Štěpán se netají tím, že za minulého režimu nebylo zase tak špatně, jak se říká, a že dneska zase není tak dobře, jak se říká. V mediálním prostoru si tak nasazuje masku ombudsmana bdícího nad svátostí panenské reality, která neustále někoho láká, aby ji zprznil. Stojí ho to skutečně velké přemáhání, aby na veřejnosti utajil, že pravým důvodem jeho (podle vlastních slov skromné) podpory různým projektům je vlastně nedostatek estetického prožívání. Ani s Kambou nechce dovádět, ani od čápů si nenechá zaplatit a strádá. Chybí mu dechovka.

Bývaly to časy, když jel člověk v sobotu po venkově a ze všech funkčních amplionů obecního rozhlasu vyhrávala muzika do kroku i do zpěvu. Dnes marně, týden co týden, vyráží Štěpán mimo Prahu, aby zachytil poslední zbytky té Doby na vlastní uši. Večer pak jezdívá donquijotský hrdina zklamaně domů, vždy s nějakou věcí od vietnamských stánkařů. Nic jiného mu obecní rozhlas neporadil ani nezahrál. Dechovku už prostě není slyšet.

Štěpán Kotrba je spíše solitér se sklonem k sebepřeceňování, a proto nikdo nic nepostřehl. Nikdo nebyl v těch těžkých chvílích na blízku a nikdo mu nepodal pomocnou ruku, když to nejvíc potřeboval. Pak se v něm cosi změnilo. Léta traumatizovaná osobnost Štěpána Kotrby doznala silných patologických změn a nově zrozený člověk -- démon začal spřádat šílený plán. Plán na návrat dechovky do veřejného prostoru a obnovení někdejší slávy české lidové hudby. Velkou nadějí pro něj i pro všechny ostatní byl vznik rádia Haló Futura, kde by možnost realizovat dechovkovou realitu nebyla úplně od věci.

Jenže realizace rádia se zvrtla a Kotrba svým sofistikovaným způsobem, připomínajícím složitostí šifru, proklel redakci a zuřivě se vrhl do boje za restauraci dechovky infikací ČRo a rozšířením infekce pomocí jeho vlivu. Štěpán Kotrba začal přemýšlet jako virus!

Původní snahou Štěpána Kotrby bylo zprůchodnit pro dechovku ČRo1. Stanice s největším vlivem je vyhlášená svou normalizační hudební dramaturgií a normalizační hudební dramaturgie se přece bez dechovky neobejde? Taková byla úvaha, a tak když se nad pohodičkou osmdesátých let a jejich derivátů s plastickými operacemi začal snášet soumrak kritiky, Štěpán Kotrba se postavil společně s místopředsedkyní parlamentního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a (pro co ještě, bože...?) pro tělovýchovu sestrou inženýrkou Šojdrovou na stranu té skvělé hudební kulisy, kterou Radiožurnál ke svému zpravodajství produkuje.

Zatímco naivní fanynka Míša se vyznala z bezmezné náklonnosti k silikonovým proměnám let osmdesátých, inteligentní a konspirativní Štěpán na to šel od lesa. Prý se cosi chystá, protože dominantní postavení Radiožurnálu je trnem v oku soukromým stanicím s celoplošným rozsahem. Útok na hudební produkci vepřového ve vlastní šťávě light v podání ČRo 1 je prý motivován ze strany soukromé konkurence s cílem oslabit jeho postavení.

To zabralo a variantu zpřetrhání pout s normalizovanou hudební minulostí strašící neúnavně už desítky let z veřejného rádia se podařilo odvrátit. Míša mohla dále snít svůj sen o tom, když muž se ženou snídá, a Štěpán živil naději na comeback a přímý přenos celého festivalu ve Strážnici už v roce 2006. Ukázalo se však, že tato naděje je planá, protože jako nepřekonatelná překážka stojí v cestě úplné hudební normalizace Radiožurnálu hudebník v čele rady Českého rozhlasu Michal Prokop.

Štěpán Kotrba si dobře spočítal, že k prosazení dechovky do vysílání Radiožurnálu nejsou karty dobře rozdané, a proto se rozhodl uskutečnit krizový scénář -- Rádio Wave. Zdá se to praštěné, ale má to svou logiku. Rádio Wave vznikne jako rádio pro mladou generaci, "hiphop, r'n'b, ale i punk a chytrý pop, punk-rock, nu-metal či nu-hardcore". To bude počátek.

Jenže -- Kotrba jako správný dialektik ví, že každé nové stádium v určitém vývoji v sobě nese zárodek negace a nastolení vyššího, spravedlivějšího řádu . Stačí tomu jen trochu pomoci. No, a tou jedinou sociálně spravedlivou muzikou na světě je přece muzika lidová!

Plán se pomalu začíná naplňovat. Worldmusic stále více a více ovládá hudební éter a získává své mladé posluchače už i na vlnách běžných komerčních stanic. A co jiného je worldmusic, než pohled do vlastní minulosti, setkání s vrstvami ukrytými pod nánosem času a návrat ke kořenům? "Zabííli Janka, Janíčka Janka mjésto jelééňáá...", myslí si dnes už spousta mladých lidí.

Taková je tedy krutá pravda o Rádiu Wave i o jiných kauzách z mediálního prostředí. Pokud snad máte pocit, že se něco takového nemůže nikdy stát, buďte ve střehu. Až jednou zatroubí žestě a paličky zatančí po cimbálu, bude pozdě...