Na snímcích je dobře identifikovatelná Kateřina Jacques, současná poslankyně Strany zelených. Nemám nic osobního proti mladé političce coby ženě a matce, dokonce generelně pociťuji nadstandardní sympatie k mladým lidem, aktivním ve veřejném životě, a ženám v politice nadržuji obzvlášť. Je to taková má soukromá pozitivní diskriminace. Vždyť i já jsem žena, která se pohybuje v politice, byť jednou nohou, a vím, co takové zařazení obnáší...

Vždyť můj světonázor a dosavadní poznatky z reálného života mi jasně říkají, že Mezinárodní měnový fond není organizací, jejímž upřímným zájmem je snížení chudoby současného světa, a protestovat proti němu se tedy sluší! Má "alma mater", radikálně levicová KSČM, se ve svých programových dokumentech jasně vymezuje proti organizacím typu MMF, Světová banka či NATO. Nazývá je pravými jmény. MMF a SB jsou "nástroje hromadění zisku a diktátu nadnárodního kapitálu, nástroje rozbíjení a likvidování národních ekonomik i omezování sociálních výdajů. Tyto organizace v zemích střední a východní Evropy přivodily (v zájmu vyřazení potenciální konkurence) rozvrácení ekonomických struktur" (viz Dokumenty VI. sjezdu KSČM, kapitola Postoj KSČM k zasedání MMF, SB a NATO v Praze, str. 31).

Nemám však takový libý pocit, jak by se mohlo zdát, uvědomuji-li si současné zařazení paní Jacques v politickém establishmentu České republiky. Vnucuje se mi otázka, proč tato demonstrantka, dnes předsedkyně poslaneckého klubu zelených, tak ochotně a radostně vstoupila do koalice s lidmi, jejichž politické snažení je právě na straně podpory těchto globálních struktur? Proč žena, která nebojácně atakuje organizace, přiživující se na nespravedlivém rozdělování světového bohatství, poté, co vstoupí do vysoké politiky a cítí šanci účastnit se exekutivy, odhazuje část své minulosti a stává se z ní přitakávač pravice? V paměti se mi vynořují vzpomínky na záběry televizních kamer z koaličních jednání konzervativní ODS a lidovců s "pokrokáři a ochránci životního prostředí a lidských práv" -- zelenými. Blonďatá hlava Kateřiny Jacques pokyvující státnickým moudrům premiéra Topolánka na oficiálních tiskových konferencích... v jiném záběru důstojně se tvářící Kateřina Jacques v kruhu pravicových politiků, se kterými hodlá na několik příštích let (či měsíců?) spojit svou politickou kariéru. Nevadí, že tito koaliční partneři nalézají svou ekonomickou a politickou oporu právě v náruči MMF a SB?

Bylo by zajímavé vědět, jak se s tím srovná svědomí Kateřiny Jacques. I tento příběh "zelené" političky je podnětem pro přemýšlení premiéra Topolánka. Mohl by dumat nejen o peripetiích svého soukromého života a o mladších spolustranících, kteří mu dýchají na záda. Ale také o topolánkovsko-čunkovsko-bursíkovském slepenci, kterému se rozhodl šéfovat.

Autorka je tiskovou mluvčí KSČM