22. 3. 2007
Netrestat schopné?Tomáš Jurčík
Miroslav Kalousek a všichni kolem něho při přípravě daňové reformy zdůrazňují to, že rovná daň odstraní poškozování schopných, kteří při progresivní dani jsou poškozováni na úkor ostatních, mezi řádky řečeno těch neschopných. Že vyšší daň je ve skutečnosti trestem za úspěšnost. Pokud bychom žili v normální společnosti s dlouholetou demokratickou tradicí, ve které si různé společenské vrstvy zajistily odpovídající společenské a ekonomické postavení, bylo by ono tvrzení do jisté míry validní. Avšak i ve vyspělých zemích je rovná daň spíše výjimkou než pravidlem. K tomu: Televize BBC: "Bylo by zavedení rovné daně politickou sebevraždou?" |
Nejsem ekonom, nicméně nevím, co je spravedlivého na tom, když si některé profese díky využití či spíše zneužití neopakovatelných možností lobování mezi legislativci a zákonodárci v "revoluci" vyboxovaly až nemravně výhodné platové postavení, které zdůvodňují svými schopnostmi. Patří k nim zaměstnanci ve finančnictví, jejichž platy byly ještě v dobách, kdy všechny peněžní útvary byly státní, neúměrně navýšeny proto, aby byli neúplatní, patří k nim pracovníci v justici, manažeři podniků se státní účastí a řada dalších. Navíc se příjmové nůžky mezi nejnižšími a nejvyššími platy neustále zvětšují . O tom, že mnoho dnešních úspěšných zbohatlo na tzv. nepovedených podnikatelských záměrech, když si vzali od bank nekryté úvěry, které pak nespláceli, o případech soudních odhadců, kteří prováděli rozdílné odhady pro účely prodeje a několikanásobně vyšší pro účely úvěru, v důsledku čehož banky splakaly nad výdělkem, by bylo možno psát romány. Je dobré připomenout, že právě tato politika pánů Kalousků, Kočárníků, Dybů a spol. stála naše daňové poplatníky stamiliardy na sanaci bank, že bylo rozpuštěno padesát miliard z důchodového fondu na tzv. vyrovnané rozpočty atd., atd. . Zhoubnost jejich politiky vedla k úpadku ekonomiky a naplno se projevila kolem r. 1998. Socialistické vlády státní pokladně daly další ránu tím, že začaly v rámci solidarity příliš štědře rozdávat i těm, komu se nechce pracovat. Na druhé straně se jim díky velkým výhodám podařilo dostat k nám zahraniční investory, což vedlo k růstu výkonnosti ekonomiky. . Vloni před volbami se velké strany předháněly v nerealistických slibech zvyšování kdečeho. Politici se zachovali jako špatní hokynáři. Ve snaze uspět ve volbách rozdávali z neexistujícího koláče. Dnes je čeká neradostný úkol ubírat lidem z toho, co jim vloni rozdali. . Myšlenka rovné daně se pro kritické hospodářské situace jeví jako racionální. Aby byla co nejúčinnější, musí se odlišit daň z příjmu fyzických osob a právnických osob. Je známo, že mnozí drobní podnikatelé, zejména začínající, žijí mnohem skromněji než většina zaměstnanců. Ani bohatý podnikatel, pokud je rozumný, neutrácí zbytečně. Naopak veškerý zisk reinvestuje. Tím přispívá k růstu hospodářství. . Na druhé straně rovná daň ze mzdových příjmů nemá na růst HDP prakticky žádný vliv. Je jen výrazem potlačování sociální solidarity. Stejně jako je škodlivá přílišná solidarita, je škodlivá i přílišná tvrdost. Přesvědčení, že poslanec s celkovým platem kolem šedesáti tisíc korun musí na daních odvést třetinu, zatímco vědec nebo učitel ze svých dvaceti tisíc jen pětinu, je nepřípustně poškozen, je zvrácené. Všichni jmenovaní mají zpravidla vysokoškolské vzdělání. Všichni dělají odpovědnou práci. Že by ten, který má třikrát více čistého, byl ve srovnání s tím "méně schopným" poškozován?! . Rovná daň ano! Ale nikoli tam, kde bude bezdůvodně ochuzována státní pokladna. I když nepůjde o nijak závratné částky, o které by byl erár ochuzen, při nedostatku peněz je každá koruna dobrá. Ani narušení sociálního smíru nelze nebrat v úvahu. |