Mým cílem není ani vyvracet teorii vyvrcholení množství těžené ropy (jako stručný úvod do problematiky by mohl sloužit např. článek Pavla Kohouta), ani zpochybňovat potřebu šetřit energiemi. Jen chci poukázat na to, že každá teorie platí jen do té míry, do jaké jsou splněny její výchozí předpoklady.

A to může být právě v případě ropného vrcholu problém. Pravděpodobně správnou teorii, jak platí pro jedno ložisko a více méně neměnnou technologii těžby, nelze aplikovat na celosvětovou těžbu jako celek. S nedávným růstem cen ropy se prudce zvýšily investice do technologie extrakce a každému musí být jasné, že s lepším (a dražším) zařízením a rostoucími náklady mohu udržet těžbu ložiska na vysoké úrovni až do jeho téměř úplného vyčerpání. Investice jdou i směrem dalšího geologického průzkumu a jsou oznamovány stále další a další nová naleziště ropy (v mořích a ve větších hloubkách pod povrchem). Přesto že většině lidí je tedy jasné, že nakonec k vyčerpání ropných zásob jednou nutně dojde, žádný seriózní vědec si dnes netroufne říci, kdy to bude a jak bude vypadat profil budoucího růstu nebo poklesu těženého množství.

A co s tím má společného Rádio Jerevan? Když jsem pod článkem pana Brože objevil odkaz na OPEC Bulletin, pojal jsem jistou nedůvěru. Dosud jsem totiž nezaznamenal, že by OPEC tuto problematiku mediálně řešil(a) a zejména že by docházel(a) k jednoznačným (katastrofickým) závěrům českých peak olejářů ("Ropný zlom do deseti let").

Takže:

• citovaná pasáž není na stránce 6, jak hlásilo RJ, ale začíná na straně 60 (nepodstatné)
• maximální produkce by se neměla ani podle teorie vyvíjet podle logistické křivky (která má tvar S) ale podle derivace této křivky (ale každý stejně ví, co autor chtěl říci - nepodstatné)
• odkazovaný článek sice uznává (nebo spíše hlásá) konec éry levné ropy (což je samozřejmé, neboť v zájmu producentů ropy je, aby to všichni spotřebitelé věděli a smířili se s tím), ale vůbec neřeší, zda světová ekonomika má nebo nemá nejvyšší čas na změny.
• autor odkazovaného příspěvku neříká, že vrchol "zřejmě nastane ... přibližně v příští dekádě" (a už vůbec ne do deseti let), ale že nastane v "neurčité budoucnosti" (str. 58), přičemž níže je upřesněno, že pesimisté věří, že už nastal (a světe div se -- bez fatálních dopadů na světovou ekonomiku a blahobyt lidstva vůbec), zatímco optimisté jeho nástup datují za rok 2020 až 2030. Většina by se tak prý mohla shodnout na tom, že to nebude trvat dlouho a mohlo by to přijít již během příští dekády.
• článek neříká, že výše uvedený fakt "nedává světové ekonomice postavené na tomto primárním zdroji mnoho času ke změnám", ale že se blíží konec období, kdy je světová ekonomika poháněna převážně ropou. Hned v dalším odstavci však dodává, že ropný vrchol neznamená, že ropa dojde, ale jen to, že se těžba nebude dále zvyšovat a rostoucí poptávka bude tlačit cenu již jen jedním směrem -- vzhůru (ano, takovéhle poselství bych od OPECu očekával).

Tolik tedy k dvojí možné interpretaci jednoho textu. Článek OPECu je z ekonomického pohledu spíše popisný a pokud má nějaké poslání, pak obhájit vysokou a v budoucnu rostoucí cenu ropy. Země OPEC totiž v současnosti řeší dilema. Na jedné straně je v jejich zájmu co nejvyšší cena ropy, na druhé straně nechtějí přehnanou cenou omezit poptávku po svém zboží. K poklesu poptávky (a tedy i poklesu příjmů) by mohlo dojít jednak v důsledku výrazného zpomalení světové ekonomické aktivity (růstu HDP), nebo v důsledku náhlého přechodu vyspělých zemí k alternativním energetickým zdrojům (tento přechod by však nemusel být vůbec spojen s poklesem ekonomické aktivity a životní úrovně, ba naopak, výzkum, vývoj, výroba a provoz nových technologií by mohly ekonomický růst stimulovat). Pro země OPEC by však mohl zejména druhý scénář znamenat nevratný pokles poptávky po ropě. Pozvolný přechod k alternativním palivům, která budou postupně vyplňovat mezeru mezi rostoucí poptávkou po energiích a stagnující a postupně klesající produkcí ropy však je v článku popisován jako jev naprosto přirozený s tím, že cena ropy by měla fungovat jako faktor, který takovýto hladký přechod umožní.

Naopak článek pana Brože (a jemu podobné zlomové články) se nám naopak snaží pouze naznačit, že něco (ale co?) není v pořádku, že nám vlády a bůhví kdo ještě něco (ale co?) tají a že jestli teď neuděláme nějaký zásadní krok (jaký?), tak budeme brzy hořce litovat.

Skutečnost je ale taková, že tisíce vědců na celém světě vyvíjejí nové technologie (místo planého tlachání v mediích) a vlády vyspělých (ale i většiny rozvojových) zemí řeší energetické koncepce (někdy k pramalé radosti protijaderných ekologistů) a jen tržní cena ropy rozhodne o tom, kdy tyto technologie začnou být rentabilní a které varianty koncepcí budou použity. Byla, je a bude to jen a pouze cena, která ovlivňuje efektivní využívání jakéhokoliv omezeného zdroje mnohem lépe, než by to dokázaly sebeprozřetelnější vládní politiky.

Pro čtenáře, kteří jsou ochotni nechat se převědčit, že katastrofa není jediným možným a zákonitým důsledkem vývoje lidské civilizace, bych závěrem doporučil zajímavou esej o "nevyčerpatelnosti" přírodních zdrojů.