A tak nadále existují problémy, které je potřeba znovu (stále znovu) otevřeně pojmenovat a začít pro ně předkládat veřejnosti skutečná a efektivní politická řešení. A vyrovnat se s chybami, kterých se nedopustí jenom ti, kteří u moci nejsou. Zamyšlení nad prováděnou ale i zamýšlenou praktickou politikou ČSSD, ale také i dalších tzv. „demokratických“ stran, lze nejprve shrnout do poněkud „hranaté“, přesto však uměřené formulace Reformovat reformu a modernizovat modernizaci.

Nebo také jinak řečeno, nesměřovat ke státu, který si mezi sebou dělí „představitelé“ oranžového ptactva a zástupci modré růže. Nesměřovat k pragmatickému mocenskému řešení, které sice vyhovuje lobbyistům, je ale smrtelné pro politiku. Nesměřovat k situaci, kdy občan zaslouženě kritizuje neprovázanou a někdy i necitlivou politiku reforem sociálně demokratických a současně si poněkud idealizuje předchozí a následné kroky liberálních stran. Platí zkrátka ono české Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.

Pro vysvětlení formulace o Reformování reformu a modernizování modernizace lze nejprve vyjít z lexikografie slov reforma a modernizace.

• Reforma: změna, náprava, zlepšení, přetvoření
• Modernizace: vylepšení, přizpůsobení soudobým požadavkům nebo znalostem

viz slovník cizích slov ZDE

Jak je vidno, i samotný výklad významu samotných hesel byl reformován, neboli modernizován. Donedávna byl totiž chápán ve smyslu něco napravit, či vylepšit. Nezbývá, než pro jasnější další vymezení těchto dvou termínů použít zúžené staré (tj. ještě nezreformované a nezmodernizované) chápání. Rozšiřující, (tj. už zreformované a zmodernizované) pojetí pak pracovně označit jako deformu a modernitu. Pak lze předchozí poněkud „hranatou“ formulaci vyjádřit elegantněji:

Pokud možno, vyhnout se zavádění deforem a vytváření modernit.

O „dělostřelecké přípravě“ píše Ivan David s přímočarostí jemu vlastní již v lednu 2005:

Ivan David: Pozlátková slova: „moderní“, „progresivní“, „zeštíhlit“ a „pružný“ ZDE

Bohužel, jak se zdá, od doby pokusu o „ještě větší než velkou koalici“ (ODS + ČSSD + KDU-ČSL) slýchá jak menšina občanů-voličů, tak i bohužel neklesající většina občanů-nevoličů jak od vládních stran, tak od konstruktivně-opoziční levostředové ČSSD ona dvě zaklínací slova stále častěji Reformovat a modernizovat. Ostatně u našich nejbližších sousedů na Slovensku se „hovorí to isté“:

Keď politik nevie, čo povedať, tak hovorí – budeme modernizovať. Je to podobné ako v mariáši, viete, že keď neviete, čo urobiť, tak treba sa tromfnúť.

Jan Keller : Teraz potrebujeme sociálny štát najviac ZDE

ČSSD se sice z jedné strany podivuje, že pořád zřetelně v průzkumech zaostává za vedoucí ODS, ale z druhé strany neutuchá v úsilí ji trumfnout, minimálně ve frekvenci výroků o reformování a modernizování. Dokonce ČSSD neustává v reformních aktivitách v duchu své loňské Agendy 2010, o které předseda Paroubek ve článku „Opravdu, Miloši Zemane?“ vážně tvrdí:

Chci říci, že je vědomou lží Miloše Zemana, pokud ztotožňuje středový programový návrh „Agendy 2010“ s radikálně pravicovým programem druhé Topolánkovy vlády.

Právo, 8. 3. 2007

A to v době, kdy jiní vysocí politici ČSSD „vysílají signály“, že Agenda 2010 byl „marketingový tah“ určený pro (přece již ukončené?) jednání o koalici s ODS a na internetových materiálech se Agenda 2010 poměrně výstižně označuje spíše za Agendu 1810, ve zřejmé narážce na „dickensovský“ kapitalismus. Agenda 2010 je totiž prakticky mechanická kopie německého vzoru, kde

• s tímto hospodářským modelem bývalý kancléř Schröder, příznačně zvaný Basta, prohrál volby
• německý průmysl „jede“ na cca 75% svých kapacit
• nové kapacity se nestaví a nová (řádná!) pracovní místa nevznikají
• kupní síla Němců nestoupá a pracovní doba se prodlužuje
• Spolkový pracovní úřad byl předělán na jakousi „inzertní“ agenturu
• tvůrce Hartzu IV (původní název) byl obviněn z korupce
• zisky s daňových úlev a ze snížení sociálních odvodů nejdou do investic, ale odplývají většinou do zahraničí
• top-manažeři mají stále stoupající příjmy a stále menší je z nich daňová a sociální výtěžnost
• místo full-jobs se množí „mini-eurojoby“, tj. 1hod za 1 euro coby občasné výpomoci
• netová publicistika se hemží označeními typu soziale Kahlhieb (sociální holoseč)
• představitelé bavorské CSU začínají byť nesměle hovořit o nutnosti větší sociálnosti

Proto v souvislosti s pokusem oprášit Agendu 2010 nelze nevzpomenout a následně jako exemplární příklad reforem a modernit nerozebrat jeden „frischgebacken“ návrh ze sociálně demokratické dílny - zavedení tzv. stropů pojistného ve výši pětinásobku průměrné mzdy. Tímto bohulibým návrhem budou zvýšeny platy politické elity. Budou zvýšeny platy v podstatě politicky nominovaných nejvyšších veřejných činitelů - nejvyšších funkcionářů parlamentu a senátu, ministrů, vedení ČNB a manažerů dalších státních agentur, a to více než o oficiální inflaci. Nemalý počet z nich si navíc stanovuje plat – přidělují penzíe v podstatě sami sobě.

Je potřebné znovu připomenout, proč by stropy být neměly (tyto argumenty se, zřejmě jen z úsporných důvodů, nějak neuvádějí...), nebo proč by měly být co nejvyšší (cca dsetitinásobek průměrného platu):

• Vedoucí činitelé a manažeři (a to nejen ze zmíněných institucí, ale i ze soukromé sféry) disponují mimořádnými pravomocemi, které nejsou vyváženy přiměřeně zvýšenou osobní odpovědností, kontrola jejich práce je malá a zvláště zdola prakticky nulová, tudíž i riziko zdecimování vlastní instituce je nemalé
• Někteří z nich svou funkci vykonávají se zatížením, plynoucím z jejich utkvělé představy „zbožnělého osobního poslání“ a v důsledku toho jsou výrazně více ohroženi chorobami spoluzapřičiňovanými také stresem (např. infarkty), jejichž léčení je násobkem průměrného čerpání lékařské péče běžným občanem
• Navíc předchozí dva body zřetelně negativně ovlivňují pracovní a životní atmosféru jejich spolupracovníků a podřízených, tudíž i na ně přenášejí risiko zmíněných chorob a navazujícího vyřazování z pracovního procesu
• Jejich abnormálně vysoké platy (v relaci k jimi reálně dosahované produktivitě) samy o sobě tlačí na podměrečnost úrovně mezd řadových zaměstnanců a nejnižších vedoucích, ba navíc vedou k tzv. podzaměstnanosti v dané instituci
• Vzhledem k celkovému stavu propojenosti politicky determinovaného veřejného sektoru a ekonomiky jako takové se logicky uvedené negativní důsledky pak promítají i do dalších institucí

Výpadky příjmů z těchto opatření pro sociální dávky a důchody pak jsou „vykompenzovávány“ dalšími restriktivními opatřeními typu odstranění automatické valorizace dávek ze zákona, či stanovení tzv. karenčních dob, kdy z definice uznaný adresát dávky, se z poskytování dávky úpravou zákona vyloučí. Že tyto „kompenzace“ vedou k dalšímu zhoršení popsaného stavu je již skoro zbytečné dodávat. Autor ví, že bývalému místopředsedovi vlády, ekonomu Jiřímu Havlovi, jsou tyto skutečnosti vcelku známy. Proč nejsou známé spolunavrhovateli, bývalému odboráři a ministru práce a sociálních věcí Zdeňku Škromachovi, autorovi víceméně známo není.

Na to ODS okamžitě reagovala, že pro ni by byl přijatelný strop ve výši 2,5 násobku.

Argument, že zavedením stropů (cizí) firmy přivedou do země víc vysoce kvalifikovaných odborníků a manažerů, kteří za sebou „přitáhnou“ další zaměstnance a tím se výběr sociálních odvodů de facto pak zvýší, snad může být vysloven vážně leda tak nějakým ekonomizujícím léčitelem, neřku-li přímo šamanem, odněkud ze středoafrické zeměpisné oblasti. Kvůli obecnosti si dále pomožme připomenutím definice sociálního státu (letitý, sociálními demokraciemi budovaný „chrám“ jejich dlouhodobé strategie) ze statě Sociálny štát:

Nutno prohlásit, že současná, v platnost uváděná legislativa, jako např. zákon 111/2006 Sb. z dílny sociálně demokratické exekutivy to však značně relativizuje, dávku je možno přiznat při posouzení celkového finančního stavu domácnosti (kdo to určí? Nepovede to k politické manipulaci?) Stať o sociálním státu pokračuje:

Nemáme ani záruku, že sa zamedzením progresívneho zdaňovania zvýši motivácia investovať.

V souvislosti s globalizací pak stať konstatuje:

Tento tzv. paradox globalizácie riešia vlády individuálne podporou flexibility pracovnej sily a prenosom sociálnej zodpovednosti na zamestnanca. Tento si tak musí z čoraz nižšej mzdy zabezpečovať čoraz viac služieb, ktoré sa predtým hradili solidárne z verejných zdrojov. Cieľom je nájsť rovnováhu medzi viditeľnou a neviditeľnou rukou, ktorá bude prispôsobená novým podmienkam. Pritom bude prirodzene za kľúčovú považovaná jej udržateľnosť a nie individuálne výhody príslušníkov nižších vrstiev.

Jana Krajčíková : Sociálny štát ZDE

Pro tyto nepříliš radostné zítřky se začíná razit i českým eurokomisařem Špidlou noblesní termín flexurity - ze spojení anglických slov flexibility a security, česky snad spíše bezpečné přizpůsobivosti (a nebo přizpůsobivé bezpečnosti ?).

V článku ČSSD a sociální stát, vypracovaném před statí o sociálním státu Rudolf Převrátil téměř prorocky, pro současnou předsjezdovou realitu, tvrdí:

Rudolf Převrátil : ČSSD a sociální stát ZDE

Na webu mladého konzervativce Jana Vašíčka je uchován článek Obrana sociálního státu je ochranou občanů! od Ivana Davida, Jana Kavana a Radky Zemanové z 21. 7. 2004:

Ivan David, Jan Kavan a Radka Zemanová: Obrana sociálního státu je ochranou občanů ZDE

Eurokomisař Špidla z Bruselu vidí potřebu integrované Evropy, a to následovně:

Aktuálně , Jan Hron: Špidla: Potřebujeme Evropu integrovanou ZDE

Eurokomisař zřejmě nemůže chránit každé jednotlivé pracovní místo... Jenže on navíc ani neřeší, co se stane, když někdo tzv. „nenaváže“. Prostě on bude dál eurokomisařem a ten „nenavázaný“ bude zkrátka nezaměstnaným. A s menší, ale modernější a flexibilnější ochranou. A tak kdysi jeden odbojný činitel sociální demokracie vyprávěl moderní pohádku. Nesla název „Mýtus o sociálním Špidlovi“.

V časopise Trend Pavel Machonin v článku Levice a nová střední vrstva analyzuje strukturu současných středních vrstev v ČR. Do této vrstvy zahrnuje maturanty a vysokoškoláky, a dalším dělícím kriteriem u něj výše příjmů, v rozpětí cca 14000 až 27000 Kč. Celkově popisuje 6 skupin a konstatuje, že vůči ODS ČSSD v každé skupině prohrála ve volebních preferencích. Vysvětlení a nápravu vidí

• v zásadové levicové politice zahrnující solidaritu a úsilí o rovnost šancí
• v organickém propojení této zásady s dynamickou modernizační strategií, což vzápětí specifikuje mj. jako soustavné zvyšování nejen životní úrovně, ale celkové kulturně civilizační úrovně a kvality života

Trend č. 2/07, str. 5

Zde lze učinit jednu poznámku, zákonem zaručovaná tzv. rovnost šancí nepostačuje. Je totiž podstatný rozdíl mezi bohatým manažerem a průměrně placeným vysokoškolákem při jejich umisťování na pracovním trhu. Rovnost šancí je třeba nahradit rovností zbraní, což je termín primárně z právní sféry. Ale pochybuji, že by byl např. vzděláním právníkem a ministerskou praxí spíše ekonomem Sobotkou vzat do strategických úvah.

Jinou věcí u Pavla Machonina byla nedostatečně promýšlená souvislost prohry ČSSD vůči ODS díky nedostatečné volební účasti. Sociální demokracie jako by se primárně a podle mne chybně nyní orientovala na „odlákání“ určité skupiny voličů občanským demokratům., než na zvýšení volební účasti a následném působení bandwagon-efektu, kdy je volič „tažen“ ke straně na vzestupu. Nestor české ekonomie Machonin podle mne kvalitně analyzuje právě ony „negativní vedlejší účinky“ modernizace, či spíše modernit. Ve stati Modernizace a humanismus v internetových Listech uvádí:

Listy ZDE

Jistým problémem v současné praktické politice je mechanický mirroring, zrcadlení.

• Nevíš-li jak dál, pak to dělej opačně než v bývalém režimu.
• Cos kopíroval od Sovětů, nyní kopíruj od Západu, tj. od EU a NATO.

Zase ono hezky české Vem to i s chlupama.

Např. při mechanickém kopírování EU – statusu do ČR, se zapomíná na české handicapy. Zapomínají-li politici, pak jim občané musí připomínat, že ČR má oproti tzv. EU-15 řadu bolestných handicapů:

• nižší průměrné mzdy, než by odpovídalo její produktivitě práce
• stejné ceny řady výrobků a služeb, ba někdy dokonce i mírně vyšší, než v západní Evropě ( elektronika, léky, bankovní operace, ba i některé potraviny)
• vysoké procento tzv. pracovní expozice (zhruba řečeno, občan u nás jdoucí do penze po 60 odpracuje více hodin než Západoevropan s odchodem v 65)
• horší zdravotní stav obyvatelstva, spolu s nižšími prostředky na regeneraci pracovní síly
• prakticky nulová možnost čerpat levnější služby v jiných zemích (oproti např. Němcům ve Španělsku či třeba i v ČR jako třeba zdrav. služby)
• slabší čerpání prostředků z EU ( např. nižší dotace zemědělcům)
• podhodnocenou národní měnu

Konečně si lze klást i otázku, zda zde kriticky popisovaná orientace ČSSD, ale spíše jejích nejvyšších a současně déle se držících představitelů, je jí prostě daná do vínku z povahy věci , že jiný (tj. lepší) výkon nelze od strany sociálně demokratického typu očekávat. Naštěstí lze nalézt i příklady dokazující opak. ČSSD během necelého roku v opakovaném (byť poloutajeném) vnitrostranickém referendu se vyjádřila negativně k umístění prvků americké protiraketové obrany. Výsledek referenda je se skřípěním zubů respektován nejvyšším vedením strany a odráží se v praktické politice. Druhým příkladem je rozhovor předsedy Jiřího Paroubka pro Haló Noviny z 25. 1. 2007, kde Paroubek pragmaticky (zde čti rozumně) posuzuje možnosti spolupráce mezi levicovými stranami na komunální úrovni.

HaNo, Marie Kudrnovská: Politika není skautský sport ZDE

Ekonomika je sice koncentrovanou politikou a v období sice po transformaci, ale současně v probíhající reformě spíše něčím, co občanům více peněz kapes tahá, než jim tam přináší. A proto je pro občany nestraníky více zajímavá než vnitrostranické záležitosti, avšak těmi je bezprostředně ovlivňovaná. Stranický politik se dříve, než se jím stal, musel „proklestit“ houštím vnitrostranických vztahů a stát se uznávaným funkcionářem. Pak teprve byl „prohlasován“ coby kandidát na post do veřejné správy. Proto by, pro posouzení občana-voliče měla být i důležitá i jistá orientace v „houštině“ vnitrostranických problémů a vztahů, neboť právě „proklestění se“ jimi zanechává na politikovi šrámy psychické a někdy i fyzické, což formuje jeho profil. Charakter. Čili to, jak bude v boji o moc, kterou politika bezpochyby je, bránit a prosazovat zájmy svých voličů a jak to skloubí s bráněním a prosazováním zájmů svých vlastních, potažmo stranických.

Vnitrostranické problémy, které skutečně stojí před předsjezdovou ČSSD, nebo které si sama víceméně „nadělila“, jsou zhruba tyto:

• Modernizace a manažerské řízení strany
Politická strana není soukromý podnik, ale specifický organismus, kde jednotlivé články vyžadují nutnou míru autonomie, demokratického spolurozhodování apod. Snad není ani nutné připomínat, že politická strana není hospodářská organizace, např. typu ruzyňského letiště, či mladoboleslavské Škodovky a nelze ji řídit podle stejných manažerských principů, to je snad zřejmé i těm našim exponentům, kteří v takovýchto organizací působili nebo do nich přešli.

Modernizaci chápu jako programové reagování na úrovni současných požadavků současně s vyhodnocováním chyb a negativních účinků u strategických kroků. Nikoliv jen mechanické používání teze Dělají to všichni...

• Stanovy strany
Jsou svým způsobem důležité i pro nestraníky, to je drtivá většina voličů, umožňují jim nahlédnout, jaký ve straně vládne duch a dril.

Citlivou otázkou je zde tzv.odstranění nevolnictví (tj. nutnost přihlásit se pouze v místě bydliště), zrušení „feudálních výsad“ a co nejnižší klíče na konference a sjezd. Posílit úlohu vnitrostranického referenda.

Já se dále přimlouvám za zavedení tzv. dohadovacího řízení, tj. smíšené komise, kde je zástupce ÚVV, KVV a dotčený člen si tam jmenuje své zástupce. Řízení se koná v sídle MO, max. na OVV. Tím předcházet tomu, aby někdo z centra přes tel. obrazovku odvolával či „jmenoval“ někoho.

Viz např. kauzy Palas, Němec, lídr Rath a i třeba Vrzáň.

• Kauza Altner
Je potřebné se ptát, proč ji neřešil Zeman či Zemanovi následovnici Špidla či Gross. To svou pohledávku po nich právník Altner nevymáhal?

• Analýza smysluplnosti a nákladnosti volebních kampaní a několikaterých předchozích prohraných voleb, včetně volby prezidenta
Omluvou za prezidentskou volbu vykročila ČSSD správným směrem. Nicméně zůstávají otázky až příliš snadného odklonu od vlastního programu v různých koalicích, správně nasměrované a kreativně provedené volební kampaně.

Konkrétní závěry nebyly zpracovány ani na březnovém sjezdu 2005 ani nejsou patrně připravovány pro sjezd ČSSD v roce 2007. Funkcionáři se bojí analýzy, která by ukázala, že politická kampaň začíná těsně po předcházejících volbách – ať již jsou prohrané nebo vyhrané. Nedostatkem kritické analytičnosti bez falešného kamarádství a romantických ideálů nejsou vytvářeny potřebné zábrany proti opakování příštích krizových situací a nejsou vytvářeny ani krizové scénáře, které by předcházely problémům dříve, než nastanou. ČSSD jako celek nerozumí médiím, nerozumí novinářům, mnozí sociální demokraté je nenávidí a bojí se jich.

• Boj s korupcí a integrita kandidátů na veřejné činitele
Nemůže zůstat jen v rovině proklamací a jakési „presumpce viny“. Moc korumpuje. To řekl v roce 1886 lord Acton, nikoliv Ladislav Mačko v roce 1968. Moc korumpuje, ale bezmoc korumpuje víc. Nejen delegáti sjezdu, ale i voličská veřejnost by se měla dozvědět, kdy a jak bude na program dne opět zařazena „vlajková loď“ sociálně demokratického programu Majetková přiznání, když se nyní pro ně kladně vyjádřil předseda KDU-ČSL Jiří Čunek? Nebo opět se bude čekat, až KDU-ČSL opět změní názor?

A tak je pro splnění nynějšího reformního modernizačního úsilí ČSSD před jejím březnovým sjezdem i na vlastním sjezdovém jednání nezbytné

• vyhodnotit obsahově i personálně slabiny a negativa různých opozičních či koaličních smluv a nabídek typu Agenda 2010, pohybujících se spíše za hranou stranického programu
• do této kritické analýzy zapojit ty své členy i sympatizanty, kteří se během Špidlova a Grossova předsednictví za své kritické postoje dostali na vedlejší kolej a přesto stále ctí ideály sociální spravedlnosti pro dolních deset milionů
• v ekonomickém programu ČSSD zřetelně artikulovat veškeré „handicapy“ ČR vůči EU-15, pořestat být přehnaně optimističtí vůči Evropské unii, definovat zájmy cílových skupin sociální demokracie v EU (není totožné s veškerým obyvatelstvem – nevoliči či voliči jiných stran) dále požádat liberálními reformami EU i Česka ohrožené skupiny (nezaměstnané, důchodce, rodiny s dětmi, občany se zdravotními problémy atd.) aby prostřednictvím svých svazů a zástupců se k návrhu Agendy kriticky vyjádřili. Započít tak dialog, který povede k reprezentaci těchto skupin, protože absence tohoto dialogu by vedla k uvolnění celého levicového prostoru jiné politické síle
• požádat sesterské sociálně demokratické strany v Evropské unii o negativní zkušenosti s reformními kroky v jejich zemích
• zakotvit do svých programových dokumentů a prosazovat v parlamentní politice, že tzv. reformní zákony mohou být přijaty k jednání teprve tehdy, když budou doprovázeny kvalifikovanými odhady rizik a negativních dopadů po veřejné odborné diskuzi
• přijmout zásadu, že reforma veřejné správy, jakožto části celého státu coby makroekonomiky, nejenže se nemůže provádět bez souběžné reformy soukromého sektoru, ale ani bez ní nemůže být úspěšná
• rovněž přijmout zásadu, že ekonomické reformy mohou efektivně probíhat pouze se současným posilováním prvků přímé demokracie a tzv. partnerského postavení v zaměstnaneckých vztazích, či ve vztazích vůči státní správě (např. nezaměstnaný je partnerem Úřadu práce, nikoliv jakýmsi poníženým suplentem z doby Marie Terezie, deprivantem s vypálených cejchem příživníka, byť mu toto Kainovo znamení dává např. zákon č. 111/2006 o pomoci v hmotné nouzi, schválený v březnu 2006)

Právě ignorování těchto aspektů vedlo již dříve na Západě k fiasku reaganomiky i thatcherismu a na Východě ke krachu všelijakých předlistopadových souborů opatření (ať už s malým či velkým S). V Česku pak v nedávné době k propadu ekonomiky v době tzv. Klausových reformních balíčků. V současné době pak k zákrutám a slepým cestám pod praporem blairismu, třetích cest, nových středů a podobných voluntarismů. Británie i Německa.

V Česku je dostatečně rozšířené a patřičně sdělné úsloví Vyhánět čerta ďáblem. Při opětovném nerespektování a nezakomponování uvedených zásad (mj. coby pojistek a indikátorů kvality reformních procesů) hrozí neuhlídatelná modrá vlna, která zasáhne dolních 90% občanů. Ne na jedno, ale minimálně na dvě volební období.

A nebude se jednat o růst jejich životní úrovně, ale spíše o reformně-slovenské propady, provázené demotivací, deziluzí a rezignací na veřejný život.