Do panelu zasedli prezident společnosti Lagardere v ČR Michel Fleischman, vedoucí katedry mediálních studíí VŠ JAK a bývalý člen RRTV Petr Žantovský, generální ředitel Rádia Blaník a City Petr Dvořák a členka rady ČT a spolutvůrkyně prvního zákona o rozhlasovém a televizním vysílání Zdena Hůlová.

Bývalý ředitel ČRo a nynější ředitel Národní knihovny Vlasta Ježek, kterého měli pořadatelé pozvaného do panelu, nepřišel. Poté, co nejspíše zjistil, čemu by byl přítomen. Duální vysílání se nebilancovalo, pouze zněla dojemná starost komerčních vysílatelů o obsah, kvalitu a charakter veřejné služby v současné době. Falešná starost. Michel Fleischmann to řekl nakonec narovinu - lobboval za 110 miliónů reklamy z objemu ČRo. Moderátor Radko Kubičko z ČRo 6 se opakoval, zakoktával a přebreptával. Panelisté i diváci se místy v diskusi neorientovali. Každý hovořil o tom svém. Čili - vše jako obvykle. Jen Míla Jebavá, Petr Cibulka a další z řad pravicových mimoparlamentních pidi straniček se nedostavili... Je po volbách.

Sídlo ministerstva kultury je jako pevnost, kde se musíte nejdříve hlásit na bráně, abyste mohli vstoupit. To je jeden z důvodů, proč se tam nikdo nehrne. Druhým důvodem je únava z jalové diskuze, která se vede už několik let. Téma koncesionářských poplatků jitřilo mysli ultraliberálů vždy. Od utrpěného volebního vítězství zachránců trhu bez přívlastků z ODS se se starostlivými ochránci veřejnoprávnosti roztrhl pytel. Třetím důvodem byl "prodloužený víkend" oslavující 17. listopad. Všichni raději jeli na chalupy nebo na houby.

Absence kohokoliv z televizí za situace, kdy se téma mělo týkat celého trhu elektronických médií, přispělo k diskuzi neodborné, pouze lobbistické. Exhibice členky Rady ČRo Dany Jaklové také nesdělila nic nového - jejím cílem je minimalizace veřejné služby, aby nemohla být vážným konkurentem komerčním rádiím za situace, kdy jsou oslabena neschopností se vyznat ve složitém světě nastupující digitalizace médií. Jaklová tuto snahu už ani nezastírá vůlí koncesionářů. Ano, jsou i tací koncesionáři, kteří by nejraději koncesionářské poplatky neplatili a existenci médií veřejné služby považují za zločin. Dana Jaklová na veškerou dosavadní snahu o digitalizaci vysílání ČRo reaguje se starostí úzkostlivého hospodáře. Snad až příliš úzkostlivého. Nelíbí se jí rozšiřování služby mladým posluchačům v podobě regionálního studia a digitální stanice Radia Wave, nelíbí se jí ani all news rádio Česko v DVB-T, o "vědeckém" programu stanice Leonardo v DVB-T a na internetu ani nemluvě. Doposud nevydýchala, že se jeho redaktoři pouští na reportáže do Afriky za čápy s baťůžky, "které pak někdo v Africe sežere", jak se jednou vyjádřila na zasedání předsednictva Rady. Nelíbila se jí ani tak trochu jiná reality show Odhalení, pořízená z reklamního rozpočtu stancie. Přesto, že proslavila rozhlas po celém světě a přinesla mezinárodní cenu za nejinovativnější multimediální produkt roku 2006. Už jednou se pokusila veškerý vývoj programových formátů zastavit. Nelíbí se jí experimenty v digitálním vysílání vůbec, neb "posluchači nemají k dispozici digitální přijímače". V tomto bodu se shodla s Fleischmannem na sto procent. Zapomněli ale oba, že digitální přijímače už existují. Počet doposd prodaných set-top-boxů je nezajímá, switch off analogvých televizí v roce 2010 či digitální multiplex veřejné služby také ne. Jaklové i Fleischmannovi se prostě nelíbí multimedializace obsahu, protože "rádio má zůstat rádiem a nemá být televizí". I tací ředitelé rádií jsou. I tací koncesionáři. I tací radní.

Fleischmann nechce do "televizního" multiplexu DVB-T, chce čekat, až se "technologie usadí" a až budou jasné "ekonomické modely, jak jistojistě na vysílání zbohatnout. Jako bych slyšel obavy předsedy asociace rozhlasových soukromníků Michala Zelenky, který přiznal na semínáři v Krumlově, že na vstup do digitálního prostoru nemají soukromníci peníze. Český rozhlas by je mohl svými investicemi do nových technologií "uzbrojit".

Petr Dvořák, generální ředitel Rádia Blaník a Rádia City projevoval až dojemnou starost o obsazení manažerských postů v Českém rozhlase, kde začínal svou kariéru. Narozdíl od komerčních rádií ale není v ČRo jediným kritériem sledovanost. To už by zahynula jak stanice Vltava, tak mnohé regionální stanice či ČRo 6. Plnění úkolů veřejné služby ze zákona je kritériem hlavním.

Diskutovat o patnácti letech vývoje lze pouze s těmi, kteří chtějí diskutovat. Toto diskuze nebyla. Pouze jedno ztracené odpoledne. Anglická průmyslová revoluce skončila už před více než sto lety, rozbíjení strojů dělníkům práci nezachovalo a pokrok nezastavilo. Globalizace, všehoschopná privatizace ani mediální digitalizace veřejnou službu nezahubí a nepřinese nadvládu kartelu privátních médií. Přeci jen, ať mnozí chtějí či nechtějí, jsme už součástí postupně se intergrující Evropy, kde média veřejné služby mají své pevné místo a divoké posametové experimenty už jsou dávno za námi. Je patnáct let po vzniku duálního mediálního systému v České republice.

zvukový záznam celé Rozpravy Českých médií na téma 15 let duálního vysílání | 28MB WMA

Autor je členem Rady Českého rozhlasu