12. 5. 2006
O profesionální deformaci v demonstraciAsi jsem profesionálně deformovaný. Deformovaný třeba i dlouhodobými pobyty v zahraničí. V zahraničí coby diplomat reprezentující svou vlast. Mnohokrát za posledních deset dnů, které otřásly předvolební kampaní, jsem přemýšlel o tom, co mi nesedí na "případu Jacques." Vrtalo mi to opětovně hlavou a stále se vracela nějaká neuchopitelná myšlenka a zkušenost. |
Jste-li vysláni kamkoliv k dlouhodobému pobytu, znamená to plnění pracovních úkolů v prostředí, které je nové, a přináší vám to tudíž zcela nečekané situace. Situace, o kterých víte, že ač se budete jakkoliv snažit, být na ně připraven, nastanou a vy na ně připraven nebudete. Život je příliš pestrý a přináší roztodivné momenty. Předpokládat se dá ledacos, ale ne všechno. Riziko, že se stane něco neočekávaného, je vždy a všude, v zahraničí vzrůstá tím, že -- stručně řečeno -- jste jinde. Že se stále učíte znát mentalitu obyvatel země, kde pracujete, jejich zvyky, že se seznamujete s prostředím, s jednáním partnerů. V neposlední řadě se stále chováte s vědomím, že reprezentujete zemi, která vás k práci v zahraničí vyslala. Je to něco jiného, než když jste týden na dovolené. Tyto úvahy mne nakonec dovedly k jednomu momentu, který mi připadá zvláštní. Být účastníkem demonstrace, shromáždění, prostě jakéhokoliv shluku osob, a tedy v prostředí, kde se dá očekávat problém, rozhodně bych měl s sebou v kapse svůj identifikační průkaz, který bych byl připraven použít. Průkazem rozumím, to nejlepší potvrzení své identity (pro diplomata v zahraničí je to karta osvědčující příslušnost k diplomatickému sboru), jindy to může být služební (novinářský) či jiný průkaz, který z vás dělá osobu, které dokument potvrzuje, že někam, ve vztahu k dané situaci, patříte. Na místě paní Jacques ve stejné situaci bych udělal jediné. V průběhu slovní potyčky s muži zákona bych z kapsy vyndal průkazku Úřadu vlády, sdělil bych kdo jsem a problém by byl vyřešen. Tak by zřejmě postupovala většina lidí, kteří se neřídí heslem --Není třeba se učit, život nás naučí. Není hrdinstvím padnout, hrdinstvím je se zúčastnit i v ošemetných situacích, přežít pokud možno bez úhony a vrátit se zpět. Děti, rodiče, zaměstnatel, přátelé to od profesionálů očekávají. Asi jsem profesionálně deformovaný. Autor působil na českých velvyslanectvích v Addis Abebě a Athénách, dnes pracuje na Ministerstvu a průmyslu a obchodu ČR, oblast mnohostranné obchodní politiky, vztahů k WTO a EU |