Ruské bombardování Gruzie znamená, že Rusko použije síly na ochranu všech 25 milionů Rusů v zemích, které bývaly součástí Sovětského svazu, míní konzervativní britský list Daily Telegraph.

Skončila éra, kdy se NATO systematicky rozšiřovalo do východní Evropy a jeho členy se stávaly bývalé republiky Sovětského svazu a Rusko mohlo jen bezmocně zuřit.

KD - Server Debkafile v pondělí informoval, že do Perského zálivu údajně směřují tři bojová uskupení amerického námořnictva. Jde o tři "strike forces" vedené letadlovými loďmi Theodore Roosevelt, Ronald Reagan a Abraham Lincoln. Celkem je nyní ve vodách obklopujících Střední Východ takových uskupení pět.

Z obýváku v bytě Kosti Aseršviliho toho moc nezbylo. Vedle to ale dopadlo hůř. Kosťův soused byl bombardováním usmrcen. Údajně chtěla ruská letadla bombardovat gruzínskou tankovou základnu ve vzdálenosti asi dvou kilometrů, ale omylem vybombardovala panelové sídliště, míní reportér listu Guardian. (Jak poukázal reportér britské televize Channel Four, byla to podivná chyba, neboť to sídliště bylo vybombardováno dvakrát. Že by to byl dvakrát omyl?)

Takto vidí gruzínsko-americkou zahraniční politiku britský list Independent ZDE

Jiný velmi výstižný americký kreslený komentář historie posledních dní v Gruzii je ZDE

pondělí 18.00 Ruské jednotky vstoupily na území Gruzie ze vzbouřeneckého regionu Abcházie. Konflikt mezi oběma zeměmi se zřejmě rozšiřuje.

Moskva uvedla, že zahájila útok na město Senaki, aby Gruzie nemohla útočit na ruské jednotky v Jižní Osetii. V osmnáct hodin informoval rozhlas BBC, že ruská vojska zřejmě okupovala město Gori. Reportér BBC v Gori svědčil o tom, že gruzínští vojáci se stahují z Jižní Osetie a že je zachvacuje panika - gruzínští vojáci podle reportéra utíkají v civilních automobilech. Reportér BBC na útěku neměl možnost ověřit informaci, zda Rusové skutečně ovládli město Gori.

Zpravodajství BBC konstatovalo v 18 hodin, že pokračuje i válka slov mezi Gruzií a Ruskem a že obě strany činí protikladná emocionální prohlášení, která nelze ověřit z nezávislých zdrojů.

Gruzie uvedla, že desítky ruských bombardérů zaútočily na cíle na jejím území, mj. i kolem Tbilisi a Gori.

Rusko konstatuje, že gruzínské útoky na jihoosetínské hlavní město Cchinvali usmrtily tři ruské vojáky.

Gruzínský prezident podpořil návrh EU na příměří, ale Moskva ho údajně odmítla s poukazem na to, že Gruzie dále používá vojenské síly.

Ruský prezident Medvěděv posléze navrhl, aby byla do Jižní Osetie vyslána delegace OBSE. Předtím obvinil Gruzii z "genocidy" v tomto regionu, ale dodal, že ruská vojska nyní Cchinvali ovládla a že vojenská mise Moskvy je v podstatě u konce.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ruský premiér Vladimír Putin dnes kritizoval USA, že dopravily gruzínské vojáky zpět do Gruzie z Iráku. Konstatoval, že si Západ popletl v konfliktu o separatistický region Jižní Osetie pravého agresora.

I když boje ohledně Jižní Osetie ještě neskončily, a vypadá to, že začne i válka o Abcházii, není příliš brzo shrnout určitá poučení z této krize, konstatuje analytik BBC Paul Reynolds.

1. Dávejte medvědovi pěstí ránu do nosu pouze v tom případě, když je svázán.

Ústecký kraj oznámil, že hodlá pokračovat v pronájmu laboratoří české odnoži firmy Synlab. Ta je původem z Německa a její odnoži Synlab Czech mají být další laboratoře pronajaty.

Tato opravdu malá firma nikdy neprovozovala laboratoře rozměrů, jako je třeba krajská nemocnice Ústí nad Labem. Ve firmě je v podstatě jenom jeden člověk se zkušeností z velkého provozu, který ovšem byl z mateřského zařízení nucen odejít. Styl Synlabu Czech je všude stejný: obejít místní oddělení laboratorní chemie, a řediteli, který samozřejmě nemá patřičné know how, slíbit hory s horákama. Kupodivu to v Čechách leckde funguje. Kdoví, co je v pozadí. Ale celý Ústecký kraj.....

No protože jde zrovna o můj obor a pracuji ve srovnatelných laboratořích, pojďme se podívat blíže.

Spojené státy ostře kritizovaly ruské vojenské akce proti Gruzii. Boje o Jižní Osetii pokračují. Americký prezident George Bush řekl v americké televizi, že měl s Vladimírem Putinem "upřímné rozhovory" na olympijských hrách a označil ruské akce za "nepřiměřené".

Někteří pozorovatelé označují vznik vážného nepřátelství mezi Ruskem a Gruzií jako "válku o ropovod". Obrovské ropné rezervy u Kaspického moře jsou jistě důležitým faktorem, zejména vzhledem k tomu, že Gruzie se stala klíčovým územím, kudy plyne ropa z Baku v Ázerbajdžánu do tureckého přístavu Ceyhan ve Středozemním moři.

Tento ropovod, který byl dobudován v květnu 2006, je druhý nejdelší na světě. I když byla jeho trasa zvolena tak, aby se vyhnul Rusku, čímž byl Moskvě odepřen vliv nad klíčovým energetickým zdrojem a tedy i potenciální zdroj nátlaku, nynější krize na Kavkaze se týká otázek daleko závažnějších, než je ropa, míní v deníku Guardian Jonathan Steele.

Reportér BBC Gavin Hewitt potvrzuje, že gruzínské jednotky se stáhly z Jižní Osetie, avšak že ruská letadla dál bombardovala místa, jako je město Gori. Ve své videoreportáži zaznamenal, že ruská stihačka se přímo zaměřila na reportérský tým BBC ZDE. Lidé v Tbilisi podle Hewitta litují, že se gruzínská vojska musela stáhnout z Jižní Osetie. Je otázka, zda to celé stálo za to, uzavřel britský reportér.

Článek Štěpána Kotrby o Adžárii přináší informace, které v jiných médiích nenajdeme. Některé informace v článku jsou však neúplné či nepřesné: '

1) Saakašvili úspěšně zpacifikoval Adžárii téměř bez boje, důvodem může být etnická podobnost adžarského obyvatelstva. Jedná se v zásadě o stejné Gruzíny jako ve vnitrozemí, rozdíl tkví jen v náboženství (islám místo křesťanství). Osetinci jsou etnicky a jazykově odlišní. Je možné, že úspěch v Adžárii bez odporu Ruska inspiroval Saakašviliho k invazi do Jižní Osetie. Zdá se, že vůbec nepočítal se zásahem zvenčí, gruzínská armáda proto nezničila ani nezablokovala tunel v Roki, který přestavuje jediné přímé spojení s Ruskem. Ruská armáda tak mohla vstoupit do Jižní Osetie pohodlně, nebyla odkázána na leteckou přepravu.

K regionům, čekajícím na definitivní odtržení od Gruzie, zbývá mimo Jižní Osetie (hlavní město Cchinvali, 3 900 km², 99 000 obyvatel) a Abcházie (hlavní město Suchumi, 8 700 km², 530 000 obyvatel, pobřežní letoviska Gagra, Picunda) ještě region u hranic s Tureckem - autonomní oblast Adžárie (hlavní město Batumi, 2 880 km², 393 000 obyvatel). V hlavním městě Batumi se totiž nachází jediný závod na zpracování ropy v Gruzii. To, že se oblast jižního Kavkazu stává jedním z nejdůležitějších center středoasijské strategie Spojených států potvrdil před lety prezident Bush, když ujistil gruzínské vedení v čelke s novým prezidentem Saakašvilim, že se na něj může v případě vnějšího, či vnitřního ohrožení kdykoli obrátit. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld při své návštěvě Gruzie podpořil tento názor připuštěním možnosti kandidovat na členství v Severoatlantické alianci a vyslovil se pro stažení ruských vojsk. Gruzínské členství v NATO zablokovalo Rusko ostrým protestem a hrozbou vypovězení partnerské smlouvy NATO-Rusko.

Rusko nadále bombardovalo gruzínské území poté, co odmítlo oznámení vlády v Tbilisi, že vyhlásila příměří a chce vyjednávat.i Letadla bombardovala cíle nedaleko Tbilisi, včetně letiště, a Rusko oznámilo, že jeho válečné lodě potopily gruzínskou loď, která se k nim přiblížila a pokusila se na ně zaútočit.

Pod tímto názvem se v pátečním vydání Deníku Bohemia Ivan Hoffman dotkl velkého tématu. Ale jen dotkl. Nevím proč, protože to je téma na velký článek. Ivan Hoffman zjistil, že za poslední 4 měsíce se v ČR upálilo 6 lidí. Pan Hoffman se ovšem nenamáhal zjistit, proč se tito lidé rozhodli odejít ze života tak hrozným způsobem. Místo toho je obvinil z egoismu a sebestřednosti. Na pozadí smrti Jana Palacha před 40 lety jejich smrt označuje jako marnost a hloupost.

Ale smrt upálením není obyčejná sebevražda jako oběšení nebo spolykání prášků. Upálil se Jan Palach, upalují se buddhističtí mniši. Smrt upálením je vždy protest. Proti čemu chtěli protestovat ti chudáci u nás, o jejichž smrti nenapsala média ani slovo?

V poslední době jsem se při různých příležitostech (mj. i na BL) znovu setkal s hodnocením komunismu jako režimu, jehož podstata je stejná jako podstata nacismu. Vytrvalost, s jakou se tato myšlenka v našem veřejném prostoru udržuje, svědčí o jejím významném místě v ideologii současné moci, institucionálně podepřené např. nedávno zřízeným Ústavem pro studium totalitních režimů, jehož politicko-badatelské zadání je na ztotožnění nacismu a komunismu postaveno. Smyslem celé diskurzivní konstrukce je zřejmě delegitimizace radikální levice, jestliže tímto výrazem míníme takovou teorii demokracie, která tvrdí neudržitelnost aliance mezi demokracií a kapitalismem a napadá princip soukromého vlastnictví výrobních prostředků; právě tímto bodem vedou limity dnešní relativní svobody a právě na tento cíl (tedy na nějakou formu zespolečenštění výrobních prostředků) se zaměřuje i dotyčný antikomunistický diskurz: vyvolává dojem, že vyvlastnění soukromého kapitálu je zločinem proti lidskosti, srovnatelným s fyzickou likvidací "méněcenných" osob.

Pročítám si různé názory psychologů, sociologů i učitelů (ředitelů) škol a divím se. Nejsem asi sama - divíme se totiž všichni, cože nám to za děti chodí do našich škol a vyrůstá v našich rodinách. Přemýšlíme o tom, jestli děti více trestat, nebo naopak netrestat vůbec, zdali je výchova příliš liberální (dokonce byla nazvána rozmazlovací břečkou), co s tím, že učitelé nemají autoritu, hodné požadavkům jejich osobnosti, a zda zakázat, či nezakázat ve škole mobily a napomoci tak k žákovské kázni. A ředitel jedné české školy se v médiích nedávno vyjádřil, že za výchovu odpovídají rodiče, škola prý zodpovídá pouze za vzdělání. Celkově to vyznívá, jako kdybychom na školách měli neschopné učitele a stále více nevychované, drzé, škodolibé a vůbec prostě hrozné děti. A nakonec o to více neschopnější rodiče.

Na nicotný podnět jsem neočekával žádnou velkou reakci, jenom něco jako "děkujeme za podnět". Místo toho jsem byl poučen o tom, o co se ze zákona vůbec nemám starat.

Jezdíte taky na kole? Pak to určitě znáte. Při jízdě autem si toho všimnout nestačíte, ale z kola vidíte všechno, co na silnici kdo ztratil. Bývají to například pracovní rukavice - vítr je smetl z ložné plochy; poklice kol - moc na těch ráfcích nedrží; a potom nejrůznější šrouby. To poslední je nejzajímavější. Auta se na silnicích očividně rozpadají. Tu upadne šroub, tam matka, nedotažené víko nádrže. Je to projev celkového směřování přírody: od uměle vytvořeného pořádku k živelné desorganizaci, od vnucené uspořádanosti do prapůvodního chaosu.

K prvnímu z výbuchů v areálu skladu firmy s případným názvem Sunrise Propane - alespoň vzhledem k nynějším obrázkům - došlo kolem půl čtvrté ráno místního času. Bylo je slyšet ještě na vzdálenost 10 kilometrů a spolehlivě probudily většinu lidí ve vzdáleném okolí. Tisíce lidí bylo evakuováno z okolí skladu až do vzdálenosti 2 km. Vícero lidí utrpělo lehčí zranění a popáleniny z létajících trosek. Objevují se i první zprávy o obětech - zatím ale není potvrzeno, zda při neštěstí někdo zahynul, protože oblast v okolí skladu je stále uzavřena - nicméně podle videí zachycujících masivní výbuchy je to velmi pravděpodobné. Bylo každopádně poničeno mnoho domů v okolí a lidé hlásí, že jich pár viděli hořet, zapálené hořícími troskami.

Srpnový průzkum veřejného mínění DeutschlandTREND veřejnoprávních stanic sdružených v ARD upozorňuje, že veřejnost věnuje vedle olympiády největší pozornost hospodářské situaci. Děje se tak kvůli vzestupné cenové spirále na trhu s energiemi, negativními zprávami z oblasti finančních trhů a špatnou situací některých velkých podniků. V současné době je již jen 43 procent obyvatelstva přesvědčeno, že ekonomická situace Německa je velmi dobrá, nebo alespoň dobrá. To odpovídá poklesu pozitivního hodnocení o 7 bodů v porovnání s dubnem letošního roku a v současné době 56 procent posuzuje kriticky současnou hospodářskou situaci. Tím se ekonomika po prvé po jednom a půl roce zase většinově skepticky hodnotí.

Je vhodné sbírat informace z první ruky, případně analyzovat popagandu znepřátelených stran (zásada tří otázek: Kdo to píše? Čemu věří? A co tím chce dokázat?)

Některé blogy obsahují také zajímavé komentáře čtenářů. A opět jejich vzájemnou konfrontací se můžeme posunout blíže k poznání:

Přes Gruzii mimo jiné produktovody vede trasa ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan s kapacitou 1milion bbl/den, který by měl zajistit "páteřní" dodávky ázerbajdžánské ropy do Evropy přes Turecko. Tedy mimo území Ruska a Íránu. Ze strategického hlediska mnoho koridorů Rusům na transport nezbývá. Ukrajina je oranžová, Bělorusko od Evropy odřezává Polsko, turecké zájmy jsou klíčovým způsobem svázány na jedné straně s EU a na druhé s NATO, v Bulharsku a Rumunsku jsou americké základny. British Petroleum má v ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan 30%, státní azerbajdžánská ropná společnost 25%, Unocal 8,9% , Turkish Petroleum 6,5%. Rusko nic. To je jeden ze zásadních skrytých důvodů, proč Rusko nemůže ustoupit od záminky, kterou Saakašvili teď Moskvě poskytl, neboť ho tento projekt vyšachovává z klíčové hry příštího půlstoletí. A je to také jeden z důvodů, proč se do sporu v Gruzii zamíchali američtí a izraelští vojenští poradci. Ve hře je i Íránská ropa.

Jižní Osetínci a Gruzínci na sebe verbálné útočí už několik týdnů a trpělivost na obou stranách už došla. Jižní Osetie a Abcházie, dva vzbouřenecké regiony v Gruzii, mají od r. 1992 de facto nezávislost, avšak Tbilisi nikdy neuznalo ztrátu tohoto území. Spor mezi Gruzií a oběma vzbouřeneckými regiony se nazýval "zmrazeným konfliktem", protože otázky zůstávaly nevyřešeny, ale nebojovalo se. V oblasti vzniklo horko začátkem letošního roku, kdy Západ uznal nezávislost Kosova, navzdory varování Ruska. Jižní Osetínci a Abcházci pak začali argumentovat, že jestliže Kosovo smí být nezávislé, na nezávislost mají právo i oni, napsal deník Guardian.

Konflikt mezi Ruskem a Gruzií ohledně Jižní Osetie má potenciál stát se válkou mezi Ruskem a Západem, jenže to je výsledek, jemuž se všichni západní politikové chtějí vyhnout. Británie by byla nyní v naprosto odlišné situaci, kdyby byla Gruzie už teď plným členem Severoatlantického společenství. Byli bychom nuceni považovat každý útok na Gruzii za útok na NATO a reagovat podle toho. Členství v NATO není vágním výrokem o přátelství. Nese s sebou vážné povinnosti.

Tři experti nezávisle na sobě došli k názoru, že válka Gruzie proti Osetii zahájená současně s olympiádou vznikla podle předem připraveného plánu prezidenta Saakašviliho. Poukazují na neudržitelnost gruzínské verze, podle níž útok v noci na 8. srpna byl spontánní reakcí na porušování příměří ze strany Jihoosetinců. Akce totiž nese rysy předem plánované gruzínské vojenské ofenzívy spuštěné v okamžiku, kdy ruský premiér Putin právě pobýval v Pekingu.

JU│ Marina Perevozkina, reportérka serveru Nezavisimaja gazeta líčí, jak začala válka o Jižní Osetii. Navečer 7. srpna se mnoha lidem v Cchinvali zdálo, že katastrofě se dá předejít. Je pravda, že tajemník Bezpečnostní rady Jižní Osetie Anatolij Barankevič několikrát přes den novinářům oznamoval, že Tbilisi je připraveno zahájit co nejdříve útok, ale nikdo tomu nechtěl věřit. Potom se v Cchinvali náhle objevil státní ministr Gruzie pro otázky reintegrace Temur Jakobašvili. Jeho příjezd byl zahalen jakýmsi tajemstvím.

• Ruský prezident Dmitrij Medveděv nazval akce Gruzie v Jižní Osetii genocidou. "Gruzie vystavila Jižní Osetii velmi kruté, cynické agresi. Zemřeli tam lidé, naši občané - jak obyvatelé Jižní Osetie, tak mírotvorci. Ty metody, které byly použity gruzínskou stranou, jinak než genocidou nazvat nelze, protože nabyly masového charakteru a byly zaměřeny proti jednotlivým lidem - civilnímu obyvatelstvu i mírotvůrcům, kteří plnili své úkoly na podporu míru v této oblasti." Medveděv požadoval "vyvinout veškeré úsilí potřebné pro shromáždění a zdokumentování důkazů o zločinech spáchaných v Jižní Osetii, aby tak existoval potřebný základ pro trestní stíhání osob, které spáchaly zločiny".

"Válka v Jižní Osetii, přesněji zahájení a scénář této války, je precizně kalkulovanou operací Gruzie podle scénáře předem připraveného za účasti USA" -- to je názor experta na Jižní Kavzkaz Viktora Jakubjana v rozhovoru s korespondenty ruské informační agentury Regnum. Podle Jakubjanova názoru se Tbilisi rozhodlo zaútočit na Jižní Osetii s plným vědomím celého rozsahu důsledků, které tato akce bude mít. Podle Jakubjana v této válce sledují své cíle jak Gruzie, tak i USA, a dá se říci, že tyto cíle "nejsou stejné, ale mohou být sledovány souběžně".

Shrnutí připravila Ivana Klímová

V noci ze 7. na 8. srpna gruzínské ozbrojené skupiny podnikly útok na Cchinvali. V Tbilisi to cynicky nazvali "zavedením ústavního pořádku". Několik hodin předtím Saakašvili oznámil, že dal rozkaz k zastavení palby na osetské pozice, což se však ukázalo pouze jako propagační krytí rozsáhlého konfliktu. Doba k jeho rozvázání byla vybrána na chvíli, kdy je pozornost světa zaměřena na zahájení Olympiády, Vladimír Putin dorazil do Pekingu a je mimo Rusko a Dmitrij Medveděv je na krátké dovolené, píše na serveru regnum.ru Andrej Arešev. (Shrnutí připravila Ivana Klímová.)

JU│ Konstantin Remčukov v Nezavisimoj gazetě se zamýšlí nad ruskou reakcí na válku v jižní Osetii. Uvádí, že ruští představitelé, premiér Vladimír Putin či ministr zahraničí Sergej Lavrov, aktivně používají v komentářích termíny genocida a humanitární katastrofa pro charakteristiku toho, co se tam děje a stejně je orientováno i ruské televizní zpravodajství. Prezident Saakašvili a ostatní gruzínští představitelé mluví o eskalaci agrese, resp. o tom, že eskalace agrese ze strany Ruska pokračuje při použití zbraní v bezprecedentním rozsahu.

Je zajímavé, že americké vedení používá analogické výrazy pro vyjádření vlastního znepokojení. Prezident Bush nazval akce v Osetii nebezpečnou eskalací konfliktu. Další představitelé hovoří o tom, že Američane dali Rusům jasně na srozuměnou, že bude-li pokračovat neproporcionální a nebezpečná eskalace ze strany Ruska, pak to bude mít vážné důsledky na vztahy obou zemí. Požádali také, aby se Rusové chovali při ústupu Gruzínců z Osetie blahosklonně.

Strach, hněv a zmatek převládají podle zpravodajů BBC na ulicích gruzínského hlavního města Tbilisi, kde většina obyvatelstva podporuje Saakašviliho vládu a je přesvědčena, že bývalí sovětští vládci v Kremlu se opět pokusili ovládnout svého malého jižního souseda a zajistit, aby Rusko zůstalo v regionu dominantní silou.

Ruské vojenské lodě zakotvily u gruzínského pobřeží. Oznámila to agentura RIA citující vojenské zdroje. Podle agentury Interfax mají plavidla příkaz zabránit dodávkám zbraní do Gruzie přes Černé moře. Skupinu lodí tvoří raketový křižník Moskva, torpédoborec a další podpůrná plavidla.

ČTK: Ruská vojenská plavidla blokují gruzínské pobřeží ZDE

Izraelské ministerstvo zahraničí doporučilo zmrazit prodej izraelských zbraní Gruzii. Izrael se obává reakce Ruska, pokud by v prodeji pokračoval, napsal deník Haarec. Ministerstvo zahraničí se podle listu obává, že Moskva prodá protivzdušné zbraně Íránu a Sýrii. Nejvíce je Izrael znepokojen možností, že by Moskva dodala Íránu systém protivzdušné obrany typu S-300.

ČTK: Izrael doporučil zmrazit dodávky zbraní Gruzii ZDE

Gruzínský autokratický prezident Saakašvili uchvátil moc v roce 2004 poté, co svrhl svého předchůdce a bývalého patrona Ševarnadzeho v "Revoluci růží". Po nástupu do úřadu monopolizoval moc, užíval siláckou rétoriku a snažil se prosazovat svá stanoviska silou. Několik let vlády západních států ignorovaly Saakašviliho násilné metody, považovaly Saakašviliho režim za účelnou protiváhu vlivu Ruska v regionu. Nyní Saakašvili provedl invazi do malého odštěpeného území spoléhaje na podporu Spojených států a v naději, že by dotčená velmoc Rusko neriskovala vojenský konflikt. Dotčená velmoc však reaguje a účinná pomoc Spojených států zatím absentuje.

Gruzie oznámila v neděli, že ze vzbouřenecké enklávy Jižní Osetie stáhla své jednotky. Zároveň obvinila Rusko z eskalace konfliktu tím, že uvalilo na Gruzii námořní blokádu a připravuje se na útok proti gruzínským jednotkám v Abcházii.

Ruská armáda tvrdí, že gruzínské jednotky jsou stále v Jižní Osetii.

V souvislosti s konfliktem v Jižní Osetii se v sobotu 9. srpna 2008 věnoval politický komentátor ruské agentury RIA Novosti Dmitrij Kosyrev tématu tzv. "humanitární intervence". V dopoledním článku s názvem Humanitární intervence: americký model tvrdí, že vstup ozbrojených sil na území suverenního státu beze schválení OSN je americkým vynálezem.

Delegace amerických a evropských vyslanců se vydala do Gruzie ve snaze vyjednat příměří po třech dnech bojů, v nichž údajně zahynuly stovky osob a tisíce lidí se daly na útěk.

Ruská letadla bombardovala několik měst, včetně města Gori v centrální Gruzii. Rusko konstatuje, že si přeje, aby se gruzínské jednotky stáhly do postavení mimo Jižní Osetii, jaká zaujímaly do čtvrtka.

Válka v Osetii může vypadat jako nerovný souboj mezi ohromným Ruskem a nepatrnou Gruzií -- situace na frontě je však poněkud jiná

Gruzínský prezident Michail Saakašvili, kterého v roce 2003 vynesla do křesla prodemokratická Revoluce růží, s pomocí Spojených států vybudoval nejhouževnatější malou armádu v regionu. Rusko ji může zničit, ale nedosáhne toho ani rychle, ani snadno, tvrdí analýza zahraničního oddělení Deutsche Welle s odvoláním na vojenské experty. Materiál kromě jiného umožňuje vytvořit si přesnější představu o tom, jaký je v kontextu nynější války vlastně význam českých zbrojních dodávek Gruzii.

Times Online, internetová verze britského listu Times, upozorňuje na možné ropné pozadí rusko-gruzínského konfliktu.

• 2.-3. srpen: Oddíly gruzínských odstřelovačů zahajují palbu na jihoosetské jednotky dislokované na přístupech ke správnímu středisku Cchinvali. Z gruzínské strany je zaznamenáno nasazení velkorážových odstřelovačských pušek západního původu. Na obou stranách ranění, na jihoosetské šest mrtvých, částečná evakuace civilního obyvatelstva. Přestřelky pokračují v dalších dnech.
  
• 6. srpen: Míroví pozorovatelé zdokumentovali použití dělostřeleckých zbraní. Jihoosetská strana hovoří o nasazení gruzínských minometů a houfnic ráže 122 milimetrů, gruzínští příslušníci mírového kontingentu udávají použití minometů a kanónů ráže 100 milimetrů separatisty.
  
• 7. srpen: Cchinvali hlásí ostřelování města samohybnými houfnicemi ráže 152 milimetrů, soustřeďování nejméně 27 raketometů ráže 122 milimetrů poblíž nedaleké gruzínské základny Gori a pohyb zhruba padesátky gruzínských tanků. Ruští pozorovatelé hovoří o přeletech několika bezpilotních letounů a bitevníků Su-25K. Rusko dává najevo, že pokud bude násilí pokračovat, zasáhne do konfliktu. V 19:00 místního času gruzínský prezident Saakašvili vystupuje v televizi a oznamuje jednostranné zastavení palby.
  
• 8. srpen: Navzdory Saakašviliho projevu zahajují gruzínské jednotky dlouho připravovaný útok na Cchinvali se zjevným úmyslem podrobit si odbojnou provincii silou. Oficiálním důvodem je údajné ostřelování gruzínských vesnic. Probíhá masívní dělostřelecká a letecká příprava útoku, která město prakticky zničí. Fotograf agentury Reuters Vano Šlamov pořizuje snímky gruzínských raketometů českého původu RM-70 ostřelujících Cchinvali -- slideshow ZDE, snímek číslo 9. Gruzie hlásí izolovaný protizemní útok ruského bombardéru Su-24. Gruzínské jednotky vstupují do centra Cchinvali, ale podle ruských zdrojů jsou během odpoledne opět vytlačeny Jihoosetinci posílenými o dobrovolníky z Kavkazu a Ruska. Ze Severní Osetie přijíždí zhruba 100.000 vojáků a desítky tanků ruské 58. armády, podle některých odhadů až 150 kusů. Rusko dále podniká nálety na gruzínskou základnu Gori a další cíle, dvě letadla jsou sestřelena, při bombardování zahynulo údajně 30 lidí. Prezident Saakašvili přirovnává ruskou akci k invazi do Československa v roce 1968, oznamuje stažení dvou tisíc vojáků z Iráku a žádá o americkou pomoc.
  
• 9. srpen: Saakašvili vyhlašuje patnáctidenní výjimečný stav a všeobecnou mobilizaci mužů ve věku 18 -- 50 let, navzdory naléhání izraelských poradců, aby z Jižní Osetie stáhl dříve, než bude jeho armáda zcela zničena ruskou přesilou. Moskva uvádí, že více než 30.000 Jihoosetinců je na útěku ze země. Jihoosetský prezident Kokoity udává, že válka si dosud vyžádala nejméně 1.400 obětí. Pokračují boje v Jižní Osetii, ruské letectvo bombarduje gruzínské vojenské základny, ropovod Baku-Ceyhan a přístav Poti. Ministr zahraničí separatistické republiky Abcházie oznámil, že armáda zahájila letecké a dělostřelecké útoky na gruzínské jednotky a otevřela tak druhou frontu probíhajícího konfliktu. Agentura AFP přináší další snímek české bojové techniky používané gruzínskou armádou -- samohybných houfnic vz. 77 Dana ZDE. Gruzie tvrdí, že sestřelila už 10 ruských letadel a zničila 30 tanků. Ruský ministr Lavrov varoval země, které Gruzii dodávají zbraně, že ponesou odpovědnost za situaci v Jižní Osetii.

Zdroje: Associated Press, BBC, Civil Georgia, Debka File, ITAR-TASS, Jane's Defence News, Kavkazskij uzel, Ossetia.ru, RIA-Novosti, Reuters, Spiegel Online, The Georgian Times - KD)

Jak v sobotu informoval server Kavkazskij uzel, ruské zdroje uvádějí, že kvůli ozbrojeným akcím vedeným Gruzií na území separatistické Jižní Osetie je na útěku přes 30.000 lidí. Nejčastěji uváděný odhad počtu obyvatel této provincie pochází z roku 2000 a činí 70.000 (z toho asi 14. 000 etnických Gruzínů), novější hovoří až o 80.000. Každopádně, pokud Rusové příliš nenadsazují, to znamená, že téměř polovina obyvatelstva nyní překročila hranice. Podle včerejších údajů prezidenta neuznané republiky Eduarda Kokojtyho v důsledku gruzínských ozbrojených akcí zatím zahynulo přes 1.400 lidí, včetně 12 ruských mírových pozorovatelů (dalších 150 bylo raněno). Korespondent Kavkazského uzlu hlásí, že město Cchinvali je v důsledku gruzínské dělostřelby a plošných náletů prakticky zničeno.

Podle agentury RIA Novosti nemohou Spojené státy významným způsobem pomoci Gruzii ve vojenském konfliktu v Jižní Osetii. Ve zprávě z 8. srpna 2008 se agentura odvolává na hodnocení organizace Stratfor (označované někdy jako "stínová CIA"), z něhož cituje: "Jihoosetinské síly nemají proti Gruzii šanci bez pomoci Ruska, Gruzie nemá šanci proti ruským silám bez pomoci USA. A protože armáda USA je zaneprázdněna v Afghánistánu a Iráku, k podstatné pomoci ze strany USA nedojde."

Postoj Ruské federace k právě probíhajícímu konfliktu hodnotí analytici organizace Stratfor takto: "Moskva chce z tohoto konfliktu udělat varovný příklad. Potřebuje ubezpečit Západ, že hrátky u jejích hranic nejsou tím, co by snášela, a prozápadní Gruzie představuje už dlouho vřed, kterého se chce Rusko zbavit."

Za podstatnou pak považují otázku, kde se Rusko zastaví: "Na hranicích Cchinvali, kde může Rusko vyjednávat z pozice síly? V samotném Cchinvali, aby [Rusové] způsobili Gruzíncům ztráty a donutili je ke stažení? Na hranici mezi Jižní Osetií a Gruzií, aby vymazali gruzínský vliv z Jižní Osetie a upevnili vlastní pozici na Kavkaze? Nebo budou pokračovat do samotného Tbilisi a zcela odstraní hrozbu ze své jižní hranici?" Podle zprávy organizace Stratfor nejde o vojenskou otázku: "Nikdo nepochybuje o schopnosti Ruska sáhnout ke kterékoli uvedené variantě. Je to otázka politická: Jde o to, jak pevné postavení chce Rusko ukázat světu a jaký mu chce poslat vzkaz."

Zpráva agentury RIA Novosti dále cituje Ariela Cohena z vlivné Heritage Foundation, podle něhož současná situace směřuje k obnovení hranic bývalého Sovětského svazu: "USA a jejich evropští spojenci musejí přijmout všechna možná diplomatická opatření, aby zastavili agresi Ruska." Podle Cohenova mínění by bylo řešením poskytnutí plné autonomie Jižní Osetii a Abcházii v rámci Gruzie. Rozhovory o takovémto řešení by musely začít na neutrální půdě, např. v OBSE.

США не смогут серьезно помочь Грузии в Цхинвали - "теневое ЦРУ" ZDE

(Informaci připravil Jakub Rolčík)

Vojenský konflikt se nezačíná s někým, kdo má možnost vám zastavit dodávku plynu, míní analytik BBC Kevin Connolly.

Válka na Kavkaze v době olympijských her. Nikdy bych si nebyl pomyslel, že by tohle mohlo být tématem jedné z mých poznámek, ale po přečtení textu Karla Dolejšího "Válka na Kavkaze a ostudná role České republiky" a Ladislava Žáka "Mír a olympiáda" jsem přišel na to, že existuje na světě asi ještě aspoň jeden politik, který myslí, že olympijská myšlenka má sílu způsobit dočasný mír.

„Over 75 percent of those filing medical-related bankruptcies had health insurance at the onset of their illness.   Recent studies have found that nearly half of all personal bankruptcies in the US are related to medical causes, that those facing bankruptcy due to medical costs face average out-of-pocket costs of nearly $12,000, and that over 75 percent have health insurance at the onset of their illness."

„75% lidí, kteří podali žádost o úpadkové řízení na základě příliš vysokých výdajů na zdravotní péči, měla na začátku své nemoci zdravotní pojistku. Nejnovější studie příčin žádostí o úpadkové řízení dokazuje, že více než polovina osobních úpadků byla způsobena vysokými náklady na zdravotní péči, v průměru 12 tis. dolarů na osobu a to včetně 75% těch, kteří měli zdravotní pojistku na počátku nemoci."

Problém americké zdravotní péče je v tom, ze je založena na „business modelu" a v rozporu s lékařskou přísahou v ní nejde o službu nemocným, nýbrž o nákup zdravotních služeb v rozsahu, jaký si nakupující může dovolit. Tento business model ma ovsem velmi přísná kriteria pro „připuštění" nakupujícího k pojistce.

Je smutné, kolik nepřátelství vůči Číně, pořádající IX. Letní olympijské hry, prezentují česká masmédia. Zakrývat šíření nenávisti vůči této zemi s tisíciletou tradicí svébytné kultury žvaněním o lidských právech je odporné. Posuzovat zcela odlišné chápání životních hodnot prizmatem středoevropského (resp. západoevropského) vidění světa je zavádějící. O to více, že drtivé většině hlasitých křiklounů jsou naprosto nepochopitelné projevy tradičních hodnot zcela odlišné kultury.

Číňané udělili celému "demokratickému" světa dokonalou lekci, když zahájení OH zbavili jakékoliv politické či nacionální propagandy.

Letní olypijské hry se rozeběhly, mnohé medaile již byly rozdány, řada sportovců si prožila úspěch či zklamání, miliony fanoušků po celém světě s napětím sledují výkony svých favoritů. Ve světle hlavní světové sportovní akce letošního roku by ovšem neměly zapadnout jiné závažné problémy.

Mnoho sportovců i fanoušků, kteří zamířili na olympiádu si prakticky ihned po svém příjezdu do asijské velmoci začalo stěžovat na všudypřítomný smog.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 180 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V červenci 2008 přispělo celkem 185 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 916.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.7. 2008 částku 231 190.15 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,400.18 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.