho víc, než napsat hitovou písničku, bavit lidi na estrádách a nebo hrát v televizním seriálu strašidlo. Ti, co něco dokázali, umírají často námi nepoznáni a celebritami se stávají subrety. To vše jsou úkoly, které se lépe zvládají společně. Čiň čertu dobře, Ježkem se ti odmění Co přinese postupné propojení médií veřejné služby podle bývalého generálního ředitele Českého rozhlasu Ježka, který je dnes ředitelem Národní knihovny. Ten se domníval už před řadou let, že ačkoli jsou Český rozhlas a Česká televize v České republice samostatnými subjekty, přesto jde věcně o jednu instituci zabezpečující odlišnými prostředky elektronické vysílání veřejné služby - ČeRT. Český rozhlas a televize. O to více tato definice platí za situace, kdy digitalizace obě instituce vystaví daleko tvrdší, dnes už evropské konkurenci -- konkurenci, ve které například izolovaná malá česká nakladatelství na knižním trhu neobstála. Stejně rozdrobený a brutálním nájezdům globálních mediálních koncernů vystavený bude trh elektronických médií. Nejen ctihodná britská BBC, ale komerční producenti z Německa, Francie, USA či Japonska čekají, jak získají lokální vysílací licence a vytvoří celoevropské sítě. Česko je kamínek do mozaiky globálního snažení. Česká média veřejné služby jsou a měly by zůstat institucemi národní kultury, uchovávající ji, zpřístupňující ji a bránící ji. Vlastimil Ježek své argumenty sepsal v roce 2004. Většina z nich platí dodnes -- i přesto, že mnozí tomuto směru vývoje oponují. Tady jsou: BUDE TO LEVNĚJŠÍ
PRO TVORBU PROGRAMU I MARKETING OBOUSTRANNĚ VÝHODNÉ
ZDŮRAZNÍ SE PODSTATA SMYSLU EXISTENCE, KTEROU JE VYSÍLÁNÍ VEŘEJNÉ SLUŽBY
Pro většinu pohodlných je ale zachování programového, výrobního i vysílacího statu quo jedinou cestou, jak se ještě nějakou chvíli udržet. Po spuštění deseti konkurenčních televizních programů a desítek dalších rozhlasových programů na nových, digitálních platformách už bude pozdě plánovat budoucnost. Nastane krutá přítomnost. ČT 24 se stala po roce dětských nemocí plnoprávnou stanicí, která si hledá a nachází své místo v novém prostředí. Stejně tak si místo najde i sportovní ČT 4. Stále chybí vzdělávací a vědeckopopularizační program, archivní program a dětský kanál. Stále chybí cílená programová spolupráce obou médií, která by nebyla ojedinělým výkřikem, ale novou podobou veřejné mediální služby. Mediální legislativa se pro nejbližší dobu vyřešila, ČT a ČRo mají nárok na vlastní digitální multiplex. Média veřejné služby už nemusí žebrat o zvýšení koncesionářských poplatků. Televize už nebude muset být závislá na libovůli reklamních agentur. Pro nepochopení budoucích požadavků budoucích diváků i posluchačů, pro programové zakrnění a váhavé přešlapování už není omluvy ani výmluvy. Digitální budoucnost klepe na dveře. Článek vychází z diskuze, která se i o tématu vedla na mediální konferenci v Českém Krumlově v roce 2004 |
Radio Wave na vlně 100,7 FM | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
9. 2. 2007 | Čert nepatří do pekla, ale do televize | Štěpán Kotrba | |
17. 11. 2006 | Agitky Českých médií už netáhnou, není divu | Štěpán Kotrba | |
3. 10. 2006 | Rozhlas, jak ho vidí staří i mladí? Tragédie! | Ivo V. Fencl | |
3. 7. 2006 | Odpovědnost člena Rady a odpovědnost partajního sekretariátu | Štěpán Kotrba | |
30. 6. 2006 | ČTK: Rada žádá ředitele ČRo, aby zastavil přípravy dalších stanic | ||
23. 1. 2006 | Krutá pravda o Rádiu Wave | Bohumil Kartous | |
20. 1. 2006 | Rádio 1 a Reflex: barterově vyměňovaný prostor pro vzájemnou propagaci | Štěpán Kotrba | |
19. 1. 2006 | Potůček teče, vlna se valí... | Štěpán Kotrba | |
18. 1. 2006 | Vlna spláchne i potůček špíny | Štěpán Kotrba |