8. 12. 2006
Chávez, Castro, Bush, Hitler, Stalin... a omyly Fabiana GolgaNevěřila jsem, když jsem si v deníku Metro z úterý 5. 12. 2006 na straně 5 přečetla poznámku šéfredaktora, Brazilce Fabiana Golga. Už samotný titulek - výčet politiků současnosti a minulosti, řazený v podivuhodném sledu od Cháveze po Stalina, ve mně rozsvítil kontrolku. A což teprve obsah článku. Novinář, jehož periodikum poskytuje nestandardní prostor neotřelým pohledům, upozorňujícím na neofašismus, rasismus a xenofobii, zplodí čtyři sloupečky nesmyslů. Napíše je novinář, který pochází z kontinentu dvou světů, kde si každý den podává ruku bída s bohatstvím. Fabiano Golgo, který je Čechům s dobrou pamětí znám jako někdejší šéfredaktor časopisu, prodávaného lidmi bez přístřeší -- časopisu, jenž nese název Nový prostor. Metro 5. 12. 2006 , Fabiano Golgo: Chávez, Castro, Bush, Hitler, Stalin ZDE |
Co se stalo, že autor klade v článku hloupou řečnickou otázku, zdali se změnilo za Cháveze postavení nejchudších, když jim tento charismatický státník politikou strany vítězící v demokratických, mezinárodně uznaných volbách, zabezpečil zdravotní péči? Správně Golgo odkazuje na "zkorumpované elity, které dříve odčerpávaly ropné bohatství Venezuely jen ve svůj prospěch, zatímco osmdesát procent obyvatelstva žilo v chudobě". I tomu Hugo Chávez učinil přítrž, protože nerostné bohatství má dle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech sloužit všem lidem, nikoli jen úzké skupince zbohatlíků. Jak je, bohužel, dosud ve světě pravidlem: 80 % nerostného bohatství Země patří 15 % obyvatel nejbohatších zemí. Jak hloupě se ale ptá Golgo, zdali Castrovým režimem vyslaní kubánští lékaři ošetřují venezuelské obyvatele, zdarma. Jistěže musí být letecky dopraveni, ubytováni, jistě dostávají i plat, který je bezpochyby vyplácen ze státních prostředků, získaných prodejem venezuelské ropy. Dostávají ale plat dělníků, nikoliv elit. Protože se tak dobrovolně rozhodli v rámci velkorysého vzdělávacího programu kubánské vlády. Programu mezinárodního obchodu, předznamenávajícího budoucnost, znalostní společnost. Zdůrazňovat, že venezuelští nejchudší "přesto dál žijí v chudobě, bez zaměstnání a mnozí bez elektřiny a tekoucí vody", je přinejmenším nespravedlivé. Jeden politik, byť charismatický, a dokonce proslulý jako sjednotitel Latinské Ameriky chudých, nemůže za několik let odstranit všechnu bídu, kterou vytvořily předcházející generace vládců a kolonistů této velké latinskoamerické země. Copak takovou zkušenost pan Golgo, ze své rodné země, Brazílie, kde vládne obdobně prolidový prezident Lula da Silva, nemá? Na jiném místě téhož vydání deníku Metro (článek "Hugo Chávez ovládne na šest let Venezuelu", autor Jan Černý) se dokonce dočteme, že od "stoupence Fidela Castra se po jeho znovuzvolení dají čekat radikalizace socialismu a další nediplomatické výpady vůči Bushovi a vůbec USA". Může-li Bush "nediplomaticky" zasahovat do vývoje celého světa včetně preventivních válek a organizovaných státních převratů, může jiný politik, který se neleká vojenské síly USA, směle "redukovat vliv Bushe v Latinské Americe". Proč ne? Vraťme se ještě k nepodařené Golgově glose, jejíž závěr hodnotím jako největší propadák. "Podporovat Cháveze (anebo Castra) jen proto, že máme společného "nepřítele" -- Bushe, to je jako podporovat Stalina jen proto, že byl proti Hitlerovi...". Golgo projevuje své neznalosti historických reálií a musíme mu doporučit prolistovat si dějepisné učebnice 2. světové války. Omluvou snad může být jen jeho zámořský původ. Je známé, že "demokratické" síly světa včetně USA a Velké Británie podporovaly Stalina a s ním i SSSR právě proto, že bojoval proti Hitlerovi. I v současnosti podporují mnohé "demokratické" síly světa včetně Španělska, Francie či Kanady Chávezův režim, nejen proto, že vystupuje za sebeurčení latinskoamerických národů, protože zavádí bezplatné školství a lékařskou péči, protože zkrátka dává milionům lidí šanci na lepší život, který jim předchozí ultrapravicové režimy neumožnily. Bohatství Venezuely se ve vzájemně výhodných mezinárodních vztazích projeví i v bohatství těch, kteří Venezuelu podporují. Chávez nekouše. Chápu pak, že mnozí komentátoři a novináři, kteří "kopou" právě za ty, kterým plyne zisk z ovládání cizího nerostného bohatství či z práce jiných, se s takovou realitou nemohou vyrovnat a snaží se přesvědčit českého diváka či posluchače, podobně jako redaktor Filip Kanda v České televizi (3. prosince 2006, Události): "A tak zatímco chudá polovina země Cháveze miluje, druhá, ta bohatší, v něm vidí populistu, diktátora a komunistu, který využívá bohatství země ve prospěch sociálních programů pro své stoupence". Polovina z 26,5 milionu Venezuelanů žije pod hranicí životního minima. "Ahora Para Todos!" Mělo to znít jako nadávka a přitom je to vyznamenání. Je-li využíváno bohatství země "pro každého" - ve prospěch povznesení životní úrovně většiny jejích obyvatel, pak je to skvělá vizitka politika. Byť by ho nazývali komunistou a mysleli to jako nadávku. |