21. 3. 2007
Na něco jste opět zapomněl, pane Bláho
Jsou situace (tzv. externality), které prostě trh vyřešit nemůže, a situace, kdy se jednotlivec sám o sobě racionálně nemůže rozhodnout tak, aby dosáhl nejlepšího řešení jak pro něj, tak pro společnost. Klasickým příkladem externalit je např. spalovna, kterou by si majitel zřídil na svém (výsostně) soukromém pozemku, ale zplodiny z ní zamoří okolí a znehodnotí tak soukromé vlastnictví okolních vlastníků. A zapomínáte vždy, když se to hodí ve vaší argumentaci ve prospěch zakouřených hospod (už vám to kdosi s potěšením připomněl a já se nechci opakovat). |
Ale kromě absolutní svobody majitele dělat si se svým majetkem, co chce, tu máme taky demokracii, tedy prosazování vůle většiny (anebo ochranu uznávaných práv menšiny). A pokud si ta většina uzákoní, že a priori budou hospody nekuřácké (tak jako vy používáte jediný axiom, že hospoda musí být kuřácká), změní se na vaší argumentaci jen málo. Jen budou muset nyní příslušníci menšiny (a nikoliv většiny) hledat vhodný prostor a majitelé se budou moci úplně stejně svobodně rozhodnout, zda takovou hospodu provozovat budou, nebo ne. Kdyby poměr nekuřáckých ke kuřáckým hospodám odpovídal poměru nekuřáků a kuřáků ve společnosti, asi by nikdo neměl problém. Pak by skutečně bylo jen na spotřebiteli, kterou si vybere, a je jisté, že pokud se bude jednat o smíšené skupinky, pak se někdy rozhodnou (svobodně) i tak, že buď kuřáci půjdou do nekuřácké nebo nekuřáci do kuřácké. Jenže tak to není, a kdybyste (i tu vaši superliberální) ekonomii studoval jen trochu pečlivěji, tak byste zjistil, že jsou situace (tzv. externality), které prostě trh vyřešit nemůže a situace, kdy se jednotlivec sám o sobě racionálně nemůže rozhodnout tak, aby dosáhl nejlepšího řešení jak pro něj, tak pro společnost. Klasickým příkladem externalit je např. spalovna, kterou by si majitel zřídil na svém (výsostně) soukromém pozemku, ale zplodiny z ní zamoří okolí a znehodnotí tak soukromé vlastnictví okolních vlastníků. Příkladem druhé situace je např. tzv. vězňovo dilema, kdy jednotlivec (hospodský) musí jednat jinak, než kdyby se dohodli všichni společně. Z logiky trhu každý hospodský chce mít co nejvíce zákazníků, a nemá tudíž ekonomickou motivaci (a ani nemůže mít), aby omezoval vstup kuřáků, protože tak jak to je zaběhnuté, by s největší pravděpodobností o některé hosty přišel, protože by šli hned vedle. Jenže když tohle udělá stát, tak se situace diametrálně změní. Nepředpokládám, že (byť do kuřácké) hospody si chodí lidé primárně zakouřit. Takže ti, kteří jdou na pivo, budou chodit (možná se skřípěním zubů) kouřit ven, a počet zákazníků neklesne, možná vzroste o ty, kteří mají děti, do hospody by jít chtěli, ale kvůli dětem nemohou. Je tedy docela dobře možné, že pláčete na špatném hrobě, když se tak hrdinně berete za práva hospodských, z nichž někteří by i rádi kouření v hospodě zakázali, ale právě tržní mechanismy jim v tom brání. |