Podle lidí, kteří se chtějí s Britskými listy vypořádat tím nejjednodušším způsobem, tzn. dostat je mimo jejich osobní mýtus a zbavit je tak nároku na existenci, je tento internetový server "bolševický". Lidé, kteří si kladou vůči sobě samým vyšší nároky na zdůvodňování přijímaných postojů, argumentují tím, že Britské listy podporují levici, k čemuž většinou dokládají publikace některých otevřeně levicově orientovaných autorů. Tito lidé nechtějí rozumět skutečnosti, že Britské listy jsou otevřené diskusi bez ohledu na politickou orientaci a namítají, že redakce diskusi modeluje k obrazu svému.

Ano, to je ostatně práce jakékoliv redakce, aby diskusi -- pokud se rozhodne jí dát prostor -- řídila. V uvažování těchto lidí je takové objektivní řízení diskuse postaveno na principu zveřejňování protikladných názorů. V praxi to znamená, že fundovaný a precizně argumentačně vybavený text stojí vedle redakčního nebo čtenářského blábolu determinovaného omezeností autora na stejné úrovni. Britské listy jdou dál a snaží se jasně oddělovat zajímavé a nové, ale zároveň argumentačně vybavené texty od těch, které čerpají ze zažitých a často mylných stereotypů produkovaných a habituovaných v omezeném prostoru ulity české společnosti. Argumentem vyšší úrovně, který jsem zaznamenal od těch nejpřemýšlivějších kritiků, je zpochybňování toho, zda jsou Britské listy schopny zvládnout nepochybně náročnou editorskou práci. Je nijak neskrývanou slabinou Britských listů, že jejich redakce je personálně velmi omezená a že je proto takřka nemožné dosáhnout objektivity.

Sám jsem několikrát upozorňoval na to, že na Britských listech dochází k nemístnému zkreslování. Na rozdíl od většiny kritiků zde ale vidím funkční pojistku proti tomu, aby tyto případy (k nimž nedochází cíleně, jak je tomu běžné v českých redakcích, ale pouze kvůli redakčnímu omezení) nezůstaly bez reakce. Britské listy totiž zveřejní jakoukoliv věcnou (a někdy i zcela iracionální a směšnou) kritiku vlastní redakční a editorské činnosti. Pokud by kritici Britských listů byli ochotni slyšet tento argument, museli by svůj odmítavý přístup k Britským listům změnit.

Protože jsou ale většinou motivování jinými faktory, než je snaha o objektivní pohled na skutečnost, nechávají tento argument bez odezvy. Je to pro ně nutnost, protože by museli uznat podstatu existence tohoto média, což se jim z pro mě nepochopitelných důvodů nechce.

Z pohledu kritiky je proto zajímavé, jaká vlastně je struktura čtenářů Britských listů. Z výsledků dotazníku, který byl na stránkách Britských listů zveřejněn a který měli čtenáři možnost vyplnit, vyplývá, že čtenářská obec Britských listů se rekrutuje z úplně jiných společenských vrstev, než by si kritici (ale i někteří přispěvatelé) Britských listů přáli.

Je nutné samozřejmě připomenout, že u volně přístupného dotazníku není možné zaručit úplnou pravdivost získaných dat, ale poměr nepravdivých informací v těchto případech nezkresluje skutečnost do takové míry, aby výsledky nebylo možné interpretovat. Zvláště u vzorku několikanásobně převyšujícího běžný počet respondentů veřejně respektovaných sociologických šetření...

Charakteristika čtenářské obce Britských listů na základě dotazníku, který vyplnilo více než 5 000 respondentů, ukazuje, že čtenářská obec Britských listů se velmi podstatně liší od skupin, kterými jsou charakterizována ostatní média v ČR. Takto vysoký vzorek, společně s celkově vysokým počtem pravidelných čtenářů BL (cca 13 000 individuálních čtenářů denně, 46 000 týdně a 140 000 měsíčně) zároveň zaručuje, že se nejedná o popis nějaké výjimečné situace nezávislé na realitě běžné pro tuto společnost. U nejzajímavějších kritérií se nabízí vcelku snadno dostupné srovnání, protože většina médií má podobným způsobem svou vlastní obec zmapovanou. Omezme se na média psaného slova, která jsou nejbližší Britským listům.

Nejslabší čtenářskou skupinou BL z lidí v produktivním věku jsou čtyřicátníci. To je zároveň nejsilnější čtenářská skupina MF Dnes.

Čtenářská obec BL je poměrně vyvážená. Nejsilnější skupinu představují lidé ve věku mezi 20 a 29 lety (cca 29 %), téměř stejně zastoupené jsou populační dekády 30 -- 39 let a 50 -- 59 let (cca 19 %). Zajímavou odchylku tvoří lidé ve věku 40 -- 49 let, kteří jsou mezi čtenáři BL zastoupeni z lidí v produktivním věku nejméně (cca 14 %).

Velmi zajímavé je, že právě tato populační skupina v pozdním středním věku tvoří nejsilnější část čtenářské obce MF Dnes, deníku, který o sobě v reklamní prezentaci tvrdí, že "analýzy nezávislých agentur prokázaly i to, že MF DNES přináší nejobjektivnější politické zpravodajství."

Z osamoceného údaje jistě nelze dělat žádné dalekosáhlé závěry, ale je zajímavé uvědomit si, že ti lidé v době společenského zlomu, tedy na prahu devadesátých let, byli většinou ve věku 20 -- 29 let, což je pro většinu lidí věk, v němž se formují pevné (a často bohužel rigidní) názory osobního pojetí reality, z nichž vyplývají také politické postoje.

V reálných podmínkách historie této společnosti, pokud si můžeme dovolit malou generalizaci, byli tito lidé socializováni v kleci rozpadajícího se alegorického vozu socialismu, který je nevědomky naučil nevytvářet si vlastní názory, respektive nenaučil je, jak se vlastní názor vytváří. Když pak najednou padly kulisy a za nimi se objevil daleký obzor, propuklo něco jako sociální agorafobie a touha přichýlit se k určitému názorovému proudu, který tento děsivý prostor omezuje, byla velmi silná.

Zdá se, že právě tato skupina lidí, která nepochybně z velké části čerpala informace pro formování svých osobních postojů právě z "objektivního zpravodajství" a neméně obětavé názorové části nejčtenějšího českého deníku, je jeho pojetím objektivity silně ovlivněna, což se projevuje také v menší akceptaci prostoru vytvářeného Britskými listy.

Ve srovnání s Lidovými novinami je situace inverzní. Polovina čtenářů LN je ve věku více než 50 let, přičemž u mladších čtenářů je poměr lidí ve věku 40 -- 49 let také nejslabší (13 %). Oproti BL čte LN procentuálně daleko méně mladých lidí ve věku 20 -- 29 let.

Věková struktura čtenářů HN je v tomto směru nejvyváženější -- mezi lidmi v produktivním věku je nejslabší skupinou čtenářů skupina 20 - 29 let (19 %), nejsilnější skupinou jsou padesátníci (27 %). Lidé ve věku 30 -- 50 let tvoří 21 %, respektive 22 % čtenářů HN.

Deníkem pro starší čtenáře je jednoznačně Právo. Právo se také věkem svých čtenářů nikde nechlubí, takže se lze dozvědět pouze marketingově stylizované informace typu "87 % čtenářů Práva jsou lidé ve věku nad 30 let" nebo "65 % čtenářů Práva tvoří lidé ve věku 45 - 65 let". Ve srovnání s poměrně letitým čtenářstvem LN je podíl čtenářů práva ve skupině "nad 30 let" ještě o 10 % vyšší.

U čtenářů samostatně vycházejícího serveru Aktuálně.cz (ostatní zpravodajské servery velkou měrou čerpají ze spolupráce s výše uvedenými deníky) podle očekávání klesá návštěvnost s věkem -- velmi vyrovnané jsou skupiny 12 -- 19 let (tvoří 27 % čtenářů!) a 20 - 29 let (28 %). S věkem pak zastoupení v jednotlivých populačních dekádách klesá.

63 % čtenářů BL trpí vyšším než středoškolským vzděláním, MF Dnes uvádí 22 %. Klesá s podílem vzdělaných čtenářů důvěryhodnost a serióznost?

Pokud odečteme čtenáře, kteří uvedli vyšší odborné vzdělání (cca 5 %), BL čte cca 58 % lidí s vysokoškolským vzděláním. Pokud odečteme i čtenáře s bakalářským vzděláním (necelých 8 %), stále ještě více než 50 % čtenářů BL připadá vysokoškoláky s magisterským (34 %) případně doktorským stupněm vzdělání (16 %).

To je ve společnosti, ve které tvoří vysokoškolsky vzdělaní lidé zhruba 8 % populace, velmi silné číslo.

Je na místě se ptát, proč vysokoškolsky vzdělaní lidé v této společnosti hledají jiné informační zdroje a čtou internetový e-zin vydávaný na kolenou, když mají k dispozici deník s "nejobjektivnějším zpravodajstvím". Není to samotné důkaz, že česká mediální scéna nefunguje jak má a i přes své výjimečné možnosti ovlivňovat veřejné mínění nedokáže přemýšlivější jedince přesvědčit, že je důvěryhodná?

Tento argument vcelku dobře potvrzuje tendence, která se projevují při porovnání s ostatními tiskovinami. Vcelku jednoznačně nejvyšší poměr vysokoškolsky vzdělaných čtenářů uvádějí dlouhodobě zřejmě nejsolidnější plošný deník, Hospodářské noviny, a to přes 40 %. I u nich sice převažují středoškoláci s maturitou (44 %), ale oproti dalším deníkům je tento poměr nejvyváženější. Takové Lidové noviny, které se často chlubí vzděláním svých čtenářů, ve skutečnosti čte 29 % lidí s vysokoškolským vzděláním (oproti minulému roku se jedná o posun o 7 %). Těžiště čtenářů LN tak tvoří lidé se středním vzděláním, kde jsou vyrovnané skupiny s maturitou (35 %) a bez maturity (26 %). Sesterská firma MF Dnes má z hlediska vzdělání svých čtenářů strukturu ještě více s blížící rozložení společnosti podle vzdělání -- vysokoškolsky vzdělaných čtenářů listuje Mladou frontou údajně 22 % (posun o tři procenta vzhůru oproti loňskému roku), nejvíce je středoškoláků s maturitou (40 %, zde je nutné ještě připomenout, že nejsilnější skupinou podle věku jsou lidé mezi 40 -- 49 lety) a druhou nejsilnější jsou lidé se středním vzděláním bez maturity (29 %).

Právo čte ve srovnání s ostatními deníky vysokoškolsky vzdělaných lidí zdaleka nejméně. Na druhou stranu právě čtenářská obec Práva kopíruje z hlediska vzdělání nejpřesněji stav v celé populaci. To už se ale nedá říct o věkovém složení této obce, kde silně převažují lidé v pozdním produktivním a postproduktivním věku. To také ovlivňuje vzdělanostní strukturu čtenářů Práva.

Ani profesionálně připravovaný internetový deník Aktuálně.cz vysokoškolsky vzdělané čtenáře netáhne. Významnou roli hraje jistě vysoký podíl čtenářů pod hranicí 20 let, proto tvoří významných 20 % čtenářů lidé se základním vzděláním. Vysokoškoláků chodí na Aktuálně.cz okolo 24 %, nejvíce je opět lidí s maturitou (42 %).

Nedá se s určitostí tvrdit, že vzdělanostní struktura čtenářů jednotlivých periodik přímo úměrně souvisí s jejich seriózností. Každý deník má svá specifika, například Právo, které postrádá silnější skupinu vysokoškolsky vzdělaných lidí, je do značné míry handicapováno svou neslavnou tradicí z dob socialismu, kdy měl jeho rudý předchůdce informační monopol. Přitom alespoň názorová část deníku o třídu převyšuje literárně usmolené a naivně zaslepené agitky komentátorů Mladé fronty a Lidovek.

Stejně tak ovšem je třeba vidět, jak stárne čtenářská kohorta MF Dnes, které přibývají čtenáři v kategoriích nad 40 let, ale nepřibývá stejný počet mladších. To je výraz stejné rigidity, jakou trpí významná část společnosti. Jedná se o propojené nádoby.

Přesto poměr vysokoškolsky vzdělaných lidí vypovídá ve prospěch či neprospěch daného média, i když je důvodem pouhá statistická zkušenost, že vzdělanější lidé jsou schopni lépe a s větší odpovědností přijímat a vyhodnocovat informace a následně utvářet své názory.

Čtenáři "bolševických" Britských listů patří k lidem s vysokými příjmy, čtenáři Mladé fronty jsou sociálně potřebnější

85 % čtenářů Britských listů jsou ekonomicky aktivní lidé. I v tomto ohledu převyšuje čtenářská obec BL o 15 % MF Dnes, u LN a Práva je pochopitelné, že podíl ekonomicky neaktivních bude vzhledem k vyššímu průměrnému věku čtenáře také vyšší. Pouze čtenářská obec Hospodářských novin se jako v dalších případech blíží zjištěným údajům o čtenářích Britských listů (asi není náhodná ani relativně nízká čtenost "náročných" Hospodářských novin).

Až paradoxně vyznívají údaje o tom, že Britské listy mají přes veškerou svou "levicovost" relativně bohaté čtenáře. Více než 36 % čtenářů uvádí čistý příjem převyšující 20 tisíc Kč (uvedený údaj by byl pravděpodobně vyšší, bohužel první den nebyla k dispozici možnost volby 30 -- 35 tis. Kč). Sociodemografie HN z roku 2005 uvádí, že nad tuto hranici se dostává 14 % čtenářů.

Dá se předpokládat, že životní úroveň čtenářů HN rostla, tudíž rozdíl bude menší. Zároveň je nutno zdůraznit, že v dotazníku BL se zdráhalo na tuto otázku odpovědět zhruba 18 % respondentů, zatímco statistika HN uvádí celých 46% odmítnutí odpovědi dotazu na výši příjmu. Porovnání tohoto kritéria s ostatními deníky bohužel není k dispozici. Je však možné srovnávat čisté příjmy domácností.

V tomto směru je mezi čtenáři Britských listů 42 % těch, kteří žijí v domácnosti s čistým příjmem převyšujícím 30 tis. Kč. Mezi čtenáři MF Dnes je v této příjmové skupině zastoupení 29 %, chudší jsou čtenáři LN s 21% účastí. Ještě nižší je samozřejmě tento údaj u Práva.

Nejblíže tak budou v tomto směru čtenáři Hospodářských novin, kteří z hlediska příjmu převyšují znatelně čtenářské obce ostatních plošných deníků. Citovaná sociodemografie HN nenabízí srovnatelné kritérium, ale uvádí, že 33 % čtenářů HN žije v domácnostech s nejvyšším životním standardem. Internetový server Aktuálně uvádí 26 % návštěvníků, jejichž domácnost disponuje více než 30 tisíci Kč měsíčně.

Není určitě z hlediska serióznosti média nijak zajímavé, jaké příjmy mají čtenáři. Zajímavé je to z toho důvodu, že Britské listy jsou často nahlíženy jako médium, které koncentruje nespokojence, revoltéry a "levicové" živly. Jak je vidět, o informace, které Britské listy přinášejí, mají zájem zejména lidé, kteří dosahují sociálního uspokojení a nemají příliš důvodů, hledat řešení svých sociálních problémů.

To signalizuje, že jejich důvody, proč čtou Britské listy, spočívají v něčem úplně jiném. Samozřejmě je nutné brát v úvahu také to, jaký podíl ze sociálně úspěšných lidí hledá alternativní zdroje informací a skutečné názorové zrcadlo, protože čtenáři Britských listů představují pouze zlomek této společensky hybné skupiny. Doufejme, že část společensky dostatečně saturovaných lidí s těmito sklony je co nejvíce, společnosti to může jedině prospět.

Britské listy čtou v drtivé většině muži z velkých měst. Ostatní média se takovou statistikou chlubí, i když zdaleka nedosahují takových poměrů. O čem to vypovídá?

Muži mezi čtenáři Britských listů naprosto převažují. Z dotazníku vyplývá, že tvoří téměř 83 % čtenářů. V marketingových materiálech deníků je fakt převahy mužů vždy zdůrazňován kvůli hlavní roli mužů při rozhodování o důležitých a objemných investicích. Hospodářské noviny se chlubí tím, že mezi čtenáři je 62 % mužů. To je patrně ve srovnání s ostatními deníky číslo, kterým je možné se chlubit. Právo uvádí, že podíl mužů je okolo 55 %, u deníků Mafry mi není tento podíl znám, ale nebude příliš odlišný. Mladá Fronta uvádí, že má v Praze 276 tisíc čtenářů, což představuje něco okolo 22 %. Server Aktuálně.cz uvádí 55% podíl mužů.

Značnou převahu mezi čtenáři Britských listů mají také lidé žijící ve velkých sídlech. Rozhodně nejsilnější zastoupení mají čtenáři, kteří uvádějí příslušnost k sídlu většímu než 500 tis. obyvatel, což v ČR splňuje pouze Praha (32 %). (* Významné procento tvoří čtenáři ze zahraničí -- takřka 5 % čtenářů BL žije na Slovensku, dalších více než 5 % návštěvníků BL pak žije nejčastěji v USA a Kanadě (1,2 %), Velké Británii (0,9 %) a Německu (0,7 %). Celkem tak žije mimo ČR více než 10 % čtenářů BL.)

Druhou nejsilnější skupinu představují lidé žijící v ostatních větších městech v ČR, tedy ve městech s počtem obyvatel oscilujícím mezi 100 a 500 tisíci (17 %). Dalších více než 50 % je vcelku rovnoměrně rozloženo v kategoriích do jednoho, do pěti, do dvaceti, do čtyřiceti a do sta tisíc obyvatel (od 8 do 11,5 %). Dohromady tak tvoří více než 70 % čtenářů lidé žijící ve městech s počtem obyvatel vyšším než 20 tis. lidí. Lidové noviny uvádějí v tomto srovnání asi 60 % čtenářů (38,5 % čtenářů žijících v městech osídlených více než 100 tisíci obyvateli). U Práva je už poměr čtenářů z velkých sídel zjevně nižší, lidé žijící ve městech nad 20 tisíc lidí tvoří zhruba 46 % čtenářů (21 % čtenářů Práva žije ve městech s více než 100 tis. obyvateli). Server Aktuálně.cz navštěvuje 59 % čtenářů z měst větších než 20 tis. obyvatel (31 % z měst nad 100 tis. lidí).

Co vlastně znamená taková převaha mužů a obyvatel velkých měst mezi čtenáři Britských listů? Nabízí se dvojí odpověď -- Britské listy nabízejí témata blízká mužům a obyvatelům velkých měst. Druhou možností je, že česká společnost je stále ještě deformovaná dlouhoprstou historií a že ženy nejeví zájem o témata nabízená Britskými listy jednoduše proto, že je v této kulturní šabloně nepovažují za "svá" témata.

Pokud bych chtěl charakterizovat tématiku Britských listů, jedná se zcela jistě o veřejná témata, ve kterých převažuje politický kontext. Z toho důvodu můžeme vyloučit, že by Britské listy nabízely témata k ženám odtažitá. Skutečně žádný Red hot nebo podobný stimulátor erekce:)

Veřejná témata, třeba v politickém kontextu, nejsou ničím, o co by měli větší zájem projevovat právě muži. Jedná se o témata společná a proto je možné odmítnout možnost, že by Britské listy psaly pro muže. To, že ženy tato témata sledují daleko méně než muži, není pojetím Britských listů, ale tím, jaký poměr je ženám v České republice vůči těmto tématům přisuzován.

Ve místním humoru jsou témata jako fotbal a politika přisuzována výhradně mužům. Dokáže si někdo představit, že by některou z ústředních rolí v politickém humoru (např. v karikaturách) hrála žena?

Pokud karikatura nezobrazuje konkrétní osobu, zobrazuje v politických souvislostech téměř výhradně muže. Humor, který představuje zprostředkování rozdílu mezi oficiálním a lidským, odhaluje vcelku nechtěně taky tuto skutečnost. Žena v ČR není zoon politikon, ale spíš živočich obývající úplně jinou niku. Proto je čtenářek Britských listů relativně málo a bylo by dobré, kdyby se toto číslo zvyšovalo.

To ale neznamená, že by se o Britské listy měly snažit, právě naopak. Pouze tehdy, pokud se procento čtenářek začne zvyšovat bez změn v podobě BL, bude to znamenat pozitivní posun na barometru vnitřní společenské emancipace.

Souvisí snad vyšší procento lidí z větších měst s "velikostí" témat, která BL nabízejí? Zájem o lokální témata je u řady lidí z menších měst pravděpodobný, ale není to určitě jediný ovlivňující faktor. Ve větších městech je také větší koncentrace informací, na které člověk může narazit a tudíž může snáze narazit i na Britské listy. Bylo by jistě zajímavé vědět, jak se změnila struktura čtenářů poté, co deník Metro několikrát upozornil na Britské listy.

Tato skutečnost totiž znatelně zdvihla stabilní návštěvnost Britských listů a vzhledem k tomu, že Metro vychází převážně v Praze, je možná převaha čtenářů z Prahy (téměř třetina čtenářů BL), způsobena právě tím. Není tedy asi potřeba přikládat tomuto poměru jiný význam než ten, že BL čtou lidé, kteří o tomto serveru vědí. Pokud by se tedy informovanost o BL zvýšila lokálně, jak tomu bylo v Praze, tento poměr by se zase změnil. Stačilo by pouze, aby česká média citovala Britské listy vždy, když z nich čerpají informace i názory. To by patrně četnost Britských listů velmi podstatně zvýšilo.

Sociodemografie Mladé fronty Dnes www.mafra.cz ZDE