Vážení přátelé, chystají se parlamentní volby a mnozí se snaží nacházet východisko z naší neutěšené politické situace ve volbě Strany zelených.

Ale - ach ouvej, Strana zelených již od 24. září 2005 není již tím, zač ji dosud většina lidí pokládá. Zelený program nahradil modro-hnědý program kariéristické totalitní kliky Martina Bursíka, Petra Uhla a dalších spiklenců, kteří do té doby činnost Strany zelených soustavně sabotovali, likvidovali a všemožně narušovali. Na podvodném tzv. "mimořádném sjezdu" Strany zelených v Pardubicích, ve dnech 24.-25. září 2005 (dále jen Pardubický puč) si uzurpovali veškerou moc ve SZ a zavedli tvrdou "normalizační" totalitu. Veškeré demokratické a pluralitní snahy likvidovali a nesouhlasné hlasy umlčovali. Z orgánů Strany Zelených a z kandidátky na parlamentní volby systematicky odstraňovali všechny, co měli odlišné názory a nehodlali se plně podřídit Bursíkově totalitě, naproti tomu podporovali kandidaturu ultrapravičáckých šovinistických sil, jako např. bývalých čelních představitelů Sládkovy SPR-RSČ (kandidátka Středočeského kraje - Robert Gruzovský, bývalý vůdce Sládkovy "Republikánské mládeže", předseda ZO Kolín, kandidátka Plzeňského kraje - předseda ZO Plzeň, bývalý vůdce západočeské krajské organizace Sládkovy SPR-RSČ Zdeněk Legát a mnozí další). A soudruh Petr Uhl, ač na jednu stranu má plnou hubu lidských práv, tak na druhou stranu podporuje své ultrapravicové neonacistické spojence ve Straně zelených.

Ve straně zelených existovala tzv. "platforma Otevření", která SZ neustále poškozovala a rozvracela, způsobila neúspěch SZ v kandidatuře do Evropského parlamentu, ale Pardubickým pučem, který se konal v rozporu se stanovami SZ, se chopili totalitní moci a SZ plně ovládli. Stranickým "Vůdcem" se stal bývalý lidovec, dokonce bývalý ministr KDU-ČSL Martin Bursík a stranickým "Politrukem" se stal "revoluční" marxista a (bývalý?) trockista, dnes již pouze kariérista a pravicový normalizační marxista Petr Uhl. Část demokraticky a "Zeleně" orientovaných členů SZ ze Strany odešla a utvořila demokratické politické hnutí Zelení - www.hnutizeleni.cz/ a jiná část ve SZ zůstala a pokoušela se ji znovu přivést na demokratickou cestu. Bohužel - nezdařilo se, pseudohusákovská uhlo-bursíkovská "normalizace" zvítězila. Klerikální Vůdce Martin Bursík nyní visí jako mlýnský kámen na krku Strany zelených. Stejně jako kdysi předsedové sociální demokracie a lidovců Zdeněk Fierlinger a Josef Plojhar byli z kariéristických důvodů zrádci vlastních stran, přesně tak je nyní zrádcem vlastní Strany zelených její předseda Martin Bursík.

Jeho povolební program je jasný a jediný - získat pro sebe ministerské křeslo v příští vládě, a tomuto cíli je ochoten podřídit veškerý povolební program. Již nyní byl předvolební program SZ sestavován tak, aby nedocházelo k jeho kolizím s ODSáckou "Modrou šancí". Samozřejmě pak jediná možná koalice, kde se mu to podaří může být pravičácky-nacionalisticko-klerikální koalice ODS, KDU-ČSL a SZ. ... Hlas pro Stranu zelených se - paradoxně - stane hlasem proti zelené politice. Bursík se totiž naprosto vůbec nechystá splnit očekávání svých voličů a touto zradou na voličích naprosto podlomí důvěru veřejnosti ke SZ, což bude mít za následek naprostý kolaps této strany, a to i v době, kdy už Bursík bude zbaven funkcí a vyloučen. Důvěra se buduje těžko, ale ztrácí velice snadno.

Svým hlasem pro SZ se tak vlastně stanete jejími hrobníky, neboť nebudete hlasovat pro Zelené, nýbrž pro lidovce Bursíka. Strana zelených ale není Bursík. Mlčící většina členů s tímto samozvaným diktátorem nesouhlasí, ale není ji to nic platné a kdo se ozve, je likvidován.

Bursík se obává i preferenčních hlasů na kandidátce SZ, neboť ne všichni kandidáti jsou mu dostatečně poslušní. Např. ve Středočeském kraji se snaží blokovat kampaň opozičních kandidátů Daniely Matějkové a Matěje Stropnického, zřejmě aby nebyla ohrožena kandidatura sládkoveckého neonacisty Roberta Gruzovského, v Praze zakázal příliš vířit hladinu kolem policejní brutality proti Kateřině Jacques, která jako kandidátka č.2 by jeho samotného mohla preferenčními hlasy snadno přeskočit.

Vždyť i samotný Bursíkův post č.1 na kandidátce byl podvod. Ještě před vyhlášením prvního kola primárních voleb se Bursík v médiích prohlásil lídrem kandidátky SZ. Poté neprošel ani prvním kolem primárek ve své vlastní základní organizaci Praha 1. Demokratickým způsobem se ale vyřadit nenechal a ve druhém kole na pražské krajské konferenci zavedl hlasování jako z dob Husákovy normalizace. Pozice č.1 se totiž nevolila tak, jako pozice ostatní, ale samostatně a byl pouze jediný kandidát - samozřejmě Martin Bursík. Bylo možno si tedy zvolit - buď Martina Bursíka, anebo Martina Bursíka, stejně jako kdysi byl výběr buď KSČ, anebo KSČ.

Již podruhé (poprvé na Pardubickém puči) vyhrál Bursík "volby" jako jediný kandidát. Ve volbě, kde bylo kandidátů více, zvítězila velice přesvědčivě a vysoce mladá a velice schopná kandidátka, politoložka Kateřina Jacques, která tak díky Bursíkovu podvodu nemá na kandidátce pozici č.1, nýbrž pozici č.2. Bursík si uvědomuje, že Kateřina je daleko schopnější než on a že má ve straně větší podporu. A proto se bojí, aby jej svými preferenčními hlasy ve volbách "nepřeskočila". Je mu také jasné, že levicová orientace Kateřiny je pro Zelené voliče (kteří jsou převážně levicoví) daleko přijatelnější, než klerikálně-pravičácká modro-hnědá orientace Vůdce Bursíka. Svojí arogancí, nafoukaností, bezohledností, kariérismem, egoismem, pravičáctvím a totalitním diktátorstvím by Martin Bursík mohl být jednovaječným dvojčetem Václava Klause.