Jiný čtenář to viděl jinak: "Fotografie ženy, která se oběsila, mě šokovala, ale jsem přesvědčen, že Guardian učinil správně, že ji publikoval. Dnešní fotografie Saddáma Husajna mě také šokovala a myslím, že otištěna být neměla. Zatím neumím tyto protikladné pocity vysvětlit." Jeden novinář z Guardianu poukázal na to, že mezi oběma fotografiemi existuje podstatný rozdíl: "Fotografie oběšené ženy sdělovala, že je to 'jedna z mnohých obětí', že jde o obecný problém. Nebylo nutno tu ženu identifikovat, abychom pocítili děsivý nelítostný zmar války. V případě Saddáma Husajna to vypadá, jako že jsme součástí spravedlnosti vítězů, spravedlnosti vynucené chátrou, tím, že máme pocit uspokojení nad mrtvým tyranem."

Jiný čtenář, který fotografii viděl na internetových stránkách Guardianu, napsal: "Nejprve jsem zastával názor, že bylo nesprávné, že jste tuto fotografii publikovali... a stále považuji tu fotografii za nechutnou a urážlivou. Ale ten záběr je provokativní a přímo obviňuje Západ, upozorňuje nás na naši odpovědnost za zemi, jíž Irák byl a jakou zemí se nyní stal. Takže proti publikaci té fotografie už neprotestuji."

Někteří čtenáři obvinili list Guardian, že se podílí na pornografické zvrácenosti a že to celé bylo obrovské selhání soudnosti. Čtenáři měli pocit zklamání, dokonce zrady, jak jeden z nich napsal: "že moje noviny, jimž jsem důvěřoval, by mohly otisknout takovéto fotografie.

Ian Mayes se posléze dotazoval všech novinářů v Guardianu, kteří se podíleli na diskusi o tom, zda se ta fotografie má vydat. Názory byly téměř půl na půl, s mírnou většinou, která zastává přesvědčení, že se fotografie publikovat neměla a že se neměla publikovat na titulní straně.

Jeden novinář, který byl pro zveřejnění fotografie, argumentoval: "Pokud existuje symbol této války, je to tato fotografie -- nikoliv Abu Ghraib anebo poražená socha Saddáma Husajna. Tato válka se údajně vedla ve snaze zavést v Iráku demokratické normy. A přesto je tato poprava jako událost z nějaké dávno minulé éry. A o to přece jde: válka, vedená ve snaze přivést nerozvinutou společnost do moderního věku, učinila opak a navrátila Irák do chaosu, který daleko více připomíná středověké barbarství. Tato fotografie líčí tuto děsivou ironii způsobem, jímž to nedokáže vylíčit nic."

Vedoucím vydání ten den byl náměstek šéfredaktora. Poradil se s šéfredaktorem. Náměstek šéfredaktora uvedl: "Viděli jsme zmanipulovanou a dezinfikovanou verzi popravy, kterou zveřejnila irácká vláda. Toto byla verze, o níž nechtěli, abychom ji viděli. Samozřejmě lituji, že to tolik lidí urazilo, ale rozhodnutí to otisknout jsme učinili teprve poté, co jsme zhlédli celou sekvenci a slyšeli jsme i zvuk. Ten záběr byl podle mého názoru přímou součástí té zprávy a nemohli jsme to nevydat."

Šéfredaktor listu s tím souhlasil: "Je to šokující záběr odporného činu a vydali jsme ho bez váhání. Jsem přesvědčen, že máme povinnost ukazovat takové odporné činy, zejména pokud se naše vláda podílí na procesech, které je vyvolaly. "

V dopise, který šéfredaktor Guardianu rozeslal všem čtenářům, kteří si stěžovali, konstatuje: "Deník, který ustupuje a nepublikuje krutější realitu světa, v důležitém smyslu slova ustupuje od své povinnosti být svědkem."

Podrobnosti v angličtině ZDE