Na první pohled zastává Václav Klaus ve druhé otázce mnohem realističtější pohled. I když to není řečeno přímo, uznává současný, vědou stále přesněji dokumentovaný, úbytek ledovců. Navíc má pravdu v konstatování, že Země měla po většinu doby své existence teplejší klima a ledovců bylo daleko méně než dnes. Neméně pravdivé je i tvrzení, že ledovce ubývají již posledních 10 000 let. Bohužel i v tomto případě jde o realističnost velmi omezenou, která dogmatický postoj Václava Klause spíše potvrzuje než vyvrací. Proč? Protože v nedogmatickém přístupu se snažíme použít všechna relevantní, použitelná a dostupná fakta, nikoliv pouze fakta, která potvrzují naše názory!

Podívejme se ještě jednou velmi stručně na otázku klimatických změn. Existují vysoce odborné vědecké publikace, které bez jakékoliv (!) spojitosti se "zeleným aktivismem" dokumentují (svojí rychlostí) bezprecedentní nárůst teploty povrchu Země.

(Například ZDE)

(Či zde: ZDE - přístup k této studii je bohužel podmíněn předplacením časopisu The Nature či zaplacením administrativního poplatku tomuto vědeckému časopisu.)

Existují další studie, které poukazují na (z hlediska rychlosti) opět bezprecedentní celoplanetární úbytek ledovců.

(Např. zde: Haeberli, W., Frauenfelder, R., Hoelzle, M. and Maisch, M. 1999. On rates and acceleration trends of global glacier mass changes. Geografiska Annaler, 81A(4), 585--591., či zde: Bishop, M.P., Olsenholler, J.A., Shroder, J.F., Barry, R.G., Raup, B.H., Bush, A.B.G., Copland, L., Dwyer, J.L., Fountain, A.G., Haeberli, W., Kääb, A., Paul, F., Hall, D.K., Kargel, J.S., Molnia, B.F., Trabant, D.C. and Wessels R. 2004. Global land ice measurements from space (GLIMS): Remote sensing and GIS investigations of the Earth's cyrosphere. Geocarto International, 19/2, 57-84.).

Existují výpovědi českých i světových klimatologů, které vcelku přesvědčivě hovoří pro přijetí faktu, že globální oteplování existuje a je spolupůsobeno člověkem.

(Viz například klimatolog Ladislav Metelka ZDE či klimatolog Jan Pretel zde: ZDE.)

A na druhou stranu existují vědci klimatologové, kteří obě tyto interpretace většiny současných klimatologů zpochybňují. Jsou ve znatelné menšině, ale rozhodně mohou mít pravdu.

Jsem přesvědčen, že za tohoto stavu věcí bychom se všichni my -- neklimatologové měli vyjadřovat velmi zdrženlivě, a zejména čekat na výsledky dalších testů a měření, které mezi většinovým názorem o globálním oteplování a menšinovým názorem proti němu rozhodnou.

Toho však bohužel Václav Klaus není schopen. Nechce, nebo neumí čekat. Dopředu ví, že environmentální interpretace je nepravdivá. Má pravdu a žádné tzv. kruciální testy potvrzující či vyvracející jeho hypotézy nepotřebuje. Podívejme se znovu na vybranou pasáž rozhovoru:

Klaus si znovu vybírá pouze ty údaje (dlouhodobé ubývání ledovců, teplejší klima Země i v minulosti), které potvrzují jeho teorii. Údaje, které jsou s ní v rozporu (bezprecedentní rychlost nárůstu teploty povrchu Země, bezprecedentní úbytek ledovců, pravděpodobný vztah mezi lidskou produkcí CO2 a zvyšováním teploty povrchu Země) nejenže neuvádí, ale ani nebere vážně. Lze o takovém postoji napsat, že je racionálně kritický? Myslím, že v žádném případě. Je to daleko spíše postoj těch, kteří se nemohou mýlit, a proto se také nikdy nemohou poučit svými omyly. Tedy postoj dogmatiků.

Podívejme se na třetí otázku, ve které se podle mého názoru Václav Klaus vyrovnává s tím, že čím dál tím méně vědců-klimatologů, západních médií i dalších konzervativních politiků sdílí jeho klimatický skepticismus.

Dříve než se pustíme do rozboru výše zmíněné pasáže, prosím laskavého čtenáře, aby si představil následující situaci.

Pan Novák je přesvědčen o své neomylnosti a zároveň má pocit, že vynalezl způsob, jak spalovat zemní plyn s 99% účinností převodu tepla na elektrickou energii. Nechá tedy postavit první elektrárnu, ale účinnost je nižší než 50%. Nechá postavit druhou, třetí, čtvrtou a účinnost stále zůstává 50%. Jestliže se pan Novák nemá rozloučit se svou neomylností, musí za neúspěchem stát nějaký nepřítel. A čím více 50% účinných elektráren bude stát, tím zákeřnější, organizovanější a podlejší musí být tento nepřítel. Čím více bude důkazů o tom, že se mýlí, tím více si bude pan Novák jist zlovolností a mocí imaginárního nepřítele.

Psychologicky banální způsob sebeobrany, jehož příkladů známe z dávné i nedávné historie mnoho. Skvěle tuto pokřivenou sebeobranu dogmatiků vystihli ve svých knihách či esejích Arthur Koestler či George Orwell.

A teď si znovu připomeňme situaci Václava Klause. Předseda britských konzervativců, tzn. strany, která byla našemu prezidentovi v mnohém vzorem, David Cameron je přesvědčeným zastáncem teorie globálního oteplování způsobovaným činností člověka a chce rychle jednat. George Bush už si svým klima-skepticismem také není příliš jistý. Vědecké konference klimatologů přinášejí stále sofistikovanější důkazy o globálním oteplování a jeho spojitosti s činností člověka. Klima-skeptikové jsou ve velmi těžké defenzivě a mnohé z jejich argumentů byly vyvráceny. A Václav Klaus přitom ví, že pravdu má on.

Kdo jiný mohl takovou blamáž a překroucení pravdy zavinit, než silné, mezinárodní zelené hnutí, které chce zničit svobodný svět? Zelené hnutí, které z principu nemůže zajímat nic jiného než nečestné "krátkozraké a navýsost přízemní politické cíle", jak píše Václav Klaus v další ze svých odpovědí. Což o to, logika je to bezchybná. Její zásadní vadou však je, že nás nutně přivádí k intelektuální slepotě a nakonec i morální neodpovědnosti. Jinak jistě inteligentní, a podle mého názoru dokonce i vnitřně poctivý, Václav Klaus nechť je nám důrazným varováním.

Protože krátká závěrečná pasáž rozhovoru Václava Klause již podle mého názoru nepřináší žádnou doplňující informaci dovolím si přejít k závěru.

Nevadí mi domýšlivost Václava Klause, svým způsobem má být na co pyšný. Nevadí mi, že některé veřejné akce jeho think-tanku CEP připomínají setkání, při kterých se přesvědčení mezi sebou dále ujišťují o své pravdě, jakkoli takové prostředí nemohu považovat za intelektuálně příliš podnětné. Co mi ale vadí, je fakt, že se Václav Klaus, CEP a další svým dogmatismem v environmentálních otázkách zpronevěřují a obrací na hlavu odkaz takových myslitelů, jakými byli F. A. Hayek či K. R. Popper (jsem si při tomto svém tvrzení vědom faktu, že K. R. Popper oprávněně kritizoval část zeleného hnutí). Ti totiž, na rozdíl od mnoha současných liberálů, hledali ve svém díle nové odpovědi na nové otázky. A víru svých předchůdců, svého mládí i svoji vlastní víru podrobovali nemilosrdné kritice bez ohledu na výsledek. To je podle mého názoru intelektuální odvaha, to je boj za otevřenou společnost, který nikdy nekončí. Nikoliv dogmatismus, jak nám ho ve zkoumaném rozhovoru předvedl Václav Klaus.