Gruzínský prezident Michail Saakašvili se musel domnívat, že Rusko nebude reagovat silně, když v předvečer olympijských her poslal svá vojska, aby ovládla vzbouřeneckou enklávu Jižní Osetie. Jeho postoj byl zjevně chybný a teď už zřejmě Saakašvili gruzínskou moc v enklávě neprosadí.

2. Rusko je v rozhodné náladě

Poradce bývalého ruského prezidenta Putina Gleb Pavlovsky řekl před časem BBC k "oranžové" revuluci na Ukrajině: "Tomu čelíme i v Moskvě, budou se snažit to k nám vyvézt, musíme se na tu situaci připravit a rychle posílit náš politický systém". Moskva chce zabránit takovéto interní revoluci v Rusku, a proto považuje Ukrajinu a Gruzii za nepřátelský vliv.

3. Nezapomínejme na Kosovo

Rusko bylo velmi rozhořčeno, když Západ podpořil osamostatnění Kosova, a varovalo před následky. Nynější krize je zřejmě jeden z následků.

4. Je velmi nepravděpodobné, že by se Gruzie brzo stala členem NATO

Američané argumentovali letos na jaře, že by Gruzie a Ukrajina měly být přijaty co nejdříve do NATO, avšak Německo a další země argumentovaly, že tento region je příliš nestabilní a že zejména Gruzie, která je státem s pohraničními spory, by do NATO neměla být připuštěna.

5. Vladimír Putin stále rozhoduje

Byl to Vladimír Putin, nikoliv ruský prezident, který cestoval do Pekingu na zahajovací ceremonii olympijských her a kdo se pak spěšně odebral do krizového regionu, aby tam řídil ruskou reakci.

6. Nedovolte kukačce, aby hlídala hnízdo

Ševarnadzeho rozhodnutí v roce 1992 vpustit Rusko do Jižní Osetie jako součást mírových sborů umožnilo později daleko odlišné ruské vládě rozšířit tam svůj vliv. Nebylo obtížné pro Rusko ospravedlnit svou intervenci. Prostě konstatovalo, že ruští občané se stali terčem útoků.

7. Západ pořád neví, jaký postoj zaujmout vůči Rusku

Začínají se objevovat některé staré argumenty ze studené války, ale neexistuje konsensus, co udělat. Neokonzervativci, vedení americkým viceprezidentem Dickem Cheneym (které podporuje republikánský kandidát John McCain) považují Gruzii a Ukrajinu za průkopníky "svobody", kteří musejí dostat podporu. Rusko se bude muset časem změnit, argumentují, tak, jak se musel změnit Sovětský svaz.

Naproti tomu např. bývalý britský ministr zahraničí lord Owen argumentuje, že je absurdní považovat Rusko za bývalý Sovětský svaz a že Gruzie udělala v Jižní Osetii chybu, za niž nyní platí.

8. Mají být hranice v Evropě navždy nedotknutelné?

Je to jedním z pravidel poválečné Evropy - hranice lze měnit pouze na základě dohody, jako například při rozdělení Československa. Možná, že se toto pravidlo uplatňuje příliš nepružně. Jenže vlády jako v Gruzii se nechtějí vzdát území, i když je místní obyvatelstvo vůči nim naprosto nepřátelské a octlo se v daném státě v důsledku naprosto neústrojného rozhodnutí v minulosti. Sovětský svaz vytvořil autonomní region Jižní Osetie r. 1922. Chruščov dal r. 1954 Krym Ukrajině. Povede to časem k další krizi?

9. Srpen je dobrý měsíc kdy uvažovat o aliancích

V srpnu 1914 vypukla první světová válka po zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda v Sarajevu. Vznikla, protože začaly fungovat pevné aliance, které pak válku vedly. Rusko podpořilo Srbsko, Německo podpořilo Rakousko, Francie podpořila Rusko a Británie podpořila Belgii.

Vstoupit do nějaké aliance je velmi vážné rozhodnutí. Kdyby nyní byla Gruzie členem NATO, co by se asi teď dělo?

Kompletní text v angličtině ZDE