Popsaná situace by byla sotva konzistentní s vysvětlením postupu ruských jednotek do gruzínského vnitrozemí, které Moskva až do večera poskytla zahraničním médiím. Pokud by cílem průniku do Gruzie bylo zabránit přeskupení a soustředění gruzínských vojsk k novému útoku na Jižní Osetii, nebylo by třeba dovážet zbraně, které jsou určeny výhradně proti velkým soustředěním nepřátelských sil v (na poměry této války) operační hloubce. Jejich přítomnost by nedávala žádný smysl i vzhledem k tomu, že pokud by se ruské jednotky držely v blízkosti gruzínských, nebylo by možno tyto výkonné a současně málo přesné zbraně použít bez vážného rizika vlastních ztrát.

Jedno z možných vysvětlení naopak představuje klasický "napoleonský" scénář bitvy: Hrozbou útoku manévrujících sil donutit nyní rozptýlené Gruzíny k soustředění na obranu hlavního města a pak na ně, zbavené operační volnosti, plošně udeřit letectvem, dělostřelectvem a raketami. Pokud Rusové hodlají gruzínskou armádu exemplárně zničit, což považuji za velmi pravděpodobné, naznačený postup by jim umožnil plně využít převahy v palebné síle a omezit tak ztráty, které nepochybně již utrpěli v přímých střetech pozemních sil s efektivnějšími jednotkami protivníka. Předpoklad vážných ztrát na ruské straně částečně potvrzuje například svědectví příslušníka jednotky zvláštního určení vytvořené promoskevskými čečenskými úřady.

Patrně jediným místem, kde by bylo možno donutit Gruzíny k soustředění jejich sil, je však hlavní město Tbilisi.

Výše naznačený postup Rusů by samozřejmě představoval opakování scénáře známého z Cchinvali ve větším měřítku a v opačném gardu. Použití podobně výkonných dělostřeleckých zbraní v osídlených oblastech Gruzie by bylo stejným pohrdáním mezinárodním humanitárním právem, jaké na začátku války předvedla gruzínská armáda a které se stalo důvodem ruské intervence. Limit ruských akcí však tvořily politické a ekonomické ohledy vůči Západu, a ty patrně Moskva odložila již v okamžiku rozhodnutí o vstupu do války.