Šlo vlastně o to, že jsem smrt jednoho pacienta považoval (a dodnes považuji) za svoje osobní selhání. Problém tenkrát nebyl v odborné rovině, tam jsem si mohl vyčítat jen málo, ale problém byl v dostupných informacích od kolegů, kteří se o něj starali, a jak se ukázalo později, ty informace byly zcela zavádějící. Hodně dlouho mně ten pacient navštěvoval ve snech a občas to dělá i teď....

Tenkrát jsem pochopil, že jsem byl možná finální příčina jeho konce, ale nebyla to moje vina.

Dnes ten rozdíl chápu tak, že na příčinu je korekcí změna postupů, snad bych mohl říci poučení. Na vinu je nápravou trest. Asi nikdo to nevyjádří líp než to učinil ruský epileptik z konce předminulého století ve svém románu Zločin a trest.

V mém případě se tři další pojmy - pomsta či odplata nebo vykoupení uplatňují těžko. Snad tak, že ve své každodenní práci hledám vykoupení.... a vím, že se už nenechám splést informacemi jakkoliv renomovaných kolegů. Moje hlava je stejně dobrá jako hlava jiných a člověk a asi nejenom v medicíně si má nejprve udělat vlastní názor a teprve potom ho konfrontovat s názory ostatních.

Proč uvádím tuto svojí jistě osobní a nepřenositelnou zkušenost v souvislosti s věcmi, které se odehrály druhý den muslimské poutě do Mekky? Snad právě proto, aby bylo ujasněno, aby se vyčistily pojmy.

Situaci v Iráku znám bohužel z dávna. Stejně jako mnoho Čechů jsem tam před revolucí pracoval. SH nebyl příčinou místní situace. Ta byla jeho východiskem toho, kolik měl volnosti při řešení situace v Iráku a myslím, že Štěpán Kotrba to popsal zcela precizně. Možná bylo jeho vinou, že zvolil určité způsoby řešení. Asi bylo. Ale náprava na vinu je trest. Ale trest smrti není trestem, je tečkou. Tečka. Nic, žádné uvažování, zvažování možností a náprava člověka. Paradoxně pro mne je trest smrti pomstou a odplatou a zároveň vykoupením v jednom okamžiku.

Jak se denně přesvědčujeme, lidí je hodně. Na smrti mnohých nikomu nezáleží. Nejvyšší představitel Iráku ale byl jiný případ. Měl být uznán vinným a projít si svojí torturou odpuštění. To, co se stalo v našem televizním videoklipovém světě, bude velmi dlouho rozdělovat směs kultur v Iráku a velmi dlouho znevěrohodňovat naše "západní" vychloubání o civilizaci, demokracii a lidských právech.

Ta věc se neměla stát a její důsledky asi v tuto chvíli nahlédne jen málokdo. Ale ještě je čas na to se považovat za "příčinu" a tak hledat faktickou nápravu. Až jednou někdo za nás rozhodne, že to byla naše vina, už bude s největší pravděpodobností pozdě.......