Podle Vysokého komisaře pro uprchlíky při OSN (UNHCR) dodnes kvůli válečným útrapám uprchly z Iráku dva miliony lidí, především do sousedních zemí -- Sýrie, Jordánska, Libanonu, Turecka atd (jiné údaje z OSN mluví dokonce o více než dvou a půl milionech uprchlíků). Tentýž zdroj dále udává, že v zemi živoří ještě necelé dva miliony uprchlíků, vyhnaných z domovů z totožných důvodů.

Na základě těchto šokujících skutečností bylo ze svých domovů, díky americké invazi a následné okupaci, vyhoštěno 16% Iráčanů. Zpráva uveřejněná minulý rok lékařským časopisem Lancet uvádí, že od března 2003 do června 2006 zemřelo v důsledku ilegální invaze a následků s ní spojených mezi 392.000 až 943.000 lidmi (sami autoři této studie se přiklánějí k vyššímu údaji).

To by znamenalo, že téměř každý pátý Iráčan byl válkou buďto vypuzen ze země nebo zabit (!)

Invaze a okupace, která měla Iráčanům, trpícím jednak pod smrtícími ekonomickými sankcemi, implementovanými Spojenými státy, a Saddámovou tyranií, přinést mír a stabilitu, jim však naopak přinesla naprostý nedostatek základních potravin, astronomickou inflaci, žalostnou ekonomickou situaci, kolaps ropného průmyslu -- samotného jablka sváru. Ceny potravin -- zeleniny, vajíček, čaje, základních komodit -- plynu na vaření, elektřiny, astronomicky vzrostly. Nezaměstnanost se pohybuje mezi 50% až 70%, třetina obyvatelstva žije v chudobě a zemi zamořila epidemie dětské podvýživy. Přístup k pitné i užitné vodě je pod úrovní, předcházející samotné invazi. Podle Manfreda Nowaka z OSN dosahuje mučení vězňů v iráckých věznicích vyšší intenzity, než tomu bylo za Saddámova režimu.

Ano, je třeba si uvědomit, že slibovaná svoboda a konec tyranie na křídlech americké mise způsobila obyčejným lidem v Iráku ještě hlubší utrpení, nevídaný chaos a beznaděj.

Zatímco přinášel americký celoplošný tisk hrůzné zprávy o zvěrstvech v súdánském Darfúru, New York Times horovaly pro nekompromisní zásah, aby tu byla ukončena "genocida", naturalistické vylíčení skutečné situace v Iráku jako by představovalo jakési nepřekročitelné tabu. Podle OSN bylo v darfúrském válečném kotli od roku 2003 zabito na 200.000 lidí a další dva miliony obyvatel vykořeněny. Zde však běží o násilí muslima proti muslimu, tedy o válečné zločiny páchané Arabem, a tudíž existuje další důkaz o neútěšném islámském fanatismu; náš štít zůstává posud neposkvrněný.

Vysoký komisař pro uprchlíky při OSN (UNHCR) hodnotí ve své zprávě slovy, že hlavní vinu irácké tragédie nesou na svých bedrech Spojené státy, neboť jejich prvořadou povinností coby okupační síly bylo zajistit klidný chod země a bezpečnost občanů, namísto rozdmýchání sektářských bojů a uskutečnění praktického rozvratu celé země.

Mezinárodní společenství ignoruje urgentní apely humanitárních organizací, volajících po řešení uprchlické krize, vzniknuvší v Iráku. V Sýrii žije v současnosti necelý půlmilion palestinských uprchlíků, jimž je po desítky let upírán návrat do domoviny, spolu se stovkami tisíců Libanonců, které z domovů loňského léta vypudila izraelská agrese. Odhaduje se, že měsíčně do této země uprchne 40.000 Iráčanů. Možnosti země pomoci jim jsou ale vyčerpány. V Libanonu se v současnosti nachází kolem 40.000 iráckých běženců, načež je země dalšímu exodu neprodyšně uzavřena. V Jordánsku nabývá situace podobných kontur jako v Libanonu. Naproti tomu USA, hlavní viník irácké diaspory, jsou ochotny udělit azyl 7.000 Iráčanů, konkrétně těm, kterým doma hrozí, že budou pronásledováni kvůli podpoře americké okupace.

Opět se domnívám, že je třeba začít s kritikou u sebe a nalít si bez okolků čistého vína; zločiny spáchané ve jménu euroamerické civilizace, k níž se tak hrdě hlásíme, musíme dokázat přesně pojmenovat a vypořádat se s nimi, což vyžaduje extrémní míru otevřenosti, a teprve pak poukázat na zločiny páchané našimi oficiálními a neoficiálními nepřáteli.

Nechť je irácká katastrofa varovným mementem všem velmocím, jejichž hamižné pudy přehlušují přirozené právo všech lidí na důstojný život.